1527. Orig. ve státním arch. vídeňském. (Böhmen I.)

J. M. Královská z prvupočátku kralování i nyní ráčil jest mnohé obtížnosti a nedostatky, nejednom J. M. ale i všech poddaných svých v tomto království i jiných zemích k tomuto království příslušejících, při minci najíti a seznati, a to tyto: když dobrá mince podle zpuosobu a obyčeje království tohoto na zrnu i na stříži spravedlivá se dělá a mincuje, tehdy taková mince od kupcuov i od jiných lidí a také od židuov vyměněna a vekslem z země ven vyvažována, nošena i přepalována bývá, z kteréž v jiných zemích zase ryblary a jinú lehkú minci tepou a dělají, a do království tohoto místo dobré mince zlou zase vozí a s ní vobchody své vedou, a tudy obyvatelé koruny české dobré mince, která se v zemi mincuje, málo k svému užitku a dobrému užívají.

I poněvadž pro nezřízenost takovou nejednom král J. M. a obyvatelé škodu beru, ale všemu království a zemím příslušejícím ujma znamenitá jest, protož J. M. Královská takovou nezřízenost škodlivá mince všech zemí J. M. napraviti, a dobru minci k užitku J. M. a k prospěchu království tomuto i všem J. M. poddaným zříditi a ustanoviti ráčil; neb co takové lehké a nezřízené mince královstvím a zemím škody a záhuby přinášejí, J. M. Král. neráčí o tom pochybovati, že i v tomto království to v předešlých časích dostatečně a zvláště za krále Jiřího, když lehká mince mincována byla, seznáno jest; a tak že stavové ty časy chtíc se budúcí záhuby a škody uvarovati svrchupsanému králi Jiřímu proto, aby zase dobru minci bíti dal, znamenitú berni svolivše jsú dali: kdež pak aby svrchu dotčené škodlivé obtížnosti mince těchto časuov zastaveny byly a toto království i poddaní J. M. skrze srovnání dobré mince a ustanovení, v jaké míře proti minci české a s jakými nadávky ty jiné a lehčejší mince brány býti mají, zase v handlich a kupectvích s sklady i jinými všelijakými věcmi zvelebeno i vyvejšeno býti by mohlo, J. M. Král. z své zvláštní milosti, náchylnosti a lásky, kterúž k tomu království a k stavuom, ne z jiné příčiny než pro dobré a zvelebení tohoto království, to obmýšleti a před se bráti ráčí, aby J. M. Král. mince v tomto království, tak jakž nyní na zrno i na stříži mincuje se, budúcně zuostala a mincována byla, a jiné J. M. rakúské dobré mince, kteréž J. M. skrz umělé, hodné a rozumné osoby zde próbovati, rozvažovati a ty mince s česku mincí, jak by jedna spravedlivě proti druhé brána měla býti, srovnati jest poručiti ráčil a to proto, chtíc J. M. Král. tomu, aby již potomně nejednom v tomto království ale i v jiných J. M. Král. královstvích a zemích dobrá a spolu srovnaná mince ustanovena byla, na kterýchžto mincích jedněch ani druhých ztráty a škody, tak jakž těchto časuov bývalo, lidé a poddaní J. M. aby nenesli; k tomu také J. M. Král. na tom býti ráčí, jiné cizí a neznámé mince proti J. M. Král. dobré minci ohledati, próbovati a tak srovnati dáti, aby ty cizí mince, kteréž se sem do země prodávají a nesu, výše a dráže brány nebyly než za to, co by na próbě a srovnání těch mincí proti královské dobré minci, zač by stály, nalezeno a uznáno bylo.

A poněvadž J. M. Král. z daru pána Boha všemohoucieho nemalý díl královstvie a zemí míti ráčí, i zdá se J. M., že by takové dobrých mincí srovnání jedné zemi do druhé v kupectviech všelijakých dobré bylo, a zvláště tohoto království v tom nemalý než znamenitý užitek a k mnoho dobrému nemalá příčina. A jakož pak mincování jinému žádnému než toliko samé vrchnosti královské přísluší a náležité jest, také všecka stříbra, kteráž se v tomto královstvie dělají, do mince královské a nejinam ven z země prodávána, nošena pod velikými pokutami býti nemají, tak jakž o tom od starodávna více nežli jednu dskami zemskými zřiezeno a zapsáno jest, jakož pak mezi jinými v jednom sněmu takto napsáno jest:

V památných, G. XI. "Nalezli vuobec za právo: že nižádný buď obyvatel, ani domácí a neboli to host nemá k překupování stříbra vésti a zvláště žádný kupec a obchodník ani jiný žádný, aby peněz, zlatých grošuov ani haléřuov, nepřepaloval ani překupoval, než toliko vše do domácích měn nesli a to pod největší pokutu hrdla ztracení; nebo v našich měnách každému má podle slušnosti zaplaceno býti, kdo by je chtěl nésti dobrovolně, pakli-by se komu zdálo, že by měl v tom škodu míti skrze prodání do našeho veksle, přejem toho každému, aby sobě dal našim úředníkem na to vydaným peníze přepáliti, a což z toho střiebra přijde, to buď dáno do naší mince a zaplaceno vedle obyčeje. A také, kdo by sobě chtěl střiebra kupiti k své potřebě, to bude moci učiniti, avšak tak, aby toho překupováním z země neprodával ani nosil. Panskému a rytířskému stavu k jich potřebám, ne k prodaji, ta se jim cesta nezavírá."

Kdež pak podle toho artikule již čteného i také znajíc, že věc spravedlivá jest, J. M. Král. žádost a napomenutí jest, aby již budoucně žádný, kteréhož koli stavu neb povahy, stříbra ven z země voziti neb nésti a prodávati nesměl a to pod uvarováním pokuty svrchu psané, než taková všecka stříbra do J. M. Král. mince nošena, dodávána a v slušné koupi prodávána aby byla; a v kterém nejpřiležitějším místě J. M. Král. takou minci uložiti a ustanoviti dáti by měl, v tom všech stavuov J. M. Král. za radu, aby J. M. oznámeno bylo, žádati ráčí.

Jakož toto královstvie z daru pána Boha všemohúcieho horami a všelijakými kovy jest mimo jiné země obdařeno, ale však takové hory do komory královské příslušející, dosti dlúhý čas skrze nezřízenost i jiné nepořády jsúc opuštěné a zanedbané, dosti k malému užitku přicházely a podnes se přivozují; ale poněvadž skrze dobrý řád bez obtížnosti stavuov i osob ty cesty by se vyhledati mohly, kterak by ty hory a na jaký zpuosob k královskému i obecnému dobrému napraveny a zase vyzdviženy býti mohly, protož J. M. Král. na stavu panském i rytieřském s pilností toho žádati ráčí: aby některé osoby z prostředků svých volili, kteréž by podle jiných od J. M. Král. rad vydaných o zřiezenost takových hor na tomto nynějším sněmu jednati a zavříti pomocný byly, a hory již budúcně jako těchto časuov aby hájeny nebyly, než k svobodnému pavování a dělání puštěny byly a jednomu každému tomu, na čím gruntu hory by nalezeny a dělány býti mohly, za jeho škody, kteréž by proto bral, dosti učiněno a s ním o to srovnáno býti má.

J. M. Král. majíc častá ustavičná starání a napomínání o záplatu milostných i služebných dluhuov, kterýmiž J. M. nemohúc se spraviti ani jim vyrozuměti, jestli takoví dluhové všickni pořádní, spravedliví a J. M. Král. k zaplacení spravedlivě náležití jsou, a zpomínajíc J. M. Král., kterak onoho času od posluov království tohoto do Vídně vyslaných J. M. předkládáno a na J. M. žádáno bylo, aby ty všecky dluhy pořádné a spravedlivě přišlé, kteréž by radami královstvie českého rozváženy byly, k zaplacení na se přijíti ráčil: kdež pak J. M. Král. těm poslóm na místě stavuov královstvie tohoto vyslaným v odpovědi J. M., kteráž jim dána jest, příčiny udati ráčil, že ty a takové dluhy, kteréž radami tohoto královstvie pořádně přišlé a spravedlivé uznány budu, platiti ráčí a při tom i toho doložiti, když by J. M. Král. přijedúc do královstvie českého, co při tom obtížného, ješto by královstvie tomuto obzvláštně na tom záleželo ani proti svobodám nebylo, seznati ráčil, tehdy J. M. Král. na stavy královstvie českého to vznésti, a jestliby potom s radú a svolením těch stavuov J. M. Král. a stavóm co snesitelnějšieho a užitečnějšieho seznáno a předsevzato býti mohlo, tomu se dosti státi má.

Pakli by vdy svrchu psaní stavové na svých artikulích předce státi chtěli, tehdy J. M. Král. tím zpuosobem, jak ráčil to k sobě přijíti, tomu dosti učiniti a tak se zachovati ráčí; ale J. M. Král. znajíc nemalú než velikú a znamenitú obtížnost svú i tohoto království na tom býti a vzhlídajíc, kterak jest toto královstvie velmi roztrhané a na užitcích královských umenšené, i také v zemích jiných k království tomuto příslušejících duochody královské zastavené, zapsané a rozdané najíti ráčili tak že J. M. Král. v tomto královstvie dvorem svým, jakž na krále přísluší, se vychovati nemuože, i také ani tej obtížnosti dluhuov v tak znamenitých sumách, z kterých mimo záplatu registrovaných a splacených (?) dluhuov ještě J. M. upomínají, bez zvláštní těžkosti a tohoto království obtížnosti vysvoboditi a sprostiti by se nemohl; ale poněvadž J. M. to znáti ráčí, že těžkosti těch dluhuov ne z strany potřeb a pro dobré vší země a tohoto královstvie, ale od osob obzvláštních, kteréžto osoby takové dluhy se míti praví, na J. M. Král. přicházejí, a k tomu nejednom J. M. Král. než mnohem více tomuto království ti a takoví dluhové mnozí k neřádu, k škodě a k těžkosti býti by mohli: i protož a z těch příčin J. M. Král. všech stavuov žádati a napomínati ráčí, abyste vzhlednúc na takové obtížnosti, kteréž pro dluhy nepořádné na J. M. Král. přicházejí, radu svú J. M. dáti ráčili, kterak by takového ustavičného upomínání a nabiehání se zbaviti a dluhuov, kteříž by spravedliví byli, odbýti mohl; neb J. M. Král. neráčí na žádném odporu státi dluhóm spravedlivě přišlým, pořádným a zaslúženým ani proti nim se zasazovati, a také by se J. M. toho dopustiti nechtěl, aby dluhy nepořádné a takové, v kteréž se předkové J. M. Král. k ujmě a škodě netoliko své ale i všeho království na prosby a přímluvy mnohých nerozvážně zavazovali, a nad svobody toho království se zapisovali, dávati a ty již platiti měl. Protož ještě jakž prvé J. M. Král. Vašich Milostí žádati ráčí, tej víry konečné jsouc k Vašim Mil. všem stavuom, že J. M. v tom radů svú, kterak by se při těch dluzích zachovati a pokudž by takoví dluhové jedni od druhých rozděleni a spravedlivě rozváženi a odkud zaplaceni býti mohli, dáti ráčíte; neb J. M. Král. v tomto královstvie zámkové i s duochody k placení těch a takových dluhuov ještě na menším díle postačiti by nemohli.

A také J. M. Král. na jiné potřeby mnohým vydáním a válkami, kteréž J. M. pro obranu křesťanství a J. M. zemí proti Turku vésti musí, obtížen velice býti ráčí, že J. M. z jiných zemí svých na záplatu takových rozličných dluhuov není dobře možné peníze sem do tohoto království obrátiti a vynaložiti, protož J. M. Král. vdy ta ustavičná žádost jest, abyste ráčili pro J. M. i tohoto královstvie dobré upřímně a věrně, tak jak J. M. o tom pochybovati neráčí, poraditi a J. M. v tom neopouštěti.

Také J. M. Král. ráčil jest srozuměti, že obyvatelé tohoto království nemalú ale velikú na tom obtížnost nesou, že k spravedlnostem svým pro veliké soudu zemského zaneprázdnění v dlouhých časích přicházeti nemohu: i toto by se J. K M. za spravedlivé a lidem za veliké pohodlí zdálo býti, aby v soudu komorním bez přítomnosti J. K. M. v tomto království to všecko mohlo souzeno býti, což bývá a muož souzeno býti v J. M. Král. přítomnosti, neb jest věc vědomá, že tím vším zpuosobem ten soud komorní se řídí a v něm souzeno bývá bez přítomnosti J. Král. M. jako v přítomnosti, a poněvadž jest to i prvé tak se zachovávalo od starodávna a zvláště za hofmistrství pana Viléma z Pernštejna, jakož pak ty časy dobrá se lidem pohodlí tím zpuosobem dala, neb sú k spravedlnostem svým ty časy spěšněji přicházívali, nežli nyní tyto časy přicházeti mohou.

Jakož jest J. Král. M. v tomto království při počátku svého kralování neráčil více najíti zámkuov k tomuto království příslušejících nezávadných a nezastavených než toliko tyto zejména: Poděbrady, Kolín, hrádek Křivoklát, Tachov a Kadaň, ač i od těch některých některé vesnice a zboží jsou rozzastavovány, že v své celosti nejsou, jiní pak zámkové všichni rozzastavováni a v jinejch lidí rukou a užívání jsou: i J. Král. M. jest tomu srozuměti ráčil, že by lepší užitek J. M. Král. i tomuto království býti mohl z toho, když by někteří zámkové méně užiteční i ne tak příležití mohli slušně odbyti býti bud prodáním nebo zastavením, a těmi penězi aby jiní užitečnější i lépe příležitější mohli vyplaceni býti.

I též také J. Král. M. tu zprávu míti ráčí, jestliže by který z prvé zastavených zámkóv svými penězi vyplatiti ráčil a vyplatil, a kdyby na J. Král. M. jakážkoli pilná a znamenitá potřeba přišla, že by pro takovou svú znamenitú potřebu žádného toho zámku bez zvláštního všech tří stavuov povolení odbýti ani zastaviti nemohl: jest v tom J. Král. M. nemalá obtížnost, což by svými vlastními penězi vyplatiti ráčil, aby s tím v nevoli a jako vězněm býti měl. I protož J. K. M. na všech třech stavích žádati ráčí, aby J. K. M. k tomu svolili a tu moc dali, jakož napřed psáno stojí, což by bylo méně užitečného a nepříležitějšieho, aby toho J. K. M. mohl odbýti, a těmi penězi za to vzatými, nikam jinam jich neobracujíc, aby mohl za ně přikúpiti k království anebo jimi vyplatiti, což by bylo užitečnějšího i také lépe příležitějšího.

I také to, co by J. M. Král. svými vlastními penězi vyplatiti ráčil, aby až do té sumy, kterouž by to ráčil vyplatiti, v čas potřeby své zase až do té sumy mohl odbýti a zastaviti a vejše nic.