Hajtmané nebo hajtman královstvie českého, kteréž by nebo kteréhož by J. Mil. Král. ustanoviti ráčil, podle starobylého pořádku toto na práci míti mají:

Předkem a prvotně, rady týž hajtman nebo hajtmané mají míti, osob šest z stavu panského a rytířského lidí k tomu hodných, s těmi aby se mohl neb mohli raditi, soudy držeti o ty věci, kteréž k úřadu hajtmanskému příslušejí aneb příslušeti budu a též rady aby přítomné byly, tu aby je hajtman nebo hajtmané ku potřebám těm vždycky míti mohli.

A tyto artikule nížepsané mají na práci míti a je opatrovati a o to pečovati, kteréž jsú věci potřebné tohoto královstvie, ty což k souduom zemským a úřaduom zemským nenáležejí a vyměřeny nejsou. A ten hejtman nebo hejtmane nejvíc bytem svým na hradě pražském býti mají neb má, aby jeho neb je lidé k své potřebě tu nacházeti mohli, pakli-by jsúc dva od J. Mil. Král. usazeni anebo více, jeden po potřebě jaké odjel, tehdy druhý anebo kteříž by více byli vždy má na hradě pražském na místě jiného neb jiných zuostati; pakli by J. Mil. Král. jednoho hajtmana posaditi ráčil, a ten že by kde odjeti chtěl, tehdy má na místě svém z stavu panského neb rytířského jedné osobě z rad těch k němu přidaných poručiti, však proto při znamenitých potřebách má vždycky sám bývati.

Item, týž hajtman neb hajtmané mají zvláštní pilnost a péči míti o všecky věci neřádné a mimo řád a právo výtržné, jako: o odpovědnících, o jich fedrovnících, mordéřích a falešnících i jiných všelijakých lidech neřádných a zemi škodlivých anebo těch, kteříž by pohruožky činili, i všech jiných k tomu podobných, aby takové věci přetrhovali a pruochodu takovým věcem nedali a na takového každého neřádného a toho, kterýž by jinače než právem chtěl živ býti aneb svú vuoli na kom provozovati, opustiv řád a právo, a to skutečně bylo shledáno a poznáno, aby sáhl neb sáhli a k němu se tak zachovali, jak by toho potřebu poznali.

Než jestliže by na koho co neřádného pravili, což by ještě v skutku a v pravdě nebylo shledáno, toho mají hajtman neb hajtmané královstvie českého obeslati, oznámíce jemu to, což jest naó praveno, aby před soudem zemským, když najprvé držán bude, stál a dostál a té se zpravil věci, a ten také aby stál, kdož jest o něm tu zprávu dával; a vyslyšíce to páni J. M. a vladyky na soudu zemském, več to budou ráčiti obrátiti, rozvážíce to spravedlivě, tak se strany budu povinny zachovati, a budúli strany chtíti jaké svědky sobě vésti před týž soud zemský, toho budu míti vuoli, a o takovú věc má býti slyšení v pondělí po Suchých dnech anebo po nazajtří svatého Jeronýma, kdy soud zemský držán bývá; a které věci hajtmanuom neb hajtmanu budu náležeti k rozeznám k takovým přem a věcem budu moci sobě strany svědky vésti tím pořadem jako před soud komorní.

Které by potřeby v krajích se od hajtmana aneb hajtmanuov, což jim náleží, na hajtmana neb hajtmany v královstvie českém vznesly, to oni opatrovati mají, a jestliže by který úřad měl k tomu pomáhati, mají jeho k tomu napomenuti a obeslati.

Item, hajtmané v krajích aby byli hnedky ustanoveni a k hajtmanu aneb hajtmanuom královstvie českého aby zření měli a jich poslúchali, a obyvatelé každého kraje aby se k hajtmanuom obojiem poslušně zachovali vedle zřízení zemského, a v těch věcech a potřebách, aby jim radni a pomocni byli; a ktož budu za hajtmany z krajuov zvoleni z toho se vytahovati nemají podle zřízení zemského, než bez odporu podniknuti krom těch, kteříž by roku toho byli, ti nemají druhý rok bez vuole své k tomu potahováni býti.

Item, jestliže by kdo jeden druhému lidi u vazbě svévolně bez viny a hodné příčiny držal, tehdy ti neb ten, číž by lidé byli, má to na hajtmany v krajích vznésti a oni tu věc mají rozvážiti, tak aby jeden druhému svévolně škody aneb protivenství nečinil; a hajtman neb hajtmané toho kraje hned jakž by naň vzneseno bylo, mají beze všech odtahuov takovú věc opatřiti. Pakli by kdo jsa od hajtmanuov neb hajtmana v kraji obeslán a napomenut, aby ty lidi z vězení na ten zpuosob, jakž jemu od hajtmanuov neb hajtmana bude oznámeno, propustil aneb před hajtmany neb hajtmanem postavil, a přes to napomenutí u vazbě tu osobu neb osoby, o kteréž by jemu bylo od hajtmanuov aneb hajtmana oznámeno, aneb jakž koli v své moci drže umořil aneb umořiti dopustil, aneb o hrdlo připraviti dal, aneb na zdraví jej zkazil: tehdy ten, ktožby tak člověka umořil anebo o hrdlo připraviti dal, povinen bude tomu pánu, číž člověk ten byl, 100 kop grošuov českých dáti hned ve čtyřech nedělích pořád zběhlých; pakli-by nedal, tehda na takového má zatykači list od úřadu najvyššieho hajtmanstvie aneb hajtmanuov královstvie českého vydán býti, a pro to před soudem zemským, kterýž by najprvé držán měl býti, má státi, a več to páni J. M. obrátiti ráčí, to při tom stuoj; a aby tomu dosti učinil má zavázán býti ctí a vierú od hajtmanóv toho kraje. Pakliby kdo člověka u vazbě držel, a před hajtmany ho, jsúce obeslán, nepostavil a na zdraví že by mu uškodil, tehdy má tomu člověku 100 kp. gr. českých též hned ve čtyřech nedělech pořád zběhlých dáti, pakli by nedal, má se k němu pán toho člověka tím pořadem vším, jak se svrchu píše, zachovati. Pakli by vdy přes to svévolně jej u vazbě držel, by mu pak nic na zdraví neuškodil, tehdy mu pokutu svrchu dotčenu 100 kp. gr. č. dáti povinen jest, a nedal-li by a dopustil se zatčení, tehdy pro takovú svú vuoli má ještě trestán býti podle uvážení a zdání hajtmana neb hajtmanuov království českého.

Také jestliže by se komu zdálo, že by jemu od hajtmana aneb od hajtmanuov v kraji kterém se ublížilo aneb z čeho vystúpeno bylo, to má vznésti na hajtmana neb hajtmany královstvie českého, a oni tu věc vyslyšeti mají a v tom se k stranám spravedlivě zachovati.

Item, jestliže by kdo králi J. Mil. neb zemi neb osobě aneb kterému městu odpověděl, to hajtman neb hajtmané mají do krajuov hned oznámiti, aby se k takovému odpovědníku podle zřízení zemského zachovali, a k tomu mají na to mysliti a těch cest hledati, pokudž najvýš budu moci, aby takovú válku a odpověď přetrhli, a mají na špehy nakládati na náklad krále J. Mil., aby mohl takový odpovědník nebo odpovědníci dosaženi býti.

Item, smlouvy kteréž jsou mezi královstviem českým, markrabstvím moravským, knížetstvím slezským, těch připiš aby dán byl hajtmanu neb hajtmanuom královstvie českého i hajtmanuom v krajích, aby věděli, kterak se v té věci zachovati mají proti těm, kteříž by do týchž svrchu psaných zemí mimo řád a právo co před se vzali.

Item, těch všech smluv dědičných, kteréž s okolními zeměmi jsú, také hajtman nebo hajtmané královstvie českého přípisy míti mají a podle těch se zachovati, a jestliže by se komu dala jaká škoda od Němcuov, tehdy je máji v tom opatrovati, obraňovati skutečně a jim radni a pomocni býti podle těch smluv i také proti těm, s kterýmižby smlúvy dědičné nebyly, tak aby obyvatelé tohoto královstvie svých spravedlností mohli dosáhnuti a před bezprávím obhajováni býti s pomocí zemskú.

Co se napravování práv a vyhledávání privilejí dotýče, poněvadž nyní na tento čas pro zaneprázdnění jednání sněmovního nemohlo se to vykonati, aby táž práva napravována byla a privilegia vyhledána, na tomto jest zuostáno a svoleno: aby všecky ty osoby ze všech tří stavuov k takovému napravování a privilejí vyhledání volené se sjely konečně na hrad pražský tu středu po svatém Martině, a hned nazejtří aby práva napravovaly a privilejí vyhledávaly a to konečně do suchých dní postních aby vykonáno bylo, a podle své najvyšší možnosti mají se k tomu přičiniti; a ktož by k tomu nepřijel a toho nepříjezdu slušné příčiny neměl, kterouž by pokázati mohl, tehda by známé bylo, že není milovník krále J. Mil. i obecného dobrého, a takový králi J. Mil. má oznámen býti.

A poněvadž na tento čas sněm obecní dlouho se držal a lidé na něm blízko k času sv. Jeronýma se dodržali a práva mají se napravovati v témdni po svatém Martině, i z takových hodných příčin soud zemský větší i menší i puohonuov vyhlašování, který by měl držán býti při sv. Jeronýme i také soudu dvorského odkládá se do Suchých dní postních, a soudu komorního, který měl držán býti o svatém Martině, odkládá se do Svátosti nejprve příští.

Také všickni tři stavové tohoto království králi J. Mil. pánu našemu milostivému své povolení jsú dali, aby to, což jest k úřadu nejvyššího hofmistrství panu Vojtěchovi z Pernštýna pozuostáno i také toho ode pána koupeného platu u Hory zadržáno sumy jisté 3000 kp. gr. 100 kp. gr. 30 kp. gr. českých, aby táž suma k prvnější sumě, což pán zápisu na Hluboké má, od krále J. Mil. připsána byla a při jiných sumách, kteréž by se měly pánu platiti, na tyto nížepsané roky vyšla a to nejprve: při tomto svatém Jiří příštím aby se pánu dalo jeden díl té vší sumy, což zápisu toho na Hluboké má, a druhý díl hned při sv. Havle po témž sv. Jiří najprvé příštím, a třetí díl poslední při svatém Jiří, když se psáti bude léta Páně 1530; a když by koli pán na ty roky již dotčené kterú sumu přijal, z té sumy hned krále J. Mil. kvitovati má dskami; než jestliže by té sumy tuto jmenované co dáno nebylo aneb všecka jmenovanému pánu, tehdy ta suma nedaná má předce na Hluboké zuostati a dána témuž pánu anebo jeho dědicóm býti při výplatě Hluboké.

Item, co se Mikuláše staršího Hysrle z Choduov dotyce, k tomu sú povolení dali stavové, aby několik kop grošuov platu ročního a duochoduov mohlo se jemu odměniti od Karlštejna bez škody téhož úřadu karlštejnského.

Co se zámkuov kupování od krále J. Mil. pána našeho milostivého dědičných aneb manských dotýče, k tomu jest stavuov tohoto královstvie českého vuole: kteréž by J. Mil. Král. takové zámky a zboží kupiti ráčil, aby je zase prodati neb zastaviti mohl Čechu obyvateli královstvie českého anebo obyvatelem téhož královstvie českého; nežli za to prosíme, kteréž zámky J. M. Král. a zbuoží podle sněmu předešlého svolení a zapsání měl by vyplatiti, aby to ráčil učiniti k svému držení a užívání jakožto král český, a což by potom více ráčil J. M. Král. královstvie, zámkuov a zbuoží vyplatiti a potom zase v takových sumách zastaviti Čechům neb Čechovi obyvateluom neb obyvateli královstvie českého pro J. Mil. krále potřeby, k tomu také stavové vuoli dávají, aby to J. M. Král. učiniti mohl, když by se J. Mil. Král. zdálo a líbilo; nežli té naděje jsme, že J. M. Král. což by kupiti anebo vyplatiti v tomto královstvie ráčil, že bez zvláštní hodné příčiny a potřeby neráčí toho od královstvie, což by kupiti ráčil, odprodávati, ale to aby ráčil v královstvie vpojiti, a to což by ráčil vyplatiti, nezastavovati než při královstvie tomto zuostaviti. A takové naše svolení má býti bez ujmy a škody toho zápisu, kterýž jest král Vladislav slavné paměti v Prešpurce stavuom tohoto královstvie českého dáti ráčil.

Item, co se dluhuov milostných a zaslúžených dotýče, toho zanecháváme při tom, jakž prvé všemi stavy královstvie tohoto na obecním sněmu svoleno a dskami zemskými zapsáno jest.

Co se toho artikule dotýče, kdež jest bylo na obecním sněme pánóm Šlikóm povoleno, aby mincovati mohli, tak jakž v třetích Vácslava Robmhapa z Suché 118 o tom ukazuje a šíře v sobě zavírá, i takto jsme se všichni tři stavové na tomto obecním sněmu, kterýž se nyní drží, o ten artikul srovnali a svolili: poněvadž jest v tom artikuli sněmovním zřetedlně vyhrazeno, že to svoleni naše má býti bez ujmy krále J. M. spravedlivosti a zemských svobod, protož poněvadž J. M. Král., pán náš milostivý toho na nás stavích tohoto královstvie na obecním sněme žádati ráčí, předkládajíc ujmu i škodu spravedlivosti své i také zemské, abychom J. M. Král. podle výhrady téhož svolení zemského opatřili, protož my všickni tři stavové tohoto královstvie znajíce, že to spravedlivě učiniti máme a J. M. Král. v čemž jsme výhradu učinili, že J. M. máme a povinni jsme opatřiti, tak aby J. M. Král. podle též výhrady spravedlivosti své, kteráž J. M. Král. náleží, v tom užiti mohl, a protož J. M. Král. takto opatřujem: že to svolení, poněvadž J. M. Král. ráčil ukázati, že jest J. M. k ujmě a k škodě, o tom mincování, tak jakž jest dskami zapsáno a sylabú c 18. v třetích Vácslava Robmhapa z Suché znamenáno, zdviháme, tak aby oni páni Šlikové té mince nemincovali ani mincovati nedopouštěli a toho sněmovního svolení neužívali.

Jakož také od krále J. M. všickni tři stavové napomenuti jsme, co se tkne lúpežníkuov a zhúbcí zemských a mordéřuov v tomto královstvie, abychom se v tom nařídili, i na tomto jsme se všickni tři stavové svolili: poněvadž o tom mnohá zřízení zemská dskami zapsaná máme o zhúbcích zemských, lúpežnících, zlodějích, žhářích, mordéřích, rajtařích, fedrovnících, poválečích i těch lidech, kteříž osedlí nejsú, buď nádenníci aneb řemeslníci i ti, kteříž u lidí slúží, tak jakž táž zřízení zemská to v sobě plněji ukazují, aby to vše z desk vypsáno bylo, ti všickni artikulové, kteříž se na takové lidi vztahují a páni hajtmané neb hejtman královstvie českého pod pečefmi svými aneb pečetí svú ty všecky artikule z desk vypsané aby dali do všech krajuov hajtmanuom krajským, a k tomu aby napomenuli aneb napomenul dostatečně hejtmany krajské, aby oni hajtmané krajští podle těch artikulóv a zřízení zemského pilně, skutečně úřady svými to vykonali, jakž to zřízení zemská ukazují, aby se tak všickni zachovali, aby dobrý řád státi mohl, tak aby jeho dobří užívati mohli a neřádní aby pruochodu neměli v svém neřádu.

Co se věznuov, kteříž pro dluhy seděti by měli na věži na hradě pražském dotýče, poněvadž zavázáni bývají, že seděti mají podle toho závazku, jakž jest podle práva: i aby v tom žádného omylu nebylo ani také ujmy žádnému na jeho spravedlivosti, již dále svaté Kateřiny najprv příští nemá žádnému od úřadu purkrabství pražského ani od žádného žádnému takovému vězni roku přidáváno býti bez vuole toho aneb těch, pro kohož by ten seděl, krom jestliže by který z nich, jakž prvé bývalo, po jídlo a po pití doluov z věže sešel, tak aby sobě to nahoru přinesl, anebo že by od úřadu purk-rabstvie pražského k soudu kterému pro svú při odpuštěn byl, anebo jsa pohnán k svědomí, že by svědčiti osobně měl, nežli jinače by i odpuštěn byl, z věže jíti nemá pod tím závazkem, kterýž jest učinil, léčby toho ta která příčina byla napřed jmenovaná; kromě jestliže by kdo koho pohnal, že jest neřádně zatčen, tehdy má to úřad purkrabství pražského pilně rozvážiti, má-li jemu dotud roku přidáno býti, až by se ta pře vykonala čili nic. A což se ženského pohlaví, kteréž by pro dluhy na hradě pražském seděti měly dotýče, tehdy týmž způsobem má se k nim zachováno býti, toliko jestliže by na věži neseděly ale aby tu seděly, kdež by se jim místo ukázalo aneb kdež by sobě na hradě pražském hospodu zjednaly anebo zjednala, z toho domu nevycházejíce též bez vuole toho pro kohož by seděla. Než kdož by buď mužského neb ženského pohlaví to zaplatil proč sedí, tehdy má býti puštěn a toho vězení svoboden, jakž jest o tom prvé obecní zemské zřízení a svolení. Jestliže by pak kdo na kom sobě dluh zúmysla koupil, chtěje tudy tomu těžkost a protivenství učiniti a skrze to na věži jeho držeti, tehdy ten pro takový dluh nemá na věži seděti, nežli toliko na hradě pražském býti, když by se to úřadem purkrabství pražského rozvážilo, že jest ten dluh na něm zúmysla koupen, a potom dále jestliže by se toho ten, na kterém jest dluh koupen, domlouval, že ten, kdož jest dluh na něm koupil, svévolně jeho obtěžuje, a to že by vznesl na soud zemský, tehdy več by to páni J. M. a vladyky soudci zemští obrátiti ráčili, tak se k sobě strany v tom zachovati mají a povinny budou.

A což se židuov dotýče, toho se při prvním zřízení o tom a zpuosobu zanechává a zuostavuje.

Také stavové jsú to mezi sebú rozvažovali a na tomto jsou se snesli a svolili, že tento řád na nejvyššího hajtmana neb hajtmany vložený, nemá déle trvati a moci míti než do příjezdu krále J. M. sem zase do královstvie českého; však bude-li míti tento řád déle státi aneb uznala-li by se potřeba jaký jiný učiniti, o tom má J. M. Král. sněm obecní všem stavuom položiti, a na čem J. M. Král. tu na tom sněme s stavy zuostati ráčí, při tom má zachováno býti a zuostati.

Také za potřebné uznáváme, poněvadž se mají práva napravovati, jestliže by osoby od J. M. Král. a od stavů k napravování práva vydané, poznaly býti toho potřebu v těchto artikulích napřed psaných a řádu hejtmanském co ujíti neb přičiniti aneb opraviti, aby toho moc měly z příčiny té, aby artikulové a řádové jedni s druhými se nepotýkali a na odpor jeden druhému proti sobě nebyli.

Smlouvu, kterúž jest J. M. Král. s pány Šliky učiniti ráčil a německy sepsánu do sněmu podati, i poněvadž tomu jazyku ne všickni rozumějí, J. M. Král. ráčil jest k tomu přistúpiti, aby ta smlóva česky přeložena byla, a jestliže v ní nic nebude nalezeno, jakož J. M. Král. té naděje jest, že se v ní nic nenajde proti právuom a svobodám tohoto královstvie, tehdy stavové prohlednúc takovú smlouvu a poznajíli, že v ní nic škodného není, mocí tohoto sněmu mají takovou smlúvu dáti dskami zapsati a ji stvrditi.

Co se Herkuliše Trčky a jiných odpovědníkuov, oč činiti mají, dotýče, to muož J. M. Král. s radami svými panského a rytířského stavu tohoto královstvie českého jednati, a mocí tohoto sněmu na konci a místě postaviti.

Co se dluhuov, kteříž jsú jedni druhým dlužni, buďto práva vedení nebo na zatykačích nebo na listech dotýče a po rozsudcích, na to stavové z sebe osoby voliti mají z každého stavu čtyry osoby, aby o takové vše dluhy jednaly a rozjímaly, mohlyli by to na místě postaviti, aby jedni druhým do svatého Jiří čekali, a pokudž by narovnaly, aby také mocí tohoto sněmu to stvrditi a zapsati dskami mohly, pakli by toho na místě a konci nepostavily, zuostaň každý při své spravedlivosti.

Což se pak ruoznice, kteráž jest mezi stavy naším panským a rytířským stavem o svobody a práva naše z jedné a mezi Pražany z strany druhé dotýče, o to také má mocí sněmu tohoto jednáno mezi námi býti a bude-li moci i srovnáno, tak aby o to mezi námi dalších ruoznic potřebí nebylo.

Což se mince dotýče, poněvadž rozličná do tohoto království jde z rozličných zemí, ta také má těmi osobami rozvážena býti, aby se s mincí tohoto královstvie v braní srovnala, kterak brána býti má, a to také těmi osobami, kteréž k jiným artikuluom vybrány a voleny budou, rozvažováno a na místě postaveno býti má.

Páni, rytieřstvo, ouředníci a soudci zemští, rady krále J. M., mají z sebe osoby i z vobce vybrati ke všem těmto dotčeným artikuluom, kteří jsú tuto k jednání a rozvažování pozuostaveni, též i Pražané, k čemuž jim tu co náleží, osoby z sebe vybrati mají.

Co se dluhuov v tomto královstvie, ktož jsú sobě vespolek jedni druhým dlužni, dotýče, takto o tom svoleno a zavříno: že do svatého Jiří najprv příštího aneb dvě neděle potom sum jistinných, z kterýchž se úrokové dávají, čekati mají.

Práva vedení ta před se jíti mohu až do odhádání, než odhádáno býti nemá až do sv. Jiří najprv příštího neb dvě neděle potom.

Zatykačové, ti také před se jíti mohu, než kdož by byl zatčen, tomu má také roku přidáno býti až do sv. Jiří najprv přieštieho nebo dvě neděle potom.

Koupil-li jest kdo statek a nezaplatil jest ho a čas plnění že by přišel, tehdy i s úrokem polouletním před svatým Jiřím najprv příštím mají sobě platiti; kto jsú pak jedni druhým peněz puojčovali bez úrokuov aneb ne na celý rok aneb jedni za druhé dávali z toho úrokuov neberúce, tehdy mají z toho také úrok obyčejný při svatém Jiří dáti i s tou jistinou, jestliže by sobě při tomto sv. Havle jedni druhým nezaplatili.

Ktož by komu měl dáti jaký dluh a povinen byl, ješto není puojčený dluh, tehdy nechce-li, ktož má takový dluh, toho jemu čekati, bude povinen ten, ktož jest dlužen, v jistině jeho hned při tomto sv. Havle zastúpiti, a u kohož zastúpí, o úrok se s tím smluviti a tomu nebo těm, u kohož by zastúpil, při sv. Jiří i s úrokem zaplatiti, a ten jistý komuž jest dlužno má to zjednati, aby tomu jistci dotud čekáno bylo; pakli by se toho nestalo a ten jistec toho na se nevzal a toho neopatřil, tehdy ten, komuž jest dlužno, bude se mocti svého práva předce držeti k upomínání při sv. Havle podle své spravedlnosti nejsa povinen déle čekati.

Než ktož by potřeboval listu obnovení neb zápisu, tomu se má list nebo zápis obnoviti, aby žádný tiemto svolením promlčením o svú spravedlivost nepřišel.

Než jestliže by kto komu nedal úrokuov zadržalých i tohoto svato-havelského ve 2 nedělích po sv. Havle, aneb listu, když by toho potřebí bylo, neobnovil, a potom jsa napomenut, i nedal-li by ještě po tom napomenutí, tehdy bude povinen jistinu i úroky dáti.

Což se pak dotýče těch, kteříž jsú zatčeni aneb na věži pro dluhy sedí, má jim také roku přidáno býti do sv. Jiří aneb dvě neděle potom na takový zpuosob: kteříž jsú se zapsali (listy?) purkrabskými i také po smrti své dědice neb budúcí své a statek svuoj, ta věc při tom zuostaň, a ktož jest takového zápisu neudělal, aby udělal konečně do sv. Havla najprvé příštího, pakli by neudělal, aby uručil aneb uručili. Jestliže by jich pán Buoh neuchoval v tom času, tehdy věřitelé jich o takový dluh budu moci k těm rukojmím hleděti; než který jsa živ na sv. Jiří neb dvě neděle potom se postaví tu a v to místo, odkud jest vyručen, kdež jest prvé v moci purkrabí byl, ten takový anebo ti své rukojmě takovým postavením vyvadí.

Což se židuov dotyce, týmž zpuosobem mají se zachovati, výše z jistiny neberúce, než jakž jich zřízení jest, což se dluhů registrovaných a řádných listovních i na základy puojčených dotýče.

Než toto jest znamenitě vymieněno, pokudž se muož věznuom roku pro dluhy přidati, jakž jest na nynějším obecním sněmu svoleno, že se to tímto svoleniem nezavírá.

Než což se dluhuov dotýče, komuž jsú na berních ukázány, ty mají před se jíti a dávány býti, též i berně předešlé, jestliže jest jich kdo nedodal.

Na podání Herkulišovi králem J. M., válka aby zdvižena byla, a on Herkules aby tak, jakž jiní odpovědníci na poctivosti opatřeni bývali, opatřen byl při sněmu najprv příštím bez ujmy bratří jeho v právu spravedlivosti i také jeho, má-li jakú.