MS. v knih. knížete Jiřího z Lobkovic v Praze

Páni z rytířstva i poslové z Pražan předkládali, aby tam sněm pokládán nebyl, ale na hradě pražském, kdež stolice jest království, aby tomu ráčil J. M. Kr. místo dáti, že tu nejpříležitější jest, ale pro dalekost cesty a krátkost času, a odtud že do říše po sněmu měl jeti a průtahu nemohlo býti, z těch příčin tu ten sněm ráčil svoliti a položiti. Na ten sněm vyslány byly osoby s mocnými listmi, kterýmž v tato slova dána instrukcí podepsaná: My purkmistr a rada i všecka obec Starého města pražského.

Nejprv o list aneb majestát, aby byl vydán stavu třetímu, že není povinen rovným dílem v berni, v tom tím listem aby byli opatřeni proti předním stavům.

Item, co se koní držení dotyce k potřebě J. M. králi: J. M. Kr. aby ráčil při starobylém pořádku stav třetí zachovati a napřed to opatřiti, co kdo sídel panských a zemanských drží a jakž jsú od starodávna ta sídla byla osazena, aby z nich to učinili a službu tu, kterouž J. M. Kr. žádá, vyhledati se moci bude.

Item, že my v rovnosti daní se stavy předními srovnati se nemůžeme nebo tak mnoho nemáme, nebo od starodávna páni dávali dva díly a stav městský proti rytířskému jeden díl.

Item, my že sme prachy a děly pomoc učiniti přiřkli, ješto té pomoci stavové přední jsú se zbavili, a protož aby oni sami také službu místo toho J. M. Kr. v držení koní učinili.

Item, o berni svoleno tak jakž i svolili se stavové přední.

Item, co se toho artikule dotyce, přijde-li potřeba, jak by J. M. Kr. měla v tom opatřena býti, jestliže by se moc turecká rozmohla a k většímu že by se jemu štěstí nachýlilo: o tom nemůže se nic jednati, poněvadž větší díl země se nesjelo, než sněm o tom aby byl položen na hradě pražském, a tu moc ta aby vyhledána byla a J. M. Kr. bez prodlení oznámena.

Item, o zatykače na města pro berni uloženou a s horníkův sňatou, aby ta obtížnost těch zatykačův a uvazování s komorníkem proto s nich sňata byla.

Jaké jsou toho příčiny a pilné potřeby, proč jsme Vám všem stavům království tohoto českého sněm obecní sem do Budějovic položiti a rozepsati ráčili, tomu ste poněkud z listův našich, kterýmiž sněm rozpisujem, vyrozuměti mohli. Pak poněvadž den ode dne vždy nám jistě ze všech stran se oznamuje a od jistých špehéřův našich, kteréž jsme do Turek byli vypravili, to víme, že císař turecký ještě (....) měsíce máje z Konštantinopole s osobou svou vyjel, a vojensky s velikou a znamenitou (kteréž prvé nikdá neměl) mocí na nás a země i poddané naše táhne, chtíc je hubiti a opanovati, všemu křesťanstvu ku škodě a velikému nebezpečenství: protož z povinnosti naší, kdež pak králi křesťanskému a pánu Vašemu to učiniti dobře náleží, nezdálo se nám před Vámi zatajiti a i toho něco dotknouti, ješto Vás prvé tejno není a v paměti lidské jest, že ne od dávných let turecký císař pozdvihl se a tu něco moci dosáhl, neb jest prvé moc jeho nebyla tak podstatná, a k té on přišel ničímž jiným nežli rozdvojením a nesvorností křesťanstva, neb že vždy jedni na druhé čekali a sobě pomáhati nechtěli, ač on v tom znamenitá království a země sobě podmanil a mnohé bitvy obdržel, kdež pak i král Ludvík J. M., bratr a švakr náš nejmilejší, slavné paměti v té poslední porážce zahynul, kdežto kdyby J. M. dostatečnou pomocí křesťanův a svých poddaných nebyl opuštěn, k takovému zármutku a lítostivé škodě nebylo by přišlo. Protož poněvadž my z daru pána Boha všemohoucího uherským a českým králem jsme, a týž nepřítel náš a všeho křesťanstva na též království uherské a jiné země a poddané naše se táhne, a ohněm i zajímáním škody činil i činí, a dále vždy více a více činiti chce, i z těch příčin nemohouce tak mocnému nepříteli sami odolati, Vám jsme to za času oznamovali, a pomoci od Vás i od jinud žádali: kdež pak Vy jakožto věrní poddaní a milovníci pána svého a svaté víry křesťanské na žádost a pilná naše předkládání dali ste se v tom povolně najíti, a k pomoci ste se nám svolili, tak jakož pak to dskami zemskými zapsáno jest, ješto nepochybujem, že ta pomoc již podle svolení Vašeho pohotově leží. I znajíce my i jistě o tom vědouce, že císař turecký s velikou a znamenitou mocí na nás a na naše země vojensky táhne a již na pomezí uherském a v zemi již lid jeho jest, protož jsme také pro obranu zemí a poddaných našich proti němu osobou naší s pomocí boží táhnuti za času umínili a tím prodlívati neráčíme. I z těch příčin napřed podle obecního svolení a sněmovního zůstání Vás všech i jednoho každého zvláště napomínáme, žádajíce, aby nám tu pomoc, což ji při času svatého Jiří minulého podle téhož svolení dáno mělo býti a pohotově leží, vydána bez dalších odtahův byla, a druhou polovici, abyste také pro tak znamenitou potřebu tím spíše, totiž do svatého Bartoloměje nejprv příštího seberouce vydali, abychom my lidi na to také přijmouti a nepříteli odpírati mohli. Pak poněvadž Vy znáti můžete, a my sme to také rozvažovali, jaká jest moc toho nepřítele, a že tou svolenou pomocí Vaší i jiných poddaných našich nebude se moci dostatečně nepříteli odepříti, protož Vás všech ze všech stavův žádáme i jednoho každého zvláště a s pilností napomínáme, abyste Vy, znajíce toho tak náhlou znamenitou potřebu, kteráž se netoliko nás a království uherského, ale i Vás i jiných poddaných našich i k tomuto království příslušejících a všeho křesťanstva dotejče, pomoc větší a dostatečnější, totiž s desátým člověkem za čtyry měsíce učinili, a od dneška v šesti nedělích, aby se týž lid na pomezí našel, též způsobili; abychom netoliko tomu nepříteli odepříti, ale s boží pomocí i jeho poraziti a tak tudy nás i jiné poddané naše od toho a budoucích nebezpečenství a záhuby zachovati mohli. Kdež pak o Vás všech i o jednom každém zvláště žádné pochybnosti nemáme, nýbrž jako věrným našim a milým poddaným věříme, že nás v této naší i také Vaší a všeho křesťanstva potřebě neoslyšíte a neopustíte, neb ta sláva o Vašich předcích i o Vás jest, že ste vždycky králům a pánům Vašim věrně, upřímně a hotově ve vší poddanosti se zachovali a je v potřebách jejich neopouštěli: kdež sme té naděje, že se též k nám povolně najíti dáte, neb spravedlivě té příčiny nemáte, proč bychom my méně nežli předkové naši měli od Vás milováni býti, a my Vám zase všem i jednomu každému zvláště to milostí naší zpomínati i vším dobrým nahrazovati ráčíme; a jestliže co až posavad obmeškáno jest, když nám pán Bůh všemohoucí šťastně se navrátiti pomoci ráčí, chceme v to spravedlivě i milostivě nahlídnouti a to opatřiti. Také Vás tejno nebuď, že jsme na sněmu říšském ve Špejru u všech stavův též o pomoc i u jiných poddaných našich jednali, kteráž nám dobrou myslí svolena a dána jest, i také jiná od dobrých přátel našich připověděna, ješto v milém Bohu tu víru máme, že s jeho svatou pomocí nad tím nepřítelem a ukrutníkem bohdá zvítězíme; protož poněvadž tato potřeba odtahu míti nechce, Vám věříme, že tím pilněji a bez dlouhého prodlívání jednati budete a o to se snesete, aby nám ta spěšná a podstatná pomoc od Vás učiněna byla; neb i to Vám oznamovati ráčíme, že na žádost naši a vidouce tak náležitou a znamenitou potřebu v markrabství moravském ode všech stavův slušná nám pomoc opět svolena jest, kterouž se protahovati nebude, ješto sme toho od nich vděčni.

Jakož král J. M. pán náš milostivý ráčil jest na nás všech stavích žádati pomoci, tak jakž sme tomu, které jsú toho vše potřeby, vyrozuměli, kterak jest J. M. Kr. listy k sněmu obsélacími to oznámiti ráčil, i také šíře zde v Budějovicích Českých na sněmu obecním tohoto království českého, jaká by to pomoc býti měla, i o toto jsme se svolili: že podle prvního našeho všech tří stavův svolení dskami zapsaného chceme pomoc sebrati bez meškání, kteráž jest měla býti vybrána při času svatého Jiří jminulého, jakž již něco peněz na to leží, a kterúž jsme měli také sumu aneb pomoc sebrati při svatém Jiřím (sic!) nejprve příštím, že to chceme učiniti společně, co který stav učiniti má, hned při svatém Havle nejprv příštím, ač známe to, že mnohým ta věc s obtížností přijde, než při času svatého Bartoloměje tomu bychom dosti učiniti nemohli a nemůžme; když k té potřebě přijde, tak a na jaký způsob svolí se učiniti, tak jakž jest ta věc sněmem zapsána, a J. M. Kr. bude ráčiti dáti lid přijímati, tehdy ta osoba nebo osoby, kteréž k tomu od nás stavův království českého zřízeny budou, mají těm lidem platiti do toho počtu, jakž jest prvé svoleno a dskami zapsáno. Při tom také za to žádáme, kteří by chtěli z Čechův sloužiti a takovou službu jako jiní bráti, aby byli přijímáni. Také, kdež jest J. M. Kr. ráčil žádati, přišlo-li by k další potřebě, abychom desátého člověka dali, i o to sme s pilností mezi sebou rozmlouvali a to rozvažovali: že toho neznáme, abychme to ven z tohoto království učiniti mohli, než za to J. M. Kr. prosíme, aby J. M. Kr., k čemuž svolujeme, to ráčil od nás milostivě přijíti.

A když na tom J. M. král přestati ani toho přijíti neráčil, nýbrž obtížně to slyšeti, byli posláni s jistým poselstvím a napomenutím od krále J. M. pan Jan z Pernštejna, hejtman markrabství moravského, pan Tuří a pan hofmistr uherský; i dána jest jim tato odpověď napsaná:

Páni milí! Jakož ste ráčili od J. M. Kr. pána našeho milostivého nám oznámiti J. M. Kr. napomenutí a žádost, co se pomoci na Turky dotýče: i v pravdě to mužem oznámiti, že sme s pilností o to mezi sebou jednali, ale nikterakž sme toho mezi sebou najíti nemohli, abychme těchto časův več se více nad první svolení podvoliti a větší sumu peněz na větší počet lidí na se uložiti mohli, a J. M. Kr. na to měli bezpečovati, jemu bychme nemohli dosti ani přátelé naši učiniti; nebo i to, co sme prvé svolili, známe, že to mnohým z nás a přátel našich bude obtížné brzo vyplniti a dáti, totižto na ty časy, jakž sme se podvolili, a protož tu věc při první naší odpovědi, kterúž sme zde v Budějovicích dali, zůstavujem, a poněvadž jakou sme se pomoc J. M. Kr. podvolili dáti, to činíme z naší svobodné vůle, za to prosíme jakž i prvé, aby to J. M. Kr. ráčil od nás milostivě přijíti.

Tu král J. M. přijav napomenul, aby hotovost zřídili, i dána na to tato odpověď:

Co se hotovosti dotýče, tu sme mnozí při sobě a poddaných našich zřídili a na tom sme, abychom ji všecky měli. Kdež pak V. Kr. M. ráčíte toho na nás všech stavích žádati, přišla-li by na V. Kr. M. další potřeba, abychom V. Kr. M. neopouštěli, pak, milostivý králi! toto my k tomu pravíme: že předkové naši i my také k předkům V. Kr. M. králům českým věrně, upřímně, jakž věrným poddaným přísluší, sme se zachovali a k V. Kr. M. také se zachováme bohdá tak, jako věrným poddaným ku pánu svému zachovati se přísluší, a na V. Kr. M. přišla-li by jaká taková potřeba, pokud nám jedině slušně náleží, V. Kr. M. nemíníme opustiti; však za to V. Kr. M. prosíme, že V. Kr. M. bez dostatečné rady neráčíte osoby života svého v nebezpečenství života dávati.

Na témž sněmu obtížení některá stavu městského jsou vynesena, pro kteréž král J. M. ráčil pro odpověď odložiti do Lince, kdež pak na ty artikule vznešené stavu městskému odpověď jest dána:

Najprvé, co se berně z horníkův ukázané dotýče, pro kterúž na některé z nich zatykačové vyšli, poněvadž se jest o to nález stal a přisouzeno jest, že oni povinni jsú to místo horníkův zpraviti, že toho již slušně J. M. Kr. měniti nemůže, a protož při témž nálezu toho J. M. zanechávati ráčí; a při tom že je všecky napomíná, věře, že oni to všecko tak spraví a na se zatykačův pro další své těžkosti nedopustí, aby tudy J. Kr. M. v J. M. potřebách všeho křesťanstva se dotýkajících žádní spletkové se nestali; avšak když J. Kr. M. bohdá se šťastně do království českého přibrati ráčí, ukáže-li se, že by tím povinni nebyli, že je ráčí v tom spravedlivě i milostivě opatřiti a zachovati, těžkostí takových aby nenesli žádných, aby to se jim zase navrátilo.

A co se přísahy a měst krále J. M. při obnovování ouřadův konšelských dotýče, J. M. Kr. o tom poroučeti ráčí: aby na ten čas obtěžováni nebyli, avšak s tou vejmínkou, jestliže by J. Kr. M. se toho doptati ráčil, že by jinače povinni byli, aby sobě toho ku pomoci bráti nemohli.

Že J. M. Kr. ráčí pánům hejtmanům o to psaní učiniti a pilně poručiti, aby oni páni hejtmane budou-li moci tu věc přátelsky smluviti, smluvili; pakli-by nemohli, aby těch cest hledali a vyhledali, aby se jim toho až do J. Kr. M. šťastného příjezdu do království českého odložilo.

V témž rukop. na jiném listu:

Anno 1529, ve čtvrtek den svatého Osvalda král Ferdinand, jsa v Budějovicích Českých na sněme, s psaním svým Pražanům vypověděl mistra Havla Caheru Žateckého, faráře Matky boží před Tejnem a administrátora konsistoře pražské pod obojí, pro jeho nepokojná a bouřlivá kázání z měst pražských do západu slunce, z českého království v šesti dnech a ve čtrnácti dnech pořád zběhlých ze všech zemí a království pod jeho panství přináležejících.