MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

List krále J. M., kterýmž povolovati ráčí, aby sněm držán byl, a tu o mistru Havlu též dotčeno. Tu na témž sněmu jest to jednáno: poněvadž z rozkázání krále J. M. mistr Havel z království a zemí pána našeho předce jíti má, aby ouřad ten konsistořský obnoven byl, jakž se tak stalo, že jich dvanácte osob to nyní opatrovati má až do budoucího času, to jest do neděle najprv příští po svatém Jeronýmu; při kterémžto času o ty všecky potřeby, což straně naší náleží, bude se jednati míti, bude-li boží vůle; pro nepřítomnost stavův vyšších a že počet se malý sjel, nebylo a nemohlo jednáno býti.

O Kadaňské tehdáž králi J. M. jest psáno a za ně žádáno, aby utiskáni nebyli, a všickni tři stavové psali potřebně a dostatečně.

Také z strany římské mluveno jest se stavy, aby v lásce a svornosti byli a k nim se.přátelsky chovali bez útiskův, a kdo chce od nich k Římanům přikročiti, toho přejí, tolikéž kdož by chtěl k straně pod obojí způsobou přistoupiti a bejti, aby toho žádnému hájeno nebylo; a tak což oni chtí v svobodě míti, aby nám tolikéž příno bylo.

A což se mistra Havla dotejče, ten psaní učinil k stavům na témž sněme: že bez slyšení a viny jsa vypověděn, přimlouvá se za Kadaňské a Kokyc(an)ské i jiné, kteříž chtí pod obojí způsobou bejti a v tom outisk trpí. Také za téhož mistra Havla přímluva byla od kněžstva, aby se k králi J. M. přimluvili, aby byl slyšán a glejt jemu dán. I toho stavové neučinili, jedno pro nepřítomnost jiných, druhé, že on za to nežádá, a třetí, že vědí jistou vůli krále J. M., proti které se na odpor přimlouvati jest nenáležité. A tak ten sněm rozpuštěn.

Předmluva.

Ačkoli těchto artikulův, tak jakž býti mohlo podlé času a potřeby latině sepsaných a zavřených, nebyl jest úmysl náš vytištěných vůbec vydávati, a to proto, že samým kněžím náležejí, ale poněvadž je v schůzi naší spěšněji psané a proměňované, aniž jakž náleží skorygované mnozí domův pospíchajíc na kvap a nedostatečně vypsati jsú dali, a domův se navrátivše jiným jich podávati a i v jazyk český vykládati jsú neobmeškali aniž posavad přestávají, a to někteří nepříjemně a nevlastně, totižto smyslu a rozumu svého více nežli sprostných slov a smyslu pravého spatříce, z čehož domnění, strany a různice v lidu tomto vrtkavém a na tolik sekt rozděleném růsti by snadně mohly: z té příčiny užitečné vidělo se nám, abychom ty artikule v vlastním jich smyslu a v prostých slovích obojím jazykem vytisknouce vůbec vydali, aby všeckněm i těm nejhlúbějším a nejlehčeji smýšlejícím známo bylo, co jest se v tom sjezdu dobrým a upřímným úmyslem podlé možnosti pro dobrý pokoj a užitek náboženství našeho v kněžstvu rozdílném najednalo, a co jest na čas a do gruntovnějšího z písem svatých narovnání při těch věcech, kteréž se proměňovati mohou a mají, zavříno. Nechť při tom jest soud a uvažování církve duchovní, kteréž se žádnému nezavírá.

(Artikule scházejí.)