8. Sněm, jenž 1529 při sv. Lucii (13. pros.) držán byl na hradě pražském.

215. Snesení sněmu obecního. MS. v knih. knížete Jiřího z Lobkovic v Praze


[Chybný opis z novější doby].

Sněm obecní, kterýž držán byl při svaté Lucii na hradě pražském léta 1529.

Jakož král J. M. pán náš milostivý ráčil jest nám všem stavům království českého sněm obecní položiti na hradě pražském na den svaté Lucie, a na ten sněm ráčil jest J. M. Kr. oznámiti, kterýž měl býti sjezd v Kladště na den Tří králův nejprve příští, že jej ráčí míti na týž den v městě Budějovicích českých, abychme naň s mocí poslali, a tu se ti poslaní shledali a sjeli s těmi, kteříž také posláni budou z těch zemí, kteréž k království českému příslušejí a od starodávna spojeny jsou.

Na kterémžto sněmu na ten sjezd do Budějovic volili sme z sebe a vybrali z každého stavu tohoto království dvaceti osob, kteréž na ten sjezd do Budějovic jeti mají, pakli-by z kterého stavu která osoba bezelstně aneb z jakéž koli příčiny v Budějovicích nebyla aneb nebyl a bejti nemohl, tehdy ti, kteříž budou z těch vybraných, touž moc míti mají a toho jim moc tímto sněmem dáváme, jakoby ti všickni byli, na způsob na tomto sněmu svolený.

Nejprve, co se Turkův od času dávního nepřátel křesťanstva dotejče, poněvadž jest se moc turecká znamenitě rozmohla, že netoliko císař turecký některá království křesťanská opanoval jest, ale také některá i pohanská, protož jemu odpírati a na něho do jeho zemí táhnouti bez veliké a znamenité moci není bezpečné, a jednomu i dvíma králům křesťanským, kterak se tomu rozumí, nesnadné; než kdyby J. M. Kr. pánu našemu milostivému skutečnou a znamenitou pomoc učinili: otec svatý papež, císař římský J. ML, král francký a jiní králové křesťanští též i říše svatá, a my to v skutku poznali, a J. M. Kr. ráčil nám o tom obecní sněm položiti, také my pokudž bychme slušně mohli a nám náleželo, s jinými zeměmi k království českému příslušejícími, rádi bychme se o to snésti chtěli a tak se zachovati a učiniti, jako dobrým křesťanům náleží.

Jestliže by se pak to trefilo (čehož pán Bůh rač uchovati), že by císař turecký ku pomezí království českého přitáhl aneb vojsko jeho, tomu s boží pomocí podle svobod našich odpírati máme a chceme a pomezí našeho brániti, jsouce té nepochybné naděje, že J. M. Kr. jakožto král český a pán náš ráčí nás pomoci obhajovati, brániti podle J. M. Kr. povinnosti.

Poněvadž J. M. Kr. (tak kterak tomu věříme) ráčí bejti osobou svou v Budějovicích, poněvadž tam ten sjezd napřed jmenovaný z Kladska převésti a tu do Budějovic vložiti ráčil, i poručili jsme všichni stavové tohoto království tyto věci na J.M.Kr. vznésti a oznámiti těm osobám z stavův vybraným jsouce té naděje, že J. M. Kr. ráčí nás v tech věcech milostivě opatřiti, i při tom nás a toto království, zůstaviti a zachovati, tak jakž J.M.Kr. jest to povinen učiniti.

Jakož J. M. Kr. prvé jest vědomo, že náme odpovědníky a nepřátely tohoto království, ještó takové" některé někteří v říši zjevně i tejně přechovávají, a, odtud do tohoto království škody se činí i ohně se pouštějí: i prosíme, aby J. M. Kr. v tom nás ráčil opatřiti skutečňě, abychom před takovými pokoj měli, a mý, pokudž nám náleží, také se k tomu chceme rádi přičiniti, a do těch přechovávačů v říši není nám již snadné to snášeti nežli obtížné, nýbrž i za spravedlivé pokládáme, abychme s pomoci J.M. Kr. takovým odpor učinili a J.M, Kr. v tom se opověděli, a toho děl jim nesnášeli a netrpěli.

A co se důchodův a užitkův J.M.Kr. v tomto království českém dotejče, jakož sme tomu srozuměli od poslův J.M.Kr., že jest J. M. Kr. žádost, abychme k tomu povolení dali, aby v tomto království do sta tisíc kop grošův českých ráčil moci zastaviti, než tomu sme nevyrozuměli dobře a dostatečně: komu a co a pro které potřeby? i na páních poslech dotázku o tom učinivše, a protož toho nevědouce k tomu sme povolení dáti nemohli; než za to J. M. Kr, prosíme, které J. M. Kr. ráčí míti užitky tohoto království i na horách; též, i na horách joachymstálských, ponevadž jsou v království českém a J.M.Kr. ráčí je míti jakožto král český a nejináč, aby takových všech důchodův ráčil předkem obraceti k J.M.Kr. potřebám jakožto král český a ku potřebám tohoto království a když tak učiniti k J.M.Kr.ráčí tehdy o tom držíme, že nebude potřebí, aby J. M. Kr. pro toto království a pro obyvatele v něm měl co v tomto království zastavovati, neb J.M. povinen jest to učiniti i podle přísahy své toto království rozmnožovati.

Také co se dotýče knížectví opolského, což tu J. M. Kr. a tomuto království náleží, kterak by ta věcí nejlépe a nejslušněji mohla opatřena býti, také sme poručili o to s J. M. Kr. mluviti těm poslům z starův našich, kteříž mají v Budějovicích bejti. Též také o to, co se spravedlností J. M. Kr. a tohoto království v říši dotýče, ješto J. M. Kr. náleží s povinností v takových věcech toto království České opatrovati. Jakož také svobody tohoto království českého jsou-a starodávní zvyklosti: že na úřadech zemských i na jiných i na zámcích královských v tomto království ouředníci jiní nemají bejti nezlí Čechové, kteříž by J. M. Kr. zámky a důchody spravovali, též i mincmistr nad horami; i za to prosíme, aby J. M. Kr. při tom nás zůstaviti a zachovati ráčil bez přerušení, i také každý úřad co kterému náleží, aby při tom držán a zachován byl. A co se také rad z tohoto království, kteří by při J. M. byti měli, dotejče, za to také prosíme, aby J. M. Kr. ráčil takové rady při sobě míti, kteří by se v radè království českého rozvážili a uznali k tomu hodní pro J. M. Kr. i pro toto království, a J. M. Kr. že by je držeti ráčil na J. M. Kr. náklad i také v té poctivosti, povaze i v těch místech, tak jakž jest to prvé bývalo od starodávna za J. M. předkův králův českých J. M.

Co se pak ouřadův a služeb při osobě J. M. Kr. dotejče, za to mají J. M. Kr. prositi, aby v tom Cechové podle svobod svých zachováni byli; a kdyžby král J. M. v království českém aneb v zemi k němu příslušející osobou svou bejti ráčil, aby Čechové, ty ouřady majíce sobě dané, J. M. sloužili a při dvoře všecky věci, jakž kterému ouřadu by příslušelo, opatrovali a řídili, a jiní národové v takovou věc aby se jim nevkládali.

Také co se ouřadův zemských dotýče , jestlyže by který prázden byl, za to J.M.Kr. mají prositi, aby J.M. ráčil zjevnou radu držeti a zjevně každého radu slyšeti, a na tu radu aby ráčil takové ouřady osobám dávati, poněvadž jest to starobylý řád a zvyklost tohoto království; a páni ouředníci zemští i jiné rady ze stavu panského a rytířského nemají se za žádného přimlouvati k králi J. M. tejně ani zjevně prvé nežli by J. M. Kr. o to radu držeti ráčil, než kdož bude v radě, každý aby radil na své svědomí jakž povinen jest; pakli by se kdo prvé přimlouval nežli by v radě bylo, tejně.nebo zjevně, tehdy potomně žádný takový aby v té radě nebyl a bejti nemá.

Jakož věc jest také vědomá, že právem a soudy zemskými nejvíce se řád a pokoj v tomto království držel a zachovával až do těchto časův, i J. M. Kr. prosíme: aby soudové a práva své svobodné průchody míti mohli a mohlo a obhajováno bylo, že J. M. Kr. ráčí o to péči míti, jakož nepochybujem, že tak učiniti ráčí; než toliko to ku paměti přivozujem, a také pokudž možné jest, aby soudové zemští sněmy obecními zaneprázdněni nebyli, a tudy aby lidé v svých spravedlnostech odtahův neměli.

Též také, což se svobod tohoto království a stavův všech tří, co kterému náleží, dotejče, J. M. Kr. prosíme, jsouce té naděje, že nás při nich držeti a zachovati ráčí, a když by se toho kde potřeba uznala, i obhajovati, neb kdož by nám v to vkračovati a v ně sahati chtěl anebo sahal, o to sine se také i na tomto sněme svolili, abychom toho žádnému nesnášeli, poněvadž jsme t ho podle závazkův svých učiniti povinni; a na kohož by koli skrze to jaká těžkost přišla, a kdo se o svobody naše zasazoval a to se v pravdě shledalo, abychom v tom všichni sebe společně i každého jednoho neopouštěli, nebo i prvé povinni sme byli a též i nyní jsme při témž státi a našich svobod obhajovati.

A co se pak jednání s těmi, kteříž v Budějovicích budou z těch zemí k tomuto království příslušejících dotýče, máme s nimi společně skrze posly naše jednati o opatření krále J. M., pána našeho milostivého osoby, a to se nám zdá v tom předkem za potřebné, aby to J. M. Kr. předkem bylo předloženo: co jest J. M. Kr. povinen tomuto království a zemím k němu příslušejícím, neb se zvláštně při tom J. M. Kr. osoba opatruje, když ráčí svou povinnost k svým poddaným zachovati a v pokoji nás držíc míti, a války do těchto zemí nedopouštěti uvozovati, k čemuž jest toto království příčiny nedalo; než kteréž jsme J. M. Kr. služby a pomoci učinili z lásky ale ne z povinnosti, té naděje jsme, že jest to ráčil od nás milostivě a vděčně přijíti.

A za to J. M. Kr. prosíme, aby nám ráčil na to listy dáti všem stavům, kteréž jsme J. M. Kr. pomoci aneb berně dali nejsouce povinni, že to má bejti nám na časy budoucí bez ujmy našich svobod, jakož J. M. Kr. i prvé ráčil to připověděti učiniti. Také má se jednati s těmi, kteří budou z těch zemí k tomuto království příslušejících do Budějovic posláni: co by mezi tímto královstvím a zeměmi k dobré lásce a svornosti bylo i také k dobrému pokoji, to opatříce, aby při tom tomuto království ani žádné té zemi nebylo na ujmu v svobodách a spravedlnostech.

Což se mince dotejče a stříbra krále J. M. z tohoto království vezení, za to také má krále J. M. prošeno býti: aby ty věci byly tak opatrovány a zachovány podle svobod toho království a kterak jest prvé bejvalo, a tu věc šíře mají oznámiti králi J. M. poslové od stavův, kteříž v Budějovicích budou.

Jakož také od poslův krále J. M. jest mluveno, bylali by toho potřeba oznámena, aby poslové z tohoto království a z jiných zemí k tomuto království příslušejících jeli do Lince, a tu se sjeli s posly z jiných zemí J. M. Kr., tak jakž ta věc šíře mluvena: i k tomu vůle nedáváme pro ublížení našich svobod, a za to J. M. Kr. pána našeho milostivého prosíme, aby nám v tom za zlé míti a toho sobě do nás obtěžovati neráčil; než jestli že chtí z těch zemí poslové do Budějovic přijeti a kteříž od nás poslové budou s nimi chtíti míti jaké rozmluvení anebo jednání tu v Budějovicích, k tomu dáváme vůli na takový způsob, aby naši poslové proto nic s nimi nezačínali, nežli aby to prvé na stavy tohoto království vznesli, a oč bychme se v stavích srovnali a svolili, anebo k čemu přistoupili všickni stavové společně, to bychme J. M. Kr. potom oznámiti chtěli.

A mimo tyto artikule napřed jmenované co mají poslové od stavův J. M. Kr. oznámiti a za které věci prositi, a co také mají s posly z těch zemí k tomu království příslušejících jednati: žádné jiné další moci jim k jednání a zavírání nedáváme, nežli tak jak se napřed oznamuje a na tenž způsob, kterak který ten artikul sám v sobě jest, jinače toho neměníce, abychme se več podvolovali vejše mimo svobody a povinnosti naše; a protož ti poslové od nás volení, kteříž v Budějovicích budou, by pak co vejše na se bráti chtěli a vzali (ač té naděje nejsme) tehdy nebyli bychom povinni toho držeti, k čemuž sme nesvolili a jim jednati neporučili.

Toto sme taky na tomto sněmu svolili, že máme všickni vojensky hotovi býti i naši poddaní, a to bez prodlévání pro všelikterakou potřebu a pro obranu tohoto království.

A co se ručnic dotejče, jakož pro to tažení na Turky bylo dopuštěno se svolením předešlého sněmu, aby s nimi jezditi a choditi mohli, ale poněvadž nyní ta potřeba jest pominula, zase sme svolili, poněvadž slyšeti, že skrz to mordové se činili, aby již s ručnicemi nejezdili ani chodili, a má se to po městech krále J. M., panských a rytířských provolati hned, aby lidé mohli o tom vůbec věděti, že se to má začíti ode dne svatých Fabiána a Šebestiána nejprve příštího; a kdož by potom byl s ručnicí v zastižen a toho se dopustil, jakž jest první obecní zemské o tom zřízení a svolení, tehdy ten každý v tu by pokutu upadl a upadne podle téhož předešlého zřízení a svolení.

Co se napravování práv dotejče, poněvadž se tomu překážka stala skrze poselství na sjezd do Budějovic, z té příčiny se odkládá toho až do Hromnic nejprve příštích.

A což se pak také některých neřádův a vejstupkův škodných dotejče, jakož od poslův krále J. M. jest také o ty některé věci mluveno: i na to chceme osoby vybrati, aby na tom seděly a mocí toho sněmu o to se snésti mohly i zavříti, kterak by takové věci nejslušněji mohly opatřeny bejti.

8. Akten zu dem am 13. Dezember eröffneten Landtage des J. 1529.

215. Articuli dietae in arce Pragensì tempore St. Luciae anno 1529 13. Dec. habitae, continentes pree ceteris instruetionem a statibus regni Bohemiae datam personis cum potestate missis ad conventura Budiejoviensem, qui habebatur in die Trium regum anno 1530.

Copia in arch. c. r. ministerii pro rebus internis Vindobonae IV. H. 3.

Quemadmodum regia Majestas dominus noster clementissimus dignatus est nobis omnibus statibus regni Bohemiae dietám et concilium generale constituere in arce Pragensi in die sanctae Luciae et in hoc concilio dignata est Sua regia Majestas significare, qui conventus debuit in Gladsko in die sanctorum Trium regum esse, quod eum ipsum conventum dignatur habere eodem die in civitate Budieioviorum in Bohemia, ut in eum conventum cum potestate mitteremus, atque ipsi sese missi legati invenirent et eo convenirent cum his, qui etiam mittentur ex his terris, quae ad regnum Bohemiae pertinent et ab antiquo huic conjunctae sunt.

In quo concilio in illum conventum Budiejoviensem delegimus nobis ex uno quoque státu hujus regni Bohemiae viginti personas, quae in illum conventum Budiejoviensem proficisci debent, quodsi ex aliquo statu quaepiam persona sive dolo, aut quacunque causa in Budiejoviis non esset, vel non fuerit et esse non possit, turn hi, qui aderunt, ex his delectis et ad hoc decretis eandem potentiam habere debent, et hujus rei ipsis potestatem hac dieta et concilio damus, quasi omnes adessent in modum in hac dieta consensum.

Principio quod ad Turcas a multo tempore inimicos christianorum pertinet, quandoquidem insigniter aucta est Turcarum potestas, adeo ut non solum caesar Turcarum quaedam regna gentium occupaverit, verum quaedam christiana etiam, quare ipsi resistere atque contra ipsum in ejus terram expeditionem facere sine magna et insigni potentia seu virtute non est securum, et uni duobusve regibus christianis (ut intelligitur) haud facile. At cum Suae regiae Majestati domino nostro clementissimo effectu magna auxilia facerent pater sanctus Papa, csesar Romanorum, Sua Majestas rex Franciae et alii reges Christiani, similiter imperium, et nos haec re ipsa intelligeremus, et Sua regia M. dignaretur nobis pro hoc generale concilium constituere, etiain nos quantum digne poterimus, nobisque conveniret, cum aliis terris ad regnum Bohemiae pertinentibus, libenter vellemus de ea re convenire et ita sese gerere ac facere, uti bonos christianos decet.

Quodsi id accideret, quod Deus dignetur auferre, quod csesar Turcarum ad fines regni Bohemiae adveniret aut suus exercitus, huic cum divina gratia juxta libertates nostras resistere debemus et volumus et fines nostros defendere, existentes in hac indubitata spe, quod r. M. dignabitur nos et fines tanquam rex bohemus defendere ac propugnare juxta Suae regiae M. debitum.

Quandoquidem Sua r. M. ut credimus, digna| bitur esse persona sua Budiejoviis et quandoquidem illum conventum prius nominatum de Kladsko transferre et ibi in Budiejoviis constituere dignata est, iccirco commisimus omnes status hujus regni has res in regiam Suam M. deferre et judicare bis personis de statibus delectis. exi-stentes in hac spe, qnod Sua M. r. dignabitur eos in bis rebus gratiose providere, etiam in ilio nos et hoc regnum Bohemia re)injquer,e et conservare, ita ut Sua r. M. tenetur hoc facere.

Quemadmodum Suše r. M. prius cognitnm est, quod habet diffidatores et inimicos hoc regnum, ex quibus aliquos quidam in imperio s. Germanie palam et clam conServant, atque inde in hoc regnum damna committuntur, incendia i etiam pro-veniunt, itaque rogamus, ut Sua r. M. in hoc providere nos dignetur cum effectu, ut coram hujusmodi hominibus pacem habeamus, eťnos quantum ad nos pertinet, etiam in id incombere volumus, atque ab illis conservatoribus inimicorum nostrorum in Germania nobis facile non est hoc sustinere, sed grave, quin imo justum censemus, ut cum auxilio Suše r. M. his resistamus, et r. Suae M. in hoc nos proemuniamus, et illud amplius illis non feramus neque patiamur.

Quod ad proventus et fructus Suse r. M. in hoc regno Bohemiť pertinet, quemadmodum illud intelleximus a legatis Suae r. M., quod r. Sua M. optat, ut huic rei consensum demus, ut in hoc regno usque ad centům millia sexagenorum gros-sorum bohemicalium dignaretur impignorare, sed illud perfecte non intelleximus, cui et quid et qua necessitate, qua quidem de re et dominos le-gatos interrogavimus. Quam ob rem id ignorantes ad hoc consensum dare non potuimus, sed illud Suam r. M. petimus, quos Sua r. M. dignatur habere fructus hujus regni et in montanis argenti et auri, similiter in argenti fodinis Vallis Joachimi, quandoquidem sunt in regno Bohemiť, et Sua r. M. dignetur eas habere tanquam rex bohemus et non aliter, ut ex hujusmodi omnibus proveo-tibus dignaretur inprimis convertere in Sua r. M. necessaria tanquam rex bohemus et in necessaria hujus regni, et cum ita facere Sua M. r. dignabitur, tum de ilio speramus, quod non erit ne-cesse, ut Sua r. M. pro hoc regno et incolis in eo deberet quidquam in hoc regno impignorare, nam Sua r. M. tenetur facere et juxta juramentum suum hoc regnum augere, Praeterea quod attinet ad principátům Opoliae, quod hic Suae r. M. et regno juris esse attinet quanam ratione hujusmodi rea posset opüme et maxime convenienter curari, etiam commisimus super ca re cum Sua r. M. loqui eos legatos de statibus nostris, qui debent Budiejovias proficisci, similiter etiam quod spectat ad jus et justitiam Suše r. M. et hujus regni in imperio, cum Suse r. M. conveniat ex debito in hujusmodi rebus hoc regnum Bohemicum providere.

Quemadmodum etiam libertates hujus regni bohemici suut et antiqute consuetudines, quod in officiis U-rrenis et in aliis et in arcibus Siue r. M. in hoc regno officiales alii non debent esse, itisi Bohemi, qui Suae r. M. arces et proventus guber-narent, pari ratione magister sedmarum argenti et auri (sic); itaque rogaraus illud, ut Sua r. M. in hoc nos relinquere et conservare dignaretur sine violatione, etiam omne officium, quod ad illud pertineret, ut in hujusmodi rebus teneatur atque "conservetur.

Quid, ad consiliarios ex hoc regno, qui apud Suam r. M. esse debuissent, pertinet, illud quoque rogamus, ut r. Sua M. dignaretur hujusmodi consiliarios apud se habere, qui essent in consilio regni bohemici deliberati et judicati ad hoec idonei pro Sua r. M. et hoc regno, et Sua r. M., ut eos consiliarios tenere dignaretur in Sua r. M. impensis, etiam in eo honoře, conditione et in his locis, ita ut antea id ab antiquo solebat fieri, tempore Suse r. M. antecessorum regum bohemici regni Eorum Majestátům.

Quod autem pertineat ad officia et obsequia circa personam Suae r. M. illud Suam r. M. orare debent, ut in hoc Boemi secundum libertates suas conservarentur, et cum rei Sua Majestas in regno Boemie vel in terris ad eum pertinentibus persona sua dignaretur esse, ut Boemi ea officia sibi data habentes Suee r. M. servirent, et in curia omnes res, quse unumquodque officium decernent, pro-curarent atque administrarent, et alise nationes in hujusmodi rem ne se his interponerent

Prseterea quod ad officia terrena spectat, quod Si aliquod vacuum esset, illud Suam r. M. orare debere, ut Sua r. M. dignaretur apertum consilium tenere et aperte unius cujusque audire, atque secundum illud consilium ut dignaretur hujusmodi officia personis distribuere, cum sit id priscus et antiquus ordo et consuetudo hujus regni. Domini autem officiales terreni et judices terreni atque alii consiliarii ex statu dominorum et equitum non debent pro ullo intercedere apud Suam r. M. clanculum vel palam, priusquam r. Sua M. de hoc consilium tenere dignaretur, verum cum esset in consilio, turn ut omnis consilium daret pro sua conscientia ita, ut debet. Quodsi quis prius intercederei, quam in consilio esset, secrete vel aperte, tum in posterum nullus hujusmodi ut in eo consilio esset neque esse posset.

Ut etiam res est nota, quod jure, legibus et judicibus terrenis maxime ordo et pax in hoc regno tenebatur et conservabatur usque in haec tempora, itaque Suam r. M. rogamus, ut judicia et jura suum liberum progressum habere possint et defenderentur, quod Sua r. M. dignetur de ea re habere curam, quemadmodum non diffidimus, quod ita facere dignabitur. Verum tantummodo in memoriam revocamus et etiam, quantum possibile est, ut judicia terrena dietis et synodis generalibus non impediantur et hoc pacto ne homines in suis justitiis dilationes habeant.

Similiter ita quod spectat ad libertates hujus regni et statuum omnium trium, quod cujuscunque esset, Suam r. M. rogamus constituti in ea spe, quod nos in illis tenere et conservare dignabitur, et ubi opus esset et defendere. Nam si quis nobis in hoc se ingerere et in illa manum protendere vellet, aut jam protenderei, de hoc etiam in illa dieta et synodo consensimus, ut nemini hoc feramus, cum id facere secundum nostras obliga-tiones tenemur. Et si quis in eo gravaretur, et si quis pro libertatibus nostris sese opponeret, eaque res manifesto deprehenderetur, ut in ea re Omnes sese mutuo et unumquemque non deseramus, nam et antea debebamus et similiter hodie debemus juxta illud stare et nostras libertates defendere.

Quod autem pertinet ad tractationem cum illis qui Budiejoviis erunt ex illis terris ad hoc regnum pertinentibus, debemus cum illis mutuo per nostros legatos agere de provisione Suae r. M. domini nostri gratiosissimi personae, ad illud nobis videtur imprimis necessarium, ut Suae r. M. hic anteponatur, quod Sua r. M. debet huic regno et terris ad eum pertinentibus. Nam maxime in hoc Suae r. M. personse cura habetur, cum dignabitur suum debitum erga suos subditos conservare et in pace nos tenere et habere, atque in has terras bellum non permittere inducere, quam quidem ad rem hoc regnum occasionem non praestitit, porro quae Suae r. M. obsequia et auxilia ferimus ex charitate et non ex debito ea sumus spe, quod dignatus est hoc a nobis gratiose et grate sus cipere.

Illud quoque Suam r. M. oramus, ut nobis in hoc dignaretur litteras dare omnibus statibus, qui Suae r. M. auxilia aut bernas dedimus, non ex debito, quod ea res debet esse nobis in futura tempora sine detrimento nostrarum libertatum, quemadmodum Sua r. M. et prius dignata est illam promissionem facere.

Etiam tractari debet cum his, qui mittendi sunt ex his terris ad hoc regnum pertinentibus Budiejovias, quod inter hoc regnum et illos ad J bonam charitatem et concordiam esse(t) ad bonam quoque pacem, illud curan(t)s, ne in hac re huic regno vel alicui istarum terrarum esse(t) detrimentum in libertatibus et justicia.

Quod autem spectat ad monetse et argenti Suae r. M. (e) regno (vectionem), illud etiam Suam R. M. orare debent, ut lise res ita curarentur et conservarent(ur) juxta libertates hujus regni et quomodo antea fieri solebat, et hanc rem fusius debent enarrare Suae r. M. legati a statibus, qui Budiejoviis erunt.

Quemadmodum etiam a legatis Suae r. M. dictum est, si hujus rei necessitas intelligeretur, ut legati ex hoc regno et ex aliis terris, quae ad hoc regnum pertinent, proficiscerentur Lincium atque ibi convenirent cum legatis ex aliis terris Suae r. M., ita ut ea res fusius explicata fuit, sed ad hoc voluntatem et consensum non damus ob injuriam nostrarum libertatum, atque illud Suam r. M. dominum nostrum gratiosissimum rogamus, ne id vitio nobis vertere et id graviter ferre dignaretur. Porro si volunt ex istis terris legati Budiejovias venire, et qui a nobis legati erunt cum his, velini aliqui loqui aut tractare ibi Budiejoviis, ad hoc consentimus et voluntatem damus ea ratione, ut nostri legati cum his nil concluderent, sed ut prius haec ad status hujus regni conferrent, atque in qua quidem re sese in statibus conformaremus et consentiremus, aut ad aliquid accederemus omnes status simul, id Suae r. M. postea significaere vellemus.

Extra hos autem articulos supranpminatos, quid debent legati a (statibus) Suae r. M. significare et pro quibus rebus orare, aut quid debent cum legatis ex his terris ad hoc regnum pertinentibus tractare, nullam etiam majorem potestatem ad tractandum et concludendum illis damus, nisi ita, ut superius describitur et in illuni modum, quomodo quivis articulus in sese continetur, aliter eum non mutando, ut ad aliquid con-sentiamus, ultra quam libertates et debita nostra essent. Quamobrem illi legati a nobis delecti, qui Budiejoviis erunt, si quid sibi plus negotii susceperint (quamquam haec non sit spes nostra) tum non essemus obligati id tenere, ad quod non consensimus, atque illis tractare non commisimus.

In hac re, etiam in hoc synodo a nobis consensum est, quod debemus omnes bellico more parati esse et nostri etiam subditi idque sine; omni mora propter omnein necessitatem et pro defensione hujus regni.

Quod ad bombardas attinet, quemadmodum pro illa expeditione contra Turcas fuit peimissum consensu praecedentis synodi, ut cum illis equitarent et ambularent, sed cum haec necessitas praeteriit, contra in eo convenimus, cum audiatur multas occisiones per eam rem fieri, ut jam cum bombardis non equitarent, neque ambularent, quae res statini per civitates Suae r. M. dominorum et equitum publicari debet, sed ut homines vulgo id cognoscere possent, quod ea res incipi debet a die sanctorum Fabiani et Sebastiani, qui proxime instant. Et si quis postea cum bombarda deprehenderetur, idque commisisset, sicut est prius generale et commune super ea re decretum et consensus, tum hic omnis in eam poenam ineidet et incidit juxta illud idem precedens decretum et consensum.

Quod ad corrigenda jura pertinet, quandoquidem huic rei impedimentum factum est per illam legationem in synodům Budiejoviensem, hac causa differtur ea res usque ad purificationem beatae Marice virginis proxime venturam.

Quod spectat ad quosdam inordinationes et ad aliquos accessus, quemadmodum a legatis Suae r. M. de quibusdam his rebus disputatimi est, ad hoc personas volumus deligere, ut in hac re sederent, et potestate hujusmodi de eo concordarent et concluderent, quo pacto hujusmodi res convenientissime possent procurari.




Přihlásit/registrovat se do ISP