Bez datum. (1530). Opis v arch. minist. vnitra ve Vídni.

Páni poslové milí! Kdež ste nás žádali od pánuo a stavuo zemí dolejších Rakous, předkládajíce těžkosti a škody, kteréž sou se od Turka nepřítele víry křesťanské a jeho pomocníkuov Vám staly, a jestliže by taková aneb k té podobná těžkost na Vás šla, abychom Vás neopouštěli: pak, páni milí! za to máme, že v paměti i v vědomosti máte, když jest císař turecký Vídeň obehnal, majíce nad těžkostí Vaší a těch knížat a hrabat, pánuov a rytířuov, kteříž sou v nebezpečenství na Vídni byli, lítost, že sme se svou velikou obtížností a s znamenitým nákladem táhli veřejně z tohoto královstvie pro vysvobození nahoře psaných knížat, hrabat, pánuov a rytířuov, kteří sou na Vídni byli.

Kdež pak pro budúcí potřebu všeho křesťanstva a zemí křesťanských o svaté Lucii nyní minulé na sněmu sme se svolili, jestliže císař římský, otec svatý papež a jiní králové a knížata J. M. a stavové křesťanští skutečně povstanu a se svou mocí proti Turku nepříteli víry křesťanské potáhnu, že na nás také v tom nesejde, než k takovému dobrému že se najíti dáme, tak jakž dobrým křesťanóm náleží. Jakož pak i neníčky J. Kr. M. ku potřebě pomoc sme svolili proti Turku a pomocníkem jeho, kterážto pomoc za jiné nemáme, než že i zemím rakúským k prospěchu přijíti může; ješto z toho, páni milí! znáti můžete, že vuole naše jiná jest nebyla a není než přátelsky se k Vám nyní i potom zachovati, pokudž jedné nám slušné a náležité bude; k Vám také a stavóm týchž zemí té naděje jsúce, že se k nám též přátelsky zachovati ráčíte.