223. Zd. L. z Rožmitála Jaroslavovi staršímu z Šelnberka, že již z úřadu purkrabského jest propuštěn etc.
[dva listy Zd. L. z Rožmitála položili jsme sem za tou příčinou, abychom věděli, jak dlouho trval sněm].
NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 1530, na den sv. Řehoře (12. března). Konc. v arch. třeboňském.
Službu svú vzkazuji etc. Nadál sem se, že přijedete tento čtvrtek minulý do Prahy, ale poněvadž ste ještě nepřijeli, zdálo mi se Vám toto psaní učiniti a k Vám poslati a toto, o čemž snad již viete, oznámiti, že, jakož za to mám, v paměti máte, že jsem od některých časuov na tom byl, abych z sebe úřad purkrabský složil a práce sobě umenšil. I rozvažoval jsem to s pilností a za slušné mi se zdálo, abych již to k konci přivedl a tiem dále neodtahoval, a zvláště poněvadž se trefilo, že při přítomnosti krále J. M., pána našeho milostivého, nyní se trefil soud zemský i sněm, i mluvil jsem o to s J. M. Kr. tyto dny minulé za to prose, aby ten úřad ráčil ode mne přijíti a poněvadž i nedostatky na svém zdraví mievám, již mne těch prací zbaviti. I již jsem to obdržel a zjednal, že včera z toho úřadu jsem propuštěn a čehož jsem ještě někdy i za krále Ludvíka slavné paměti žádostiv byl, to jsem již nyní k místu přivedl. Než proto J. M. králi a obecnému dobrému tohoto království rád slúžiti chci podle zpuosobu svého, pokudž by mi nalézalo aneb náleží. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, pane strýce muoj milý, abychme se spolu šťastně shledali.
Dán na hradě pražském v sobotu na den sv. Řehoře papeže 1530.