MS. v knihovně knížete Jiř. z Lobkovic v Praze

Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, jednoho Boha všemohoucího. Račiž tomuto našemu všemu předsevzetí přítomen bejti pravým počátkem a prostředkem i skončením až na věky. Amen.

My páni, rytířstvo, Pražané i horníci a všechna města království českého, též mistři učení pražského, knězi, správcové far pražských a děkanové po všech městech královských a všickni stavové přijímající tělo a krev pána našeho Ježíše Krista pod obojí způsobou z víry pravé a živé podle obyčeje křesťanského a od pána spasitele nařízeného ... Všeckněm věrným ku památce vydáno.

A protož my všickni stavové svrchu oznámení, jsouce sjezdem a sněmem shromážděni všichni společně, kterejž se jest držel léta Páně od narození syna božího 1530 v neděli první po sv. Trojici na hradě pražském při počátku kralování krále Ferdinanda třetího léta, pána, pana našeho nejmilostivějšího, tento pořádek a nařízení sme učinili s povolením J. M. krále i se všemi stavy: kterak a jak by mohli sme v jednotě a v společnosti předně a prvotně při podstatnejch věcech právě smýšleli, držeti a věřiti. A protož všickni stavové sou se na tom sněmě srovnali, k těmto artikulům níže oznámeným jednomyslně svolili i zjevně je prohlásili a za hodné i potřebné přijali.

První artikul. Jakož jest tento artikul mezi námi všemi stavy byl rozjímán, kterak by naše strana a jednota pod obojí způsobou přijímajících jakýmž koliv způsobem dobrým a pobožným mohla vzdělána bejti, předně a prvotně ke cti a k chvále pána Boha všemohoucího a potom J. M. Kr. pánu, panu našemu nejmilostivějšímu ku potěšení; ano také, aby tato jednota mohla zachována bejti v dobrém pokoji: o to, ač jsou mnohá, dobrá a pobožná rozjímání mezi všemi stavy byla, avšak poněkud tento artikul potřebuje velmi pilného a bedlivého uvážení. A těmito věcmi níže oznámenejmi má tento artikul opatřen a ochráněn bejti.

Nejprve, že se k tomu všickni přiznáváme a společně přihlašujeme: že se všichni srovnáváme a srovnati jednomyslně chceme apoštolsky, jak duchovní tak také i světští i se vším lidem obecním.

Druhé, potřebí jest, aby tento artikul první byl opatřen a osazen (sic) administrátory hodnejmi, pobožnejmi, dobrejmi, pokojnejmi, příkladnejmi, v písmích svatejch umělejmi, u víře zkušenejmi, v zákoně Páně i v duchovních prácech zběhlejmi. A ti pak administrátorové zase aby mezi sebou vyhledávali z mistrův, z farářův pražských i jinde po městech muže a osoby dobré, pobožné, střízlivé, hodné, pokojné, příkladné, dobré pověsti; a ty osoby takové k sobě připojiti a radu i konsistoř jimi osaditi (mají). Ti pak všickni mají bejti mezi sebou v pravé jednotě, v svornosti u víře a v jednomyslnosti, v pravé lásce, chovajíce se dobře vespolek, upřímně a sprostně.

Třetí, při poslední věci tento artikul má opatřen bejti tímto: že což by pak koliv při něm ještě nebylo dokonáno, opatřeno a ohrazeno, tehdy my všickni stavové plnou moc dáváme a poroučíme vší konsistoři, aby oni společně mezi sebou přemýšlovali a což by mohlo bejti nejužitečnějšího ke cti a k chvále boží a lidu obecnému k spasení, to nařídíce, aby všickni společně drželi.

Druhý artikul. Co se dotejče v konsistoři všech žalob i zase odporův: ty všecky rozepře mocně poroučíme, aby se spravedlivě vyhledávaly a soudily, totiž aby pravé rozeznání činili mezi při a rozepří, mezi žalobou a odporem; nebo někdo více chce míti nepravost nežli spravedlnost, ten soud aby nešel po osobách a po dařích, kteřížto darové zaslepují oči. Exod. 22. Deut. 1 et 16. Em. 20: "Darové i dárkové oslepujíť oči soudcův. A jako onoho Syzanna (?) soudce nespravedlivého Kambizes král perský jinejm soudcům k výstraze kázal vodříti." - A jestliže by pak v které koli při anebo rozepři nemohli sami postačiti a čemu porozuměti, tehdy páni Pražané v tom ve všem svejmi radami aby jim nápomocni byli, jich nikoli aby neopouštěli, že my jim v té věci všickni stavové se důvěřujeme a mocně poroučíme.

Třetí artikul. Jestliže by jaká toho důležitá potřeba byla a znamenitá, a administrátorové i s konsistoriány a s pány Pražany nemohli při soudu některé věci a pře srovnati, a sami té při zadosti učiniti, tak aby žádnej nedostatek při tom nebyl a kdyby toho potřebu uznali, i přidali sme jim ku pomoci dvě osoby z stavu panského a dvě z stavu rytířského, jichžto sme se dožádali, aby takovou práci na sebe přijíti ráčili. První: urozeného pana Jana z Vartmberku, nejvyššího pana purkrabí pražského; druhý: urozeného pana Vojtěcha z Pernštejna, nejvyššího hofmistra království českého; třetí: urozeného a statečného rytíře pana Jana Litoborského z Chlumu, purkrabí kraje hradeckého; čtvrtý: urozeného pana Jaroslava Brozanského z Vřesovic, tak aby ti jmenovaní páni v jistém času obesláni byli a administrátorové jim příčinu oznámíce a radu s sebou o tu věc vezmouce, nerozjíždějíce se, na místě tu věc aby postavili.

Čtvrtý artikul. Poněvadž my všickni stavové i se vším lidem obecním ouřadu kněžského a správcův duchovních potřebujeme, a někdy pobožní mládenci dávajíce se v učení svobodné v Praze i jinde v cizích krajinách, majíce sobě dary ušlechtilé od pána Boha propůjčené a dané k tomu, aby se učili: ale však mnozí z stavu panského i z stavu rytířského v tom jim překážku činí, že je z takového učení vyzdvihují a berou, toho aby již žádnej bez důležité potřeby po tomto našem snesení více nečinil a v jejich učení jim nepřekážel; obrátil-li by se který z těch mládencův k duchovnímu ouřadu aneb zase k důstojenství mistrovskému a k doktorskému k straně naší, toho abychom jemu rádi přáli i radni a pomocni byli. A pakli by zase ten mládenec več jiného krom učení literního vjíti chtěl mimo to, což jest tuto napřed oznámeno a položeno, to všeckno aby činil s volí pána svého dědičného.

Pátý artikul. Jakož z daru pána Boha všemohoucího mnozí lidé ze všech stavův, poznavše mezi námi pravdu v zákoně božím, k nám se připojují a přioučastňují a spolu s námi v jednotě věrně že zůstati chtí, ti všichni přijímáni aby byli řádně do jednoty naší, a všechen řád při podstatnejch věcech víry svaté křesťanské zouplna tak jako i my všickni stavové strany naší pod obojí způsobou podle zákona Páně držíme, to také aby oni skutkem drželi, a řády pobožně a poctivě ty aby zachovali. Co se pak tkne z strany kněží, kdyby který z nich k straně naší přistoupiti chtěl, tehdy toho hledati má při administrátorovi, a on má toho pilně a bedlivě na příčiny se vyptati: proč chce k straně naší přistoupiti, a tu mají jeho při věcech podstatnejch a při víře křesťanské examinovati, jak smejšlí, drží, věří, chce-li s naším kněžstvem i s námi v tom náboženství se srovnati. Takoví aby řádně přijímáni byli, a pakli by se s námi podle zákona a slova božího srovnati a napraviti nechtěl, takového se máme vzdáliti.

Šestý artikul. Kněží a správcové duchovní aby všechen lid obecný učením pravým, zdravým, slovem spasitedlným podle zákona božího v čistotě ze všech písem svatých, proretckých, evangelistských, apoštolských věrně a právě vyučovali, sami pak aby příkladní byli, jedni druhejch aby nepotupovali, nehaněli buď v kázání neb jinde, ale k lásce a k svornosti křesťanské napomínali, z bludů lid vyvozovali a ze všech hříchův trestali. Jestliže by pak zase který z kněžstva dal se v nějaké učení jiné zcestné a v kázání slova božího odporné, vynášejíce takové sententie, kteréž sou byly na consilium, kterémuž půl třetího sta léta po Kristu Pánu na nebe vstoupení, od svatého Ambrože a svatého Augustina potupeny a odsouzeny za učení kacířské, ano také kdyby bylo to učení mimo tento pořádek jednoty naší a našeho společného snesení: tehdy administrátor s konsistoří takového kněze aby před sebe obeslali a z toho podle zasloužení trestali, tak aby mimo tento náš pořádek a naše spolusnešení nic jiného nového hostinského učení nezačínal pod zbavením kněžství svého. A byl-li by ten kněz na kollatuře některého pána z stavu panského neb stavu rytířského a kde koli, kdyby se stalo na takového kněze jaké obeslání, takoví páni i vrchnosti i města žádným obyčejem vymyšleným ani nějakým obmyslem nemají takového kněze zastávati, ani jemu ku postavem v konsistoři zbraňovati, ale hned po takovém obeslání jeho slibem zavázati pod propadením cti a víry i ouřadu kněžského: aby se v konsistoři postavil, má jemu vrchnost přikázati; pakli by který pán z kterého koli stavu a řádu tomuto našemu snesení se zbraňoval a postaviti se jemu nedal, jeho vymlouval a zastával ani slibem jeho nezavázal, psaním svým pravým toho, proč toho kněze nepostavil, se nespravil, tehdy takového pána neb rytíře ovšem stavu městského, všemi obyčeji při všem máme se zbaviti a s ním neměti činiti, a potom na J. M. Kr. to vznésti.

Sedmý artikul. Na tom sine se snesli my všickni stavové při tomto artikuli, aby žádnej pán ani stavu rytířského, ani která města ani obce toho žádným vymyšleným obyčejem nezbraňoval, aby každej kněz svého statku, co by ho koli pán Bůh jemu naděliti ráčil, aby ho neměl odkázati nebo pryč dáti podle kšaftu, komuž by se mu dobře líbilo a vidělo, podle jeho dobré vůle. Pakli by jemu kdo v tom ze všech těchto stavův již jmenovaných podle kšaftu překážku učiniti chtěl, aneb sám brániti mocně chtěl neb rozkazoval, tehdy taková věc na J. M. Kr. má vznesena bejti.

Osmý artikul. Učinil-li by který pán z kterého koli stavu našeho kterému koli knězi jakou vejtržnost a svévolnost, pych a kvalt, tak že by jej bez hodné příčiny zbil aneb ranil nenáležitě, anebo statek jeho mocně pobral, sám sobě na něho příčiny vymyšlené sbíral, a před administrátory jeho z ničehož prvé neobviňoval, (ne)oznamoval, nežaloval, tehdy administrátorové z poručení J. M. Kr. mají na něho tu věc vznésti, a J. M. K. připovídá, že chce sám tu věc před sebe vzíti a k místu i konci skutečnému to i k nápravě přivésti. Pakli by zas na druhou stranu ten kněz co takového nenáležitého, lehkomyslného a nevážného pánu a kollatorovi svému učinil, tehdy ten pán nemá sobe sám napravovati ani se sám nad ním mstíti, ani z fary jeho vyháněti a vyházeti, ovšem v statek jeho se mocně z pychu uvozovati a bráti bez vědomosti J. M. Kr. pod jeho přísnejm trestáním; ale má ten pán nejprve na konsistoř takovou věc vznésti a osobně oznámiti anebo skrze své psaní. A konsistoř uznajíc na tom knězi, že jest sám k tomu pánu svému kollatorovi příčinu dal, tehdy toho kněze pro jeho neřádné chování mají z té fary vyzdvihnouti a ouřad kněžský i všecko posluhování jemu složiti a vězením trestati dotud, dokudžby zase k nápravě skutečné nepřišel. Pakli by se sám v tom předsevzetí poznal, že jest proti svému povolání zle učinil a toho by srdečně želel a litoval, a s pokorou zase kdyby milosti hledal a žádal, tehdy administrátor, seznali toho hodnou příčinu a potřebu i opravení, zatím nemá jeho zase hned na faru dáti než k jinému faráři neb k děkanu, aby byl pod správu i kázní jiného kněze potud, pokudž by nebylo uznáno, že jest zase fary hoden.

Devátý artikul. Co se dotejče soudův konsistořských, poněvadž z strany naší jednoty pod obojí způsobou přijímající žádný se jest nikam nikdy jinam k žádnému jinému soudu neodvolával, i ještě nyní při tom artikuli to také jest a zůstává. Pakli by se kdo zoumysla a svévolně, z pejchy beze vší hodné příčiny jinam odvolával a právo duchovní by potupil, ten každej má skutečně pokutován bejti a 25 kp. gr. českých hned složiti a dáti. Strany pak soudcův administrátorů i vší konsistoře, v tom se jim všechněm všichni stavové důvěřujeme, aby oni všichni jednomyslně, upřímně, věrně a spravedlivě každou při pilně a bedlivě každému jak bohatému tak chudému ohledali (ne podle darův a po osobách) a zpytovali, podle ní spravedlivě soudili, myslíce všichni na to, že na místě božím sedí a místo samého Boha za spravedlivého soudce každému k soudu jdoucímu se postavují a vkládají, pamatujíc také na své povinnosti a závazky.

Desátý artikul. Z toho se nepomíjí, kdyby se kdokoli při tom soudu v konsistoři choval nevážně a lehkomyslně, činíce to více z všetečnosti a z své drzosti, ubližujíce jedna strana druhé nestoudným a nekřesťanským mluvením, dotejkáním, více nežli by potřeba ukazovala, tehdy my všickni stavové administrátorům všechnu moc a vůli svou k tomu dáváme, aby každej takovej člověk podle svého provinění skutečně byl trestán vězením, aby se takovým vězením

Jedenáctý artikul. S pilností my všichni stavové o tomto artikuli administrátorům i vší konsistoři poroučíme, aby se při tom věrně, upřímně chovali: co se těch osob dotýče, které by chtěly ten ouřad svatého kněžství na sebe přijíti, jim se toho my všickni stavové důvěřujeme a mocně poroučíme, aby k tomu ouřadu nepřipouštěli a nepřijímali, nevědouce odkud a jakej kdo jest bez konservatoře, ale kteří by byli z rodičův dobrejch, pobožnejch, ctnejch, zachovalejch, dobropověstnejch, majíce dobré svědectví od těch při kom sou, kde a v jaké kondici byli, a jak sou se kde chovali.

Dvanáctý artikul. Co se dotejče všech kněží nepořádnejch a biskupem nesvěcenejch nebo neordinovanejch, nemajících pořádnejch formátů ani dimissořů, o tom všickni stavové mocně poroučíme z jistého našeho svolení: aby žádnej z pánův ani z stavu rytířského, ani města a obce takového člověka za kněze na své kollatury nikdy nepřijímali za žádnou příčinou. Pakli by kdo z těch stavův a pánův na svou kollaturu přijali bez podání a dovolení administrátora a konsistoře, tehdy administrátor takového kněze nepořádného bude míti moc vyzdvihnouti a do konsistoře jeho obeslati a citovati. Jestliže by pak ten pán aneb kollator toho kněze zbraňoval vyzdvihnouti, pod kterým by ten kněz nepořádnej byt svůj neb faru měl, a tomu citování by místa nedal, jeho slibem nezavázal, aby se v konsistoři postavil podle šestého artikule nahoře oznámeného, tehda z poručení J. M. Kr. a z našeho snesení společného povinen bude ten pán neb kollator sám se v konsistoři osobně postaviti a pokuty sto kop grošův českých straně naší hned položiti.

Třináctý artikul. Co se dotýče všeho kněžstva naší jednoty, též podle našeho společného snesení všechněm kněžím přísně zapovídáme, tak aby žádnej kněz sám o své ujmě žádné fary neujímal ani se na kterou faru zamlouval, a ovšem na ni se nestěhoval bez povolení a podání administrátora a konsistoře, též pod zbavením a ztracením cti, víry i ouřadu kněžského; ale potřebuje-li který pán kněze a kněz faru, má toho pořádně hledati při administrátorovi a konsistoři.

Čtrnáctý a poslední artikul. Tento řád a pobožnej pořádek v této naší české zemi nařízenej a po artikulích sebranej a oznámenej, k němuž sme se my všickni stavové upřímně a věrně přiznali a zjevně i dobrovolně přivolili, že chceme skutečně všickni držeti a jím se spravovati, a J. M. Kr. pána, pana našeho nejmilostivějšího, krále Ferdinanda, poníženě a pokorně sme všickni společně a jednomyslně žádali a prosili za potvrzení těchto všech artikulův, aby je nám ráčil potvrditi, což jest skutečně k tomu se schýliti i učiniti ráčil podle přípovědi. A nad to ještě vejše jest J. M. Kr. do markrabství moravského naší straně pod obojí způsobou přijímající psaní své ku všem stavům učiniti ráčil, tak aby se tolikéž podle tohoto našeho regimentu a snesení chovali, a kněžím těm neřádnejm, kteříž by odsud z české země pro své neřády ušli anebo vypověděni byli, tam aby jim žádného průchodu a zniku nedali, jich nefedrovali ani netrpěli, ovšem far jim žádnejch nepouštěli, alebrž je aby vypověděli. A tak v tomto ve všem jim v těch věcech, oč jim J. M. Kr. všem psaní činiti račí, se důvěřuje a poroučí, že se tak vedle toho chovati budou. Amen, staň se tak, milý Pane!