Tisk v knihovně knížete Jiř. z Lobkovic v Praze.

Najprvé všickni tři stavové na témž sněmu obecním o tyto artikule dole psané a hotovost snésti jsou se ráčili. Znajíce toho tak pilnú a znamenitú potřebu, kteráž prvé nikdy slýchána nebyla, kteráž se J. Kr. M. pána našeho milostivého a všeho křesťanstva, a tak i nás všech vlastně dotyce a zvláště zemí k tomuto královstvie náležících, kteříž při nás a této koruně pomoci a opatření podle přípovědi naší předešlé žádají, a protož my pro takovú znamenitú vlastní potřebu a jich žádost tuto hotovost sme mezi sebú pro obranu J. Kr. M. předkem i nás všech nařiedili a na tento způsob vykonati máme a chceme.

Item, podle našeho předešlého svolení a přiznání dskami zemskými zapsaného: Když by J. M. Cies., svatá řieše křesťanská a páni křesťanští skutečně na Turky tento rok s mocí táhli, že my také jakožto dobří křesťané podle možnosti své, když to J. M. Cies. a říše svatá vyplniti ráčí a potáhne, chceme se najíti dáti, a takovému tažení tuto pomoc učiniti, táhnuti a poslati chcem. A dadouc každý podle jmění svého z pěti tisíc kop grošuo českých dva koně jiezdna, a k tomu z každého jednoho tisíce kop grošuo českých dva pěší. A též kdož by za tu sumu pět tisíc kop grošuo českých neměli, tehdy mají se o to jedni s druhými společně snésti v koních i pěších a z toho tolikéž dáti a tu společnost v tom zachovati: a tak každý podle velikosti a malosti jmění statku svého, buď na pozemských statciech, na listech neb na čemžkoli jiném, čehož užitek má a z čehož by dáti byl povinovat, tak jakž se to prvé vyhledalo a ještě se slušně a spravedlivě vyhledati má; a též také i horníci z toho, což na zemi statku mají, povinni jsou dáti. A každý z svého kraje listem pod pečetí na svědomí své to vezma, zač statku má, přiznati se má a to konečně do dne svatého Prokopa najprv příštieho.

Než což se Pražan a stavu městského dotýče, ti se při týchž listech poznávacích takto zachovati mají: že každé město měšťany a obyvatele své mají přehlednouti, co který z nich statku svého městského má, tolikéž i co statkuo městských obecních a pozemských svobodných k obci mají, z toho ze všeho též také přiznati se mají listy svými pod pečetí svú jedno každé město. A co se osob městských dotýče, kteréž statky pozemské mají, že ty též mají se jedna každá osoba pod pečeťmi svými přiznati tak jako přední stavové, kteříž pečetí užívají; a kteříž pečetí svých nemají, že ti se také přiznati mají, ale pod pečeťmi toho města, v kterémž sú obytem svým. A ti zejména mají do listu městského dostaveni býti, kdo jest se z čeho přiznal.

Item, což se přiznávacích listuov dotýče, ty aby se dávaly na hrad pražský hejtmanu neb hejtmanem, a každý bude moci, kdož má v několika krajiech statek, jedním listem se přiznati.

Item, kdož by chtěl místo tří pěších muož jednoho jiezdného poslati.

Item, co se tkne listuo přiznávacích, jakž jest napřed dotčeno, že hejtmanóm neb hejtmanu na hrad pražský mají dodávány býti, to ti hejtmane neb hejtman mají tak opatřiti: z kterého kraje listové jim dáváni budou, aby rozdielně z každého kraje ti listové přijímáni byli, a hned po vyjití dne svatého Prokopa ty listy přiznávací zregistrujíc, je i ta registra z každého kraje hejtmanóm krajským do týchž krajuo zase poslati mají, aby oni hejtmane krajští ty listy přiznávací zregistrované přehlednúc vyrozuměli, všecky-li jsou se osoby v tom kraji podle našeho tohoto svolení listy svými přiznaly, netoliko bohatí ale i chudí. A jestliže by který obyvatel z toho kraje, kterýmž ta věc náleží, v tom nalezen byl, že by se tak, jakž jest napřed psáno, listem svým nepřiznal a z statku svého nedal a neposlal z kteréhokoli stavu: že tu každú osobu hejtmane krajští mají oznámiti hejtmanóm neb hejtmanu na hrad pražský psaním svým, a tu hejtman nebo hejtmane obeslati tu osobu mají. A když ta osoba před nimi stane, má jim hned dáti tu sumu, kteráž by na něho jízdným a pěším přijíti měla a tolikéž k tomu, a to vše na hotových penězích. Pakli by ta osoba nestála anebo toho tak nedala a té pokuty nevyplnila, tehdy tiž hejtmane nebo hejtman na takového každého mají list zatykači od úřadu svého vydati a s ním na něj poslati, aby zatčen byl. Pakli by se před zatykačem kryl, tehdy do té sumy obou dílů mají se jemu s komorníkem pražským v jeho statek uvázati a jej držeti a užívati dotud, dokudžby ty obě dvě sumy i se všemi škodami a náklady dány a zaplaceny nebyly. A ta suma obrácena býti má na tu samu potřebu proti Turku.

Item, a král J. M. hned má rozkázati do všech krajuov listy psáti, a pakli by krále J. M. v zemi nebylo, tehdy hejtman nebo hejtmane J. M. Kr. místodržící takové listy rozeslati mají na ten rozum, jakž se každá osoba z kteréhožkoli stavu listem svým přiznati má, tak jakž jest napřed dotčeno. A ti listové v každém kraji aby té každé osoby z stavuo dojíti mohli, aby to každému vědomé bylo, jak se kdo přiznati má, kteřížto listové od J. Kr. M. aby hned beze všeho prodlévání hejtmanem krajským dodáni byli i také peníze, což do kterého kraje z komory krále J. M. obyčej platiti mají, poslóm, kteříž kraje obcházejí, dány byly. A J. Kr. M. hejtmanem krajským také aby ráčil rozkázati hned listy druhé vedle toho psáti, aby oni hejtmane v každém kraji hned jakž jich ti listové od J. Kr. M. duojdou, pilnými posly to tak opatřili, aby jednoho každého, kohož by se ta věc dotýkala, dojíti mohli, tak aby se z toho žádný žádnu věcí nevymlúval, že jest o tom nic nevěděl a že jemu od hejtmanuov toho kraje nic oznámeno ani vědomé není; neb by se již ta věc těch hejtmanuo dotýkati musila. Než jestliže by které osoby takové oznámení v krajích buď listem neb jinak nedošlo, a měl toho slušnou výmluvu a to dostatečně že by pokázal: že té pokuty, když to pokáze dostatečně, muože prázden býti a tomu proto předce dosti učiniti podle jiných vedle svrchu psaného svolení.

Item, také J. M. Kr. má hned rozkázati listy rozeslati do všech měst tohoto království českého do každého kraje, aby to v každém městě v každém kraji po tři trhy provolati dali, jak se kdo z kterého stavu listy svými přiznávati mají, tak jakž jest o tom napřed dotčeno a svoleno, zač kdo statku svého má a komu ty listy přiznávací a v jakém času položiti anebo poslati mají, i také kdož by se tak nezachoval, jakou pokutu má nésti, a to takovú, jakž jest svrchu dotčeno a svoleno.

Item, a ten počet lidí a koní, kterýž se koli sběře, chceme čtyři měsíce pořád zběhlé, ač přijde-li toho tak potřeba, dostatečně to opatříc, aby proti nepřátelóm chován a držán byl; a s tím počtem, byla-li by dříve potřeba spěšné pomoci, jestliže by nám od markrabství moravského a knížetstvie slezského oznámeno bylo, že Turci a jich pomocníci na ně táhnu, také hned nemeškajíc a takovú věc uznajíce býti a táhnouti máme a jich podle našeho předešlého přiřčení a připovědění, pokudž by jim z toho počtu potřeba byla, neopouštěti.

Item, jestliže by pak ciesař turecký s svými pomocníky na toto královstvie české neb země k němu příslušející, totiž markrabstvie moravské, knížetstvie slezské a země lužické aneb na horní a dolní Rakousy, buď sám osobně s mocí tohoto roku táhl anebo vyslal: tehdy tu pomoc, kterouž bychme měli učiniti ciesaři J. M. římskému a říši svaté napřed jmenovanou, máme ji obrátiti k té potřebě pro jmenované země proti ciesaři tureckému a jeho moci.

Item, k tomu také jestliže by vždy ten ukrutný nepřítel všeho křesťanstva tak silně a mocně na křesťanstvo, na ty země napřed jmenované táhl, každý má své lidi i sám sebe tak zříditi, aby ve všie hotovosti se všemi byl, jestliže by první pomocí tomu odolati nemohli, aby z té hotovosti svú mocí táhl aneb aby na miestě svém k obraně viery svaté křesťanské hodnú osobu, kterýž by sám netáhl, k spravování lidí svých, poslati mohl podle možnosti své.

Item, aby v tom slušná rovnost zachována byla při šacování statkuo, mají se také přiznati buďto dědinníci, kteříž na svobodných gruntích sedí pánuo, kteříž by dědičných neměli aneb na listech a platích komorních mají, tak jakž o tom svrchu napsáno jest. A jestliže by pak pečeti své neměl, že má prositi jiné osoby, aby k jeho přiznání listovniemu pečeť svú přitiskl. A hejtmane, kteříž by lidé chudší byli, majíce grunty svobodné, mají to hned naříditi, které by osoby podle šacuňku měly spolu jeden kuoň vypraviti aneb také koliko by se na ně pěších dostalo; též také, kteříž by vuoz svuoj anebo při kterém by voze ti jízdní aneb pěší býti měli s hodnou zbrojí a dobru braní, opatřiti.

Item, a král J. M. ať ráčí osoby s radou pánuo úředníkuo a soudci zemských a jiných rad tohoto královstvie k radám válečným, kteříž by zde na hradě pražském byli, zříditi a je opatřiti, když by toho skutečnu potřebu uznali. A jakého počtu lidí k té potřebě by potřebovali, aby hejtmanem oznámili: jaký počet lidí z kterého kraje vypraviti by měli ze všech krajuo tak z toho počtu, nač se toto svolení vztahuje k té potřebě těch zemí opatření. A podle toho oznámení týchž rad válečných týmž hejtmanuom, aby jeden každý byl se povinen tak zachovati vedle přiznám svého.

Item, J. Kr. M. aby ráčil hejtmana neb hejtmany polní voliti Čechy, však s volí jich, kteříž by vojsko spravovali, též s tou radou i hejtmany, kteříž by lidem k těm potřebám hýbati měli.

Item, pro dobru svornost, aby se lidem tažením škody nedaly a řád dobrý aby zachován byl, lidé z každého kraje společně aby táhli, však tak: kdožkoli mají statky své více než v jednom kraji, tehdy má toho vuoli ta osoba, aby lidé jeho táhli s týmž krajem, v kterémž ti lidé byt svuoj mají s hejtmanem nebo s hejtmany, kteříž by jim dáni byli od krále J. M. Čechové do kraje, a hejtmana nebo hejtmanuo aby poslušní a poddáni ve všem byli; a ti hejtmané aby najvyššiemu polnímu hejtmanu neb hejtmanuom za radu byli.

Item, a toto naše svolení, o kteréž se snesem a svolíme, má býti bez ujmy svobodám tohoto království i každého jednoho stavu bez ujmy jeho spravedlivosti, kteréž sme na tento čas z své svobodné vuole učinili.

Item, kdož by z vojsky ujel neb ušel dříve času bez hodné příčiny, nemaje povolení a odpuštění a listu od hejtmana, pod kterýmž jest, ten aby byl dostatečně trestán od toho, kdož by jej postihl podle vuole jeho, a pán toho utečeného v tom mu nemá překážeti. A zvláště jestliže by která ta osoba toho se dopustila, kteříž sou od pánuo svých vysláni berouce od nich žoldy aneb také ti, kteříž od rotmajstruo na žold přijati by byli a tomu, jakž jest s nimi smluveno, dosti neučiníc, že by se pryč rozkradli: tomu každému k jeho hrdlu má tak hledíno býti jako k nešlechetnému člověku, kterýž se jest nad svú ctí zapomenul. Též také, jestliže by se který toho dopustil a co v které rotě ukrad a maje jinde v jiné rotě aneb v té tu osobu, ješto by tu krad(e)nú věc od něho, věda o tom, za jest kradená, přijal: že mají oba dva, tak jako na nešlechetné lotry sluší, trestáni býti na hrdle, a žádný jich v tom zastávati nemá.

Item, co se jízdných a pěších, kteříž k té potřebě vypraveni budou, dotýče: jiezdným nemá se vejše platiti na měsiec, zbrojným, kteříž poloudřeví míti budou než deset zlatých rýnských a jiezdnému lehkému šest zlatých na měsiec, a pěšímu nemá vejše na měsiec placeno býti než po třech zlatých rýnských, zlatý počítajíce po čtyrmecietma groších českých. A pěším aby každý týden, když v poli budou, placeno bylo a to proto: když by se jim pojednú na měsiec platilo, že by peníze prohráli a jinak utratili, a pryč běžiec lidem tudy škody, krádeže i jinač by činili. A tak se všickni ze všech stavuo jednostajně v tom placení jiezdným i pěším zachovati mají, jeden mimo druhého viece nedávajíc. A tak ta služba těm lidem trvati má pokudž toho potřeba bude, až do čtyř měsiecuo. A poznali hejtman polní s radami toho potřebu ve třech měsících aneb v čtvrtém měsieci, že by toho skutečná potřeba byla, aby na pátý měsiec ten počet lidí se držel, buď polovice měsiece nebo celý: to má hned nemeškaje najvyššiemu hejtmanu neb hejtmanem tohoto království oznámiti, a ti aby hned obeslali pány úředníky a soudce zemské. A k tomu mají též tři osoby z stavu panského a z stavu rytířského, tři osoby z každého kraje hned voliti na sjezdiech v tom kraji, a též Pražané a z měst mají osoby z sebe vybrati, aby k tomu obeslání hned se k hejtmanem na hrad pražský sjely a tu potřebu s hejtmanem neb s hejtmany rozvážily; a pokudž to rozváží za potřebné, má to touž moc mieti, jakoby to tiemto sněmem svoleno a zavřieno bylo. Než nebudeli tak dlouho potřebí, tehdy za kolik téhodnuo zaslúžie, že jim za to placeno býti má a více nic. Krom jestliže by přes pomezí královstvie českého přetáhli, tehdy se jim také za to zaplatiti má, co by se zase slušně na pomezí české navrátiti mohli do těch měsícuo čtyř napřed dotčených. A po vyjití těch čtyř neb pěti měsícuo bude-li král J. M. potřebovati toho počtu lidí déle, má s nimi J. M. o službu jednati a jim ji dávati.

Item, co se těch osob dotýče, kteréž by mohouc slúžiti nechtěly, nežli se po městech, v městečkách i po vesniciech pováleti chtěly: že ti a takoví všichni mají bráni a vyzdvihováni i skutečně trestáni býti, jestliže by slúžiti nechtěli mohouce slúžiti, podle tohoto svolení.

Já N. z K oznamuji tiemto listem: jakož se jest stalo svolenie ode všech tří stavuo království tohoto na sněmu obecním ten pondělí po slavném hodu Těla božieho léta etc. třidcátého druhého o pomoc proti Turku a k obraně markrabstvie moravského a knížetstvie slezského, aby jeden každý statek svuoj na své svědomí šacoval, zač kdo svého statku spravedlivě má buď na dědictví nebo na zápisném statku a na listech a na komorních platiech, na zápisích dskami učiněných, z stavu panského, rytieřského, též Pražané i osoby z měst, též i dědinníci: i tak sem svuoj statek, zač ho koli mám, na své svědomí rozvážil spravedlivě, z čehož podle sněmovního svolení dáti mám, že za tu sumu, což tuto pokládám, mám a více nic, a to beru k svému svědomí. A toho na svědomí pečeť svú vlastní etc.

A kdo by své pečeti neměl, ať jiného připrosí na svědomí.

Item, podle tohoto našeho svolení jiezdní i pěší z tohoto královstvie se strhnuti mají všickni mezi Skalicí a Holajčem na den svatého Jakuba apoštola božího najprv príštieho, tím vším způsobem, jakž jest tímto sněmem zuostáno a svoleno.

Item, mincmajstr, který od krále J. M. na horách usazen bude, aby byl Čech rodilý a aby touž přísahu králi J. M. a zemi učinil, jakž sou první mincmajstrové k tomu úřadu činívali.

Item, co se mince cizie dotýče, kteráž jest nám v krátkých letech k znamenité škodě a záhubě sem do tohoto královstvie vnesena, J. Kr. M. oznámiti a J. M. prositi: že při té odpovědi, kteráž jest nám od J. Kr. M. dána, toho zůstaviti nemuožem, neb to J. Kr. M. věc není, než toliko nás stavuo samých, ješto to privilejemi pokázati muožem. A po ten čas, aby žádných pagamentuo ani zrněných mědí ani mincí českých z tohoto královstvie ven neseno ani vezeno nebylo. A braní těch cizích mincí aby déle bráno jinak nebylo, než tak jakž o tom jest vyměřeno, a to do vánoc najprv příštiech.

Item, mince jakáž se tepe na Horách Kutných, tou aby placeno bylo pokudž vystačí: než což by té mince tu nepostačilo, tedy aby cizí mincí placeno bylo až do vánoc najprv příštiech a dále nic.