243. Urovnání, kteréž Ferdinand I. se stavem panským a rytířským i také s Pražany na sněmu království českého o hory a kovy v témž království učinil.

NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 1534, v pondělí po neděli květné (30. března). Opis v arch. českého místodržitelství. (Verschreibungen, Schenkungs- und andere Urkunden v. Jahre 1528 - 1542.)

V kvaternu trhovém vejpisuov léta etc. 43 v středu po svatém Stanislavu.

My Ferdinand etc. z božie milosti římský král, po všecky časy rozmnožitel říše a uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, infant v Hispanii, arcikníže rakouské a markrabie moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabie etc. Oznamujem tímto listem všem, jakož jsme na tento čas, seznavše toho hodné příčiny pro dobré naše a obyvateluov královstvie českého, sněm obecní na hradě pražském druhý pondělí v puostě léta datum listu tohoto položiti a rozepsati ráčili, na kterémžto sněmu mezi jiným obecného dobrého jednáním od stavuov královstvie českého panského a rytieřského, také od Pražan věrných našich prosba a žádost na nás vložena, abychom na jich věrné, povolné a užitečné služby, kteréž jsú předkuom našim císařuom římským a králuom českým, pánuom svým i také nám po všecky časy rádi činili i napotom činiti chtí, vzhlednuti, a poněvadž královstvie české z daru pána Boha všemohucího nad jiné země křesťanské horami a kovy zvláště od zlata i stříbra jest obdařeno, o to s nimi, aby takové hory k vyzdvižení a zdělání tím snadněji přivedeny k užitku našemu i poddaných našich v královstvie českém býti mohly, milostivě srovnati a smluviti ráčili: k jichžto prosbě jakožto slušné, a najvíc seznavše, že čím větší při tom milost poddaným našim učiníme, tím snažnější k pavování a hor zdělání chtivost a pilnost jmíti budou, ješto na tom naše, dědicuov i budúcích králuov českých i téhož královstvie dobré a užitečné bude, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem, jistým naším vědomiem, mocí naší královskú jakožto král český v artikulích dolepsaných o kovy všelijaké vyšší i nižší, kteréž by v království našem českém se zjevily neb dobýti mohly a zvláště o zlaté a stříbrné kovy, s stavy panskými, rytieřskými i také s Pražany obojích Starého i Nového měst pražských, věrnými našimi milými, smluviti, zjednati a na budúcí věčné časy, aby od nás, dědicuov našich a budúcích králuov českých i od jednoho každého bez přerušení držáno bylo, takto zavříti jsme ráčili:

Najprvé, kdež by se kovy zlaté aneb stříbrné v královstvie českém na číchž koli gruntech zvědieti, najíti a doptány býti mohly, tehdy aby pán těch gruntuov kverkóm, horníkóm, haveřóm a tak každému šorfovati a hledati dáti, a perkmistr pána téhož, na číchž gruntech by se hory našly, k šorfování šachty, doly a štoly jménem pána gruntu i všecko jiné, což jemu k propuojčování náleží, propuojčoval, a pán gruntu v tom žádné překážky nečiniti, než kverky v tom fedrovati povinen byl. A což tak od zlata a stříbra z daru pána Boha všemohúcího se nadělá, z toho my témuž pánu, na číchž gruntech takové zlato a stříbro nalezeno a děláno bude, polovici všeho desátku dědičně pouštěti a dávati ráčieme; než zlata, stříbra, uberkauf i také šlejšac z mince nám a budúcím králuom českým samým pozuostati mají.

Také hřivna stříbra bez kvintíku fajnu normberské váhy při všech horách v královstvie českém po sedmi zlatých rajnských čtrnácte groších šesti penězích vše českých, zlatý po 24 groších a groš po sedmi penízích českých počítajíc kverkuom platiti, a pod to již níže psané hřivny stříbra kupovati nemáme a moci jmíti nebudem. Však při tom v moci naší, dědicuov a budúcích králuov českých na všech horách kovuov zlatých a stříbrných znovu zaražených, kdož by prvé na to svobod a frystuňkuov neměli, spolu s najvyšším mincmajstrem a radami našimi královstvie českého, pána těch gruntuov a s jiných horám rozumných osob radu, řád a právo zříditi a ustanoviti podle zpuosobu hor jochmstálských, aneb jakž by časní potřeba těch hor ukázala a uznána byla, pozuostavovati sobě ráčíme.

Item, kverkové pánu těch gruntuov, kdež by se zlato a stříbro zjevilo a děláno bylo, čtyři dědičné kukusy při dolích, šachtách, štolách na svuoj náklad dělati a dědičně pavovati povinni budou. Pakli by se přihodilo, že by od některých doluov, šacht a štol pavování pustili a potom ti neb jiní kverkové zase v těch místech zakládati a pavovati začali, tehdy ti kverkové tomu pánu gruntuov ty čtyry dědičné kukusy předce zakládati a pavovati na svuoj náklad povinni budou a auspejty mají témuž pánu gruntu z nich dávány býti. Než zase proti tomu pán těch gruntuov kverkóm k šachtám, doluom, štolám, co se pod zemí cimrování dotyce, lesů darmo a bez ouplatku, pokudž se lesů na jeho gruntech dostávati bude, aby dával; než když by již témuž pánu lesů, kteříž by pro dobré hor zmařeni byli, se nedostávalo aneb jich z počátku neměl, tehdy proto kverkové ty čtyry dědičné kukusy pánu gruntu k dobrému jeho předce aby pavovali a zakládali; než lesy k stavení domuov, k šmelchutěm, k uhelním stodolám, k puchberkóm, uhlím a všelijakým jiným potřebám pán gruntu má horníkóm v slušných penězích odbývati. Než jestliže by se přihodilo a pán gruntuov, kdež by se hory dělaly, chtěl příliš kverky mimo slušnost obtěžovati, ješto by tudy hory k pádu a k zkáze přijíti mohly, tehdy my hejtmanuom v tom kraji, kdež by ty hory byly, aneb bez přítomnosti naší hejtmane naši a královstvie českého aby tu moc jměli hejtmanuom krajským rozkázati na ty hory přijeti, je shlédnuti, toho se uptati i rozvážiti. Pakli by ti hejtmane krajští toho srovnati nemohli, tehdy nejvyššího mincmajstra našeho k sobě přijíti a spolu v to nahlédnuti mají, tak aby skrze zoumyslnost aneb kořisť pána gruntovního, kverkové mimo slušnost v těch lesích a prodajích obtěžováni nebyli. Však tak, aby kverkové, havéřstvo a ti lidé, kteří se při těch horách saditi, osazovati a shromážditi budou, bez vuole pána gruntuo těch a hajných, jeho lesuov a dříví nesekali, než tu, kdež jim pořádně podle příležitosti ukázáno a vyměřeno bude.

Což se pak vrchnosti nad lidmi, kteříž by se na těch gruntech, kdež by se hory zjevily, sadili, dotyce, k tomuto povoliti jsme ráčili: aby ti všickni horníci a lidé, na kteréhož pána gruntích hory by se zjevily, dělaly, a oni se tu na těch gruntech osadili, shromáždili a zběhli, pánu těch gruntuov všelijakú vrchností k spravování i všelikterakú poddaností i člověčenstvím aby zavázáni byli a poddáni.

A což se dotýče všech ouřadníkuov, kteříž k horám příslušejí a náležejí, jakožto hejtmana, perkmistra horního, rychtáře, austejlara, přísežné a jiné ouředníky k horám náležící, aby pánu těch gruntuov samému přísahu zavázáni byli; než což se desátníka a silberprennara dotýče, ti dva aby nám a pánu těch gruntuov, na kterýchž se hory zjeví, na místě kverkuov každému k jeho spravedlnosti a užitkóm přísahu zavázáni, a od nás a pána těch gruntuov společně usazeni byli, a my a pán těch gruntuov těm dvěma ouředníkuom, což by za slušné bylo podle rovnosti oužitkuov službu platiti máme; než perkmistr nám jakožto králi českému, aby také přísahu zavázán byl, dobré naše puosobil, opatroval a před škodu, pokudž jemu najvýše možné bude, uvaroval a zachoval, toliko v tom, což se naší spravedlnosti a duetchoduov dotýče, také v tom pána gruntu ani žádného jiného nešanujíc, a tak každý perkmistr jmá nám a budúcím králuom českým svrchu dotčenu přísahu zavázán býti. Ale proto pán těch gruntuov, na číchž by se hory zjevily a dělaly, má moc a vuoli jmi ti perkmistra, hejtmana horního, rychtáře, austejlara, přísežné a jiné úředníky k horám náležící sobě usaditi a zříditi i je složiti a z ouřaduov ssaditi, když by toho hodnú příčinu a potřebu jměl a seznal; a mincmajstrové, vardejní i jiní všeci úředníci k minci náležící nám a budúcím našim zuostati a přísahami zavázáni býti mají. Také my jednoho našeho próbíře a země druhého jmíti ráčíme, aby najvyšší mincmajstr náš, kteréhož v královstvie českém jmíti ráčieme, na všecky a všelijaké hory zlaté a stříbrné, na kteréž bychom jakéžkoli užitky míti ráčili, na každý rok a kolikrát by toho potřeba kázala, na takové hory dojížděl, k nim přihlédal, a což by při jedněch každých horách při vrchnostech neb jinače za nedostatek předzvěděti, poznati, na to se s pilností vyptati mohl, a což by tak nepořádného našel aneb se doptal, to jmá s radú a pomocí pána těch gruntuov, jestli by se jeho samého nedotýkalo, k nápravě přivésti. Pakli by ti a takoví nepořádkové pána těch gruntuov samého se dotýkali a u toho pána najvyšší mincmajstr toho po dobré vuoli zjednati a k nápravě přivésti nemohl, aneb že by pán gruntuov při úřadnících a poddaných hornících neřád znal a na žádost najvyššího mincmajstra toho také napraviti a v řád, kterýž na těch horách ustanoven jest, uvésti nechtěl, tehdy o to před osobu naši královskú, a jestli bychom na ten čas v zemi býti neráčili, před najvyššího mincmajstra našeho českého a zřízené české i jiné horám rozumné rady pán těch gruntuov má obeslán a vyslyšán býti, a což by tak podle slušnosti a spravedlivosti se našlo a uznalo, toliko což se horního řádu a práva dotyce, v tom což by horám škodné bylo, aby povinnen byl beze všeho odporu to tak napraviti.

Ale najvyšší mincmajstr náš nynější neb budúcí těm pánuom, na kterých by se gruntích hory zjevily a dělaly, v grunty, horníky, v lidi a poddané jich žádným rozkazem ani vládnutím aby se nevkládal.

Item, jestli pak jsú předkové naši, císařové a králové čeští, při kterých zápisích statkuov svých zástavních hory a kovy zlaté, stříbrné neb jiné sobě anebo my také vymienili a potom vymieniti ráčili, to my sobě a budúcím našim k užívání všelijakú vrchností a spravedlností v věcech horních a řá-dích zachovávati a pozuostavovati ráčieme, však na tento zpuosob: jestli by pánu zástavnímu těch gruntuov svrchu dotčených hor děláním zlata a stříbra škoda buď na duochodech, užitcích v lesích, v lovích, v gruntech, řekách, potocích, rybnících se dala a oni to pokázali, tehdy s tím anebo s těmi podle slušnosti o jich škody se srovnati a uhoditi máme aneb sumu jejich zápisnu, jestli léta aneb životy vyšly, jim dáti povinni budem.

Ale však jsme k tomu také přistúpiti ráčili, což se statkuo našich královských a duchovních v tomto královstvie od předkuov našich i tudíž od nás zástavních a zápisných dotyce, ti všickni podle zástav, zápisuov, životuov a výminek svých zachováni a zuostaveni býti od nás a budúcích našich, i také kovuov a hor, kdož by jich pořádně v držení byl, podle prešpurského svolení a zápisu do života neb let, jakž kterého zápis ukazuje, užiti mají, jako ten, kdož své dědičné grunty má. A kteříž statky mají manské, ježto do desk dvorských jim se vkládají, těch a takových statkuov držitelé toho všeho práva a svobody jako ti, kteříž dědičné statky drží, kromě těch manských statkuov, kteří k zámkuom příslušejí, užiti mají. Avšak i toto jest vyhrazeno, že prešpurský zápis, co se hor a kovuov zlatých a stříbrných a jiných menších kovuov dolepsaných dotýče, nynější smlúvě a tomuto našemu zápisu, jakž se svrchu píše, k žádné škodě a překážce býti nemá, než tento zápis má držán a zachován býti bez přerušení.

O nařízení mince při horách. Kdež by zlaté a stříbrné hory tak znamenitě zarazili a vyzdvihli, že by dostatečně mince stříbrem zakládána býti mohla, tehda při těch horách minci naši ustanoviti a zříditi ráčieme. Pakli by hory tak znamenitě nešly a zvláštní mince se tu držeti nemohla, tehdy máme v minci naší, kterúž na hradě pražském míti budem, takováž stříbra na minci zrna českého dáti mincovati, aby se auspejtové a téhodní záplata dělníkuom takovú mincí platiti mohla, jakž my o minci s stavy o to srovnati se ráčieme.


Také najvyšší mincmajstr náš povinen bude, když by se jemu od pána těch gruntuov neb perkmistra napsalo neb oznámilo dvě neděle napřed, že něco stříbra při takových horách pohotově mají, aby taková stříbra kverkóm bez pruotahu platil a peníze na hory dodával. Pakli by toho učiniti obmeškal, na čas, jakž svrchu dotčeno, stříbra platiti nemohl, tehdy pán těch gruntuov a kverkové stříbra svá jinam prodati budou moci; než což hřivnu stříbra dráže než po sedmi zlatých rajnských a čtrnácti groších a šesti penězích vše českých prodají, ten zisk nám a budúcím našim králuom českým dán a puštěn býti má.

Item, kteříž by kolivěč obyvatelé v královstvie českém řádně zjednané a sobě od císařuov a králuov českých i tudíž od nás prvé frystuňky a svobody na hory měli, těch a takových řádných frystuňkuov a obdarování před námi a budúcími našimi bez překážky užiti a při nich zuostaveni býti mají. Než po vyjití těch frystuňkuov tohoto nynějšího nového obdarování se držeti a užievati budou moci; než povinni budou stříbra svá, kteráž dobývají, na zrno české v Čechách v minci naší, tu kdež by jim najpříležitější bylo, sobě k svému užitku zmincovati dáti, a my jim toho příti ráčieme; ale s mincmajstrem se o náklad a mincování srovnati mají a mincmajstr to jim má ujistiti, což mince vynese, zase když zmincováno bude, navrátiti.

Item, o odvolávání se souduov horních z nových hor, takto při tom se zachovati mají: aby od těch souduov z hor, kteréž by nastaly v královstvie českém, do Jochmstala odvolávati neb na jiné hory, kteréž nyní jsú a budoucně povstanu v královstvie českém, kdež by rozumní horníci, zřízená práva a soudové byli, podle příležitosti jedněch každých hor odvolávati se mohli a moc měli, než aby při těch horách, na kteréž by se odvolání státi mělo, týž řád a právo držáno bylo jako na těch horách, odkudž se odvolání stane.

A nad to nade všecko často psaným stavuom panskému a rytieřskému i Pražanuom obojím Starého a Nového měst pražských tuto zvláštní milost učiniti jsme ráčili a tímto listem a nynější smlúvou činíme: že my jim ani budúcí králové čeští v nižší kovy, jmenovitě měď, cín, železo, olovo a rtuť, kterýchž jsú prvé od starodávna v tomto královstvie českém užievali, vkračovati ani sahati neráčieme, než při nich milostivě je zuostavujem, přikazujíc sami za sebe i za své dědice naše a budúcí krále české, že při všem, což se svrchu píše, často psané stavy a obzvláštní osoby královstvie českého míti, držeti a na časy budúcí bez přerušení zachovati, a tento list náš neboližto smlúvu ve dsky zemské vyšším i menším úředníkuom našim v království českém zapsati a vložiti rozkázati ráčieme.

Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali.

Dán na hradě našem pražském v pondělí po neděli květné léta božího tisícého pětistého třicátého čtvrtého, a království našich římského čtvrtého a jiných osmého.

Tento vajpis dán jest z desk zemských z rozkázání urozeného a statečného rytieře pana Jana Bechyně z Lažan a na Pičíně, najvyššího písaře královstvie českého, pod pečeťmi Jana staršího Hodějovského z Hodějova, místosudího, a Hynka Krabice z Veitmile na Roztokách, místopísaře královstvie českého léta božieho 1545 v středu před sv. Filipem a Jakubem, apoštoly božími.

 

Hynek Krabice z Veitmile a na Roztokách.

 

místopísař královstvie českého.





Přihlásit/registrovat se do ISP