MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze [Rukopis velmi chybný].

První jednání aneboližto vznešení od J. M. Kr. na stavy království českého na hradě pražském na sněmu obecním, kterýž jest držán byl v pondělí po neděli Oculi, jinak po přenesení sv. Václava léta 1537.

J. M. uherský, český král etc. pán náš nejmilostivější na všecky tři stavy království českého i také na posly z markrabství moravského, knížetství slezského, z horního i dolního markrabství lužického vyslané vznášeti a jim oznamovati ráčí: že když jest J. M. předešlého času z království českého do dolních zemí arciknížetství rakouského jeti a obrátiti se ráčil, z příčiny té, chtíc ve všech zemích J. M. upokojení a svornost způsobiti a zjednati, tak aby království a země i všichni poddaní J. M. Kr. majíce pokoj, za dlouhé časy v pokoji seděti a toho bez překážky užívati mohli, jiného oumyslu před sebou nemajíc, než zjednaje ty věci, aby tím spíše do království českého zase přijeti a v království českém obydlí své míti ráčil, kdež až posavad o zjednání pokoje bez přestání všech těch časův bedlivě a pracně J. M. Kr. jest jednal; ale jaké v tom jednání J. M. Kr. královstvím a zemím na škodu překážky obtížné se daly, stavové tomu siřeji, jak se o tom dole píše, srozumějí; takže J. M. Kr., ač toho J. M. pilné a znamenité potřeby byly, prvé do toho království příjezd býti nemohl, a skrz to J. M. vlastní věci i také některé potřeby království tohoto pozanechány a odloženy býti musely.

Ale poněvadž stavův království českého i také jiných věrných poddaných tejno není, jakými J. M. Kr. znamenitými a obtížnými válkami hned při počátku svého kralování obtížen býti ráčil a zvláště od ukrutného nepřítele všeho křesťanstva Turka, kterýž J. M. Kr. a J. M. královstvím, knížetstvím a zemím nežli jiným křesťanským potentátům a knížatům národu německého nejblíže přisedí a bez přestání překáží a ujmu činí; skrz kteréžto ustavičné překážky a války téhož Turka a pro mnohá jeho vejvody zlá jednání a praktiky J. M. Kr. k znamenitým nákladům, jednáním, vydáním na sdružení komory jest všelijak přiveden, a k tomu naposledy i přinucen, že J. M. přes svú vlastní, království a jiných dědičných knížetství a zemí možnost při papeži, J. M. císaři římském, pánu a bratru svém nejmilostivějším a u jiných křesťanských knížat a potentátův v říši i ve Vlaších o pomoc jednati a tu obdržeti ráčil.

Jakož pak k takové znamenité pomoci pro obranu J. M. Kr. království, zemí a všeho křesťanstva J. M. císař římský osobně přitáhnouti jest ráčil, a skrze takové J. M. s znamenitým lidem přitažení a pomoci z daru pána Boha Turkovo předsevzetí, kteréž jest z návodu vejvody před se byl vzal, a na Budíne v království uherském stolici svou sobě usaditi obmyslil, změníno a k tomu přivedíno bylo, že jest utahovati a utíkati musil; ješto kdyby předkem v tom boží pomoci a J. M. Kr. pilného jednání i důkladu při zjednání takových pomocí nebylo, s těžkém by se bylo stalo, čemuž stavové i jiní vyslaní sami u sebe rozuměti a toho povážiti mohou.

A podruhé, jaké jest J. M. Kr. pro dobré J. M. království, zemí a poddaných, aby pokoje užiti mohli, jednání pracné i nákladné bylo, když jest u Turka stání a příměří jednati ráčil, to každý znáti může, že jest to také nemenším nákladem a prací se obdrželo a zjednalo, a nejvíce z té příčiny, aby poddaní J. M. a země, kteříž na díle někteří zkaženi a jiným znamenité uškození se stalo, za času pokoje zase se při statcích svých opraviti mohli, tak jestli by Turek potomně zase na ně sáhnouti chtěl, aby tím dostatečněji jemu se zasaditi a pro zachování své brániti a proti němu táhnouti mohli. Také J. M. Kr. proto jest o takové příměří státi ráčil, aby v tom čase ty různice a rozdvojení, kteréž jsou se v království uherském skrze vejvodovo oukladné šikování mezi Uhry zběhly a povstaly, k srovnání přivedl. Jakož pak J. M. Kr. z své strany pevně a stále takový pokoj přijatý zachovati ráčil a v nejmenším jemu neublížil, než J. M. Kr. zemím a poddaným pod takovým příměřím znamenité a veliké těžkosti i škody se daly, pro kteréž J. M. Kr. množstvíkrát příčiny sobě dané měl, aby skutečně tomu odpor byl učinil a se zasadil; ale chtíc J. M. Kr. až dosavád pro dobré zemí a poddaných J. M. i všemu křesťanstvu k lepšímu před válkami poddané své zachovati, všelijak jest podle nejvyšší možnosti toho se uvarovati a opatrovati ráčil, aby Turkovi ani žádnému jinému (ač majíc sobě příčiny dané) překážky ani protivenství činiti neráčil. K tomu i na to J. M. Kr. na ten čas se neohlídajíc, že jest vejvoda nad J. M. slavné paměti krále Ludvíka, bratra a švakra J. M. nejmilejšího zahynutím přední a nejvyšší příčina, kdež se to zřetelně znáti i pokázati může; neb jest on vejvoda, zapomenúc se nad svou ctí a přísahu, kterouž jest, jakožto poddaný království uherského povinen a zavázán byl a proti smlouvám, kteréž jsú královstvím uherským udělány byly: jestli by pán Bůh na krále Ludvíka smrt dopustiti ráčil a J. M. z tohoto světa sešel, tehdy podle takových smluv to království na královu J. M., manželku J. M. krále, jakožto na nejbližší přirozenou dědičku připadnouti mělo, v takové království jest se vložil a poddané v témž království v rozdvojení a v různice přivedl; z kterýchžto různic nic jiného nepřišlo, jedině to, že to království uherské, kteréž nad jiná království a země lidem a bohatstvím obdařeno byvše, na lidech i na moci znamenitě sešlo, a pro svou samotnou roztržitost a nesnáze, již Turku od nich dostatečně odepříno a odoláno býti, ale ani s pomocmi z jiných království a zemí témuž království uherskému a v témž království některým poslušným a poddaným J. M. Kr. se přidržujícím tak prospěšně jako prvé zpomoženo býti nemůž.

Kdež J. M. Kr. nejednom pro spravedlnost králové J. M., manželky J. M. Kr. nejmilejší, než i pro to, že vejvoda pro takový zlý vejstupek a proti králi Ludvíkovi přečinění a pro takové křesťanské krve prolití, kteréž se toho času i potom bez počtu stalo, trestán býti měl, z královské povinnosti na všecky ty cesty a prostředky pomysliti i to předsevzíti musil, kteréž by slúžily a prospěšné byly k zastavení takového nespravedlivého vejvodova v to království uvázání: ale však J. M. Kr. z vlastní milostivé otcovské lásky a náchylnosti, kterúž k svým věrným milým poddaným a křesťanskému lidu má až posavad toho pominouti a s vejvodou v dobrovolné jednání o příměří se dáti, i ty prostředky od toho času, jak jest z království českého J. M. vyjel, předložiti ráčil, z kterých jeden každý znáti a tomu rozuměti může, že vejvodovi k lepšímu a pro zachování všeho křesťanstva před tím ukrutným nepřítelem Turkem byly, kteréžto prostředky a cesty vejvoda poslušně s poděkováním přijíti měl, čehož jest neučinil a J. M. Kr. u něho tím prospěti nemohl. Než to J. M. skutečně seznal, že vejvoda zlým oumyslem a lstivě v takovém jednání průtahův sobě hledal a obmejšlel, a potom na císaře římského J. M. se odvolal, kterémužto odvolání J. M. Cis. také místo dáti ráčil; avšak J. M. Cis. jakž zprvu počátku takž potom seznati ráčil, že vejvoda s fortelem, aby v svých věcích na škodu J. M. Kr. a k záhubě J. M. poddaným a všemu křesťanstvu průtah míti mohl, takové odvolání udělal.

Neb on vejvoda dobře tomu rozuměl, jestli by předsevzatá smlouva s ním vykonána byla, že by skrze to království uherské k jednotě přišlo a to rozdvojení zdviženo bylo k tomu dobrému, kdyby turecký císař toho příměří, kteréž J. M. Kr. s ním učiniti ráčil, držeti nechtěl, že by pro zachování království uherského a jiných knížetství a zemí a jiných křesťanských knížat a potentátův svaté říše, bez menších nákladův a obtížností zjednáno býti mohlo, co by nejednom J. M. Kr. a J. M. královstvím i zemím ale i všemu křesťanstvu k upokojení bylo, kdyby vejvoda tomu na překážku skrze své praktiky a obmysly u Turka na tyto cesty to nebyl přivedl, a i k lepšímu by bylo přišlo.

Ač Turek skrze osobní poselství k J. M. i psaní svá k tomu se přiznával a hlásil, že příměří s králem J. M. učiněné držeti chce, ale však jinače se v skutku poznalo a našlo, že Turek v nedávném čase s znamenitým vojskem do slovanské zemi vpád učinil, J. M. poddané zjímal, mordoval, ukrutně pálil a zemi kazil, takže přes třiceti zámkův, poddaným J. M. Kr. příslušejícím, dosti pevných odjal a v ty se uvázal a některé zopravoval v těch místech, odkad by sjezdy do J. M. Kr. království a zemí bez překážky činiti a poddaným J. M. škoditi a ty kaziti a svým ukrutným tyranstvím, jakž jest začal, krev křesťanskou prolévati mohl. Kdež tomu jeden každý snadně rozuměti může, že to všecko Turek z návodu vejvody činí a příměří s J. M. Kr. učiněné zrušil, neb vejvoda z žádné jiné příčiny toho jednání s králem J. M. neprotahoval, jenom proto, aby Turka z dalekých zemí dočekati a jeho na pomoc proti J. M. Kr., království uherskému a jiným královstvím a zemím ke škodě všeho křesťanstva na prolití krve křesťanské míti mohl a tudíž svou vůli provedl; kdež kdyby království uherské k jednotě přivedeno bylo, toho by tak snadně nedovedl.

Nad to také on, vejvoda zapomenuvše se nad svým na císaře římského J. M. odvoláním a neuhlídajíce se na to, že slušní prostředkové jemu předloženi byli a J. M. Kr. s ním v jednání stál, také císař římský J. M. skrze bratra svého znovu příměří učiniti ráčil, k kterémuž vojvoda svolil a to přijal: mnohé škodné zrády předsevzal, jedno lidi a poddané J. M. Kr. odvozoval, město Kosici skrze zrádu a zlou praktiku odjal a v to se uvázal, ač vejvoda dobře zná a ví, které země Turek válečně dobyde,

že je sobě schová (sic!), však proto rád by vejvoda tomu, aby království uherské Turku k zkažení přišlo a jemu tím méně v jeho nespravedlivém v to království se uvázání odepříti se mohlo.

A poněvadž J. M. Kr. skrze jisté špehy své o tom, že jsú Turek a vejvoda pokoj a příměří mezi J. M. Kr. a jimi učiněné zrušili, dobrou vědomost míti ráčí, a jakž jistí špehové oznamují, o čemž žádné pochybnosti není, že císař turecký po vodě i po zemi s znamenitým lidem a velikou mocí se strojí, jsouc toho konečného oumyslu, na J. M. Kr. království a země i všecko křesťanstvo táhnouti a předkem do království uherského vtrhnouti, tam válku začíti; ješto bez pochyby, jestli se témuž Turkovi v Uhřích dobře zvěde, že dále do jiných J. M. království, markrabství, knížetství a křesťanských zemí s svým ukrutným tyranstvím k prolití krve křesťanské a k zahlazení a potlačení naší svaté a pravé víry křesťanské se obrátí, a J. M. Kr. jakž vejš dotčeno, s královstvími a dědičnými zeměmi svými Turku nejblíže přisedí. Kdež J. M. Kr. z povinnosti královské a uznávajíc znamenité a důležité potřeby, netoliko J. M. království a zemí, ale i všeho národu křesťanského býti, ráčil jest se J. M. s dolními zeměmi arciknížetství rakouského v jednání dáti, kterak by a na jaký způsob téhož Turka předsevzetí a jeho mocnému tažení, pro zachování království, zemí a všeho křesťanstva i svaté víry naší a křesťanské krve prolití odepříno, zastaveno býti mohlo. Jakož pak J. M. Kr. i pomoc znamenitou při týchž zemích rakouských zjednati a obdržeti ráčil, a již některý počet lidu vytáhl a ostatek té pomoci v některých dnech hotový i také vypravený bude.

K tomu jest J. M. Kr. při papeži J. Sv., císaři římském J. M. a při jiných kurfirštech, knížatech a stavích svaté římské říše i při národu německém a vlaském o dostatečnou pomoc jednati poručiti ráčil, což jest se i stalo; neb někteří stavové z říše na žádost a jednání J. M. Kr. podle předešlého říšského sněmu zavření a podvolení pomoc proti Turku dobrovolně svolili a již někteří stavové lid svůj válečný vypravili, kteříž mimo Vídeň táhli a do Hamburku položeni jsou, jiní již lid svůj na cestu k tažení vypravují. Také J. M. Kr. jedouc sem, ráčil jest v Pasově míti s některými okolními knížaty duchovními i světskými osobní shledání a je mimo sněm říšský, na kterýž se slušně mohli odvolati, k tomu přivésti ráčil, že jsou, vzhlednouc na nynější znamenitou potřebu, netoliko pomoc sněmem říšským svolenou, ale nadto vejš pomoc obzvláštní od osob svých dáti se podvolili a k tomu, když potřeba toho bude, s tou mocí podle jiných sněmem říšským zavřenou, táhnouti a počet lidí svých, jakž na ně uloženo, také vypraviti chtí. Z kteréhožto připovědění a jistého svolení J. M. Kr. království, země a poddaní nemalé potěšení a radost míti, i z toho příčiny sobě vzíti a podle nejvyšších možností svých, také pomoc na sebe tím dostatečnější uložiti s povinností mají.

Ačkolivěk J. M. Kr. milostivě k tomu náchylen býti ráčil, aby taková jednání při J. M. Kr. královstvích a poddaných dosti časně, tak jakž znamenitá i důležitá potřeba toho káže, k skutečnému zjednání přivedena byla, ale J. Kr. M. přemejšlejíc to, že při takovém jednání, aby spěšně a užitečně ty věci zjednány byly a skutečně se vykonaly, osoby J. M. Kr. potřebí by bylo, protož J. M. Kr., jak se svrchu píše, předkem takové jednání v zemích dolních arciknížetství rakouského jest začíti a při nejprvnějším J. M. Kr. sem do království tohoto českého příjezdu, všem stavům téhož království, na žádost jejich, sněm obecní pro pilné potřeby položiti a ten rozepsati jest rozkázati ráčil.

I poněvadž na tomto jednání netoliko osobě J. M. Kr., královstvím, knížetstvím, zemím poddaným a všemu křesťanstvu velice a mnoho záleží, aby takové jednání dostatečně předsevzato a vyhledáno bylo, J. M. Kr. k takovému předsevzetí a jednání z důležité potřeby za užitečné a pro spěšné znáti ráčil, aby ze všech zemí i jedné každé země k koruně české připojené a vtělené na tomto sněmu obecním poslové s plnou mocí od nich vysláni byli, a v takové arci důležité potřebě všeho křesťanstva k tomu radili a dopomáhali, kterak by za času království, země i křesťanstvo před takovým nenabytým vpádem opatřeno býti mohlo, a to aby k srdci svému připustili i toho u sebe povážili, co se na ně valí, kdežto nejednom statkův, poctivostí, žen a dětí, ale i duší jejich zavedení a zahynutí, čehož pán Bůh uchovati račiž, se dotyce. J. M. Kr. od obyvatelův království českého a markrabství moravského o takové společné zemí shledání vysoce žádán a prošen byl, jakož pak z markrabství moravského znamenité poselství s plnou mocí na sněmě obecním k tomu předsevzato a voleno jest, a J. M. Kr. stavům knížetství slezského a obojího markrabství lužického, ten pondělí po neděli Invocavit minulý, sněm obecní položiti a jich za to žádati ráčil, aby z prostředku svého znamenité posly s plnou mocí k jednání na nynější sněm obecní sem do Prahy vypravili a tak opatřili, aby ti poslové, majíc dostatečné od nich poručení a mocnost, spolu s stavy království českého, o dostatečnou pomoc proti ukrutnému Turku, dědičnému nepříteli křesťanskému, jednali a zavírali bez dalšího vznášení a oznamování stavům, od kterýchž jsú vysláni, a tak obmejšleli a skutečně se k tomu přičinili, kterak by skrze takové jejich a jiných křesťanův pomoci J. M. Kr. královstvím a vtěleným markrabstvím i knížetstvím, také zemím a poddaným všeho křesťanstva pro zachování svaté víry a pro uvarování prolití krve křesťanské s pomocí pána Boha spomoženo bylo a proti Turku ty meze se rozmnožily, tak aby křesťanstvo skrze to stálého pokoje užiti mohlo.

A což na nynějším sněmě u přítomnosti J. M. Kr. ode všech tří stavův království českého a zemí k témuž království vtělených o takovou pomoc proti Turku zjednáno a potřebné věci vyhledány budou moci býti, ježto by se za užitečné uznaly, aby to všecko, majíc sobě poslové moc danou, skutečně vyřídili a vykonali, tak aby žádného nedostatku v tom se neseznalo a jimi nic nesešlo. A na J. M. Kr. také nic sjíti nemá, než J. M. podle nejvyšší své možnosti, tak jakž jest až posavad vždycky činiti ráčil: království, zemí a poddaných svých chrániti, nelitujíc vlastního života svého i všeho, což míti ráčí, podle nich milostivě a otcovsky nasaditi, a ničehož podle člověčenství možného učiniti litovati neráčí. A tak J. M. Kr. té nepochybné víry k zemím k tomuto království náležitým býti ráčí, že jsú pro takovou potřebu a na žádost J. M. Kr. posly své s plnou mocí, jak se svrchu píše, na nynější sněm vypravily. Protož J. M. Kr. jest milostivá a otcovská žádost, aby stavové království českého spolu s vyslanými z zemí k témuž království příslušejících ráčili takovou znamenitou potřebu svrchu dotčenou, jakož jest sama v sobě, povážiti, a to k mysli a k srdcím svým připustiti, jakož nepochybujíc o tom, že jeden každý z přirozeného křesťanského oumyslu, jsouc před pánem Bohem sám sobě, vlasti své k lepšímu i všemu křesťanstvu k potěšení tím povinen učiniti, poslušně se nachýlí a k tomu se přičiní i pomáhati bude, aby dostatečná pomoc na tažení jízdných i pěších, což by nejspěšněji se státi a ti lidé vypraveni býti mohli, svolena a bez meškání předsevzata byla; i toho se neopominulo, kdyby potřeba kázala, aby veřejné tažení na pomoc zřízeno bylo na tento způsob, aby hned první pomoc na tažení po zavření tohoto sněmu nynějšího pohotově byla a oni vystrojeni jsouc spolu s jinými z arciknížetství rakouského, s zeměmi i tudíž s lidem od svaté říše k té pomoci svoleným před se táhli, neb jakž svrchu dotčeno, z říše a z těch zemí lidé již táhnou.

Kdež znajíce toho tak znamenitou a důležitou potřebu býti, nesluší žádné hodiny ani času nechati ani prodlení se dopustiti, a J. M. Kr. žádost jest: aby stavové i také osoby žádnými svými obzvláštními potřebami zaneprázdnění si nečinili dotud, dokudžby prvé taková znamenitá potřeba všeho křesťanstva k místnímu opatření nepřišla a zavřena nebyla; neb J. M. Kr. na jiném býti neráčí, než jakž skůro takové křesťanské dobré na místě postaveno bude, tehdy J. M. Kr. ve všecko to, což stavům náležitého bude, milostivě a bez prodlení nahlídnouti ráčí, tak aby slušně neměli sobě co do J. M. Kr. ztěžovati, ale raději milostivou a otcovskou vůli a náchylnost od J. M. Kr. k sobě seznati.

Neb stavové sami u sebe znáti mohou, jestli by v takovém potřebném tažení prodlení neb odpor jaký se stal, kteréž naděje J. M. Kr. do stavův míti neráčí, kterak by znamenitá škoda nejednom J. M. královstvím a zemím, ale i všemu křesťanstvu z toho přijíti a státi se mohla, neb jestliže by potom teprv pomáhati chtěli, kdyby se nepřítel rozmohl a na poddané J. M. Cis. (sic!) přišel, čehož pán Bůh nebeský rač ostříhati, již by pozdě a bez užitku bylo, čemuž stavové království českého i jiní vyslaní sami, že by se tak stalo, rozuměti mohou. A k tomu i ta pomoc od svaté říše i z jiných dalekých zemí svolená, kteříž dobrovolně k pomoci zemí těchto táhnou, v nic by obrácena byla a skrze to mnohá pomluvení by přišla, čehož by jim J. M. Kr. nepřál. Protož vždy J. M. Kr. té celé a nepochybné víry k stavům a jiným vyslaným, poddaným svým milým, býti i žádati ráčí, že sami pro sebe i pro dobré všeho křesťanstva bez všelijakých odtahův a překážek spěšně a skutečně se přičiní a pomoc proti Turku dostatečnou svolí a nařídí.

A jakož stavové z předešlé předmluvy mohli srozuměti, jakými znamenitými vydáními a útratami pro království uherské J. M. Kr. až dosavád strany válek od Turka i od vejvody obtížen jest byl, a těch se ještě podnes neumenšuje ani pominouti nemůže, neb opět J. M. Kr. pro obranu zámku řečeného Klíč, (?) před kterýmž Turek znamenitou baštu postavil a ten oblehl, nemalý počet s pomocí papeže otce svatého lidu válečného na pomoc a k obraně téhož zámku a k zboření té od Turkův bašty ustavené, na čemž J. M. Kr., královstvím, zemím i všemu křesťanstvu mnoho záleželo i toho potřeba bylo, vypraviti ráčil. Neb jestliže by Turkovi takové jeho předsevzetí zastaveno nebylo a on ten zámek řečený Klíč v svú poddanost sobě přivedl i bylby z toho zámku, jakž J. M. Kr. královstvím a zemím mnoho a veliké záhuby i škody mordováním a lidu vyháněním činiti mohl. K tomu také poněvadž vejvoda zrádně a oukladným způsobem za času a pod příměřím, byvše v jednání s J. M. město Kosici vzal, musil jest J. M. Kr. pro zachování jiných měst tu příležících počet jízdného i pěšího lidu na pospěch, aby před mocí, dokudž více lidu za nimi nepřitáhne, vypraviti, také J. M. Kr. pro obranu mezí v slovanské zemi proti Turku vojsko své zříditi a držeti, tu i jinde, kdež uherské hranice v nebezpečenství jsou, lidi služebné míti musí, k kterýmžto potřebám přes svolené pomoci z dědičných zemí J. M. a podle říšského a jiných potentátův lidu J. M. znamenitý počet po vodě i po zemi jízdných i pěších, děla, prachy, lodi, spíže i jiné potřeby válečné objednati a držeti musí, k čemuž znamenité sumy peněz potřebovati bude, kterýchžto peněz z svrchu dotčených příčin a pro předešlé války J. M. Kr. jinde obmysliti a zjednati sobě nemůže nežli u poddaných svých.

Protož nemohouc toho pominouti na stavích království českého, věrných svých milých poddaných, tak jako u jiných poddaných J. M. toho hledal, a oni povolně, neobjídajíc ani se zastírajíc, že sú znamenité pomoci jízdným a pěším lidem proti Turku svolili, v tom k J. M. se zachovali a jisté sumy za některá léta J. M. se dáti podvolili, také žádati ráčí: aby stavové království českého, kromě jiných zemí k témuž království náležitých, u kterýchž J. M. obzvláštně peněžité pomoci žádati ráčil, sto tisíc kop míšeňských svolili, a jednu první polovici padesáte tisíc kop ve dvouch měsících, a druhou polovici hned také potom ve dvouch měsících pořád zběhlých na hotových penězích dali a spravili; tak aby J. M. Kr. k takovým potřebám válečným svrchu dotčeným tu sumu peněz jmenovanou od stavův království českého jistotně míti a dostati mohl. Neb jestli by J. M. zpomoženo nebylo, mohly by mnohé potřeby královstvím a zemím J. M. Kr. ku škodě obmeškány býti; i to by pozůstalo, že by J. M. Kr. pomoci své podle říše, což na J. M. uloženo jest, spraviti nemohl, čehož by se J. M. Kr. nerad dopustil; a ač J. M. Kr. nerad stavův království českého ani jiných v tom obtěžuje, i raději by milostivě jich v tom pominul, ale poněvadž z náležitých a svrchu oznámených příčin to pominuto nemohlo býti, protože na tom mnoho záleží, vždy J. M. Kr. jest ta žádost, aby stavové sami pro své lepší a pro zachování a obranu všeho křesťanstva v té věci poslušně a povolně se ukázali a najíti dali, tak jak se jiná dědičná knížetství k témuž beze všech vejmluv a odporův svolila.

A J. M. Kr. takovou stavův povolnost ráčí jakožto od svých věrných poddaných milých milostivě přijíti i vší milostí svou královskou zpomínati a milostivě nahrazovati; a podle toho J. M. Kr. k tomuto se podvolovati ráčí, že taková suma peněz, kterouž stavové k potřebě J. M. Kr. válečné svolí, ne jinam nežli k té potřebě a k takovému křesťanskému užitku vydávána a vynaložena býti má.

Také J. M. Kr. o tom pochybovati neráčí, že stavové království českého dobrou vědomost mají, z kterých příčin J. M. Kr. předešlú berni před J. M. Kr. z tohoto království výjezdem jsou svolili, předkem za to, že jest J. M. Kr. jim starou berni sto tisíc kop, kterou jsou dáti a spraviti měli, odpustiti ráčil; druhé, že jest stavu panskému a rytířskému, co se kovův a hor v tomto království dotýče, zvláštní milost s ujmou a se škodou J. M. komory důchodův učiniti a dáti ráčil; třetí, že z takové berně svolené statkové a důchodové do J. M. komory spravedlivě náležející k vyplacení přijíti měli. Ale toho ničehož se nestalo, kdež J. M. Kr. skrze to nemalou těžkost a škodu na tom nésti ráčí.

J. M. Kr. žádá, aby všichni tři stavové těch cest a prostředkův pohlídali, aby J. M. taková berně na tři léta podle předešlého svolení, dána a spravena byla, poněvadž stavové proti předešlému svolení toho se nikterakž slušně zbraňovati ani spravedlivě tomu odepříti nemohou, a J. M. Kr. té nepochybné naděje a víry k nim býti ráčí, že se tak zachovají. Jestli by pak stavům království českého, takovou prvé svolenou berni spolu s nynější pomocí a vypravením lidu proti Turku i také s tou sumou sto tisíc na potřeby J. M., pojednú všemu dosti učiniti obtížné bylo, tehdy J. M. Kr. k tomu milostivě svolovati ráčí, když pomoc na vypravení lidu proti Turku i také těch sto tisíc zjednáno a svoleno bude, J. M. Kr. takové berně předešle svolené jeden rok stavům království českého čekati ráčí na ten způsob, aby po vyjití toho roku, tak jakž sú předešle tu berni svolili, J. M. ode všech stavův dána a spravena byla.

A tak J. M. Kr. k stavům království českého té nepochybné a dokonalé víry býti ráčí, že se ve všem, jak se svrchu píše, povolně a hotově najíti dají a ukáží, a zvláště spěšnou pomoc a svrchu psanou sumu svolí a k tomu pokudž nejmožnější jim bude, spěšně, nevkládajíc v to žádných osobních a zvláštních věcí, tak se přičiní, aby se v tom žádné obmeškání nestalo, znajíc, že bez J. M. Kr. království a zemí nenabyté škody žádné prodlení býti nemůž, a stavům i jiným taková věc k jich vlastnímu lepšímu se obmejšlí a od J. M. Kr. předkládá.

Co se pak mince v tomto království od stavův nařízené při minulém sněmu dotýče, J. M. Kr. ráčil jest tomu srozuměti, že by stavové i osoby v tom nemalou škodu snášeli i trpěli, tak jakž jest J. M. Kr. o tom nejednou psáno a oznámeno bylo; kdež J. M. Kr. hned zprvopočátku takovému zřízení, znajíc a předmejšlejíc budoucí škodu a vědouc, že to stálé nebude, předkládajíc mnohé příčiny, na kteréž jest již přišlo, tomu na odpor býti i toho brániti ráčil, než když stavové toho zjinačiti nechtěli, tak jest při tom na ten čas zůstaveno, ale poněvadž od J. M. Kr. žádají v tom za opatření, J. M. Kr. ráčil jest minulého času některým osobám spis německý, pokud a kterak J. M. Kr. s okolními kurfiršty a knížaty o minci srovnání učiniti ráčil, poslati, kteréž, ještě před rukami jest, protož vždy ještě J. M. Kr. ta milostivá žádost jest, aby stavové pro dobré a užitečné tohoto království s J. M. Kr. v jednání a srovnání o minci dáti se ráčili, neb J. M. Kr. ráčí stavy království českého milostivě před škodu opatrovati.

Také jest tato milostivá žádost J. M. Kr. na stavy království českého: aby všickni tři stavové pro zvláštní potěšení J. M. Kr. Brandejs s jeho příslušenstvím, když statkové a důchodové J. M. v tomto království vyplacováni budou, koupili a pro J. M. Kr. pána svého to učinili; aby J. M. jsouc v tomto království tím dostatečnější zvóli a kratochvil druhdy míti mohl.