Sněmové I. 1538.
1. Akta o sněmu, jenž na den 22. ledna 1538 svolán byl.
Die Landtage von 1538.
1. Aktenstücke zu dem auf den Januar 1538 berufenen Landtag.
258. Ferdinand I. pokládá sněm obecní na den sv. Vincence (22. ledna) na hrad pražský.
NA HRADĚ PRAŽSKÉM 1538, 4. ledna. MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.
Ferdinand z boží milosti etc. Urozeným, statečným, slovutným, poctivým, opatrným pánům, rytířům, vladykám, Pražanům, městům i jiným všem obyvatelům kraje N., věrným milým, milost naši královskou a všecko dobré vzkazujem. Věrní milí! Jakož Vás tejno není, z kterých znamenitých a důležitých příčin času minulého z království českého výjezd náš vzíti a k království uherskému pomezí nepřátelskému přiležejícímu, znajíc toho nejednu potřebu býti, obrátiti se a dohlídnouti sme ráčili, chtíc všechno to při lidu našem válečném a poddaných našich opatřiti i obmysliti, co by nám a poddaným našim i všemu křesťanstvu k užitečnému dobrému sloužiti a prospěšné býti mohlo; kdež pak v tom ve všem prací, bedlivostí, důkladem a osobní pilností naší nic jest nescházelo, než to všecko, co sme dobrého a prospěšného poddaným i křesťanstvu užitečného znáti ráčili, podle najvyšší možnosti naší nic v tom nelitujíc, činili a obmejšleli.
Ale poněvadž pro hříchy lidské z dopuštění pána Boha všemohoucího mimo naději a všecken oumysl náš jinače a nešťastně se jest lidu našemu v slovanské zemi zběhlo a stalo, majíc nad tím nemalou nýbrž velikou lítost i těžkost, pokudž ta vůle J. Sv. M. byla, to změniti a nám k nápravě nynějšího času přivésti dobře možné není; avšak proto předmejšlejíce i s povinností opatřujíce, kterak bychom královské země i poddané naše těchto nebezpečných časův před škodami, vjezdy, vpády a dalšími od nepřátel svaté víry křesťanské i jiných záhubami zachovati mohli, znáti ráčíme, dvojí věci k takovému opatření potřebné býti, předkem: jsúc napomenuti a prošeni z království uherského i z jiných dědičných zemí od poddaných našich věrných milých o společné s jinými královstvími, zeměmi a poddanými našimi shledání, při kterémž by o obranu proti Turku jednati se mohlo, a spolu znajíc že jednokaždé království a země sama takovému ukrutnému nepříteli bez pomoci pána Boha a jiných zemí odepříti ani odolati nemůže, o společnou pomoc snésti se a tím dostatečněji nepřátelům víry křesťanské odepříti a před nimi sobě pokoj zpuosobiti i meze a hranice rozšířiti mohli, a druhé, také zatím nežli by to obecní, království a zemí našich snesení a vojska společného bez nedostatku proti nepřátelům vypravení postačiti a dostatečně se naříditi mohlo, aby pomoc pro obranu a opatření pomezí nepřátelům příležících obmyšlena, učiněna a dána byla; neb bez toho náklad, kterýž znamenitý bez přestání činiti a služebné jak jízdné tak pěší v mnoha tisících držeti ráčíme, pro mnohá a ustavičná vydání déle snášeti nám možné není. Protož abychom ty dva artikule svrchu psané i jiné, což by nám i Vám i zemím našim k dobrému uznáno bylo, na místě postavili a osoby také k takovému společnému z království a zemí našich o dostatečnou, užitečnou a trvalou pomoc proti Turku jednání od stavův království českého voleny a spolu s mocí vydány byly, a zatím pro obranu pomezí také slušná a snesitelná pomoc se obmyslila, sněm obecní, nemohúc, ač bychom byli rádi pro uvarování práce a outrat lidských, toho pominouti, na den sv. Vincence nejprv příštího v království českém na hrad pražský položiti sme ráčili a tímto listem naším pokládáme, poroučejíc všem i jednomu každému z Vás, abyste se na den svatého Vincenciusa do Prahy sjeli a hned na zejtří na hradě pražském tím raněji k jednání sněmovnímu se sešli, a před osobu naší královskou najíti se dali, a předložení, kteréž Vám při tom času učiniti a oznámiti ráčíme, slyšeli, jinač nečiníc. Jestli by pak někteří na ten sněm nepřijeli a doma zůstali, kdež té naděje býti neráčíme, proto nicméně ti, kteří se sjedu, jednati a s námi podle starobylého obyčeje zavírati moc míti a jiní tomu dosti činiti povinni budou. Než z měst našich, což se poslův vypravení dotýče, poroučíme, aby s plnou mocí, vědouc oč se jednati má, posly své vypravili, neb ty věci spěšného jednání potřebují. Kdež znajíc jistou vůli naši a potřebu všeho křesťanstva i Vás samých býti, tak se zachovejte.
Dán na hradě pražském v pátek před svatými Třemi králi léta 1538 a království našich římského sedmého a jiných dvanáctého.