259. Vznešení královské na sněm.
MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.
Vznešení J. M. Kr. na stavy království českého při sněmu obecním, kterýž ten čtvrtek po svatém Vincenci na hradě pražském držán jest léta 1538.
J. M. římský, uherský a český král etc. pán náš nejmilostivější na všecky tři stavy království českého vznášeti a jim oznamovati ráčí, že J. M. Kr. z zvláštních, důležitých a znamenitých potřeb J. M. Kr., tohoto království a jiných J. M. Kr. dědičných zemí se dotýkajících tento nynější sněm obecní na hrad pražský položiti a rozepsati jest ráčil, ač J. M. Kr. po všecky časy rád by stavův tohoto království obsíláním a držením sněmův sanovati i v tom šetřiti ráčil, aby skrze to pracemi a outratami zbytečnými obtěžováni nebyli, avšak J. M. Kr. znajíc v jakém nyní nebezpečenství J. M. Kr. království a země od Turkův, všeho křesťanstva nepřátel, stojí, toho jest pominouti nemohl, jakož pak stavové království českého z toho rozepsání sněmu obecního tomu vyrozumívati mohli a ještě siřeji, jakž se o tom nížeji píše, srozumějí.
Kdež pak J. M. Kr. předkem to od nich, že sou se jakožto poslušní k tomuto sněmu sjeli, milostivě a vděčně přijímati ráčí, nepochybujíc J. M. Kr. o týchž stavích království českého, že o tom dobrou vědomost mají, jakou otcovskou, bedlivou a pilnou prací J. M. Kr. času minulého netoliko při stavích království českého a zemí svých dědičných, ale také při stavích svaté římské říše a u jiných o pomoc, aby tím dostatečneji všeho křesťanstva ukrutnému nepříteli Turku odepříno býti mohlo, jednati ráčil. Kterýžto nepřítel Turek s svým tyranstvím k zahlazení a potlačení jména a víry křesťanské a pro rozšíření svého panství a mocnosti do slovanské země válečně jest vtrhl a nemalý díl téhož království slovanského svým ukrutenstvím a tyranstvím pod se podmanil, drahně zámkův, měst i městeček zdobýval, osadil a ty zopravovati, upevniti a některé pak vypáliti a drahně krve křesťanské tyransky proliti, křesťany nelítostivě pomordovati, zajíti a pryč vésti dal; ješto bez pochyby, by se témuž Turku a jeho tyranskému předsevzetí dostatečně (tak jak skrze pomoc z království tohoto českého a jiných J. M. Kr. dědičných zemí učiněnou) nebylo odepřelo, byl by týž Turek s svým ukrutenstvím minulého roku do J. M. Kr. království a jiných dědičných zemí dále vtrhl a škody nenabyté týmž královstvím a zemím i všemu křesťanstvu k horšímu učinil.
Na kteroužto J. M. žádost stavové království českého J. M. Kr. jakožto povolní a poddaní tehdáž nemalou pomoc svolili, kterážto pomoc podle jiných pomocí z J. M. království a zemí svolená k dobrému prospěchu jest přišla a ještě k lepšímu dobrému a prospěšnému byla by přijíti mohla, by se ta nešťastná příhoda bez viny J. M. tím nezřízeným a žalostivým odtažením u Goriamu (sic!) nebyla stala.
Jakou J. M. Kr. starost, bedlivost a práci, prvé než J. M. Kr. takovou pomoc a lid válečný do slovanské země vypravil a pospolu zřídil, míti ráčil, k tomu všecko to, což jest svého měl, vynaložil, a tak J. M. Kr. při tom při všem což k takovému křesťanskému a chvalitebnému skutku užitečného seznati ráčil, usilujíc a jednajíc, nic jest osobu J. M. Kr. v tom nescházelo, o čemž J. M. Kr. dalšího vypisování zanechávati ráčí, nepochybné naděje jsouc, že o tom o všem stavům i všem vůbec dobře vědomo jest.
J. M. Kr. maje předkem ku pánu Bohu všemohoucímu a k tomu lidu válečnému z J. M. Kr. království a dědičných zemí vyslanému doufání a naději, že ta J. M, bedlivá, ustavičná prače a starost, kterouž při tom lidu válečném spolu s vydáním a vynaložením toho, což jest kde při J. M. bylo, míti ráčil, ke všemu dobrému a užitečnému i pokoji přijde, ješto tudíž všemu křesťanstvu užitek státi by se byl mohl, ale poněvadž se to jinače a nešťastně zvedlo, tak že skrze vejš dotčené neřádné odtažení nepřítel vítězství obdržel a od téhož nepřítele množství hodných, ctných a udatných mužův pobito i zjímáno, nad čímž J. M. Kr. nemalou srdečnou lítost i těžkost, a nejvíce nad tím, že jest tak drahně urozeného i jiného znamenitého a statečného lidu, kterýž se mužsky bránil, zahynulo, míti ráčí. I předmejšlejíc J. M. Kr. čím dále tím více o takové nešťastné porážce, co z toho na budoucí časy zlého i škodlivého přijíti může, potom J. M. Kr. ráčil jest na obecní přísloví zpomenouti: že což se stalo, toho již zase odestati se a změniti nemůže, avšak nicméně J. M. Kr. ráčil jest se s pilností dostatečně a gruntovně (kterakž jest se při té porážce a při tom škodlivém odtažení dalo) na to vyptati a po takovém uptání držíc o to znamenitou radu, zdravě jest rozvážiti, a ty věci s dostatečným rozvážením, tak jakž J. M. spravedlivě a dobře náležité bylo, předsevzíti ráčil. O čemž stavové království tohoto z těch jednání, kteráž jsou se až posavad zběhla poněkud dobrou vědomost míti mohou a těm, kteříž by toho ještě žádostiví věděti byli, širší zpráva, budouli toho žádostiví, se dá.
I rozvažujíc J. M. Kr. to při sobě, že Turek ukrutný nepřítel všeho křesťanstva, zvláště pak po takovém obdrženém vítězství s svým tyranstvím příštího jara na země a lid křesťanský (o čemž J. M. Kr. jisté špehy míti ráčí) mocí svou táhnouti sobě umyslil, i aby se týž nepřítel Turek na J. M. Kr. země a poddané nenadále neuspíšil, a J. M. Kr. raději časně proti témuž nepříteli pohotově býti a království, země a poddané své věrné milé před nenabytými škodami, pokudž nejvejš možné jest, ochrániti a opatřiti mohl, uznati jest J. M. Kr. ráčil důležitou a znamenitou potřebu býti: ve všech svých královstvích a jiných zemích dědičných spěšně sněmy obecní rozepsati a držeti; zvláště pak, poněvadž jest se ta nešťastná příhoda tehdáž, když J. M. Kr. v dolních rakouských zemích byl, stala, nejprvnější sněm obecní v slovanské zemi držeti poručiti jest ráčil z příčiny té, aby to království k dalšímu pádu nepřišlo a poddaní J. M. Kr. v slovanské zemi pro takový pád beze vší naděje opuštěni nebyli. Potom do Grace v Štýrsku znamenité osoby a obyvatele z slovanské země a z jiných zemí k Štýrsku příležících pro takový pád J. M. Kr. k sobě obeslati a sám osobně J. M. mezi ně přijeti a sněm obecní držeti a odtud dále do Kremže jeti ráčil, tu také obešlíc J. M. Kr. poddané své horních i dolních rakouských zemí, a po vznešení a oznámení jim těch zběhlých věcí, v jaké nebezpečnosti a těžkosti J. M. Kr. království, dědičné země a poddaní z strany Turka nepřítele jsou, a kterak J. M. Kr. pro nedostatek a nemožnost svou ukrutnému nepříteli všeho křesťanstva bez J. M. království dědičných zemí a poddaných svých věrných milých jakožto těch, kteříž nejblíže takovému zlému a nebezpečenství přisedí a slušně před jinými nejvejše se k tomu snažiti mají, a k tomu i bez jiných svaté říše stavův a potentátův skutečné pomoci, odepříti nemůže, jmenovaných rakouských zemí milostivě a otcovsky o pomoc žádati jest ráčil. Kteříž neohledajíc se na ustavičné války a mnohá těžká vydání svá, však vzhlednouc na potřebu a takovou J. M. Kr. milostivou a otcovskou žádost, pomoc J. M. Kr. poslušně a povolně sou svolili, kteráž J. M. Kr. od nich podle nynějšího běhu a škod, kteréž od dávných časův snášejí, milostivě přijíti jest ráčil.
Kdež pak z té příčiny J. M. Kr. v tomto království českém také tento sněm obecní rozepsati a položiti jest ráčil znajíc, že jsou se stavové dotčeného království českého vždycky, jakž J. M. Kr. v držení tohoto království býti ráčí, ve všech J. M. Kr. potřebách a žádostech věrně a poddaně a poslušně zachovávali a nacházeti dali, i J. M. Kr. té milostivé, celé a nepochybné naděje k týmž stavům býti ráčí, že se také nyní i potom (zvláště při nynější důležité potřebě a chvalitebném křesťanském předsevzetí neméně, jakž i předešle činili) tolikéž ještě poddaně a poslušně zachovají, tak aby J. M. Kr. země a poddané své před dalšími záhubami, škodami a vjezdy od nepřátel zachovati, brániti a opatřiti mohl. Protož J. M. Kr. stavův království českého milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby takovou velikou a znamenitou potřebu, kteráž nyní před očima a zjevná jest, u sebe uvážili a na to zdravě pomyslili, co J. M. Kr. královstvím, zemím i všemu křesťanstvu na tom záleží, o čemž J. M. Kr. dalšího vypisování zanechávati ráčí, neb každý rozumný křesťanským úmyslem při sobě dobře a bedlivě rozvážiti může, co na tom předsevzatém křesťanském skutku záleží a zvláště pak, jaký užitek a dobré J. M. Kr. královstvím, zemím i všemu křesťanstvu (když pomoc a obrana proti tomu dědičnému a ukrutnému nepříteli všeho křesťanstva skutečně se stane) z toho přijíti může a zase, jestliže pomoc a odpor proti témuž nepříteli Turku se skutečně a dostatečně neobmyslí a nestane, (o čemž J. M. Kr. žádným obyčejem z příčin vejš položených, aby se státi nemělo, pochybovati neráčí) jaké nenabyté zkázy jest očekávati. Neb vždy lépe a užitečněji jest nepříteli se v cizích zemích brániti, nežli jeho do svých zemí a vlastí dočekati a tu teprv o zkázu své vlasti se brániti, jakož pak jest to až posavad lítostivě se stalo, takže Turek tudy, kde se jemu skutečně neodpíralo a jedna země druhé nepomáhala, než jedni druhým se dívali, mnoho křesťanského lidu pod svou moc a poslušenství podmanil.
I chtíc J. M. Kr. s pomocí pána Boha všemohoucího a jiných poddaných věrných svých milých země a poddané své před nepřátely za času opatrovati, a sám J. M., jakž jest svrchu dotčeno, nemoha tomu dosti všemu učiniti, u stavův království českého rady a pomoci hledati a jich žádati ráčí, aby takové nebezpečenství, kteréž se na ně a všecko křesťanstvo valí, k srdcím svým připustili i na to bedlivě i zdravě pomyslili, co na tento čas jiným sousedům blíže Turkův přísedícím se děje a jakou záhubu od nepřátel trpěti a na to každý den hleděti musí, že jim statky, ženy, děti berou a před jich očima mordují i jiná násilí, škody, pálení a protivenství činí, tak že žádnou hodinu v domích svých hrdly svými bezpečni nejsou, aby skrze zanedbání také nám a tomuto království, (čehož pán Bůh uchovati račiž) když již tak nepřátelé se přibližují a posledního tažení přes sedm mil od tohoto království, pálením, lidu zajímáním i jinak škody dělajíce, nebyli, takové zlé a záhuba nepřišla.
J. M. Kr. v paměti své míti ráčí, že pro obranu království a zemí svých u císaře římského J. M. pána a bratra svého nejmilejšího to zjednati byl ráčil, že jest J. M. Cis. osobně s znamenitým vojskem proti Turku se vypraviti a táhnouti ráčil, k tomu z říše po dvakrát znamenitou pomoc na J. M. Kr. ustavičné a pracné žádosti a napomínání jsou učinili a zhůru byli, ješto kdyby J. M. Kr. bedlivosti a pilnosti v tom nebylo, strach že by turecký císař, jak by byl Vídně mohl dobýti, nejenom uherské království, ale horní i dolní Rakousy, Štýrsko, Korutany, Kransko, Moravu i veliký díl království českého dobýti a podmaniti by sobě byl mohl; protož znajíc stavové, že malá věc není, a co jim na tom i jaké nebezpečenství záleží, J. M. Kr. spravedlivého a otcovského předložení a napomínání ztěžovati sobě nebudou, nýbrž rozumějíc, že to všecko pro jich samých vlastní dobré a království tohoto opatření se předkládá, radů a pomocí, kterak by takové skutečné dobré k vykonání svému a k potěšení všem křesťanům přijíti mohlo, J. M. Kr. neopustí, než k tomu podle nejvyšších možností svých raditi a pomáhati budou, kterak by království a země nepřátelům příležící i toto království, kteréž od nepřátelských mezí není velmi daleko, před nepřáteli opatřeny a bráněny býti mohly.
A což tak J. M. Kr. stavové dobrého ukáží a raditi i pomáhati budou, J. M. Kr. nic scházeti nemá, než J. M. všecko rád podle toho, statku ani vlastního života svého nelitujíc, učiniti a nasaditi ráčí, a kdyby v J. M. samého možnosti bylo to vykonati a poddaných svých věrných milých sám brániti a sobě radu dáti mohl, neráčil by J. M. Kr. stavův tohoto království v ničemž obtěžovati ani pomoci na nich žádati, ale když pak s to býti nemůže, kdež slušněji J. M. Kr. nežli při poddaných svých rady a pomoci hledati má? jsouc té milostivé a dokonalé víry k stavům tohoto království, jakožto k svým věrným poddaným milým, že J. M. Kr. k svrchu psané žádosti a milostivému napomenutí tak sami pro sebe, jako k dobrému příkladu jiným zemím k tomuto království příslušejícím i pro milostivou J. M. Kr. jednomu každému z nich odplatu, radii a pomocí svou neopustí.
Také J. M. Kr. stavům království českého oznamovati ráčí, že při otci svatém papeži J. Sv., císaři římském J. M. a u jiných křesťanských králův, kurfirštův, knížat a potentátův o pomoc jedná, kteroužto pomoc že J. M. Kr. při nich obdrží, pochybovati neráčí z příčiny té, poněvadž smlouva mezi papežem, císařem římským J. M. a Benátčany proti Turku nepříteli učiněna a zavřína jest, v čemž také J. M. Kr. od nich žádán, aby J. M. Kr. ráčil v tuž smlouvu mezi nimi učiněnou vstoupiti a k ní povoliti, k čemuž by J. M. Kr. pro dobré a užitečné J. M. Kr. zemí a poddaných přivoliti nachýlen býti ráčil, ale J. M. Kr. to, což by smlouvě užitečného bylo, bez pomoci J. M. Kr. království a svých poddaných vykonati nemůže.
K tomu také jest J. M. té naděje, že po učiněném příměří mezi císařem římským J. M. a králem francským dokonalý pokoj zjednán a zavřín bude, jakož pak aby pokoj vykonán a k místu přiveden byl, pilně a bedlivě se jedná a bez pochyby, že takový pokoj průchod svůj míti bude, neb jest král francský s lidem svým válečným a mocí svou, kterouž ve Vlaších měl, nic neprovedl než pryč utáhnouti musil; z kteréhožto pokoje jest ta naděje, že svrchu psaná smlouva tím více a stáleji se upevní, takže král francský sám osobně a jiní křesťanští potentati v tuž dotčenou smlouvu bez pochybnosti se jednomyslně dadí. To všechno Turku nepříteli v jeho tyranském předsevzetí, kteréž proti J. M. Kr. královstvím a knížetstvím působí, nemalé překážky učiní, a zase J. M. Kr. královstvím a knížetstvím k velikému potěšení, užitku a bezpečenství trefiti se bude moci, neb týž Turek svou moc válečnou proti výš psaným potentátům v té smlouvě obrátiti musí a tak tudy J. M. Kr. země a poddaní tím méněji od téhož Turka překážky míti budou.
A jakož stavové království českého o tom dobrou vědomost mají, kterak při obecním sněmu minulém J. M. Kr., když o společné shledání všech J. M. Kr. království a zemí předešle tak bedlivě a často žádán byl, oznámiti ráčil, že při takovém společném shledání o stálou a trvalou pomoc a obranu proti dědičnému nepříteli všeho křesťanstva a pro zachování J. M. Kr. království a dědičných zemí jednáno a zavříno býti má, i vzhlédnúc, že jednoho, dvojího ani trojího království aneb knížetství možnost není, takové veliké moci ukrutného nepřítele odepříti, a také že by těch království a zemí nyní dotčených samotná pomoc bez jiných žádného užitku a prospěchu nepřinesla, i poněvadž jsou stavové téhož království českého, protože jim J. M. Kr., když jest předešlý sněm obecní rozepsán byl, o tom artikuli strany toho společného shledání žádné zmínky v listech sněmovních učiniti neráčil, toho na budoucí sněm obecní odložili: protož J. M. Kr. jest ta milostivá žádost, aby stavové vzhlídnouc na znamenitou a důležitou potřebu, pro dobré a užitečné království českého a jiných J. M. Kr. království, knížetství a dědičných zemí k takovému společnému shledání a sjezdu povolili a mezi sebou osoby z stavův s plnou mocí vyvolili a vydali na ten způsob, aby ty osoby, majíc sobě plnou moc k jednání danou, ke dni a v místo určité, kteréž by J. M. Kr. jmenovati ráčil, se najíti daly a při tom času s jinými spolu z J. M. Kr. království, knížetství a dědičných zemí vyslanými o takovou vejš psanou, stálou a trvalou pomoc proti Turku nepříteli, a což by k tomu užitečného a prospěšného se vidělo, radili, jednali a konečně zavírali. J. M. Kr. nepochybuje o stavích království českého, že takovému společnému zemí shledání na odpor nebudou, nébrž J. M. Kr. spěšně a konečně odpověď dají, aby místo jmenovati a o tom do jiných království, knížetství a dědičných zemí svých, kteréž již na větším díle předešle z prostředkův svých osoby k takovému společnému a potřebnému shledání volily, oznámiti ráčil.
Kdež pak J. M. Kr. k stavům království českého milostivé, celé a nepochybné naděje býti ráčí, že vzhlédnouc na takovou důležitou potřebu, kteráž před očima jest a zvláště, poněvadž ta věc svaté víry křesťanské a obrany lidu křesťanského se dotyce, ve všem, jakž toho výš J. M. Kr. potřebně žádati ráčí, poddaně a hotově se okáží a podle J. M. Kr. takové milostivé a otcovské žádosti dobrotivě v jednání se dadí; J. M. Kr. milostivě a otcovsky k tomu se podává, že J. M. Kr. jakž pak až posaváde vždycky činiti ráčil, nelitujíc života svého i všeho, kdež co míti ráčí, vynaložiti a všecko, což by k těm věcem sloužilo a se trefiti mohlo, působiti a milostivě k tomu pomáhati ráčí, takže stavové království českého a všichni vůbec seznati mají, že na J. M. Kr. bedlivé a pilné práci v tom ve všem, co by potřebného k takovému křesťanskému skutku a předsevzetí uznáno býti mohlo, nic sjíti nemá a nesejde.
Při tom J. M. Kr. stavův království Českého milostivě žádati ráčí, aby ty cesty a prostředky obmyslili, aby ostatek sumy, co jí při svolené předešlé pomoci dodáno není, ještě dodáno a J. M. Kr. bez meškání vyplněno a v moc položeno bylo. J. M. Kr. ráčí tu sumu nejinam než k doplacení těm služebným, kteříž se navrátili aneb ještě z Turek vrátí, což by jim spravedlivě pozůstávalo, k tomu božskému a křesťanskému skutku a předsevzetí obrátiti. J. M. Kr. hranice a pomezní místa jiným válečným lidem osaditi a opatřiti musel, jakož pak J. M. Kr. ještě až posavad s znamenitým důkladem takový lid drží a potomně držeti a jemu záplatu činiti musí, aby J. M. Kr. tu sumu k tomu obrátiti také mohl a což by zbylo té sumy, za to špiži, střelbu, lodě a šify k mostům i jiné potřeby válečné, kteréž po zemi i na vodě k válce potřebí, na něž nemalá suma se zběhne, zříditi a zjednati ráčí.
Dále také J. M. Kr. stavům tohoto království ku paměti přivozovati ráčí, což se concilium od papeže otce svatého na žádost císaře římského i jiných kurfirštův, knížat a potentátův křesťanských položení dotýče, jakž jest to při minulém sněmu stavům skrze J. M. Kr. siřeji oznámeno a sepsané podáno bylo, poněvadž takové concilium do dne svatých Filipa a Jakuba z hodných příčin a pro překážku válek jest odložíno a při tom času drženo býti má: aby stavové království tohoto tak pod jednu jako i pod obojí způsobú věřící k takovému křesťanskému, dobrému a chvalitebnému shledání, rozvážíc prvé mezi sebou, co by na tom conciliu z strany jich vzneseno, jednáno i žádáno býti mělo, osoby z prostředku svého volili, kteří by s J. M. Kr., pod kterýmž toto království jakožto pod jednou hlavou křesťanskou v ochraně jest, se snesli, aby J. M. Kr. na takovém příštím conciliu o tom, což by k pravé jednotě a srovnání takových bludných roztržitostí sloužilo a k lepšímu stavům tohoto království bylo, znajíc vůli stavův býti, jednati tím dostatečněji ráčil a mohl.
A jakož jsou stavové osoby z prostředku svého k napravování práva a tak i jiných některých artikulův s plnou mocí k J, M. Kr. přidali, J. M. Kr. ráčil jest nad těmiž artikuli spolu s osobami zřízenými léta minulého pilně seděti a drahně těch artikulův s nimi zavříti a k konci přivésti. Potom, když J. M. zase do cech přijel, tolikéž jest s těmi osobami předce na rozvažování jiných artikulův pořád, žádného času, pokudž pro jiná zaneprázdnění býti mohlo, nemrhajíc, seděti a zavírati ráčil.
Ale poněvadž takových artikulův drahně a dosti těžkých bylo, nemohouc všech poříditi a vykonati, těch, kteří ještě zavřeni nejsou, jest odložíno až po nynějším sněmu, tu J. M. Kr. s těmiž osobami přidanými ráčí po sněmu zase den slušný uložiti a ty artikule rozvažovati a pokudž J. M. Kr. bude možné i na místě postaviti, než poněvadž některé osoby z těch vydaných zemřely, J. M. Kr. žádati ráčí, aby stavové jiné osoby na místě zemřelých volili.
A nad to J. M. Kr. podvolovati se ráčí, jakéžkoli mezi sebou stavové neb osoby těžkosti a nesnáze mají, že J. M. Kr. v to podle nejvyšší možnosti a důležitosti časův nynějších milostivě nahlédnouti a pokudž možné bude k spravedlivému konci přivésti a opatřiti, a takovou jejich stavův povolnost, kterouž J. M. Kr. o výš psaných věcech okáží, vší milostí svou královskou zpomínati, nahrazovati i jich králem a pánem milostivým býti ráčí.