MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze

J. M. uherský, český etc. král, pán náš nejmilostivější, předkem od všech tří stavův království českého, že jsou se k tomu nynějšímu sněmu obecnímu od J. M. Kr. položenému sjeli a poslušně najíti dali, milostivě přijímati ráčí, a poněvadž jest J. M. Kr. týmž stavům království českého prvé na nejposlednějších dvou sněmích minulých oznámiti a siřeji předložiti ráčil, z kterých důležitých příčin J. M. Kr. od týchž stavův proti Turku, dědičnému nepříteli všeho křesťanstva, pomoci jest žádati ráčil, nezdá se J. M. Kr. nyní toho znovu opakovati, nepochybujíc J. M. Kr., že to všecko ještě stavové království českého, co jest tehdáž na sněmích jednáno a na čem zůstáno, v dobré paměti mají.

A ačby J. M. Kr. rád stavův nynějších outrat, škod i prací a tak častých sněmův držení a obsílání uvaroval, ale nemohouc toho J. M. Kr. slušně z příčin jim stavům království českého předešle oznámených, kteréž se, o čemž stavové dobrou vědomost mají, netoliko na království české a jiné J. M. království, knížetství a země, ale na všecko křesťanstvo vztahují, pominuti, tento nynější třetí sněm na hrad pražský položiti a rozepsati jest ráčil.

J. M. Kr. v předložení a žádostech svých stavům království českého při minulých sněmích to také oznámiti ráčil, kterak od papeže, císaře římského, pána a bratra J. M. nejmilejšího, i od Benátčan, podle té smlouvy, kteráž mezi nimi o tažení na Turka zřízena jest, žádost na J. M. jest vzložena, poněvadž oni tak znamenitou výpravu s lidem na moři i po zemi činí a z své strany na toho nepřítele Turka potáhnou, aby J. M. Kr. také z druhé strany vojsko své na téhož nepřítele víry křesťanské vypraviti a společně s nimi jednoho času, nepřítele hleděti a na něho sáhnouti ráčil: k čemuž J. M. Kr. nachýlen jsouc a chtíc s radostí pro dobré a užitečné všeho křesťanstva k tomu dobrému dopomáhati, nejenom vojsko své vypraviti by ráčil, ale i v to se podvolovati ráčí, jestli stavové království českého a z jiných království a zemí i z říše dostatečnou pomoc J. M. dají a učiní, že osobou svou vlastní, ničehož nelitujíc, v takovém křesťanském tažení býti a najíti se dáti ráčí.

Než aby stavové věděti ráčili, že těchto všech dní po odložení sněmu obecního hodnověrní špehové z rozličných míst, jedni o druhých nevědouc, jednostejně J. M. Kr. oznamují a v tom se všichni srovnávají: že císař turecký na tom konečně se ustanovil, vojensky a osobně na království uherské mocně i valně, i tak potom na jiná království a země i poddané J. M. Kr. táhnouti; jakož pak již jest z Konstantinopole vytáhl a k Esíku na království slovanské znamenitý počet lidu okolo pětmecitma tisíc, aby vpád do tohoto království učinili, zřídil a vypravil, k tomu mosty na vodách u dolního Bělehradu zdělati dal a k témuž Bělehradu lodě, spíže a jiné potřeby válečné s dostatkem bez přestání posílá a dodává.

Kdež pak týž Turek s takovým svým tažením a přípravou válečnou proto, aby křesťany nenadále svým tyranským předsevzetím přepadnouti a tím více a dostatečněji ukrutenství své skutečně provésti mohl, pospíchá, ješto jest prvé toho, protože jest pozdě vytahoval (!), dovésti nemohl; čemuž stavové zdravě a dobře rozuměti a toho povážiti mohou, že již k tomu přišlo, že ne aby J. M. Kr. měl na Turka, chtíc jemu škoditi, táhnouti, než poněvadž on Turek na království, země a poddané.T. M. osobně a tak mocně táhne, že pro obranu království, zemí a poddaných svých věrných milých musí se vypraviti, jemu odepříti a poddaných svých a křesťanstva brániti.

J. M. Kr. neohlédajíc se na svá jednání, kteráž J. M. předešle netoliko při královstvích, zemích a poddaných svých, ale také u stavův svato-římské říše i jinde strany té smlouvy mezi otcem svatým papežem, císařem římským J. M. a Benátčany učiněné, o zjednání pomoci míti jest ráčil, ale nad to majíc J. M. Kr. takové, jakž se výš píše, o Turku jisté špehy, opět znova nejenom při J. M. Kr. královstvích, zemích a poddaných svých, věrných milých, ale i při stavích svaté říše i také při těch potentátích v té smlouvě postavených o skutečnou pomoc jednati si předsevzíti jest ráčil, aby takové veliké turecké moci, prvé nežliby týž Turek svůj tyranský úmysl vykonal, časně a skutečně s pomocí boží se odepřelo a takové jeho Turka ukrutenství jemu zastaveno bylo.

Turek bezpochyby takové své tažení na tom jest postavil, aby ne, jakž se prvé přiházelo, zase nazpátek odtáhnouti měl, ale po vykonání nad křesťanstvem svého tyranství v království uherském zůstati a byt svůj míti mohl, což by k nenabytému pádu a zkáze netoliko tomuto království českému a zemím k němu příslušejícím, ale i jiným J. M. Kr. královstvím, zemím a poddaným i všemu národu křesťanskému přijíti a býti muselo. Čehož stavové jako ti, kteříž o způsobu válečném tureckém poněkud dobrou vědomost mají, při sobě povážiti a na to bedlivě pomysliti mohou, že těchto časův nic potřebnějšího a užitečnějšího není, než aby Turku hned zprvupočátku jeho předsevzetí zrušiti a se předejíti mohlo. Kdež pak to nyní daleko snázeji a lépe s menší škodou a zkázou křesťanstva než potom, když by Turek království uherské, čehož pán Bůh všemohoucí z milosti své svaté uchovati ráčí, pod se podmanil, státi se může.

Protož J. M. Kr. předkem pro dobré, užitečné a pro větší bezpečnost J. M. Kr. království, zemí a poddaných svých i k dobrému všeho křesťanstva k tomu jest se nachýliti a s vejvodou příměří a stání za celý rok udělati ráčil; vzhlédnouc na to, že skrze takové příměří, tím více a dostatečněji Turku nepříteli v Uhřích odoláno a odepříno bude moci býti, jsouc J^ M. Kr. té dokonalé naděje, že v tom času, dokudž to příměří potrvá, k dokonalému a stálému pokoji přivedeno bude moci býti.

Jakož jest pak J. M. Kr. na předešlých sněmích obecních a zvláště na nejposlednějším stavům království českého všelijaká nebezpečenství, v kterýchž J. M. Kr. a spolu s ním i všecko křesťanstvo na tento čas jest, a zase že jestli J. M. Kr. s jich dostatečnou pomocí témuž nepříteli odepře, co dobrého, užitečného a prospěšného J. M. Kr., království českému a všemu křesťanstvu z toho přijíti může, obšírně předkládati a oznamovati ráčil, o čemž J. M. Kr. nyní dalšího opakování zanechávati ráčí, než toliko stavům vůbec ku paměti přivozuje, co jest se od té chvíle až posavad zběhlo, a při tom oznamovati a jich napomínati ráčí, aby stavové království českého měli v paměti, kterak jsou na nejposlednějším obecním sněmě od papežského a Benátčan poslův k posilnění dotčené učiněné smlouvy o pomoc skutečnou tím způsobem, jak nyní J. M. Kr. u stavův království českého, proto že Turek mocí svou podle oznámení špehův. táhne, jednati ráčí, žádáni byli, že dotčení potentati křesťanští bezpochyby s pilností zření své míti budou, jakou pomoc stavové království českého, v nynější tak vysoce důležité a znamenité všeho křesťanstva potřebě, učiní.

A když se taková pomoc dostatečná od stavův království českého svolí, tehdy skrze to netoliko ta smlouva mezi J. M. učiněná posilněna bude, ale i ti, na kteréž se taková smlouva vztahuje, tím potěšeni jsouc, pomoc svou, což na ně přijde, proti tomu nepříteli všeho křesťanstva, chtivěji dadí a zemí J. M. Kr. brániti pomohou.

J. M. Kr. při kurfirštích, knížatech i jiných stavích svaté říše, kterýmž J. M. Kr. o tažení a předsevzetí tureckém, o kterémž ještě zprávy nemají, oznámí, tolikéž pomoci konečně nadíti se ráčí.

Protož J. M. Kr. stavův království českého napomínati ráčí, aby žádosti na předešlých sněmích předložené spolu s tím, což J. M. Kr. těchto časův se oznamuje a jim stavům se předkládá, ještě k srdcím a myslem svým připustili a J. M. Kr., jich samých i vlasti své dobré, k tomu i všeho křesťanstva užitečné a potřebu tuto zdravě uvážili a o pomoc dostatečnou, tak k bránění se Turku jako i o to, aby jemu v cestu vkročeno a jeho předsevzetí přetrženo býti mohlo, se snesli a urovnali, a tak tu pomoc předsevzali a v té se ukázali, skrze kterouž by i jiným zemím k tomuto království příslušejícím i jiným křesťanským stavům a potentátům dobrý příklad dali, aby to jiní vidouc tolikéž pomoc skutečnou svolili. Jakož pak J. M. Kr. k nim ke všem z křesťanského úmyslu a náchylnosti a zvláště k těm, kteříž nedaleko Turku přisedí a nebezpečenství a zkázu od téhož Turka na se každou chvíli očekávají, té celé nepochybné naděje býti ráčí, že jimi v tom nic nesejde.

Stavové království českého rozuměti mohou, jestliže z království českého a z jiných zemí blíž Turkům příležících napřed pomáhati nebudou, že také jiní v dalších zemích znajíce to a vidouce příklad, že přednější země k ničemu se nemají, také kdyby chtěli pomáhati, toho zanechají a tak jedni na druhé ukazovati budou, kdež skrze to nenabytá zkáza všemu křesťanstvu a záhuba dokonalá jedné zemi za druhou přijíti a státi se bude moci.

Avšak J. M. Kr. jakž předešle tak i nyní k tomu se podávati ráčí (nelitujíc života svého) kdež co má vynaložiti a s pomocí pána Boha, všech věrných poddaných svých a svaté říše i jiných potentátův křesťanských, království, zemí svých neopouštěti, nébrž dokud J. M. stávati bude, věrně, právě i otcovsky s nimi setrvati, království, země a poddané své věrné milé zachovati a pokudž nejvýš možné před nepřátely a zkázu ochrániti ráčí; což se pak s pomocí pána Boha všemohoucího tím snázeji státi může, poněvadž J. M. Kr. s vejvodou, jakž výš dotčeno, příměří má.

Také J. M. Kr. před stavy toho tajiti se nezdálo než jim oznamovati ráčí, že dokonalou vědomost toho má, že se ustavičně a s pilností jedná, aby císař římský J. M. s králem francským smluven a srovnán býti mohl; na čemž J. C. M., aby se to srovnání stalo, neschází a sjíti nemá, neb císař J. M. nyní tohoto času na tom jest do Vlach po vodě jeti, a ve Vlaších J. M. C. s papežem a králem francským shledání míti a o dokonalé zavření dotčeného pokoje jednati ráčí.

A poněvadž, jak se svrchu píše, stavové tomu již srozuměli, jaké jeho Turka nepřítele předsevzetí i úmysl jest, totiž mocí svou království uherské opanovati, v něm zůstati a obydlí míti, i jestli by, čehož Bůh ostříhati račiž, tak se stalo, znáti mohou, že po ztracení uherského království, kteréž jest po všecky časy jako bašta těchto zemí a křesťanstva bylo, již nic pevného ani takových vod neb přívozův ani co toho Turek sobě na překážku majíc, ustavičně z království uherského sjezdy činiti a království i země tyto k zkáze přivozovati a ty sobě podmaniti usilovati bude, a oni jsouc v takovém nebezpečném vpádu, záhuby na každý čas na sebe, ženy i děti své očekávati musí.

A protož, poněvadž potřeba taková, která nijakž pominuta býti nemůže, před rukama jest, aby pomoc od stavův království českého, kteráž by se nařídila netoliko na samé hranice a pomezí než na ta místa, kdež by Turku, jeho moci a sjezdům v království uherském aneb jinde hájeno a témuž Turkovi jeho předsevzetí v Uhřích, chtíc tam své obydlí míti, přetrženo býti mohlo, dána, svolena a vypravena byla.

Neb skrze to, jakž dotčeno, Turku jeho předsevzetí a úmysl přetržen může býti, což by se potom s větší pomocí státi nemohlo; neb daleko užitečnější jest často psanému nepříteli Turku v cizích zemích odepříti, než jeho do vlastí svých dočekati a teprva s znamenitou a nenabytou zkázu a škodou jemu se brániti.

Jestli by se toho očekávalo a na to přijíti mělo, aby každé království aneb země svých pomezí toliko hájiti a ochráňovati měly, tehdy by skrze to křesťanstvo k pádu a zkáze přišlo, a to tím, že by Turek svou velikou mocí vždy jedno království a jednu zemi za druhou, poněvadž by každá zvláště svou pomocí nepříteli dostatečného odporu učiniti nemohla, pod své tyranství podmanil: ješto když společně sobě pomáhati budou, jedni druhých neopouštějíc, nikterakž toho tak snadně dovésti nebude moci, než křesťanstvo jsouc pospolu dostatečnější odpor jemu učiniti mohou.

Také J. M. Kr. za potřebné jest uznati a jich stavův milostivě za to žádati ráčí, aby stavové království českého některé hodné osoby z prostředku svého, kteréž by při J. M. Kr. ustavičně přítomny byly, mezi sebou volili a vydali, kteréžto osoby, aby způsob a jakž by se co dalo každé,chvíle viděly, a pomoc od království českého svolená podle rady a uznání potřeb od těch osob vydaných aby se spravovala a řídila. Jakož pak J. M. Kr. tolikéž strany vydání osob při jiných poddaných svých žádati ráčil, což jest J. M. Kr. i svoleno.

J. M. Kr. jistě jiného úmyslu býti neráčí než tomu by rád, aby ta pomoc J. M. Kr. královstvím, zemím a poddaným i všemu křesťanstvu k dobrému a užitečnému obrácena a přivedena byla, neb J. M. Kr. osobu, což J. M. Kr. královstvím, zemím a poddaným svým užitečného a prospěšného zříditi a vykonati bude moci, nic sjíti nemá a nesejde, než v tom se ve všem milostivě a otcovsky zachovati ráčí.

Protož J. M. Kr. k stavům království českého jako poddaným svým věrným milým té celé a dokonalé víry a naděje býti ráčí, že stavové na takovou znamenitou potřebu vzhlédnu a sobě samým i k jich vlasti prospěšnému i všemu křesťanstvu užitečnému pomocí svou dostatečnou se okáží a svolí, a tu, pokudž nejvýš možné jest, znajíc že to spěšného a brzkého opatření potřebuje, skutečně vykonají, aby skrze času mrhání, což by potom zase postiženo býti nemohlo, nic se neobmeškalo, než aby podle jiných J. M. Kr. království, zemí a poddaných i také svaté římské říše a jiných potentátův pomocí dědičnému nepříteli všeho křesťanstva Turku potřebně a dokonale odepříno býti mohlo. Na čemž stavové království českého předkem pánu Bohu všemohoucímu skutek příjemný a věc všemu křesťanstvu chvalitebnou okážou, kdež J. M. Kr. jim to všem milostí svou královskou na budoucí časy zpomínati, nahrazovati i králem a pánem jich milostivým býti ráčí.

Co se pak jiných tří artikulův, kteréž J. M. Kr. na předešlých sněmích obecních na stavy království českého vznášeti ráčil, dotýče, totiž o J. M. Kr. království, knížetství a zemí společné shledání, o uhléře a Hory Kutny a Kladsko, aby se mezi stavy o to snesení stalo: i poněvadž ještě J. M. Kr. stavové žádné gruntovní odpovědi na ty artikule nedali, J. M. Kr. jakž prvé tak nyní stavův milostivě žádati ráčí, aby J. M. Kr. od nich odpověď konečně dána byla.