MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

J. M. římský, uherský, český král etc. pán náš nejmilostivější, znajíc toho znamenité nejednom všeho křesťanstva ale samého království českého a zemí k němu příslušejících mnohé potřeby býti, sněm tento obecní stavům království českého na hrad pražský tu neděli po svatém Jiří položiti a po všech krajích rozepsati, i sám podle toho osobně na ten sněm z příčin důležitých a v listech sněmovních oznámených přijeti ráčil.

J. M. Kr. z milosti a rád by sám sebe i stavův nynějších outrat, prací a takových sněmův držení zbaviti i uvarovati ráčil, ale nemohouc toho, jakž stavové hned porozumějí, pominouti, J. M. Kr. předkem ode všech tří stavův království českého, že jsou se k tomu sněmu obecnímu od J. M. Kr. položenému sjeli a poslušně najíti dali, milostivě a vděčně to přijímati a zvláštní milostí svou královskou všem vespolek i jednomu každému z nich zpomínati, nahrazovati a králem i pánem jich milostivým býti ráčí. A jakož stavové království českého bezpochyby v dobré své paměti mají, jaká časův minulých a naposléz roku předešlého J. M. Kr. mnohá bedlivá, milostivá, pracná, ustavičná i otcovská napomínání, žádosti a výstrahy strany ukrutného nepřítele Turka, tak jakž od jistých špehův J. M. oznámeno bylo, k hotovosti v království českém na ně vznášeti i za pomoc proti takovému nepříteli nejednom pro obranu jiných království a zemí J. M. jako pro jich samých vlastní potřeby s pilností žádati ráčil, též příčiny obšírné mnohé, nebezpečenství hrdel, statkův, žen, dětí, ztracení země, jakž na okolních zemích lítostivě znáti, co skrze zanedbání a proto, že jim v čas pomáháno nebylo, na ně nešťastně přišlo, předkládati ráčil, čehož všeho J. M. Kr., vědouc, že nejedno stavové v své paměti podrželi ale i to napsáno všecko mají, pokudž jim od J. M. Kr. podáno jest, to sobě přečísti budou moci, opakovati a čas tím zaneprázdňovati neráčí: ale znajíc J. M. Kr., kterak z dopuštění pána Boha všemohoucího a nesvorností křesťanův takového zlého a lítostivé záhuby království, zemí a lidí křesťanských se neumenšuje, nýbrž den ode dne nepřítel turecký mocnost a sílu svou tyranskou nad křesťany rozšiřuje a provozuje, berouc i podmaňujíc sobě jednu zemi za druhou, takže již podzimí pominulého obojí zemi vlaskou vzal, přes meze království polského až do Granska a do Vlach k moři všecky na vodách přívozy a na zemi zámky, místa pevná řkúc klíč, pavezu a bránu, za kterúž předkové naši seděli, křesťanům odjal a sobě tak napravil, že kudyž kolivěč chtíti a jemu se líbiti bude léta nynějšího sjezdy ustavičné a záhubné činiti, a druhou stranu osobně císař turecký, jak se obávati a všichni špehové J. M. Kr. se v tom snášejí, s valným vojskem na království, země a poddané J. M. Kr. spolu s mocí tatarskou se obrátiti, táhnouti, hubiti, kaziti, páliti, lidi zajímati sobě usmyslil a na tom ustanovil, a již mosty přes Dravu, Sávu i přes Dunaj zase vesti a dělati počíná.

Z čehož každý snadně rozumem dosáhnouti i při sobě rozvážiti může, že ti krve křesťanské žízniví nepřátelé ukrutní Turci a Tataři, když se jim v vlaských zemích i jinde nad křesťany vítězství několikrát zdařilo, svého předsevzetí a tyranství, nebudeli jim v čas odepříno, provozovati a nejednom království uherské, sedmihradskou zemi i slavonské království, kteréhož již větší polovici mají, ale, pane Bože rač ostříci, markrabství moravské, knížetství slezské i království české kaziti se podejmou a toho nepřestanou.

Nad čímž J. M. Kr. srdečnou starost míti i to, pokudžby v J. M. moci bylo, rád opatřiti, zemí a poddaných svých, (práce, nebezpečenství těla svého královského vážení i krve své podle poddaných svých věrných milých prolití nelitujíc) brániti i kde co míti, spolu s tím což v říši bude moci sobě pomoci zjednati, vynaložiti ráčí, a v tom J. M. Kr. vůlí a skutečným činěním nic křesťanům a poddaným J. M. sjíti nemá. Než nemohouc J. M. Kr. sám bez pomoci poddaných svých a jiných křesťanských hlav a potentatův takovému úhlavnímu nepříteli odepříti a dostatečně odolati, ve všech místech tak u poddaných jako i jinde v křesťanstvu bez přestání hledá, prosí a napomíná, odkudž by J. M. královstvím a zemím zpomoženo býti mohlo, jsouc té víry předkem ku pánu Bohu, k papeži, císaři římskému, pánu a bratru J. M. nejmilejšímu, k králi franckému, svaté říši, k Benátčanům i k jiným potentatům, že podle smlouvy učiněné i jinak pomoci své vypraví a na Turka, nepřítele křesťanského potáhnou, a zvláště k poddaným svým té víry býti ráčí, že pomocí, kterúž někteří pohotově mají, J. M. Kr. neopustí neb nad čas toho potřeba káže a již sekyra k kořenu podle přísloví přiložena jest.

Však jinde pomoci hledajíc a naději majíc, sluší nejprve jednomu každému království i zemi samé se zříditi, obranu svou a kterak by zatím nepříteli odepříno býti mohlo, předmýšleti a skutečně se přičiniti a opatrovati, a jakž jiní takovou přičinlivost seznají, tím raději a chtivěji pomáhati budou. Než poněvadž jeden každý u sebe toho povážiti zdravě i domysliti se může. že není zadosti ani bezpečné nepřítele v domích a zemích svých čekati a křesťanskému se zemdlení dívati, než užitečněji jest nepříteli v jiných zemích se brániti a u souseda raději pomáhati hasiti nežli do domu svého ohně očekávati, neb jestli toho křesťané neučiní, a tak jedni druhým se dívati budou a přední na další země nepřátelům příležící o pomoc, sami se nebráníc, ukazovati, jak se těchto všech časův dalo, v pravdě jest se obávati, aby tolikéž jako Řekům, charvatskému království i jiným královstvím a zemím křesťanským, kteréž se obmeškaly a za času sobě nepomáhaly, by pak všecko což mají potom dáti chtěly, se nepřitrefilo. Před čímž J. M. Kr. stavy království českého jako i jiná království a země své, věrné poddané, otcovsky i milostivě vystříhati a napomínati ráčí, aby pomníc předkem na pána Boha, svatou víru křesťanskou, na vlast, předky, krev svou i potomky, kterak jsou předkové jejich křesťanstva proti nepřátelům svým po všecky časy mužsky, statečně i udatně bránili a tak jim království i jiných zemí příslušejících pokojných pozůstavili, již pro kořist a zanedbání svá se neobmeškali, neb zajisté nepřítel nespí než přibližuje se velmi blízko, nemajíc žádných hor, zámkův pomezních, vody, přívozův ani co takového, ješto by jeho zastavily, zdržely a jemu na překážku býti mohly.

Protož slyšíc a znajíc stavové království českého, jaké nebezpečenství a metla Páně nad nimi a křesťanstvem jest zavěšena a co se na ně valí, poněvadž Turek nepřítel, jakž špehové na tom se srovnávají, tohoto léta s svou mocí vojensky a osobně na J. M. Kr. království, země a poddané táhnouti, ty kaziti, páliti a sobě podmaniti umyslil: i jest potřebí J. M. Kr. k obraně království a zemí a věrných poddaných svých milých v tom pomoci nejednom spěšné ale veřejné a trvalé u poddaných svých i jinde hledati, tak aby J. M. Kr. takovému mocnému nepříteli odepříti a s pomocí pána Boha, poddaných a dobrých křesťanův království i zemí svých dostatečně brániti mohl, a když by Turek osobně s svou mocí na království a země J. M. přitáhl, veřejně a společně všickni proti němu vstanouc J. M. Kr. království a zemí neopouštěli. Při tom jestli by se seznalo, že by něco potěšitelného k užitku křesťanstvu, buď pomezí bránění aneb těch rozšíření, způsobeno a přivedeno býti mohlo a lidé ustavičně na pomezí chováni byli, kteříž by sjezdův a vpádův nedopouštěli, neb těmi sjezdy Turci nejvíce své věci provozují, v tom ve všem J. M. Kr. stavův království českého jakožto věrných poddaných svých milých milostivě za opatření, radu a pomoc jich, kterak by to nejlípe předsevzato, království i jiné země J. M. před takovým nepřítelem zachovány býti mohly, žádati ráčí, té nepochybné víry k nim jsouc, že pohotově a povolně, jakž jsou po všecky časy od počátku J. M. kralování ve vší povolnosti k J. M. se nacházeti dali i na tento čas se povolni okáží, s svou radou a pomocí najíti se dadí, tak aby J. M. Kr. s královstvími a zeměmi svými i oni sami v tom obmeškáni nebyli. A stavové vědouc takovou potřebu znamenitou, že ráčí hned to mezi sebou s pilností rozvažovati, jednati a těch cest na nynějším sněmu pohledati, kterak by J. M. Kr., královstvím, zemím i jim samým zpomoženo a nepříteli Turku jeho tyranství a ukrutenství, kteréž nad křesťany provozuje a křesťanstvo sobě podmaniti umyslil, bráněno býti mohlo.

Kdež pak J. M. Kr. pro takové důležité svrchu dotčené potřeby a příčiny v markrabství moravském, knížetství slezském a v obojím dolním i horním sněmy obecní tyto dni držeti a stavův žádati ráčil, aby k nynějšímu sněmu z prostředkův svých posly své s plnou mocí k takovému jednání k J. M. Kr. a k stavům království českého vypravili a toho vyhledávati pomohli, kterak by J. M. Kr. království a země J. M. Kr. před takovou mocí tureckou dostatečnými pomocmi obhajovány a zachovány v celosti býti mohly, kterýchž poslův J. M. Kr. každého času že sem přijedou očekávati ráčí.

Nad to J. M. Kr. stavův království českého milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby nynější i první J. M. napomínání a potřebu vlastní jich samých k srdcím svým připustili a k tomu se skutečně bez prodlení přičinili, aby jednostejné snešení potřeb často jmenovaných, nejednom všech křesťanův ale jich samých dotýkajících, se stalo a lidé dlouho pro uvarování outrat na tom se nedrželi a čas nadarmo mrhán i obmeškání proti nepříteli tudy nebylo; než co za nejužitečnější radu a dobré seznají, to J. M. aby oznámili.

J. M. Kr. té celé dokonalé a milostivé naděje i víry k stavům království českého, věrným svým milým, býti ráčí, že sobě J. M. žádosti a milostivého napomenutí, práce a nákladův činění ztěžovati nebudou, neb vždy jest užitečnější něčeho se odvážiti, nežli nepřítele do domu svého dočekati a dopustiti svou vlast, ženy, děti i všecko kdež co mají (čehož Bůh uchovati račiž) ztratiti, v tu nevoli přijíti, jak se na jiných královstvích a zemích za paměti lidské přitrefilo, ješto toho všecko křesťanstvo žalost a škodu nenabytnú má a nésti musí.

I což tou měrou stavové království českého dobrého, o čemž J. M. Kr. nepochybuje, zjednají a na nynějším sněmu obecním zavrou, nejednom J. M. Kr. ale sami sobě i jiným křesťanům na tom dobře učiní, a za to od pána Boha pro zachování víry a krve křesťanské hojnou odplatu a od J. M. Kr. krále a pána svého milostivého milostivé zpomínání a jednomu každému štědré za takovou povolnost nahrazování míti budou.

Co se pak mince, o kteréž J. M. Kr. v listech sněmovních důminku učiniti ráčil, dotýče, poněvadž lidé a poddaní J. M. Kr. v tomto království i jinde se ztěžují a škody skrze takovou minci nemalé berou: J. M. Kr. také na tom býti ráčí s stavy království českého dále o tom rozmluviti, jednati a tak to předsevzíti, aby poddaní J. M. takových škod strany mince neměli a nenesli.