MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

Poněvadž svornost všeliká na dobrém pořádku, spravedlivém a časném opatrování záleží a těch dvou věcí v náboženství našem od dávna se nedostává, k tomu přikročilo napomenutí a poručení všech stavův strany naší: protož z takových příčin my starší mistři, děkanové, farářové i kněžstvo všecko v království českém tělem a krví pána Krista pod obojí způsobou podle ustanovení Krista pána lidu věrnému řádně posluhující léta Páně 1539 dne čtyrmecitmého měsíce srpna měvše obecné shromáždění v Praze v kolleji císaře Karla, tyto níže položené artikule jednomyslným snesením sme zavřeli a na tom se snesli, aby do budoucího sjezdu a do lepšího podle písma svatého narovnání ode všech zachovány byly.

První artikul.

Předkem a nejprve, dobrý pořad, podle něhož všecky věci se říditi mají, z naučení svatého Pavla na jednotě víry, učení i náboženství záleží, odkudž také obcování dobré i posluhování bez ouhony pochází: protož ukládáme to předkem, aby každý kněz víru pravou, obecnou o Trojici svaté, dvanácti článcích víry, o svátostech držal a zvláště o večeři Páně i o jiných věcech víře náležitých, dosáhna ji z samého dárce víry a samé pravdy totiž Krista pána, a to podle slova božího a uložení snešení prvotní svaté církve.

Druhý artikul.

Item, s pilností aby se učil a vyuče se, potom aby jiné učil. Učiti pak se má v zákoně Páně, v doktořích svatých a ne na smyšlínkách, básních světských, neb lid na zákon Páně z oust jeho ptáti se má. Též ať toho s pilností šetří, aby rozdíl mezi věcmi podstatnými a případnými v náboženství křesťanském znal a lidu oznamoval a jich nemísil a za jedno nekladl, ale podstatné za přední obzvláštní a gruntovní aby držal, případné pak za přidané a zadní a za ty, kteréž se držeti neb zanechati bez hříchu mohou, a o těch proti jiným na kázání outržkou a důtklivě aby nemluvil, dokudžby o to obecného concilium aneb snesení církve nebylo.

Třetí artikul.

Item, poddanost a poslušenství, kteréž převyšuje oběti, aby ve všech věcech slušných vždycky a všudy k svému staršímu zachoval; jinak jsa on sám nevěrný, neučený, nepoddaný jako sůl zmařená, kterak bude moci jiné víře, dobrým skutkům a poddanosti učiti? protož takový nedbandlivý a vejtržný má od svého staršího trestán a pokutován podle provinění, a nechtělli by napraviti i vyobcován býti.

Čtvrtý artikul.

Tím a takovým způsobem vyučený kněz totiž věrný, učený a poddaný, předkem aby světle a upřímně vůli Boha otce všemohoucího nám skrze pána Krista oznámenou učil a kázal, totiž ctění života a spasení věčného, kteréžto spasení pravé kajícím a věřícím z milosti boží v Kristu pánu přehojně zaslíbeno jest, a tak bude již zákonu a ctění pokání a hříchův odpuštění učiti podle onoho písma: "Pokání čiňte a přiblížiť se k vám království nebeské." Při tom aby lid od hříchův a zvláště smrtelných odvozoval, jako od zahálení, smilství, obžerství, na ně horlil a k takovým i trestáním rozšafně, a bylo-li by potřebí i vyobcováním aby přikračoval.

Pátý artikul.

Item, aby učil a posluhoval svátostmi bez svatokupectví řádem křesťanským v místě k tomu náležitém, nejprve křtem svatým, jenž jest koupel spasitelná nového rození a přední svátost k odpuštění hříchův, a při tom obyčej starobylý aby zachoval v modlitbách, u vodě svěcené, v pomazání oleje a křižma posvátného, napomena pod tím rodičův i kmotrův potřebně, k tomu aby žádných zbytečných kmotrův nedopouštěl. Též aby věřil a učil z písma svatého: v velebné svátosti večeře Páně netoliko v pravdě býti pravé tělo a krev Krista pána za nás vydané a krev vylitá na odpuštění hříchův, ale také že v též svátosti Kristus pravý Bůh a člověk přítomen býti i prospívati všem věřícím a hodně přijímajícím věří se, jemužto také v též svátosti poklona a uctivost náležitá činěna býti má: protož aby tou takovou svátostí každému z víry žádajícímu pod obojí způsobou vážně a poctivě posluhoval, a to jinač nebude leč prvé sám věděti bude, čím, komu, kdy a kterak se posluhovati má. Než při tom pilně lehkomyslnosti tak dobře přistupujících jako posluhujících, pověr bab a chodcův, nezpůsobnosti dětí šetřiti má.

Protož to ukládáme, aby se svědomým a prvé vyznalým posluhovalo a to třikráte dnův nedělních aneb při slavnostech, nejprve po mši při lektuře, druhé po velikém kázání, třetí po veliké mši a toho pořádku aby žádný leč z potřeby slušné nepřestupoval, též také cizím aby neposluhoval a v jiného práci jako v žeň, podle přísloví, nevskakoval proti vůli a vědomí jich pastýře. Kněží pak strany odporné naše (....) neřádně k manželství stvrzujíce aneb děti jich křtíce, napomenuti ať jsou a dále věc taková skrze starší jich opatřena býti má na vznešení naše pokojně. A sumou nepořádné, pověrčivé a sny zmámené baby, nevážné kuchařky a děvky šenkýřské s dětmi nezpůsobnými a s cizími z obyčeje a z pouhé pověry neřádně a nečasně bez rodičův přistupující, takové všecky jako psy od svatého odehnati podle onoho písma: "Nechtějte svatého psům dávati."

Šestý artikul.

Dále mše, kteráž oběť vyznamenávající neb obětování památní se jmenuje, ta podle ustanovení starobylé církve v své slavnosti aby vykonávána byla obyčejem starodávným, s introitem, kyrie eleison, gloria in excelsis, s collectami křesťanskými obyčejnými, canonem, s pozdvihováním etc. a to s užíváním při tom roucha, nádobí čistotného k tomu náležitého; chování pak svátosti těla a krve Páně v cancellum neb jiných místech posvátných čistotné aby bývalo. Nádobí, roucho i místa posvátná čistotně ať se chovají.

Sedmý artikul.

Svátkové a posty podle způsobu míst, časův, osob a podle starobylého obyčeje aby oznamováni a zachováni, a by možné bylo i sepsáni byli. Ceremonie pak neb pořádkové jiní křesťanští, svaté přímluvy, modlitby za mrtvé za tak dlouhý čas již v církvi zachovávané, od nás také, jakž náleží, lehčeny ať nebývají.

Osmý artikul.

Otázek zbytečných a hloubání o věcech některých strany víry a náboženství nesnadnějších, jako o Trojici svaté, o vtělení syna božího, o svátostech a zvláště o tělu a krvi Páně, oběti mše, aby na kázání před lidem vůbec se zanechalo, ale s mužmi učenými a vrchními v kněžstvu o ty věci rozjímáno a uvažováno aby bylo.

Item, traktáty, písma nebo spisy o věcech strany náboženství bez povolení rektora universitatis a konsistoře, aby na jevo vydávány aneb odkudkoli přivezené prodávány nebyly.

Devátý artikul.

Kněz obyčeje anjelské a obcování mezi lidmi dobré aby měl, žádnému nedávaje žádného pohoršení, aby nebyla pohaněna jeho služebnost: protož at hanebného zahálení, prací světských, lehkých a knězi nenáležitých obchodův se varuje, na modlitbě a přemýšlování o zákonu Páně ať jest ustavičný, ústům a jiným smyslům i všem svým skutkům stráž ať uloží, doma také čeledi podezřelé, nábytku sobě k lakomství a bližnímu ku pohoršení aby nechoval, vně pak obcování s ženkami, s lejky nepořádnými, opilství a jiných pohoršení ovšem pod velikou pokutou od administrátora a konsistoře uloženou s pilností aby se varoval, také zaneprázdnění divadel a kratochvílí světských ať se varuje, se sbory nechodě, oděv poctivý a pleš, jakž na kněze sluší, aby nesl.

Desátý artikul.

Jeden každý děkan s pilností toho šetř, jaké má pod děkanstvím svým kněží, a jestli by kterého zmatence neřádného, kuběnáře, vyběhlého mnicha pod zástěrou evangelium těla svobodu držícího a učícího nalezl, kterýž by od ouřadu našeho přijat nebyl, ale toliko se pod námi (nejsa z nás) kryl, takový jsa postižen neb napraven a ztrestán, neb jestli by chtěl předce neústupným býti, z místa aby vystrčen byl; jestli by pak takový za obranu někoho maje, bludův a pohoršení rozsívati přestati nechtěl, ouřadu konsistoře předkem a dále skrze týž ouřad pánům defensorům a obhájcům strany naší jsa oznámen, spolu i s svými pomocníky trestán aby byl.

Jedenáctý artikul.

Žádný bez vědomosti administrátora neb děkana svého místa aby neměnil, aby na faru se nezamlouval, děkan pak, jakž starobylý obyčej toho jest, kněží hodných na fary pod děkanstvím svým má podávati, na jiné pak děkanství kněze za správce chtěje podati aneb jiného z cizého děkanství maje přijíti, administrátorovi prvé o tom aby znáti dal, též také mladého kněze a který ještě farářem nebyl maje na některou faru podati, s vědomostí administrátora aby to učinil.

Dvanáctý artikul.

Item, žádný na faru aby se nevkupoval, žádný na mnohá léta aneb do smrti osoby své osadním bez vědomosti administrátora aby nezavazoval, a žádný v nic neobyčejného svou smlouvou s osadními budoucích farářův a svých potomkův aby neuvozoval.

Třináctý artikul.

Item, žádný správce duchovní neřádův zjevných totiž: rouhání, křikův, tancův, opilství, her, kuběnářství, cizoložstva a jiných rozpustilostí v své osadě aby nedopouštěl, anobrž proti neustavním v těch a takových zlostech a zjevně hřešícím, žádného se v tom neboje, jako trouba ať hlasu povejší.

Čtrnáctý artikul.

Rozdílům a schůzkám lidí pobloudilých v obci neb v osadě kdež by bývaly, rozšafně to před se bera s radou a pomáháním ouřadu té obce, ať se zmáhati nedá.

Patnáctý artikul.

Item, kollatorové nebo páni podací měníce nebo odjímajíce nepořádně díl požitkův kněžských k faře kteréž koli, anebo kněží, kteříž by s nimi smlouvy na peníze činili aneb jakýmkoli způsobem požitky zádušní škodlivě měnili proti pořádku dobrému starobylému a bez vůle starších svých neb ouřadu, ti obojí trestáním duchovním přísným aby pokutováni a trestáni byli. Takovým a k tomu podobným obcováním příčina velmi snadno lidu bude dána, že vidouce skutky naše dobré, Boha velebiti budou. Jiné věci, jestli které tuto jsou pominuty, podávají se na artikule sněmovní strany naší.

Ačkoli věku tohoto, ješto někdy snad jindy toho nebývalo, osoby, ouřad, posluhování kněžské od mnohých lidí v potupě jest a jako na zemi potlačené leží, tak že netoliko služebníci boží a kněží v posměch se dávají, desátkové se jim svévolně zadržují, požitkové jim náležití a statky neb skrze obmysl jinam se obracejí nebo násilím a mocí jim odjímáni a pobráni bývají, osoby z míst se vytiskují, nemocých neb i mrtvých kšaftové svého průchodu nemívají a lehčí se, ale nad to výše, nad čímž větší jest lítost, posluhování jejich aneb raději dobrodiní božská, totiž slovo boží a svátosti také od nejhloupějších lidí někdy v posměch a rouhání přicházejí: ty a takové v lidu nezpůsoby velmi snadně k nápravě přivésti moci budeme, když svrchu položené věci, totiž pořádek dobrý a obcování správcům duchovním náležité sobě držeti a mezi sebou míti budeme; a nad to proti takovým takto v cestu vyjíti sluší:

První artikul.

Předkem, jestli by kdo komu z světských kněží mimo právo duchovní a artikule sněmovní ode všech stavův náboženství našeho zavřené a přijaté jakou křivdu na povésti dobré, na zdraví anebo na statku jeho učinil, to jest, kdyby neb pověst jeho bezprávně a mimo řád chtěl mazati aneb moc nad ním provozovati, statek jeho neb desátky sobě osobovati, zadržovati, mocí bráti, krom času bez obvinění jeho před ouřadem z místa vytisknouti, k tomu nemocého anobrž i mrtvého kněze kšaft rušiti a také i bez kšaftu sešlého statček nebo čeládky jeho po smrti nebo jinak nespravedlivě sobě osobovati a bráti chtěl, na tom sme se snesli, toho sobě neprotrhujíce, aby o osobě takové neb osobách konsistoři nejprve a dále bez prodlévání pánům defensorům strany naší znáti se dalo, tak aby to k spravedlivé a slušné nápravě bylo přivedeno.

Pakli by, čehož se nenadějeme, v brzkém a jistém čase věc taková spravedlivě opatřena nebyla, proti takové osobě neb osobám již by trestáním duchovním v cestu se vjíti musilo, tak jakž by způsob a potřeba toho ukazovala, totiž neb služby zastavením neb vyobcováním spravedlivým a na to ustanoveným aneb kněze z fary vzetím a jiného nikda nepodáním. Jestliže by pak kněz proti tomuto snesení našemu spravedlivému se postavě provinil, ouřadu i společnosti naší bude zbaven pokuty pro přestupování všech věcí tuto sepsaných k spravedlivému pana administrátora a konsistoře uvážení se poroučejí.

Druhý artikul.

Item, jestli by kdo lehkomyslný neb rouhač ouřad a posluhování kněžské, totiž slovo boží a svátosti opomítati anebo lehčiti slyšán a usvědčen byl, proti takovému mimo pokuty již svrchu dotčené moc světská ku pomoci má přidána býti.

K tomu také ouřad kněžský v své vážnosti zachován bude moci býti tímto způsobem;: předkem, aby k takovému důstojenství osoby hodné připouštěny a potvrzovány bývaly; druhé, obhajováním časným a hned přítomným učení a posluhování pravého podle svatého evangelium, čehož také sám Kristus, apoštolově a učitelové svatí křesťanští proti utrhání rouhačův, pokudž nejvejš mohli, vždycky jsou obhajovali.

Staň se tak!

Potvrdiž toho pán Bůh, což způsobiti ráčí v nás. Tyto věci prohlídajíc k času vydali sme společným naším snesením k zachování do gruntovnějšího o tom narovnání aneb dokudž by o to obecné schůze nebylo.