MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

Ferdinand etc... Oznamujem tímto listem všem, jakož sme při času svatých Fabiána a Šebestiána sněm obecní v království českém držeti a stavům což se nebezpečenství strany Turka nepřítele svaté víry křesťanské, záhuby, mordování a zajímání lidí, zdobývání jedné země po druhé dotyce a jak se k tomuto království a zemím příslušejícím přibližuje, předložiti a oznámiti ráčili, žádajíc v tom od svrchu psaných stavův, jakožto věrných našich milých poddaných, aby z též lásky, kterouž k nám, k vlasti své i k jiným přátelům svým a známým okolním mají, radii a skutečnou i prospěšnou pomocí svou nás neopouštěli: kdež pak ti stavové k srdcím svým naše milostivé i otcovské napomínání připustivše, znajíc za potřebné, slušné i spravedlivé býti, pomoc svou, kterouž sme vděčně a milostivě od nich přijíti ráčili, jednomyslně, jakž tuto slovo od slova postaveno a poznamenáno jest, jsú svolili a zavřeli.

(Tisk v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.)

Jakož král J. M., pán náš milostivý, na všecky stavy království českého vznešení učiniti a potřebu všeho křesťanstva, zvláště tohoto království a zemí k němu příslušejících i jiných zemí J. M. Kr. dědičných předložiti ráčil i také oznámiti, na čemž jsú se stavové v markrabství moravském, knížetství slezském a zemi obojího markrabství lužického (snesli a svolili), a při tom J. M. Kr. na stavích království českého žádati jest ráčil, aby znajíce takovú znamenitú a duoležitú J. M. Kr. a tohoto království i všeho křesťanstva potřebu a nebezpečnost, kteráž vždy den ode dne větší od nepřítele dědičného všeho křesťanstva Turka nastává, abychom J. M. Kr. jako pána svého i sami se proti takovému nebezpečenství podle možností svých opatřili: i na takové J. M. Kr. vznešení a žádost na tomto jsme se všickni tři stavové snesli a svolili pro J. Kr. M. i nás všech dobré opatření, abychom dva tisíce koní na pomezí proti témuž nepříteli Turku tu a na ta místa, kdež by toho potřeba ukazovala, dali a vyslali, a týž počet koní do roka pořád zběhlého drželi a jim každý měsíc na kuoň po čtyřech zlatých rejnských platili, každý zlatý za 24 grošuov českých a groš za 7 peněz českých počítajíc. A hned mezi tímto časem a Velikú nocí ze všech krajuov z království tohoto jeden každý listy přiznávací, Pražané a jiná města registra na hrad pražský osobám k tomu vybraným a voleným poslati mají z statkuov pozemských i šosovních, aby věděti mohly, kdo jest se več šacoval.

A tak podle toho šacuňku jeden každý z tisíce kop grošuov českých sedm kop grošuov českých a ze sta kop grošuov českých 42 grošuov českých podle velikosti a malosti šacuňku na ty jízdné, aby na časy dole psané rozdílně dal a vyplnil, a to konečně mezi tímto časem a svatým Jiřím nejprv příštím jednu polovici a od toho svatého Jiří až do svatého Vácslava pořád přišlého druhú polovici též také těm osobám voleným v jich moc dáti a položiti má neb mají. I k tomu může na hrad pražský chce-li která osoba sama s tou berní přijeti anebo poslati a z toho, což která osoba dá té berně z stavuov, že má hned od týchž osob volených kvitována býti.

Každá osoba ze všech tří stavuov má statek svuoj pozemský, šosovní i také který na užitcích i na listech má, spravedlivě šacovati, zač by statku svého měl a listem se svým pod pečetí svú přiznati, vezma to k svému svědomí, že jest statek svuoj spravedlivě šacoval.

Horníci z pozemských statkuov i z peněz, kteréž na užitcích mají, i také svobodníci, dědinníci, nápravníci též učiniti mají i ti, kteříž platy komorní mají, kopu grošuov za 20 kop grošů počítajíc. I také města, městečka panská i rytířská i osoby v týchž městech a městečkách, kteréž pozemské statky mají i peníze na listech, úrocích a užitcích, též také manové královští i panští to též učiniti mají.

Což se osob duchovních buď pod jednou anebo pod obojí zpuosobú, totiž opatuov, prelatuov, proboštuov, převoruov, jeptišek, mistruov, kollegiátuov osadních i těch všech osob, kteréž statky duchovní drží, dotýče, ti také statky své šacovati i listy se, zač která osoba neb osoby statku mají, přiznati na své svědomí i z toho statku podle stavuov dáti mají. A Pražané a jiná města, což se koli toho šacuňku najde od osob městských, že v registra osoby zejména vepsati mají, což se jest každá osoba obzvláštně jich šacovala, též na své svědomí a při tom list pod pečetí městskú s registry dáti těm osobám, kteréž na to vybrány budou, kteréž statky pozemské i městské také mají, krom hotových peněz a klenotuov, kteréž by na užitcích nebyly,

A kdož by koli na hrad pražský nepřijel aneb šacuňku z statku svého těm osobám, kteréž na to voleny budou na ten čas, jakž se svrchu jmenuje, neposlal a neoznámil, že ty osoby volené mají na takovú každú osobu položiti sumu peněz slušnú podle zdání jich s radou těch osob, kteréž by se na ten čas sjely na statek jeho, v čemž by šacován býti měl; a což koli ty osoby uloží na kterú koli osobu, a toho že by ta osoba dáti nechtěla, aneb kdož by koli přiznajíce se, té pomoci dílu prvního aneb druhého na ty časy, jakž vyměřeno jest, nedal aneb nedali, tehdy ty osoby volené aby na takovém každém dobývaly a dobývati mohly se všemi škodami a náklady tím vším zpuosobem, jakž předešlá berně dobývána byla.

Item, jestliže by kdo své pečeti vlastní při sobě neměl, tehdy muože se jiného dožádati, aby na místě jeho pečeť svú na svědomí k tomuto listu přiznávacímu přitiskl sobě beze škody.

Item, což se hejtmana, kterýž by nad takovými jízdnými býti měl, dotýče, toho aby J. M. Kr. s radami svými království českého obmysliti a osobu hodnú, kteráž by se k tomu hodila, obrati a zjednati ráčil, a obzvláštně aby zřízeni byli colmistr a mustrmajstr, kteříž by podle hajtmana při mustruňku bývali a ti aby byli Čechové; a podle téhož mustruňku colmistr hajtmanu i tomu lidu jízdnému aby z této berně svolené jim za jich služby platil a takových peněz aby nikam jinam než na týž lid jízdný neobracel, a když by požádán byl, z sumy k sobě přijaté počet řádný osobám těm, kteréž by k tomu voleny byly, aby učinil. Též také ty osoby volené, když by toho na nich požádáno bylo, stavuom království českého počet řádný z těch sum, kteréž k sobě přijímati budou, učiniti mají, a což by takové sumy mimo potřebu těchto jízdných přeběhlo, že té sumy zuostalé žádnému bez povolení stavuov vydávati nemají. A protož my chtíc, aby všickni toho vědomost měli, takové stavuov svrchu dotčené sněmovní svolení a snesení tisknuti jsme dáti ráčili, porúčejíc všem i jednomu každému z Vás, kteréhož koli stavu neb povahy ste, abyste podle takového sněmovního o pomoc učiněného stavův svolení a zavření poslušně se zachovali i povolně najíti dali, a to což Vám dáti přijde, osobám od stavův k tomu voleným, zřízeným a usazeným, totiž urozenému Janovi z Lobkovic na Zbiroze, najvyššímu sudímu dvorskému království českého, slovutnému Janovi Benedovi z Nectín na Libni a opatrnému Janovi Srnovi, měštěnínu Nového města pražského, věrným našim milým, na časy sněmem uložené dali a jim bez všelijakých odporů a prodlení položili a spravili, ač se chcete škody a pokuty sněmem vyměřené uvarovati, tak se zachovejte.

Také všem stavuom království českého oznamujeme, co se bez přítomnosti naší opatření v království českém v potřebách náležitých i případných dotýče, že jsme úřadníkuom království tohoto soudcím zemským i jiným radám v soudu komorním sedajícím, věrným našim milým, poručiti ráčili, aby oni na místě a z poručení našeho všecky věci a potřeby, jakž jim věřiti ráčíme, což by tak vnáhle na stavy království a osoby v tomto království českém přijíti mohlo, ješto by nám tak daleko oznámeno býti nemohlo, opatrovali, obmýšleli i jednali, aby království jsúc v dobrém upokojení, v něm poddaní naši v lásce a v svornosti živi byli. A když by úředníci, soudcové zemští a jiné rady od urozeného Zdislava Berky z Dubé a z Lippého na Zákupí, nejvyššího království českého a dvú synův našich nejmilejších, arciknížat rakouských, hofmistra a landfojta horních Lužic, věrného našeho milého, podle uznané potřeby, obesláni byli, v tom aby se povolně najíti dali a k místu uloženému spěšně sjížděli: protož všem stavuom a obyvateluom království českého poroučíme a tak míti ráčíme, aby oni, jakž se svrchu píše, k ouředníkóm, soudcím zemským i jiným radám našim svrchu dotčeným, dokadž bychom zase do království českého se nenavrátili, útočiště a svá zření v potřebách a náležitostech svých měli, povolně i poslušně k nim se zachovali jinač nečiníc. A kohož by tento list náš nedošel, aby jedni druhým o tom oznamovali.

Dán na hradě pražském v sobotu před Hromnicemi léta etc. čtyřidcátého a království našich římského desátého a jiných čtrnáctého.

V MS. musea českého čteme ještě jiné artikule téhož sněmu v tato slova:

J. M. Kr. na stavy vznésti a oznámiti ráčil, že jest královnu Její M., paní naši milostivou, s syny, dědici a s některými jinými dítkami svými u Vídni zůstaviti a s Její M. na tom zůstati ráčil, aby J. M. v potřebách svých outočiště své i s dítkami svými k království českému míti a u stavův království tohoto, jestli by co takového přišlo, rady a pomoci hledati ráčila; i také jestliže by stavům království českého potřeba nastala, že budou moci na místě J. M. Kr. k J. M. královně outočiště a zření své míti, neb Její M. má to poručení od J. M. Kr., aby stavův království českého a jiných poddaných J. M. opouštěti neráčila, nýbrž s tím lidem válečným, který J. M. Kr. nemalý počet jízdných i pěších zjednati a po sobě pozůstaviti ráčil, aby jim Její M. radná a pomocná býti ráčila. A protož že J. M. Kr. stavův milostivě žádati a nám královnu J. M. i s dědici, syny a dítkami svými nejmilejšími jakožto věrným poddaným svým milým poroučeti ráčí, abychom Jich M., v čemž by nás potřebovati ráčili, radni a pomocní byli, v ničemž J. M. neopouštějíc. I předkem J. M. Kr. z takové milostivé a otcovské péče, kterouž o nás J. M. Kr. míti ráčí, se vší poddaností jako svému milostivému pánu vděčně přijímajíc děkujem, a zase podtud, pokudž nám všem nejvýše možné bude, Její M. králové i také J. M. dědicův, paní a pánův našich milostivých v ničemž opouštěti nemíníme, než k J. M. i k Jich M. ve vší poddanosti jako věrní poddaní ku paní a pánům svým dědičným rádi po všechny časy chovati se chceme v ničemž Jich M. podle možností svých neopouštějíc.

Item, s J. M. Kr. rozmluviti, což se mince dotýče: že groš český široký od Hory z mince po 9 penězích českých vychází i v zemi se tak bére a v vůkolních zemích i v J. M. Kr. dědičných zemích hned že na něm ztracovati musíme, protož aby J. M. Kr. to opatřiti a po čem by brán býti měl zde v království tomto i v J. M. zemích, to aby J. M. Kr. na místě postaviti ráčil. A když by se to nařídilo, aby mince česká dále a více od nižádného překupována a na ni vejše přidáváno nebylo, než tak aby brána byla, jakž o ní uloženo a zůstáno bude v království českém a to pod pokutou, o kterúž by se stavové snesli.

Item, máme J. M. Kr. prositi, co se Zaurmana a jeho mincování dotýče, poněvadž se to nachází, že mincí lehčejší tepe, a zlatých na ten grád a na tu váhu jako staré zlaté uherské a české sou, že on i jiní kdož je dělají, netepou, než na váze a na grádu je zlehčují, to aby J. M. Kr. k nápravě přivésti ráčil; a on Zaurman ani kdo jiný aby nebil a nemincoval, léčby na zrno české J. M. Kr. komu bíti rozkázal, též i na zlatě vedle předešlého způsobu na grádu i na váze. A osoby aby ze všech tří stavův na ty oba artikule tímto sněmem k tomu voleny a vybrány byly, kteréž by mocí sněmu tohoto strany mince to všecko, co potřebí jest, vyhledaly a sepsaly a při času Suchých dní postních, když se bude psáti léta 1541, při soudu zemském, to což tak spíší a vyhledají, aby všem třem stavům ukázaly a oč aneb na čem se tu snesení stane, tak ode všech aby se drželo a zachovalo.

Na tyto dva artikule tuto J. M. Kr. odpověď dáti ráčil: což se mince srovnání dotýče, aby stavové osoby z sebe vybrali a jim poručili, aby to což potřebí jest k srovnání mince vyhledaly a sepsaly, a když J. M. Kr. zase do tohoto království přijeti ráčí aneb při času stavy uloženém aby to ukázaly J. M. Kr., a J. M. Kr. v to nahlédna, což by potřebného a užitečného najíti ráčil, ráčí raden a pomočen k takovému dobrému býti, tak aby z stavův tohoto království takové škody strany mince sňaty byly.

Což se Zaurmana dotýče, k tomu artikuli J. M. Kr. takto povoliti jest ráčil: aby Zaurman předce mincoval a mincovati mohl tak a na ten způsob, aby zlaté groše i jinou minci na zrno horské a zlato na váhu a na grád starý dělal, pakli by se to jinač při něm našlo, že by buď na zrně aneb na váze co ujímal, že J. Kr. M. to jemu by trpěti nikoli neráčil a neráčí, než pro takovou věc jeho i na hrdle trestati že by ráčil.

Item, co se Jana Zvěsta z Jistebna, (?) odpovědníka dotýče, poněvadž se tomu srozumívá, že by ten s pomocníky svými pod knížaty okolními, kteříž od toho království panství znamenitá pod léna mají, se přechovával a stanoviště svá měl: aby J. M. Kr. knížatům okolním i jiným manóm království tohoto psáti a poručiti ráčil, aby ho v zemích svých a pod sebou fedrovati dopouštěti neráčili a ne-fedrovali a netrpěli, než jako k nepříteli J. M. Kr. a koruny této se zachovali.

A též také poněvadž se tomu srozumívá, že mnozí z okolních zemí i z tohoto království znamenitých sum Roudnickým, z vyšších i nižších stavův sou půjčili, a zase od nich jich míti nemohúc ku právu se utíkají a J. M. Kr. nejvyššímu purkrabímu pražskému poručení jest učiniti ráčil, aby práva na nich dopomáháno nebylo, z čehož obávati se jest, když jim právo neslouží, aby království tomuto neodpovídali: proto aby J. M. Kr. také to rozvážiti a opatřiti ráčil, aby na nich dopomáháno bylo, prvé nežli by se co takového zběhlo aneb od někoho předsevzalo.

Item, na ten artikul J. M. Kr. tuto odpověď dáti ráčil: co se Roudnických dotýče, v to též J. M. Kr. s radami svými nahlédnouti ráčí, tak aby se J. M. Kr. ani žádnému žádné ublížení v spravedlivosti jich nestalo, a také žádný aby sobě do J. M. Kr., aby mu se jaká křivda stala, nic ztěžovati nemohl.

Item, na tomto sme se všichni tři stavové snesli, což se čeledi a povalečův dotýče: jakož jest o tom zřízením zemským novým vyměřeno a svoleno, jakž ti artikulové to v sobě šíře ukazují, aby zachováváno bylo dotud, dokudž bychme toho jinač, snesouce se na obecním sněmu, nenařídili.

Item, kdež jsou pan Jindřich, pan Břetislav a pan Jan jinák Půta bratří a strejcové Švihovští z Riesmberka, pan Adam Lev z Rožmitála a pan Jan Trčka z Lippy na nás toho žádali, abychme jim přáli a dopustili, aby statky své cizozemcům prodávati mohli: k tomuto sme jim povolili a povolujem, aby to do tří let pořád zběhlých učiniti a statky své komuž moci budou z cizozemcův z stavu panského neb rytířského prodávati mohli, však tak aby ty osoby, kterýmž prodají, hodné byly a tak se zachovaly, jakž o tom předešle od starodávna dskami vyměřeno jest.

Item, co se bratří a strýcův Vidbachů z Vidbachu a Volfa Zolhausa z Zolhauzu dotýče, kdež jsú toho při J. M. Kr. a při nás žádali, aby do země přijati za obyvatele byli: i na takovou jich žádost a zvláště J. M. Kr. přímluvu na tomto sme se snesli, aby za obyvatele království tohoto přijati byli a povinnost zemi, kteráž náleží, učinili.

Item, také se k J. M. přimlúváme za pana Vilíma Švihovského, aby J. M. Kr. jeho v spravedlnosti, kterúž se v Slezště míti praví, milostivě opatřiti ráčil, tak aby o to konec spěšný míti mohl.

Item, též se k J. M. Kr. přimlúváme, aby panu Lorenci Šlikovi na stavení zámku Rabštýna a rybníkův dělání až do 2¹/₂ tisíce kop gr. milostivě povolení dáti ráčil.

Item, což se dluhův, kteréž osoby při J. M. Kr. mají, dotyce, za to všichni stavové J. M. Kr. prosíme, že J. M. Kr. ráčí od sebe jim spravedlivě učiniti a s nimi o tu věc na místě a konci postaviti, pakli by toho J. M. Kr. učiniti neráčil, tehdy za to J. M. Kr. prosíme, aby o tom J. M. Kr. soudu zřízenému poručiti ráčil, aby takoví dluhové bez prodlévání spravedlivě rozváženi byli a to do svatého Jeronýma nejprve příštího.

K tomuto artikuli tuto odpověď J. M. Kr. dáti ráčil: že J. M. Kr. podle slušnosti a spravedlnosti jednoho každého, když do tohoto království zase přijeti ráčí, buď smlouvou nebo srovnáním upokojiti ráčí.

Item, a toto svolení naše, o kteréž sme se svolili a kteréž jsme na tento čas z své svobodné vůle učinili, má býti bez ujmy svobodám tohoto království i každému jednomu stavu bez ujmy jeho spravedlnosti a pořádku předešlého a zvyklosti starobylé.