VE VÍDNI, 1541, ve středu po neděli Oculi (23. března). MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

Předkem od nás všem stavům království českého milost naši královskou a všecko dobré povězte a listu věřícího jim dodejte i při tom oznamte: jakož sme těchto dní minulých z příčin znamenitě důležitých sněm obecní v království našem českém na hrad pražský ten pondělí po neděli Laetare všem stavům položiti a listy sněmovní po všech krajích časně i s pilností poručiti rozeslati a na tom býti ráčili, kdyby nám v tom znamenité příčiny a potřeby strany království uherského i jiných zemí našich před nepřítelem Turkem opatření nebyly překážely, že bychom osobně k takovému sněmu mezi stavy království českého, věrné naše milé, rádi byli přijeli a potřeby nynější tak znamenité nejenom naše ale jich samých a všeho křesťanstva se dotýkající spolu s nimi jednati ráčili, než poněvadž k tomu, jakž dotčeno, z připadlých důležitých velikých potřeb, kterýmž hned vyrozumějí a pro nynější zaměstnání i práce ustavičné nikterakž sme postačiti a k sněmu položenému mezi ně přijeti nemohli, Vás sme posly na místě našem k již dotčeným stavům království českého, věrným našim milým, abyste nás v tom u nich omluvili, vypravili a že jsú se jako poslušní k němu sjeli, jim poděkovali, i to co sme za potřebné uznali a sami předložiti chtěli, jim podle této instrukcí naší dostatečně předložte.

Nejprvé, jakož stavův království českého, věrných našich milých, tejna nejsou předešlá častá, milostivá, pracná i otcovská napomínání, žádosti a výstrahy, kteréž sme od drahně časův na minulých sněmích strany ukrutného nepřítele Turka obšírně činiti i k hotovosti v zemi a za pomoc proti tomu nepříteli tak pro obranu království a zemí našich jako jich samých napomínati a s pilností příčiny obšírné, mnohá nebezpečenství předkládajíc, což již žalostivě před očima jest, žádati ráčili: ale když nám na císaře římského J. M., pána a bratra našeho nejmilejšího, kurfiršty, knížata, potentáty a na jiné stavy svaté říše ukazováno bylo, toho sme také, nelitujíc nákladu, nebezpečenství, práce, života našeho, pominuti a opustiti neráčili, než znajíc potřebu všeho křesťanstva býti roku minulého z Prahy k císaři J. M. jeti a všecka nebezpečenství, kteráž od nepřítele Turka na království, země a věrné poddané naše se valí i co jest již království, zemí, zámkův, měst a křesťanstva svým ukrutenstvím sobě podmanil i také což se překážek a nesnází strany víry přihází předložiti jsme ráčili, jakož císař J. M. to znajíc v Hagánu a potom v Vurmsu o srovnání takových těžkostí jednati poručiti ráčil, kdež na dobré míře ty věci postaveny sou, tak že na nynějším sněmu říšském tím snadněji k konečnému srovnání přivedeny budou moci býti.

Při tom i to oznámiti jsme ráčili, že nám samým bez pána Boha všemohoucího, J. C. M., jiných dobrých křesťanův a všech poddaných našich milých pomoci takovému ukrutnému Turku nepříteli a jeho moci i veliké podstatě odepříti možné není: kdež pak takovým bedlivým a častým naším napomínáním a staráním J. M. C, jsúc hnut a majíc lítost nad záhubu křesťanskú, ráčil jest sněm říšský do města Řezna všem kurfirštům, knížatům a stavům říšským rozepsati, na kterémž J. M. C. osobně a bedlivě o pomoc k dobrému všeho křesťanstva proti tomu krvežíznivému nepříteli Turku jednati ráčil, a k tomu J. M. C, jakž svrchu dotčeno, že jest do říše přijeti a k královstvím i zemím našim se přiblížiti ráčil, jízdu a prosbu naší jest přiveden; ješto kdyby té práce a usilování našeho nebylo, jest se obávati, že by křesťanstvo obmeškáno bylo.

Potom když sme z Hagánu jeti a na cestě býti ráčili, tu jest nám o smrti krále Jana psaní přišlo skrze posla císaře římského J. M., pana bratra našeho nejmilejšího, kdež my majíc s týmž králem Janem o království uherské dokonalou upečetěnou smlouvu, na kterúž jest přísahal a s některými předními úředníky i radami svými se zapsal, že po smrti jeho, by pak i dědice měl, na nás, syny naše nejmilejší a na žádného jiného království uherské se vším příslušenstvím dědičně připadnuti, nám postoupeno a svobodně puštěno bez všelijaké překážky býti má: k králové pozůstalé vdově do Budína sme poselství naše vypravili, chtíc smlúvě s králem Janem učiněné ve všem znění a artikulích postavených dosti učiniti, k tomu jsme vedli, napomínali, těch cest podávali, aby ta těžkost strany království uherského k přetržení, upokojení a k přátelskému srovnání přišla, což sme k tomu náležitého znali, nepominuli předkládati i nad slušné více od sebe činiti chtěli nežli sme povinni byli. Ale zřetelná spravedlnost a slušné i spravedlivé podání naše u nich místa nemohlo míti a na samých odtazích pěknou řečí svou nás držeti chtěli, i zvěděli sme, že jsú hned po smrti krále Jana poselství své k císaři tureckému poslali, jemu se s dítětem po králi Janovi zůstalým v ochranu jako s mladým králem poručili, chtíc na sebe i na jiné křesťany od Turka zkázu uvésti, za to prosili, aby jich Turek proti nám bránil a ruku svou nad nimi držel, že tu daň a tribut, kteréž král Jan tureckému císaři ročně dával, také dávati a platiti chtí. A tak když od Turka přiřčení dosáhli, že jich v ničemž opustiti nechce, hned v Košicích a v mnohých zámcích a stolicích v království uherském od úředníkův a poddaných přísahy k ruce krále Jana pozůstalého přijímali, v království se tudy mocí uvozovati chtěli: nemohouc my podle spravedlnosti, kteráž nám po králové, manželce naší nejmilejší, dědičně náleží i podle smlúvy s vejvodou učiněné jinač učiniti, vojsko naše, pokudž sme s pomocí některých knížat, přátel a věrných poddaných milých i za peníze naše zjednati mohli, po zemi i po vodě s nemalým důkladem, znamenitou střelbou k Budínu sme vypravili, i nemohouc Budín pro velikou zimu a některé příčiny dostatečně dáti oblehnouti, Pešť sme osadili, Vyšehrad, Bělehrad horní zdobývati a jiná místa pevná po Dunaji vzíti a ta opanovati ráčili, tak že již z daru pána Boha svobodně po Dunaji všelijaké spíže a potřeby lidu našemu do vojska dodávati a k Budínu mnohem snadněji přikročiti budeme moci. Kdybychom toho s tím ač málem lidem válečným a s naším nemalým důkladem této zimy křesťanstvu a zeměm příležícím k dobrému nebyli předešli a těch zámkův nepodmanili, již by nynějšího času s mnohem znamenitějším počtem a s větší těžkostí toho se pro Turky dovésti mohlo a nemalá zameškání před těmi zámky a pevnými místy státi by se muselo.

Protož stavové království českého zdravě toho u sebe povážiti i tomu rozuměti dobře mohou, že těchto všech časův sme neprázdnili než pracemi ustavičnými, dalekými jízdami, důklady i vším tím, což jest možné nám bylo pro obranu křesťanstva činiti, nic námi nescházelo a nelitujíc osoby vlastní, všeho což kde máme vynaložiti a podle poddaných našich nasaditi k naší a jich obraně ráčíme.

Také sme dávno to v mysli naší a před sebou míti ráčili, znajíc potřebu, do království českého přijeti a sněm obecní držeti, kdyby nám ustavičné práce a mnohá zaneprázdnění strany Turkův nepřekážely, čehož se podnes neumenšuje, nébrž den ode dne ten krve křesťanské žíznivý Turek moc a sílu svou provozuje, podmaňujíc sobě jednu zemi za druhou, takže dosti žalostivé i s pláčem na to hleděti a zkáze křesťanské se dívati, kterak již k markrabství moravskému a zemím rakouským se přiblížil, jaké škody v dědičných zemích našich zdělal i drahně tisíc i bez čísla lidí zajal, pomordoval, usilujíc bez přestání království uherské a stolici budínskou opanovati a pod svou moc přivésti; jakož i tyto dni minulé Mehmed Bek baše Vacov městečko a jiné vesnice před Budínem sjezdem v tu zimu a veliké sněhy nenadále vybral a zplundroval, lidí nemalý počet zajal, děti v kolébkách rozsekal, ženy pomordoval a jiné s sebou lítostivě zahnal a pobral. Kterýžto baše podnes s svým vojskem pod Budínem velmi blízko Pešti leží, chtíc Pešť oblehnouti, Budín opanovati a pod svou moc všecko království uherské a také jiné země křesťanské, když císař turecký osobně přitáhne, přivésti; čehož my na to království a Uhry, věrné poddané naše, s pomocí pána Boha, dobrých křesťanův a věrných poddaných našich milých, pokudž možnost naše nejvejš posloužiti bude moci, neráčíme dopustiti, nébrž pro zachování jiných království, zemí a pro svatou víru křesťanskou, Budína, toho království a poddaných našich, dokudž nás stává, ničehož kdež co máme nelitujíc, brániti a za ně vynaložiti ráčíme, a prvé odsad se hnuti ani mezi stavy do království českého na nynější sněm obecní (ač bychom byli rádi) přijeti nám nebylo možné ani náležité, leč prvé vojsko naše proti těm Turkům shromážděné před sebou v poli míti budem. Již sme u dědičných zemí našich to zjednali, že k takové potřebě nám jsú připověděly pomoc jízdnými i pěšími podle svého uložení a předešlého nařízení vypraviti a k místu oznámenému ten pondělí po květné neděli přijeti a tu se spolu strhnuti. Neb jestli ti nepřátelé Turci, kteříž tak blízko v Uhřích jsou, nebudou vyhnáni a poraženi, prvé nežli se nadějem na království, země a poddané naše sjezdy činiti, páliti, mordovati, lidi bráti i jiné zlé křesťanům činiti budou, takže Uhři vidouc se opuštěni býti, sami sobě zúfati a Turku se poddati, nemajíc od křesťanův žádné pomoci, musí. Co by potom skrze to zlého na království, země naše a všecko křesťanstvo, když by Budín, čehož pán Bůh uchovati ráčí, a království uherské Turci vzali, přišlo, toho každý majíc rozum u sebe povážiti i k srdci svému připustiti může; již by markrabství moravské, knížetství slezské, země rakouské s královstvím českým samými ustavičnými sjezdy od nepřátel Turkův k zahlazení a k jistému zkažení, nemajíc již žádné takové před sebou obrany od zámkův, přívozův, vod a jiných pevných míst, ztratíc království uherské, k tomu všechny lehké koně jízdné, přijíti musely. Ješto kdyby království uherské se zachovalo, vždy lépe by bylo nepříteli v cizí zemi se brániti nežli v domácích a do země své jich očekávati, neb když nepřátelé do zemí pokojných, jakž již obyčej jest, sjezdy nenadálé činiti budou, lid obecní válkám nezvyklý spíše by strachem utíkati nežli se brániti hleděl a tak by skrze to jedni s druhými k zahynutí přišli.

Před čímž my stavy království českého, věrné naše milé poddané, otcovsky i milostivě vystříhati a napomínati ráčíme, aby předkem ohlédajíc se na pána Boha, svatou víru křesťanskou, na vlast, předky, potomky a na krev svou vlastní, takové nebezpečenství záhubné a všemu křesťanstvu zlé, vidúc, že se k nim přibližuje, za času dokudž ještě mohou předcházeli a opatrovali, aby tolikéž jako jiným královstvím a zemím, kteréž se obmeškaly a jedni druhým v čas potřeby nepomáhali, by potom všecko což by měli dáti chtěli, nepřitrefilo. Zajisté pečlivostí, prací i vším tím, což v možnosti naší jest, nelitujíc krve vlastní prolití podle poddaných našich, námi nic sjíti nemá, než všecko náležitě rádi podle nich učiníme a stavům království českého důvěrně se připouštíme a jim věřiti ráčíme, že oni spolu s osobami od stavův markrabství moravského, knížetství slezského, obojího markrabství lužického vyslanými, kterýmž sme, aby posly své na tento sněm nynější do Prahy s plnou mocí pro takovou potřebu, což se o jednání pomoci proti Turku aneb jinú potřebu dotyce, vypravili, povoliti ráčili, svrchu dotčené potřeby, nebezpečenství, zkázu křesťanstva i zahynutí své vlastní rozvažovati, zdravě raditi a u sebe těch cest hledati budou, kterak bychom s pomocí jejich a jiných věrných poddaných našich těm Turkům, kteříž na tento čas tu u Budína v Uhřích polem a vojensky leží, prvé nežli by poddaným našim další škodu učinili, odepříti mohli, nás svou slušnou pomocí, což by tak náhle lidu jízdného a pěšího, tím neprodlévajíc, na čtyry měsíce dáti a poslati mohli, neopouštěli; neb jak bychom Mehmed Bek baše s jeho vojskem prvé nežli císař turecký osobně přitáhne, porazili, tehdy by turecký císař tak spěšně a snadně se spraviti a na království uherské přitáhnouti nemohl. I rádi bychom viděli, aby taková pomoc jejich s jinými lidmi, kteříž z dědičných zemí přitáhnou, k témuž času aneb nejdéle do svatého Jiří v poli býti mohla, a tak tím dostatečněji vypravíc se a jsúc v poli, spolu lépe dostatečněji i prospěšněji brániti a sobě pomáhati budou moci nežli když jedni doslouží, druzí by teprv do pole táhnouti chtěli, což v minulých taženích škodlivě se dalo a seznáno bylo, neb co nyní v čas s malým počtem lidu a vojskem dovedeno může býti, to když turecký císař osobně a s větší mocí přitáhne, s mnohem větším lidem (!) nebude moci provedeno a zjednáno býti.

Když tak stavové království českého s jinými k koruně české příslušejícími zeměmi dostatečnú, náhlú a podstatú pomoc, o čemž neráčíme pochybovati, proti Turku učiní a lidi své vypraví, tehdy nebude potřebí jim tak skoro druhé pomoci veřejné k retování vypravovati, neb tento lid majíc, bude moci J. M. do některého času Turka zdržeti a jemu statečně s jinými poddanými našimi odpírati; avšak proto potřebí jest, aby hned hotovost v království českém po všech krajích a u jednoho každého obyvatele nařízena byla, jestli by vdy Turek s svým tyranstvím a s velikou mocí na království a země naše táhl, abychom toho lidu dolů vypraveného a jiných dobrých křesťanův neopouštěli, nébrž dokudž možnost křesťanská postačí, skutečně je retovali a jim pomáhali a takovému nepříteli víry křesťanské se obránili, a tak s pomocí pána Boha všemohoucího, jestli by nám toho Turka jednou poraziti a přemoci dáti ráčil, mnoho dobrého, zachování křesťanstva, k tomu rozšíření zemí a mezí proti těm nepřátelům i všecko jiné, proč těchto všech časuov nákladové se dáli, skrze to nahrazení s nemalým užitkem křesťanstva státi by se mohlo.

Protož sluší stavům království českého, věrným našim milým, i jednomu každému na to mysliti, k tomu pospíchati a předkem pána Boha všemohoucího s náboženstvím i z celého srdce prositi a k jeho svaté milosti se o pomoc se skroušenou myslí utéci, aby ráčil nad křesťany se smilovati a jim nad nepřátely Turky vítězství dáti.

Kdež pak v jiných zemích našich processí i modlitby držeti a činiti budou, tolikéž od stavův království českého poslové naši žádati a jich napomínati mají, aby se nejprve k pánu Bohu všemohoucímu s modlitbami svými utekli, neb zajisté pro hříchy a nesvornosti křesťanské z dopuštění božského to zlé a záhuba od Turka na země křesťanské se valí a dopouští, jeho svaté milosti, pře-stanouc hříchův a mnohých oplzlostí páchati, se poručili s tou nadějí a vírou, že všecko jejich předsevzetí počnúc od pána Boha snadnější průchod a lepší štěstí míti bude.

Kdež pak té nepochybné víry a jisté naděje k království českému, věrným našim milým, býti ráčíme, že o takovou spěšnou pomoc, kteráž žádného prodlení snésti nemůže, hotově, povolně a skutečně spolu s jinými zeměmi k království českému náležícími, na jiné neukazujíc, se snesou a času toho nynějšího prospěšného nezmrhají ani zmeškají; a my když tak učiní, jakž svrchu dotčená žádost naše i potřeba jich samých ukazuje, ty dva tisíce koní jízdných, kteréž jsú na sněmě minulém na hradě pražském při času sv. Šebestiána a Fabiána nám připověděli a se podvolili, proti Turku za celý rok na hranicích držeti, jim platiti, králem a pánem jich milostivým býti ráčíme.

A to stavům království českého, věrným našim milým, povězte, jakž bychom království uherské opatřili a vojsko naše vypraviti a naříditi mohli, hned odtad co nejspíše nám možné bude na poště k císaři J. M., pánu a bratru našemu nejmilostivějšímu a k jiným kurfirštům, knížatům a stavům svaté říše do města Řezna jeti a o skutečnou dostatečnou i trvalou pomoc proti Turku žádati a s pilností jich napomínati, i to všecko co nám, poddaným našim i jim samým v říši a všemu křesťanstvu na království uherském záleží, a kdyby to království v ruce turecké se dostalo, že by již všichni lehčí koně křesťanům ubyli a turecká moc se tím více rozmohla, pokudž potřeba naše a všeho křesťanstva káže, předložiti ráčíme i to oznámíme, že vlašská země, kterúž Turek času předešlého opanoval, jak sedmihradské zemi dobře příleží a ještě podnes s dvacet tisíc i více lidu jízdného býti může, k nám přistoupila a se podala. A tak majíc sedmihradskou a vlašskou zemi na pomoc, tím snadněji tam dále s jich a jiných poddaných našich pomocí zemí těchto bližších brániti budeme moci, a oni vidouc a znajíc, že se mohou na nás a jiné dobré křesťany ubezpečiti, tím zmužileji a statečněji nepříteli Turku se brániti i nám zase pomáhati budou a tak vždy o drahně tisíc lidu jízdného větší i dostatečnější jemu odpor, majíc ty krajiny před sebou, s pomocí pána Boha a poddaných našich činiti budeme moci.

A jestli bychom to obmeškali, mohu znáti, co by zlého nám a těmto všem zemím z toho přišlo, tak že by Turek prvé s svou mocí na království uherské přitáhl a tudy ten lid, kterýž od nich nám pomáhati má, k Turkům by přistoupil k naší znamenité újmě a škodě křesťanstva; neb Turek o to nejvíce usiluje, aby království uherské podmanil a že potom odtad z Uher jiné země křesťanské tím snadněji přemoci bude moci. Však se tomu snadně rozumí, poněvadž sme k němu poselství vypravili a nic jiného nežádali než pokoje, aby nám v spravedlnosti naší o to království uherské nepřekážel: tu jest hned toho posla našeho v opatření vzíti rozkázal a tak podnes tam drží v úmyslu nemajíc pokoje k nám zachovati, než jako prvé předešlých časův činil osobně na království uherské potáhne, kteréhož my z mnohých příčin pro dobro všeho křesťanstva s pomocí poddaných našich opustiti nemůžeme, nébrž brániti ráčíme. A zdá se nám za potřebné býti, aby stavové některé osoby z prostředku svého, jakož jsou stavové z markrabství moravského učinili, vyvolili a k císaři J. M. podle jiných o pomoc poslali a J. C. M. za obranu křesťanstva prosili.

Stavové království českého i také jiní naši poddaní to dobře vědí a tomu rozuměti mohou, že bez armády a znamenitého počtu lodí Dunaje opanovati a před nepřátely brániti by se nemohlo, bez čehož nikterakž ani lid a vojsko naše zachováno býti nemůž, neb kdo Dunaj opanuje ten pole obdrží a vítězství na zemi míti bude; a jak jsme již lodí nemalý počet na vodu vypravili a den ode dne ustavičně armády ostatek vypravujeme, na kterých na dvanácte tisíc lidu k spravování takových lodí a bránění Dunaje, když nepřátelům dostatečně odepříno býti má, přes všecken jiný náklad nám přijde a musíme chovati, kteréhožto nákladu pro mnohá znamenitá, častá vydání a náklady, kteréž jsme těchto časův pro dobré křesťanstva a k obraně poddaných našich ustavičně činili, není možné nám samým snésti a bez pomoci poddaných našich těm sloužícím platiti: protož stavův království českého, věrných našich milých, s pilností od nás žádejte, aby oni spolu s těmi vyslanými z markrabství moravského, z knížetství slezského a obojího markrabství lužického, jakž od Vás poslův našich, čeho žádati a potřebovati ráčíme, aby nám peněžitou pomoc učinili, dále vyrozumějí, se snesli a v tom nás i sami sebe neopouštěli, než hotově, abychom tím dostatečněji nepříteli Turku odepřeli, najíti se dali a svou pomocí peněžitou skutečně k takové znamenité potřebě neopustili.

Také poslové naši na stavy království českého, věrné naše milé, což se trvalé pomoci, aby ustavičně lid válečný a vojsko na pomezí proti Turkům držáno bylo a křesťanských zemí bránili vznésti mají, že jest toho znamenitá potřeba trvalou pomoc zříditi a jedni na druhé neukazujíce, aby o to se snesli a narovnání mezi sebou, co by jízdných i pěších za dvě neb za tři léta na pomezí držeti mohli, učinili a zjednali nečekajíc na jiných zemí společné shledání, neb tohoto času poddaní z zemí našich dědičných i z království uherského majíc nepřítele Turka tak blízko v království uherském, nemohou k takovému shledání postačiti, léčby jiný prostrannější čas k tomu obrán byl, kteréhož k takovému společnému shledání zemí potřebují, neb nemohou to tak pojednou, by se pak sjeli, jak se někomu zdá a vidí, zvláště bez přítomnosti osoby naší k jistému vyřízení, zjednání a vykonání přivésti, čehož jsme nejednou zkusili i při tom byvše viděti ráčili. Proti nám nikdy jest nebylo a nikdy není, když by čas příležitější nežli nyní trefiti se mohl a nepřítel Turek z zemí našich oddálen aneb poražen byl, aby poddaní s vůlí naší snesúc se o místo neměli společného shledání míti a o trvalou pomoc proti Turku, kterak by to nejužitečněji způsobeno býti mohlo, jednati; neb sme sami v království českém o to se stavy i s úředníky a s radami našimi, čehož sou dobře povědomi a pamatovati mohou, mluvili a jednali, žádajíc podle poddaných našich z dědičných zemí, když v království českém na hradě pražském posly své měli, ale stavové království českého osoby k takovému společnému shledání a jednání o trvalou pomoc proti Turku s zeměmi na sebe přijíti nemínili (?), a tak při tom bylo zůstaveno a námi jest v té věci stavům království českého ani jiným poddaným našim nic nescházelo. Všecko, což jednom nám možné a spravedlivé bude, podle poddaných věrných našich milých rádi učiníme, nepochybujíc tolikéž o stavích království českého, že vidouc a slyšíc o nynější potřebě, kteráž nikdy větší a křesťanstvu i jim samým důležitější nebyla, zanechajíc na straně všech jiných obvzláštních i obecních věcí a jednání, tuto samou tak znamenitou potřebu strany Turkův, pro kterúž sme a ne pro jinú tento sněm stavům položiti, k nim se důvěrně připustiti ráčili, že nás, království, země a sami sebe neopustí, před se vezmu a s pilností k místnému a skutečnému vykonání i zavření bez všelijakého prodlení i odtahův přivedou, v tom se jakožto věrní poddaní naši milí a milovníci svaté víry křesťanské se skutečnou svou pomocí hotově najíti dadí. A my jim to po všechny časy i s syny, dědici našimi nejmilejšími, vší milostí naší královskou budoucně a dokud nám pán nebeský kralování nad nimi popříti ráčí, zpomínati. nahrazovati a jich králem a pánem milostivým býti ráčíme. Což tak poslové naši u stavův království českého, věrných našich milých na tom sněmě zjednají, toho aby nám každého času oznámiti neobmeškali. Datum ve Vídni v středu po neděli Oculi 1541.