MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

Na místě J. M. Kr., pána našeho nejmilostivějšího, V. M. páni komissařové, nejvyšší pane kanclíř království českého a pane místokanclíři téhož království, páni nám V. M. laskavě přízniví a páni přátelé naši milí!

Jakož ste V. M. včera toho požádati ráčili, což sme na tomto sněmu obecném vůbec mluvili a V. M. tudíž i stavům předním za odpověď dávali, ačkoli to se jest skutečně při dskách zemských vyhledalo, že relatorové sněmu předešlého, kterýž jest držán byl léta 1541 při času svatých Fabiána a Šebestiána podle pořádku chvalitebného a starobylého zapsáni nejsme, tudíž ač se jest nám a stavu našemu mimo naději naši znamenitě ublížilo, nad čímž i nemalou ale velikou těžkost máme, však aby se námi v těchto potřebách pro dobré J. Kr. M., pána našeho nejmilostivějšího, království tohoto, zemí k němu příležitých i všeho křesťanstva i jednání společnému sněmovnímu žádné překážky nestalo, že nejsme na tom, abychom takovým ztěžováním čas tento zaneprázdňovati měli, než že sobě to i jiné, což na těžkosti máme, k příležitějšímu času pozůstavujeme, neb když ten a takový čas uhlídáme, že o to i o jiné těžkosti naše, tu kdež by náleželo, chcem mluviti a že toho mlčením pominouti nemíníme.

A protož jestliže J. M. stavové ráčí na nás nastúpiti co jednati a k čemu se přimlouvati, že my na jiném nejsme a jiného před sebou nemáme, než abychom s J. M. stavy panským a rytířským vedle té J. Kr. M. instrukcí, která se na všecky tři stavy království tohoto vztahuje, vedle napomenutí V. M. i předložení, všechno společně v lásce a v svornosti jednali i zavírali, tím vším způsobem jak jest od starodávna bývalo i jakým způsobem předešlí sněmové jsou držáni bývali a se zavírali; neb nám náležitá věc není, abychom jak jinak s jedním toliko stavem obzvláště jednali a druhý opustiti měli, z příčin těch, že bychom proti sněmovnímu starobylému způsobu učinili, jemu znamenitě ublížili a že poznati nemůžeme, co bychom s jedním stavem obzvláště zavřeli, aby to J. Kr. M., království tomuto i zemím k němu příslušejícím jaká platnost a prospěch přinésti mohlo, než že se obáváme, chtíce tím způsobem J. Kr. M. dobrému i všech obecnému prospěti, abychom spíše neuškodili a J. Kr. M., tohoto království i zemí k němu příslušejících dobrého neobmeškali, jakož již se jest to v předešlých časích nejednou přihodilo, když jsou taková jednání roztržitá a obzvláštní mezi stavy předcházela; třetí, že bychom toho neřádi zvláště při tomto času viděli, aby stavové království českého v jaké kyselosti a různice proti sobě vstúpiti měli a jedni do druhých nevole sobě pokládali, poněvadž by strach i nebezpečenství bylo, aby takové věci něco horšího v tomto království, čehož my dále vykládati nechceme, nezbudily a nepřinesly. A ještě pravíme, že sme se bohdá v tomto jednání sněmovním upřímně a spravedlivě jako J. Kr. M. věrní poddaní zachovali a námi že jest se žádná zoumyslnost nestala. A protož V. M. s pilností žádáme, že v té věci nás při J. Kr. M. pánu našem nejmilostivějším výmluvné míti a učiniti ráčíte, poněvadž námi jest nic nesešlo a sjíti nemělo.