V LINCI, 1541, v sobotu po narození panny Marie (10. září). MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

Předkem, stavům království českého, věrným našim milým, milost naši královskou a všecko dobré od nás povězte a listů jim věncích dodejte. Při tom oznamte, že v paměti mají, jaká pracná, častá i otcovská předkládání a napomínání naše, kteráž jsme na předešlých sněmích obecních sami oustně po poslích i skrze mnohá psaní jim činiti a pomoci, což se nepřítele Turka dotýče, od nich žádati ráčili: chtěje království, země i poddané naše věrné milé před jeho ukrutenstvím, meze a hranice proti němu rozšířiti a zachovati a milostivě ochrániti, jakož pak skutečným přičiněním a vůlí naší královskou v tom nic nescházelo, než všecko nám možné, ničehož nelitujíc, sme vynaložiti, k císaři římskému J. M., pánu a bratru našemu nejmilejšímu, k stavům svaté říše nejednou pracně a s nemalou outratou na sněmy jezditi, pomoci i retuňku žádati ráčili, o čemž stavové království českého dobrou vědomost mají a z předešlých našich sněmovních předložení a napomínání, ku paměti, dadúc přečísti sobě, přivésti si mohu. Kdež pak teď nejposléz, majíc vojsko s nemalým nákladem naším u Budína po vodě i na zemi zjednané, a když Turci k Budínu přitáhli, z Vídně i také z Řezná stavům a obyvatelům království českého po krajích sme psaní učinili, hotovosti a skutečné pomoci žádali, výstrahu o příjezdu císaře tureckého s jakou mocí osobně táhl, dávali, ale nic prospěti nemohlo, až lid i vojsko naše, nemajíc pomoci, vidouc takovou moc proti sobě, kteréž jim nebylo možné odolati, když císař turecký osobně přitáhl, chtíc přes Dunaj mocně se přepraviti a do Peštu, až by pomoci dosáhli, se položiti, od Turkův lítostivě jsou poraženi a znamenitý počet zmordován, střelba polní bez některých málo kusúv se vší spřeží jest ztracena kromě lodí a armády, to jest zachováno: ješto kdyby v čas pomoc a retuňk, na který sme se byli ubezpečili, vojsku našemu přibyl, s boží pomocí Budín byli bychom opanovali, vojsko naše zachovali a turecký císař Budín, v kterýž se již uvázal a ten v své moci drží, na škodu a k újmě všeho křesťanstva na tento čas nebyl by opanoval.

Ale poněvadž se již stalo a pán Bůh pro hříchy nás všech to dopustiti ráčil, nic již lepšího neznáme, než abychom předkem upřímným srdcem spolu s našimi poddanými věrnými k Jeho svaté milosti se utekli, za milost a obranu proti tomu nepříteli Turku prosili, nepochybnou a dokonalou víru k pánu Bohu majíc, že se ráčí nad námi křesťany svými smilovati a náš ochránce býti; také nicméně abychom jedni druhých neopouštěli a zatím zemi markrabství moravského i jiných věrných poddaných našich milých retovali a jich před ukrutným Turkem bránili, neb v témž markrabství, znajíc takovou vlastní potřebu s desátým člověkem a s nemalým počtem koní do pole vytáhli a na pomezí se položili očekávajíc z království českého i od jiných z křesťanstva pomoci. Kdež ač my obávajíc se tureckého náhlého vpádu na země naše a zvláště rakouské i jiné dědičné, posly sme naše k císaři tureckému, když jest nám glejt na ně poslal, do Budína vypraviti a s ním jednati dáti ráčili, kterak by poddaní naši mohli před sjezdem a pálením zachováni býti: ale nevědouc co ten nepřítel, majíc to na vůli a v moci své, bude chtíti učiniti, ač čas do zimy jest krátký i pozdní, proto ten lid, kterýž přes Dunaj vtáhl, zdržeti i jiné lidi, kdež můžeme objednati, přijímati dáti a hranice i zámky při Dunaji lidmi osaditi poručiti ráčíme, neb tento týden, jak již mustruňk a popis lidu v říši se stal, pomoci od říše nám v Řezně svolené i také tří tisíc Vlachův od císaře J. M. na každý den očekáváme, a již několik praporcův s lidem odtad přitáhlo. A tak s pomocí pána Boha všemohoucího a věrných poddaných našich milých, když stavové království českého, o čemž pochybovati neráčíme, svú skutečnou a spěšnou pomocí nás, zemí a poddaných našich, jakž jsú i povinni, neopustí, nébrž hned s tou nařízeností s jízdnými i pěšími lidmi, což nejvíce sebrati budou moci, přitáhnu a s obyvately markrabství moravského se do pole stáhnou, takovému nepříteli Turku dalšího jeho předsevzetí a tyranství brániti budeme moci. Osobu naší nic scházeti nemá, všecko rádi podle nejvyšší možnosti naší při poddaných našich věrných milých uděláme, o to ve dne i v noci ustavičnou starost a práci vedouc, neb kdybychom při tom takového zaneprázdnění neměli, nikterakž bychom nebyli pominuli než osobně mezi stavy království českého na nynější obecní sněm, znajíc toho více než jednu potřebu býti, přijeti a kdyby čas posloužiti mohl o naše, stavův a všeho království důležitosti s nimi jednati a zavírati ráčili, kdež pak s tou věcí, bude-li vůle boží, dlouho prodlévati nebudem a což nejprve nám možné bude, k nim do království českého se vypraviti ráčíme, jednom aby stavové zemí a poddaných našich svou spěšnou a dostatečnou pomocí neopouštěli a tu bez meškání vypravili; kdež pak o stavích království českého jakožto věrných poddaných našich milých nepochybujeme, že se v nynější tak znamenité potřebě, ješto nikdá o větší slýcháno nebylo, sami pro sebe a zachování vlasti volně a poddaně dají najíti.

Také před stavy království českého toho tajiti neráčíme, jakou sou trvalou pomoc na ustavičnou bedlivou žádost císaře římského J. M. i tudíž naší k obraně křesťanstva kurfirštové, knížata a stavové svaté říše, znajíc, že touto nynější spěšnou jejich pomocí s dostatkem nebude takovému nepříteli moci odoláno býti, svolili a na tom sú se snesli, že za tři léta pořád zběhlá dvadcet tisíc lidu pěšího v osobách zouplna a čtyry tisíce koní zbrojných ustavičně v poli, tu kdež potřeba v království uherském neb jinde bude, držeti a jim platiti chtí, a hned příštího patnáctého dne měsíce dubna vytáhnouti a ten lid pospolu míti připověděli. Však proto na nás jsú byli uložili, abychom my podle toho s králem polským J. L. a s oběma vejvody valašskými a s jinými věrnými poddanými našimi království uherského i také českého do třidceti tisíc koní lehkých, k tomu střelbu polní i všecky lodě a armádu se všemi potřebami a lidmi na vodě dostatečně osadíc nákladem naším drželi a chovali: což nám v to se dáti a podvoliti dobře možné nebylo, neb my krále polského mocni nejsme a my se v tom na J. L. ubezpečiti nemůžeme, jestli by nám nynějšího času pomáhati chtěl, poněvadž s Turkem příměří má a vejvoda valašský ten jest poplatník a poddaný Turka, také nic neučiní. Protož tomu stavové svaté říše sami dobře, jaký bychom náklad na 12.000 lidu na loděch učiniti, k tomu takový znamenitý počet koní, střelbu všecku držeti museli, rozuměti mohu, že by nám to s poddanými našimi proti takové jejich pomoci mnoho i nesnesitedlné a nemožné učiniti bylo, než k tomu sme se podvolili, že při královstvích a zemích, u věrných poddaných našich milých i jinde s pilností jednati, bedlivě pracovati a vyhledávati ráčíme, co nejvíce nám a poddaným našim možné bude lidu jízdného i pěšího, k tomu střelby, lodí i jiných válečných potřeb zjednati a držeti, pokudž s poddanými našimi se snesem, že jim na sjezd, kterýž dvanáctého dne měsíce ledna v Špejru od stavův říšských jest položen, to oznámiti máme, což jsú tak od nás na ten čas přijali a při tom zanechali. Protož potřeba káže, aby stavové hned na nynějším sněmu osoby z prostředku svého vyvolili a s plnou mocí, když bychom je i také z jiných zemí poddané naše touž měrou v místo příležité obeslali, k nám vypravili a tu, majíc u přítomnosti naší s jinými královstvími a zeměmi společné shledání, o trvalou pomoc i jaký by počet z jednoho každého království a země proti takovému nepříteli Turku do těch tří let i déle, pokud by potřebí bylo, jízdného i pěšího lidu posláno a v poli držáno býti mohlo, jednali a bez odtahův zavírali, abychom vědouc již možnost naši stavy svaté říše na jisté věci postaviti a tím ubezpečiti mohli; neb jestli by se nestalo, obáváme se, aby oni^ znajíc naše, království a zemí našich zanedbání, té trvalé pomoci již svolené, kteráž dokonce v Špejru nařízena i na každého uložena a peníze k tomu vyhledány a sebrány býti mají, zpáčena a zrušena od nich, čehož pán Bůh uchovati račiž, nebyla. Protož znajíce stavové království českého, co na takové pomoci trvalé jim i všemu křesťanstvu záleží a v jakém nebezpečenství od nepřítele jsou postaveni, aby s tou věcí neprodlévali, než ty osoby, jakž dotčeno, vyvolili a s plnou mocí, když by se jim od nás dalo věděti, k nám vypravili, neb v markrabství moravském, v knížetství slezském i při jiných poddaných našich touž měrou poslův s plnou mocí pro takovouž potřebu žádati ráčíme, nepochybné naděje a víry k nim jsouc, že se povolně, hotově i poslušně okáží a najíti dají.

A jakož jsme v listech našich obsílacích sněmu nynějšího obecního, znajíc tak znamenitou potřebu, kteráž nikdy větší nebyla, postaviti a napsati dáti ráčili, aby na nynějším sněmu nic jiného jednáno, zavíráno a obmejšleno nebylo nežli o samou pomoc a obranu markrabství moravského a jiných zemí našich proti Turku: i jestli by stavové království českého neb osoby, jak nás zprávy docházejí, to sobě ztěžovati chtěli a Vy poslové naši tomu srozuměli, tehdy stavům od nás povězte, že proti nám není, nébrž toho žádáme, aby na tomto sněmu osoby hodné z prostředku svého vybrali a jim poručili aneb sepsané dali, pokud by s námi, co se desk zemských zase nařízení a těžkostí lidských napravení dotýče, jednati a to na místě stavěti měly, neb sme se nadali, že podle jistého poručení a psaní našeho po krajích osoby vyvolili a ke dni svatého Jiljí do Prahy k přátelskému o těch potřebách rozmluvení vypravili a těch cest pohledali, kterak by dsky zemské a lidské důležitosti k nápravě přijíti mohly. I poněvadž to se nestalo, tehdy aby stavové na nynějším sněmu, jak svrchu dotčeno osoby vyvolili a k nám přidali aneb pokudž by na těmž sněmu čas postačil, společně se snésti a narovnati mohli a spíšíc to, jak o tom v předešlých mandátích našich z Řezna vyšlých doloženo, nám prvé poslali i to ukázali a další vůle a povolení našeho při tom očekávali, neb se tu nicméně nás jako i stavův království českého dotýče. A my stavům království českého takovou jich povolnost vší milostí naší královskou zpomínati a nahrazovati i králem a pánem jich milostivým býti ráčíme.

Co se pak židův pražských i jiných v království českém dotýče, mnohá a častá ztěžování od křesťanův se nám předkládají i také vyznání, kteráž se na židy stala, nám jsou poslána, kterýmž židé skrze posly své odpor činí, pravíc, že by vinni nebyli, než že mnozí na mukách z bolesti a trápení a někteří z návodu na ně vyznávati měli: i poněvadž tolik žalob a zprávy časté nás o těchž židech docházejí, i také že nejvíce skrze židy Turci své špehy provozují, Vám poslóm našim poroučíme, aby ste s stavy království českého jednali, aby všichni židé z království českého, pokudž se stavové o to snesou, vypovědíni byli a čas jistý jim se jmenoval a přidal, v kterémžby slušně své věci zjednali, dluhy vyupomínati a v tom času bezpečně s životy, statky, ženami a dětmi svými, kteříž by se nechtěli dáti okřtíti, z království českého a z jiných zemí našich vystěhovati se mohli, neb neznáme nic lepšího než abychom takových lidí s poddanými našimi pro uvarování dalšího zlého, což by skrze ně státi se mohlo, zbaveni byli.

Také poslové naši vezmouc z výpisu, kterýž jim posíláme, zprávu, aby na stavy království českého vznesli, kterak kurfiršta saského poddaní a služebníci chytrými a smyšlenými způsoby pod přikrytím tyto dni v klášter dobrolucký proti jistému přikázání a poručení našemu jsou se uvázali, a na škodu kláštera toho s opatem smlouvu bez vědomí našeho učinili: i poněvadž ten klášter k koruně české od starodávna příslušel i po dnes spravedlivě přísluší, stavův v té věci od nás za radu, kterak bychom to předsevzíti a opatřiti měli, poslové naši žádati mají, abychom se věděli čím spraviti, neb bychom neřádi, aby ten klášter aneb co jiného od království českého odcizeno býti mělo.

Item, úředníkům a radám království českého aby poslové naši připomenuli předešlé psaní a žádost naši, co se vypravení tří neb čtyř osob k nám do Lince na radu dotýče, abychme strany Turka o případité věci a potřeby radu s nimi bráti mohli. A což tak poslové naši u stavův království českého zjednají, toho aby nám jednoho každého času což nejspíše býti může, oznámiti neobmeškali.

Dáno v Linci v sobotu po panně Marii narození léta 1541.