V LINCI 1541, v pátek po sv. Havle (21. října). MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

Ferdinand etc. Věrní milí! Znajíc a rozvažujíc my nynější potřebu nejenom naší ale království, zemí a poddaných našich i všeho křesťanstva strany Turka nastalou, kteráž nikdy větší nebyla, a majíc nejedná psaní a napomínání z markrabství moravského, z knížetství slezského i odjinad také slyšíce, že by stavové království českého na sněmu obecním minulém téhož žádostiví byli, abychom již pro dotčenou potřebu a opatření zemí a věrných poddaných našich milých, sněm obecní bez prodlení v království českém k společnému poddaných našich shledání a jednání, kterak by tomu nepříteli Turku s pomocí pána Boha všemohoucího, papeže, císaře, svaté říše a jiných dobrých křesťanův odepříno, království a země naše opatřeny a zachovány býti mohly, položiti ráčili: kdež uváživše svrchu psanou tak znamenitou potřebu býti a vědouc, že bez toho jinač nám, zeměm a poddaným našim z takového nebezpečenství tureckého pomoženo a dostatečné opatření obmýšleno býti nemuož, nemohúc toho pominuti, sněm obecní do města Hory Kutny v neděli na den svaté panny Barbory nejprv příští položiti (...... ) ale poněvadž týž hrad pražský z dopuštění božího vyhořel, tak že pokojův pro nás a služebníky naše i pro posly z jiných království a zemí ani hospod príležitých míti sme nemohli, z té příčiny sme sněm ten jinam položiti ráčili; na kterýž sněm z markrabství moravského, z knížetství slezského, obojího markrabství lužického, jakožto zemí k koruně české náležejících, a i z jiných zemí našich dědičných, z rakouských i z království uherského, aby posly své k takovému společnému jednání k místu a dni jmenovanému s plnou mocí z prostředku svého do království českého vypravili, poručiti a spolu s Vámi a jinými o takovou potřebu s pilností jednati a zavírati ráčíme.

Protož Vám všem i jednomu každému poroučíme přikazujíc, abyste na ten den výš oznámený do města Hory Kutny přijeli a hned nazejtří tím raněji u nás k předložení a jednání sněmovnímu se najíti dali, neb my také osobně mezi Vás, bude-li vůle boží přijeti neobmeškáme. Jestliže by pak kteří nepřijeli a doma přes toto naše jisté poručení, ač té víry ani naděje býti neráčíme, zůstali, protož nicméně ti, kteří se sjedou, jednati s námi podle starobylého obyčeje a moc zavírati míti a jiní tomu dosti učiniti povinni budou; než z měst našich posly své, aby s plnou mocí na takový sněm vypravili.

A co se vyzdvižení desk dotýče po takové nešťastné příhodě, kterúž jest pán Bůh dopustiti ráčil, na čem jest to při sněmu minulém postaveno, toho při tom necháváme a jestliže by k vykonání a nápravě přivedeno býti nemohlo a na rozdílích stálo, tehda při tom sněmu, kterýž sme nynějšího času položili, s Vámi to spolu k nápravě přivésti ráčíme, aby řád a právo svůj spravedlivý průchod mělo a jakž bohatý tak chudý k spravedlnostem svým přicházeti mohl.

Také jakož sme o láduňky a překupování obilí předešle listy a mandáty naše po království českém z samé té příčiny rozeslati poručiti ráčili, aby pro neúrodu a drahotu, která na ten čas v království byla, obilí ven ze země ládováno a vezeno nebylo, i poněvadž nyní mnohem větší potřeba nastala, že z království českého a z jiných všech zemí k obraně svaté víry a vlastí křesťanských vojsko znamenité hned z jara sebráno a proti tomu nepříteli Turku vypraveno býti musí, ku kterémuž vojsku znamenité a mnoho spíže od obilí, ovsův, masa a jiných potřeb k potravám potřebí bude, bez kterých vojsko k obraně křesťanstva státi a v poli zůstati nemůže: protož ještě nicméně jako předešle Vám přikazujeme poroučejíc, abyste všelijaké všech obilí láduňky a ven z země vození po zemi i po vodě zastavili, v městech a po městečkách i vesnicích provolati i tak opatřiti dali a konečně zapověděli, aby hned jak toto psaní naše Vás dojde, více láduňkův obilí ven ze země vození nebylo, nébrž zastaveno a podle nejvyššího přikázání a zapověděni našeho se zachovali a více nedopouštěli. Pakli by se kdo tak podle našeho přísného přikázání nezachoval a to na něho pokázáno bylo, již bychom my s radou jiných věrných poddaných našich téhož království českého to rozvažujíc, že neohlédaje se na předepsánu potřebu, láduňku ven z země vozil a překupování se dopustil, našlo-li by se, že by trestání o to hoden byl, toho bychom pominouti neráčili; než ti formané, kteříž sůl, železo a jiné potřeby do království českého přivezou, těm se bude moci odměna za to státi. I znajíc jistou vůli naši býti, tak se zachovejte, jinače nečiníce.

Dán v Linci v pátek po svatém Havle, 1541.