MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze

J. M. římský, uherský a český oe král, pán náš nejmilostivější, na všecky tři stavy království českého vznášeti a jim oznamovati ráčí, jakož jest J. M. Kr. ze zvláštních důležitých a znamenitých potřeb J. M. Kr., tohoto království, zemí k němu příslušejících i J. M. Kr. dědičných, všeho křesťanstva se dotýkajících, tento nynější sněm obecní na hrad pražský položiti a rozepsati ráčil, a stavové království českého z toho rozepsání sněmu tomu vyrozuměti mohli i ještě šíře, jak se o tom tuto dole vypisuje, srozuměti budou moci: kdež pak J. M. Kr. předkem od nich, že jsou se na nynější sněm sjeli a poslušně najíti dali i tu povolnost, kterouž jsou při předešlém sněmu na J. M. Kr. napomenutí a pro obranu a retuňk markrabství moravského okázali a znamenitou pomoc proti Turku svolili, vděčně přijímati a vší milostí královskou jim to vzpomínati i nahrazovati ráčí, nepochybnou víru o stavích království českého majíc jako o těch, kteří při všech předešlých sněmovních vznášeních a jednáních bývali, že jsou to v paměti své dobře podrželi, kterak J. M. Kr. hned z prvupočátku a zvláště za živnosti krále Ludvíka, slavné paměti, mnohými znamenitými a ustavičnými pracemi, starostmi a těžkým vydáním strany Turka obtížen býti ráčil, takže J. M. Kr., když turecký císař Dolní Bělehrad opanoval, králi Ludvíkovi, slavné paměti, znamenitou pomoc poslal, k tomu J. M. Kr. v chorvatském království pro obranu a zachování J. M. Kr. zemí a poddaných věrných milých nemalý počet lidu jízdného dosti dlouhý čas na svuoj náklad držeti a těm platiti ráčil; ale když Turek přitáhnouc vojensky do království uherského krále Ludvíka a vojsko J. M. porazil, potom po té nešťastné porážce Janus král, jsouc poddaný krále Ludvíka, nespravedlivě a svévolně v království uherské jest se uvázal a co J. M. Kr. tehdáž, nemohúc toho nijakž slušně pominouti, s bedlivým uvážením před se jest vzíti musil, o tom jest vůbec vědomo, čehož obšírněji stavům království českého opakovati J. M. Kr. se za potřebné nevidí.

J. M. Kr. při té věci vždycky to za nejtěžší bylo, že jest J. M. Kr. pro zachování a obranu J. M. království, zemí a poddaných, pro dobré všeho křesťanstva nikdá k konečnému a stálému srovnání, jakž nyní dotčeno, před týmž Turkem s poddanými svými (?) přijíti nemohl a ačkoli J. M. Kr. některá příměří a stání u Turka obdržeti i v jednání a smlouvu s králem Janem se dáti ráčil, však s znamenitou J. M. Kr. škodu a nad slušnost i více nežli J. M. povinován byl, z žádných jiných než výš oznámených příčin, aby J. M. pokoje užiti mohl, to se stalo; jak dlouho Turek ta příměří zdržel, o tom každý vědomost má, že týž Turek dotud dokudž užitek, fortel a své dobré zná, příměří drží a nic dále; jakož pak na oko se vidí i všem vůbec vědomé jest, kterak Turek všech těchto časův nejvíce pod způsobem takových příměří mocnost a panování svá rozmohl, království a země podmanil a křesťanstvo soužil. Jestliže by se pak komu zdálo a toho se domejšlel, že J. M. Kr. pod takovými s Turkem učiněnými příměřími témuž Turku strany Klíče aneb jinak příčinu k válce dáti ráčil, v tom by se v pravdě J. M. Kr. křivda dala, neb ne J. M. Kr. ale Turek jmenované příměří zrušil a to tak, že jest u Klíče místo pevné jménem Salín (?) udělati dal a tím hned Klíč v obležení uvedl, také jiná některá pevná místa a brány v slovanském království týž Turek vše proti příměří a k veliké a nesnesitedlné záhubě J. M. zemím a poddaným ustavil, ač J. M. Kr. skrze psaní i oustní poselství s Turkem, aby od takových pevných míst stavení a dělání přestal, jednati dáti ráčil, ale nic obdržeti nemohl.

Kterak pak dále dotčený Turek těchto nedávno minulých let znamenitá vojenská tažení do zemí rakouských učinil a J. M. Kr. tehdáž při císaři římském, pánu a bratru J. M. nejmilejším, stavích svaté říše o pomoc jednati i zjednati ráčil, takže Turek těch časův z království uherského zase nazpátek utáhnouti musil, o tom stavům království českého a jiným i to, že král Jánuš Turku tribut roční, aby jeho při tom dílu království uherského, kteréhož v držení byl, zanechal, dávati se podvolil, dobře vědomé jest. Turek ale na ten tribut se neohlídajíc, ještě za živnosti téhož krále Jana do sedmihradské země a na statky krále Jana se obrátil a táhl, i jakož pak Janus král na teu čas J. M. Kr. za pomoc žádal, kterúž jemu J. M. dáti a jistý počet králi Janovi Hišpanielů do sedmihradské země poslati a k tomu drahně střelby na Budín dodati rozkázati ráčil, a vdy proto král Jan až do smrti své před Turkem sebou bezpečen nebyl, tak jakž rady jeho vyznávaly, že král Jan z Budína, obávajíc se moci a přitažení tureckého, utahovati musel, a když v takovém utahování král Jan do sedmihradské země na cestě umřel, hned se to z listův od císaře tureckého vyšlých zjevilo, že Turek Majlátovi sedmihradskou zemi poručil, obyvatelem a poddaným v ní přísně přikázal, aby všelijak poslušní Majlata byli, že je obhajovati má a bude. K tomu jest se týž Turek v psaní svém zjevně slyšeti dal, že král Jan jeho služebník a poddaný byl a proti němu nepravě a nevěrně se zachoval, a kdyby král Jan i živ zůstal, že by ho byl proto Turek z království vyhnati a skutečně trestati dal, dokládajíc toho v témž psaní, že království uherské jeho jest a on Turek králem uherským se psal a v nejmenším o krále Janovem synu a vdově pozůstalé, aby jakou spravedlnost k království uherskému měli, zmínky nikdá neučinil; při tom všichni bašové turečtí na hranicích a pomezích mandáty a listy odevřené ke všem obyvatelům království uherského byli rozepsali poroučejíc jim, aby se tureckým císařem spravovali a jemu poddáni byli a oni že je chtí na místě tureckého císaře, pána svého, ochraňovati a v ničemž, poněvadž to království uherské Turku přísluší, neopouštěti, kterýchžto mandátův několik J. M. Kr. před rukama míti ráčí.

I poněvadž J. M. Kr. z těch a z takových i jiných jeho Turka zjevných i tajných praktik a jednání jistotně a v gruntu znáti ráčil, že Turek všelijak to obmýšlí a k tomu vede, aby království uherské pod svou moc připravil: chtíc J. M. to předcházeti a znajíc co na tom království uherském všemu křesťanstvu záleží, všech těch cest hledati, ty obmejšleti, aby byl přátelským jednáním (........ ) pakli by i to státi se nemohlo, mocí k témuž království přijíti a to opanovati ráčil, jakož pak J. M. Kr. hned po smrti krále Jana s pozůstalou vdovou i s jejími radami v dobrovolné jednání se dáti ráčil, v dotčeném jednání (jak se najde i pokáže), J. M. více než slušné bylo a než J. M. podle smlouvy učiněné povinnovat byl, se podával a učiniti chtěl, ale nic jest J. M. obdržeti nemohl aniž kdy od nich jaké slušné cesty J. M. podáno bylo.

Tak z té příčiny J. M. Kr. jsa k tomu přinucen, aby J. M. království uherské mocí a válkou, prvé nežli by Turek vojensky do téhož království na zkázu a záhubu dotčeného království, zemí J. M. Kr. i všeho křesťanstva se uspíšil a přitáhl, opanoval, podle nejvyšší možnosti své všechno, kdež co měl, vynaložiti, důchody rozzastavovati i komoru svou královskou schuditi a k tomu stavův království českého i jiných J. M. věrných poddaných na mnohých předešlých sněmích obecních o pomoc skutečnou milostivě žádati a napomínati ráčil s tím doložením, jestliže se taková pomoc skutečně a s dostatkem nestane a Turek Budína v svou moc dosáhne, jaká nenabytá, znamenitá škoda a záhuba z toho přijde a povstane, což bezpochyby všecko stavové v dobré paměti mají. I to jich také tajno není, kterak již dávný a dlouhý čas a s jakým znamenitým, nesnesitedlným nákladem J. M. Kr. vojsko v Uhřích drží a jim platí, i v Řezně na říšském sněmu při císaři římském J. M., kurfirštích, knížatech a stavích svaté říše o spěšnou pomoc a přitažení lidu jednati ráčil s tím doložením, jakž nyní jmenováno, jestliže taková spěšná pomoc časně učiněna nebude a vojsko J. M. Kr., kteréž podle turecké moci dosti mdlé a malé bylo, opuštěno bylo, že skrze to J. M. Kr. a J. M. zemím a poddaným veliké nebezpečenství nastane, zkázy a pádu J. M. poddaní obávati se musí; ale když taková pomoc od říše poslána, v čas svolena a vypravena nebyla a turecký císař v tom se svou velikou mocí osobně přitáhl, jaké se nešťastné lidu J. M. Kr. a poddaných J. M. odtažení u Budína stalo a kterak pozůstalá vdova po králi Janovi s radami svými Turku Budín podali, o tom každý lítostivou a žalostivou vědomost míti může.

Však proto nicméně J. M. Kr. neopominul jest hned, jakž o tom nešťastném odtažení i také že ta pomoc od říše tak neskoro i poněkud s nedostatkem vypravena byla, zvěděti ráčil, s Turkem v dobrovolné rokování se dáti a skrze posly své jeho žádati i tak pracovati ráčil, aby od takového svého předsevzetí pustil; což jest J. M. skrze své pilné práce obdržel, že dotčený Turek po Budína a Peštu opanování nazpátek odtáhl a tak tudy markrabství moravské, arciknížetství rakouské i jiné J. M. blíž příležející země na ten čas v pokoji před Turkem zůstaly; hned J. M. Kr. tehdáž po zemi zámky a místa v Uhřích, jakožto: Prešpurk, Staré Hrady, Vyšehrad, Ostřihom, Horní Bělohrad, Komárno a Thatu (?) kromě těch míst proti Levoči, bánským městóm a slavonské i charvatské zemi osaditi a pokudž na pospěch býti mohlo, špihovati rozkázal a poručil, mimo to až posavad na jiná ustavičná vydání znamenitý náklad J. M. Kr. přichází. Avšak aby před stavy i to tajné nebylo, čehož jest turecký císař skrze psaní svá na J. M. žádal, J. M. jim oznamuje: že jest tyto cesty podal, chceli J. Kr. M. před ním pokoj míti, tehdy aby jemu Ostřehoma, Horního Bělohradu, Vyšehradu a Thaty postoupil a z jiných měst a zámkův, které J. M. v Uhřích drží, plat a tribut dával, pakli by to J. M. Kr. učiniti nechtěl, píše a opovídá se skrze baše, aby J. M. Kr. žádného poselství více k němu posílati a vypravovati neráčil; z čehož stavové království českého i všickni jiní snadně rozuměti mohou, jaký úmysl a předsevzetí tureckého císaře jest a kdyby se témuž Turku všecko to tak podle vůle a žádosti jeho vykonalo, jaká by naděje proto stálého pokoje býti mohla, vzhlédnouc na předešlá toho Turka předsevzetí a jednání, o kterýchž se vejš zmínka činí, že žádného příměří, ani toho, což připoví, nedrží, ano nynějšího času přes svá připovídání, baše, který na Budíne jest, po nynějším tureckého císaře odtažení nejednou se jest již o poddané J. Kr. M. v Uhřích pokoušel i sjezdy na ně učinil.

J. M. Kr. znajíc, že ti zámkové a Bělohrad Horní, kterýchž Turek žádá, jsou jakožto klíč od království a zemí těchto, k tomu dosti pevní, před kterýmiž turecký císař, aby i osobně s svou mocí přitáhl, rozsedlati (!) musí, neb kdyby těch zámkův dosáhl, tehdy by již Dunaje k tomu království uherské tím snadněji dokonce opanovati mohl a k markrabství moravskému, k arciknížetství rakouskému i k jiným zemím k sjezdům svým odevřenou bránu měl, protož J. M. Kr. se nezdálo na takovou jeho neslušnou žádost odpovědi dáti a ještě méně k tomu svoliti, aby na škodu všeho křesťanstva a zvláště zemí svrchu psaných ti zámkové Turku puštěni býti měli.

J. M. Kr. také na stavy království českého vznášeti a jim oznamovati ráčí, že J. M. lid válečný císaře římského J. M. i také říšský pro zachování hranic do Uher vypraviti a přes to ještě další poručení učiniti a okolo dvou tisíc jízdných lehkých koní přijíti poručil i těm záplatu a službu z vlastního měšce J. M. Kr. obmysliti ráčil z té příčiny, poněvadž jest Turek Budín dvěma tisící pěšími a Pešť čtyřmi tisíci jízdnými osadil, kterýmžto lidem on Turek blíž přísedící země každého času sjezdy a vpády trápiti bude, a jestliže proti tomu J. M. Kr. lidu jízdného lehkého míti a chovati neráčí, s těžkostí se témuž Turku a jeho vpádóm s lidmi pěšími jaký dostatečný odpor a obrana státi bude moci, neb k takové potřebě s lehkými koňmi jízdní nejužitečnější jsou.

J. M. Kr. proto stavům království českého toto tak v obšírných slovích oznamovati ráčí, aby oni i také země k království českému příslušející o tom vědomost měli, kterak J. M. Kr. milostivě, otcovsky a s nemalým nákladem prese všechna předešlá těžká a znamenitá vydání milostí svou královskou k tomu nachýlen býti ráčí, pokudž nejvýš možné J. M. Kr. země a poddané věrné milé před ukrutnými a krvežíznivými tureckými sjezdy, vpády, záhubami a škodami zachovati a ochrániti; J. M. Kr. nic by raději a milostivěji viděti neráčil, než aby J. M. Kr. s to býti mohl, aby J. M. země a poddaní bez vydání a nákladův od J. M. Kr. dostatečně obhajováni a chráněni býti mohli; ale jak jest to J. M. Kr. přes předešlá stavům oznámená ustavičná vydávání, kterýmiž J. M. Kr. bez přestání, jakž napřed dotčeno, od počátku J. M. kralování a panování až posavad obtěžován byl, a zvláště proti takovému mocnému a ukrutnému nepříteli, kterýž mocí a tyranstvím svým se všemi křesťanskými i jinými sobě přísedícími potentáty válčí i je přemáhá, dobře možné učiniti, toho stavové jako ti, kteříž o tom předešle dobrou vědomost mají, zdravě při sobě povážiti mohou.

A ač J. M. Kr. před dávným dlouhým časem a zvláště tehdáž, dokudž ještě snadněji bylo a s menším nákladem se státi mohlo, za potřebné a vysoce důležité uznávati ráčil, aby se o dostatečnou, skutečnou, prospěšnou pomoc a odpor proti tomu nepříteli jednání před se bylo vzalo i nejednou o společné J. Kr. M. království, zemí a poddaných shledání J. M. státi a pracovati ráčil, ale nemohouc J. M. Kr. přes takové jeho starání, pracování a napomínání stavův království českého k tomu přivésti, aby k dotčenému společnému shledání osoby s plnou mocí ven z království byli chtěli poslati, tak jakž na předešlých sněmích i na nejposlednějším od J. M. při času panny Marie narození položeném odpověď stavův ta byla: že jsou J. M. Kr. na to ukázali, ráčili J. M. sněm obecní v království českém položiti a z jiných zemí buď k království českému příslušejících aneb z J. M. dědičných zemí osoby aby naň přijely, zříditi a způsobiti, to při vůli a mocnosti J. M. Kr. se zůstavuje, a země k království českému příslušející, nechtíc se před stavy dotčeného království jakožto hlavou vytrhnouti a z prostředku svého osoby s plnou mocí, dokudžby prvé stavové království českého o to se nesnesli, vypraviti, skrze to jest se až posavad takové společné království a zemí J. M. Kr. shledání a o pomoc skutečnou jednání sjíti a státi nemohlo.

A tak stavové království českého z toho rozuměti mohou, jestliže jest J. M. Kr. osobou, vůlí a napomenutím předešlým i nyní strany toho společného shledání co scházelo, neb žádný spravedlivě toho J. M. přičítati a říci nemůže, aby J. M., když od svých království, zemí a poddaných před dávným časem za společné shledání žádán a prošen byl, toho odepříti ráčil, v tom by se J. M. Kr., pokudžby to o J. M. praveno bylo, před pánem Bohem a lidmi křivda dála.

J. M. Kr. nepochybuje, že stavové tuto J. M. pravdivou omluvu a jakž jest sama v sobě za dostatečnou přijmou a té místo dadí, neb J. M. Kr. od počátku svého kralování až podnes nic jiného před se bráti ani obmýšleti neráčil, než to což by J. M. Kr. věrným poddaným a zemím k dobrému a užitečnému se trefiti a přijíti mohlo a zvláště aby ukrutný nepřítel všeho křesťanstva žíznivý Turek se svými mezemi a hranicemi opodál od J. M. Kr. království, zemí a poddaných oddálen a zahnán býti mohl, pro což jest J. M. Kr., jakž všem dobře vědomé, všeho kdež co měl vynaložiti i vlastního života svého vážiti nelitoval, ale že jest při takovém J. M. Kr. ustavičném milostivém a otcovském pracování a jednání a což by J. M. Kr. ku potěšení všeho křesťanstva srdečně a mile rád byl viděl, se nestalo, v tom J. M. Kr. žádné viny nemá aniž jest tu co na J. M. Kr. milostivé vůli než spíše druhdy na nedostatku a nedostatečném přičinění a pomáhání mnohých scházelo.

A poněvadž jest již pohříchu k tomu přišlo, že Turek Dunaj až pod Budín a všecko což za Budínem leží, pod svou moc podmanil, takže týž Turek nejenom J. M. Kr. země a poddané, ale i některé stavy říšské s jich blíže přísedícími zeměmi hubiti a hranice své rozšiřovati bude moci, ješto tudy J. Kr. M. i všeho křesťanstva moc a síla zoužena a nemalý počet koní lehkých odjat bude; jestliže Turek bez překážky, s pokojem některý čas v království uherském zůstane a obyvatele v Uhřích k poslušenství a poddanosti své přivede, zajisté že týž nepřítel potom tak snadně z Uher vyhnán a vykořeněn nebude moci býti a všecky jiné země příležící (a aby pak dotčený Turek s žádnou jinou větší mocí do Uher nepřitáhl) ustavičných záhub, sjezdův a zkázy očekávati musí. Neb jest věc jistá, když nepřítel čas svůj příležitý shledá, že svých sjezdův a vpádův nezanechá.

K tomu se i to z předešlých minulých zběhlých věcí nachází, že ty země, kteréž sou Turku tribut připověděly dávati a tudy pokojně žíti chtí, že k jistému zkažení a záhubě přišly a přicházejí, čehož se jest tuto nicméně nébrž více obávati, neb často psaný Turek veliké a široké pomezí proti všem zemím křesťanským má a poněvadž se nynějšího času o ty takové těžkosti a budoucí nebezpečenství netoliko J. M. Kr. království, knížetství, zemí a poddaných ale všeho křesťanstva dotýkající rozjímati a jednati má, ráčil jest J. M. Kr. na nejposlednějším sněmu říšském v Řezně podle té spěšné od říše svolené pomoci při císaři římském J. M. a stavích svaté říše jednati i k tomu přivésti, že podle téhož říšského sněmovního svolení a zavření 14 dne měsíce ledna nejprve příštího strany dostatečné a trvalé, stálé pomoci jednati a zavírati se bude, o čem siřeji skrze J. M. Kr. komissaře na nejposlednějším sněmu obecním zde na hradě pražském stavům jest oznámeno a předloženo bylo a ještě týž artikul pro pamět se jim od J. M. Kr. k přečtení a vyrozumění sepsaný podává.

Také před stavy království českého toho tajiti neráčíme, jakou jsú trvalou pomoc na ustavičnou bedlivou žádost císaře římského J. M. i tudíž naší k obraně křesťanstva kurfirštové, knížata a stavové svaté říše, znajíc, že touto nynější spěšnou jejich pomocí s dostatkem nebude takovému nepříteli moci odoláno býti, svolili a na tom se snesli, že za tři léta pořád zběhlá dvacet tisíc lidu pěšího na osobách zouplna a čtyry tisíce koní zbrojných ustavičně v poli, tu kdež potřeba bude v království uherském neb jinde, držeti a jim platiti chtí a hned příštího patnáctého dne měsíce dubna vytáhnouti a ten lid pospolu míti připověděli.

Však proto na nás jsú byli uložili, abychom my podle toho s králem polským J. L. a s oběma vejvody valašskými a s jinými věrnými poddanými našimi z království uherského i také českého dvacet tisíc koní lehkých, k tomu střelbu polní nákladem naším drželi a chovali: což nám v to se dáti a podvoliti dobře možné nebylo, neb my krále polského mocni nejsme ani se v tom na J. L. ubezpečiti nemůžem, jestli by nám nynějšího času pomáhati chtěl, poněvadž s Turkem příměří má, vevojda valašský ten jest poplatník a poddaný Turka, také nic neučiní, protož tomu stavové svaté říše sami dobře, jaký bychom náklad učiniti na 20.000 lidu, k tomu takový znamenitý počet koní, střelbu všecku držeti museli, rozuměti mohou, že by nám s poddanými našimi proti takové jejich pomoci mnoho i nesnesitedlné a nemožné učiniti bylo; než k tomu jsme se podvolili, že při královstvích a zemích a věrných poddaných našich milých i jinde s pilností jednati, bedlivě pracovati a vyhledávati ráčíme, co nejvíce nám a poddaným našim možné bude lidu jízdného i pěšího, k tomu střelby, lodí i jiných potřeb válečných zjednati a držeti, a pokudž s poddanými našimi se snesem, že jim na sjezd, kterýž 14 dne měsíce ledna v Špejru od stavův říšských jest položen, to oznámiti máme, což jsú tak od nás na ten čas přijali a při tom zanechali.

Ale znajíc, že ten čas, v kterémž J. M. Kr. stavům říšským na jich žádost odpověď konečnou o pomoc trvalou dáti má, jest krátký, zdálo se J. M. Kr. za nejužitečnější býti, aby předkem společné shledání zemí J. M. Kr. i sněmové obecní držáni byli; kdež pak J. M. Kr. vrátíc se z říšského sněmu do zemí svých, ráčil jest bez meškání sněmy obecní rozepsati poručiti, ale nijakž jest se spěšněji takové J. M. Kr. společné zemí shledání až teprva nyní sjíti nemohlo.

Avšak prvé než se k dotčeným jednáním přistoupí, uvažujíc J. M. Kr. za nejpotřebnější býti, aby se to s pomocí pána Boha začalo, zvláště poněvadž pán Bůh trestání a ránu totiž: mor drahotu, válku a rozdvojení u víře svaté křesťanské několik let pořád (bezpochyby pro mnohé rozličné těžké hříchy, kterými lid křesťanský poskvrněn jest, takže na mnohých místech při lidu křesťanském všecken stud a bázeň boží padla a proti tomu zase všechno zlé povstalo) dopustiti ráčil, čehož za předkův našich, kteříž v bázni boží živi byli, nikdá tak těžce slýcháno nebylo; i sluší nám pána Boha všemohoucího, aby takový svůj svatý božský hněv ukrotiti, od nás odvrátiti, nad křesťany se smilovati a jim proti nepřátelům Turkům vítězství dáti ráčil, s náboženstvím z celého srdce upřímného a skroušeného prositi a konečně se o pomoc utéci: J. M. Kr. ráčil jest, kterak a na jaký způsob s náboženstvím prosby k jeho svaté milosti se díti mají, v jiných zemích svých nařízení o tom učiniti, tolikéž J. M. Kr. stavův království českého žádati a napomínati ráčí, aby se předně ku pánu Bohu všemohoucímu modlitbami svými utekli a jeho svaté milosti se poručili s tou nadějí a vírou, že všecka jich předsevzetí počnouc od pána Boha snadnější průchod a lepší štěstí míti budou.

A protož J. M. Kr. za velice důležité a potřebné uznávati ráčí, aby stavové království českého podle svolení a zavření sněmu říšského v Řezně a žádosti stavův svaté říše na J. M. Kr. strany pomoci trvalé vložené, kterak by dotčený počet lidu, který se po J. M. Kr. žádá, v tu trvalou pomoc svolenu pojat, vyzdvižen a k skutečnému vyřízení přijíti mohl, k tomu také, na jaký způsob by armáda, lodě, střelba a jiné potřeby válečné, místa pomezní a lid služebný na hranicích pro zabránění ustavičných sjezdův a vpádův od nepřátel vychován býti, nařízení o profiant a spíži státi se mohlo, společně mezi sebou rozmlouvali, jednali a rozjímali.

J. M. Kr. milostivě žádati ráčí, aby stavové v tom ve všem, jakž vejš dotčeno, J. M. Kr. radú a pomocí svou skutečnou neopouštěli, pilně a bedlivě co na tom nejenom J. M. Kr. královstvím, zemím a poddaným, věrným milým, ale jim samým a vlasti jich i všemu křesťanstvu záleží, uvážili, neb J. M. Kr. jest od stavův říšských povědíno: jestli by J. M. těch potřeb, jak se svrchu píše, objednati a zříditi neráčil, že by oni nemohouc lehkých koní, lodí a armády, děl, prachův a spíže tak daleko podávati, nevěděli ani nemohli lidu svého válečného k obraně křesťanstva s užitkem vypraviti a poslati.

I sluší na to stavům zdravě pomysliti, aby se o to, jakž J. M. Kr. o nich pochybovati neráčí, skutečně a dostatečně snesli a nejenom J. M. Kr. královstvím a zemím dobrý příklad dali, ale poslušně a dobrovolně v tom se okázali, rozpomenouc se na to, jestliže by takové jich stavův společné jednání bez užitku se rozešlo, jaké by překážky všem J. M. Kr. královstvím a zemím napotom se státi i k tomu ta pomoc trvalá od říše svolená, o kterúž se v Špejru nyní dokonce zavírati má, rozjíti se musela; ješto by skrze to netoliko J. M. Kr. královstvím, zemím a poddaným věrným milým, ale jim samým i všemu křesťanskému světu znamenitá a nenabytá škoda i záhuba povstala, čemuž sami stavové z předešlých a výš oznámených věcí snadně rozuměti mohou.

Poněvadž J. M. Kr. v tom ve všem jednání nic užitečnějšího, než aby se spěšně jednalo a působilo a zase nic škodlivějšího, jestliže v tom jací odtahové se díti budou, uznávati ráčí, z těch příčin J. M. Kr. stavův království českého milostivě napomínati ráčí, aby bez meškání jednomyslně o skutečnou a dostatečnou pomoc se svolili, tak aby stavům svaté říše nyní v Špejru shromážděným pro snadnější jejich jednání vyřízení a vykonání, pro dobré a chvalitebné srovnání, společné snesení a zavření, co jest J. M. při poddaných svých zjednati a obdržeti ráčil, se oznámiti mohlo.

I to J. M. Kr. před stavy tajiti neráčí, kterak císař římský J. M., pán a bratr J. M. nejmilejší, zvěděvše, že turecký císař Budín opanoval a nemalý díl království uherského sobě podmanil, znajíc, že by na té v Řezně svolené trvalé pomoci dosti nebylo, ráčil jest J. M. Kr. skrze poselství své rozkázati a poručiti, aby hned na J. M. C. místě znovu sněm říšský do města Špejru rozepsal a ten 14 dne měsíce ledna stavům říšským položil, a J. M. Kr., aby sám pro takovou znamenitou a velikou potřebu všeho křesťanstva osobně na ten sněm přijeli žádati ráčil: kdež pak J. M. Kr. tak učiniti a ten sněm do již dotčeného města položiti ráčil, na kterýž císař J. M. poselství své znamenité vypraviti a při sta vích svaté říše jednati poručiti ráčil i J. M. Kr. sám osobně tam býti ráčí, aby kurfirštové, knížata i jiní stavové svaté říše vzhlédnouc na nynější potřebu a důležitost, kteráž na křesťanstvo od nepřítele Turka se valí, nejenom tu trvalou předešle svolenou pomoc vyřídili, ale mnohem větší a znamenitější lid a vojsko, o to se snesúc, proti tomu nepříteli hned z jara vypravili a k obraně křesťanstva do království uherského k opanování Budína i toho království; kdež by potřeba kázala, poslali.

Při tom jest J. M. C. i ten úmysl svůj J. M. Kr. oznámiti ráčil, jestliže stavové svaté říše, jak se o nich nepochybujte, dostatečnou pomoc a vojsko své tak jakž potřeba nynější ukazuje, svolí a zjednají, tehdy J. M. C. osobně se vší svou mocí spolu s nimi na toho krve křesťanské žíznivého Turka a tyrana táhnouti a to podle nich činiti i tak se zachovati ráčí, jakž na císaře římského a předního pána křesťanského dobře náleží.

Také J. M. C. od otce svatého papeže na J. M. C. jednání jest za odpověď dáno, že J. M. Kr. a křesťanstvo pomocí svou opustiti neráčí, nébrž posly své na sněm říšský vypraviti a všecko nejvýš možné proti takovému nepříteli Turku podle J. M. Kr. předsebráti a pomáhati rád chce; i poněvadž papež, císař římský J. M. a stavové svaté říše pro obranu svaté víry křesťanské s takovou náchylností podle svých nejvyšších možností pomáhati ráčí a J. M. Kr. také nic scházeti nemá, nébrž nelitujíc J. M. všeho, kdež co má (jakž i posavad činiti ráčil) vynaložiti a hrdla svého vlastního podle věrných poddaných svých milých nasaditi a s pomocí božskou a poddaných svých brániti ráčí, protož J. M. Kr. o stavích království českého nepochybné víry býti ráčí, že takové J. M. žádostivé předložení a jednání, kteráž malá nejsou, k srdcím svým připustí, J. M. Kr. pána svého milostivého, sami sebe, žen, dítek, vlasti neopustí, než k skutečné obraně, jakž svrchu dotčeno a nynější potřeba tak znamenitá ukazuje, se míti budou, tak aby jiní vidouc dobrý počátek příkladem jich k témuž zbuzeni a k takovým pomocím náchylnější byli.

A J. M. Kr. jejich povolnost, o kteréž nepochybujte, vší milostí svou královskou zpomínati i nahrazovati, králem a pánem jich milostivým býti ráčí.

Což se pak toho shoření desk zemských na hradě pražském, že jest to z dopuštění pána Boha všemohoucího ke škodě J. M. Kr., stavům i všem obyvatelům, jakž zprávu J. M. míti ráčí, se stalo, dotýče, J. M. Kr. nad tím zvláštní zarmoucení a lítost podnes míti ráčí: ale poněvadž se již stalo a jinače napraveno býti nemůže, než aby hned zase k nařízení a vyzdvižení takových desk zemských stoupeno a s pilností vyhledáváno bylo, kudy a kterak by vyzdviženy a znovu jmenovaných desk sepsání s vědomím a povolením J. M. Kr. vyříditi se mohlo, J. M. Kr., pokudž nejvýše možné a J. M. posloužiti bude moci, v tom nic sjíti nemá, než všecko J. M. rád, nelitujíc žádné práce, učiniti a skutečně k vyzdvižení jmenovaných desk zemských pomoci ráčí, aby tak chudý jako bohatý k spravedlnosti své přicházeti a právo průchod svůj tak jakž i prvé míti mohlo. Protož J. M. od stavův království českého rady v tom, kterak by ta věc nejspěšněji k vykonání a zavření přijíti mohla, žádati ráčí.

J. M. Kr. strany mince, která se v tomto království tepe, i jiných přespolních mincí, kteréž se již zhusta z cizích zemí do království tohoto vnesly, časté zprávy od lidí docházejí, jakou znamenitou a velikou škodu obyvatelé dotčeného království a zvláště ti, kteříž handle své s okolními zeměmi mají aneb při hranicích sedí na té minci bráti a na své české mincí ztrátu nésti musí: i poněvadž J. M. Kr. před některým létem stavy království českého před takovými škodami, kteréž již očitě vidí, milostivě opatrovati i výstrahu jim dávati ráčil s tou žádostí, aby mince v zemích J. M. Kr. podle mince rakouské se srovnaly, že mnohem jejich lepší a užitečnější bude, ale když se jim nezdálo toho učiniti, J. M. nevěděl co k tomu říkati, musel se těm jich škodám (ač neřád) i podnes dívati. Jestli stavové chtějí se dalších škod strany mince uvarovati, J. M. Kr. ráčí poručiti o srovnání mince podle země rakouské a těch okolních kurfirštův a knížat, kteříž se s J. M. Kr. o mincí v zemi snesli, jednati dáti a tak to naříditi, že stavové své dobré užitečné na tom seznati a před škodami se uvarovati budou moci.

A jakož J. M. Kr. na předešlém sněmu ráčil jest na stavy království českého dáti vznésti a jim skrze instrukcí oznámiti, kterak někteří okolní sousedé v grunty a statky k tomuto království příslušející i v meze se vkládati nepřestávají, žádajíc v tom rady, i není J. M. Kr. na to žádná odpověď dána: protož ještě J. M. Kr. stavům o to připomínati ráčí, aby J. M. svou radu dali, kterak by v čas zastaveno a opatřeno býti mohlo; J. M. Kr. neřád by se toho dopustil, aby za kralování J. M. jaké odcizení gruntův, statkův aneb mezí tohoto království státi se mělo, než J. M. Kr. podle stavův tohoto království ráčí tak opatrovati a na tom býti, aby radši království k rozšíření nežli k jakému zoužení přišlo.

Jestliže by pak stavové království českého aneb osoby obzvláštní jaké další těžkosti měli, J. M. Kr., nechtíc aby řečí svou a oustním rozmlouváním J. M. Kr. zaneprázdňovali a čas mrhali, žádati ráčí, aby ty a takové těžkosti napsané dali a J. M. v to nahlédnúc a tomu vyrozumějíc, ráčí jednomu každému podle náležitosti spravedlivou i milostivou odpověď dáti a pokudž možné bude opatření učiniti.