294. Usnešení o napravení pohořelých desk zemských, kteréž se stalo na sněmu l. 1541, 5. prosince.
Desky zemské: kvatern trhový černý od l. 1541 do 1542. Tom. I, B 18.
Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice. Amen. Jakož jest z dopuštění pána Boha všemohúcího pád ohněm na dsky zemské přišel, kterýmžto ohněm všecky na hradě pražském tehdáž, když jest týž hrad veškeren vyhořel, shořely a v zkázu přišly jsou a to léta božího 1541 ten čtvrtek před hodem Ducha svatého, pak aby taková zlá a nešťastná příhoda a zkáza desk, tudíž i lidských spravedlností s boží pomocí k napravení přijíti mohla, z té příčiny na sněmu, kterýž držán byl po té nešťastné příhodě na hradě pražském ten pondělí po sv. panně Barboře léta etc. 41, k napravení týchž desk pohořalých, tudíž i k opatření všelijakých lidských spravedlností takto jest srovnáno a nařízeno:
První artikul.
Item, kdož jest koli ze všech tří stavuov i také dědinníkuov a těch, kteříž s povolením J. Kr. M. a pánuov ouředníkuov, soudci zemských jaký vklad dědictví bud! trhem, postoupením, zápisem neb smlouvou aneb jakýž koli jiný zápis ve dskách měl, jestliže jest ten živ, kdož jest mu jej ve dsky kladl, tehdy má ho napomenuti, aby mu zase ten vklad neb zápis dskami stvrdil; pakli by ten neb ti zemřeli, tehdy dědicové, poručníci aneb nápadníci jich, jsouc též napomenuti neb obesláni, budou povinni to vykonati a vyříditi. A kdož jest které dědictví před shořením desk zemských tři léta a 18 nedělí pořád zběhlých pokojně bez naříkání vydržel, ten každý aby při tom zuostaven byl a komuž koli co ve dsky znovu klásti bude, při témž vkladu aby toliko svú závadu, tak jakž země za právo má, spraviti povinnen byl.
Stanné právo.
Úředníci mají na pány podati.
O věna a zápisy nápadní. Než což se věnných a nápadních zápisuov dotýče, ty v své celosti zuostati mají; pakli by ten, kdož jest prodával aneb jakkoli jinak ve dsky zemské kladl, po napomenutí toho, komuž by ve dsky klásti měl, ve čtyřech nedělích pořád zběhlých toho neučinil a zase do desk jemu klásti zanedbával, tehdy na takového každého držitel statku muož a má obeslání sunní vzíti před úředníky menší desk zemských a to k druhým čtyřem nedělím pořád zběhlým. Pakli by kdo po takovém obeslání, jsa obeslán, nestál svévolně, má naň stanné právo dáno býti
Tolikéž bratří, strajci a jiní všickni společníci, kteří by jedni druhých buď dskami neb listy dílni byli, též díl neb díly aby sobě zase do desk kladli. Než což se rozdíluov jakýchž koli před zřízením zemským o rozdílích učiněným dotýče, ti v své celosti zuostati mají; pakli by kdo toho učiniti nechtěl pravě se nějaká slušnú výmluvu míti, tehdy úředníci menší mají strany na J. M. pány soudce zemské k najprvnějším Suchým dnuom podati a J. M. mají hned po vyhlášení puohonuov to slyšeti a bez odtahuov spravedlivé rozeznání a konec o to učiniti, a našlo-li by se při kom, že zoumyslně ve dsky klásti puovodu jest nechtěl, tehdy J. M. páni soudce zemští mají mu tu hned pod skutečným trestáním rozkázati a jeho skutečně k tomu přidržeti, aby tomu dosti učinil.
Druhý artikul.
O výpisích z desk.
Item, kteříž by pak výpisy z desk pod pečeťmi řádné měli jakýchž koli zápisuov buď trhuov, postoupení, správ, věcí, díluov, přísudkuov a výpovědí a z milosti připsání, též také komorních platuov, kšaftuov aneb z duchovních a manských statkuov v dědictví uvedení, též i královských statkuov s povolením země v dědictví uvedení a na též statky královské neb zápisné majestáty sobě řádně dané, zápisy zástavní aneb smlouvy, a tak jakéž koli pořádné výpisy by měli, ti všickni jsou povinni jedni druhým je dáti zase do desk vložiti a to konečně do tří let a 18 nedělí pořád zběhlých, když by koli s nimi ke dskám přišel neb přišli.
O čtení trhuov a jiných zápisuov.
Pakli by kdo výpisuov neměl, tehdy též bude moci tím zpuosobem a pořadem jakž v prvním artikuli dotčeno, napomenouc aneb obešlíc před úředníky pražské, sobě to vyříditi. Však když ti výpisové do desk vloženi budou, mají hned po vkladu tajden před Svátostí a tajden před sv. Martinem až do tří let a 18 nedělí pořád zběhlých všickni přečteni býti, aby o nich každý vědomost měl. A chtěl-li by kdo pořadem práva kterému zápisu odpor učiniti aneb jinak k němu spravedlnost míti, o tom věda, to každý učiniti bude moci. Pakli by kdo od počátku toho čtení, moha to učiniti, žádného odporu neučinil žádnému zápisu, tehdy potom jeden každý bez přerušení při svém zápisu zachován a zuostaven býti má neb mají, krom kdož by věna a nápady na kterých statcích měli. Pakli by kdo v tom času, jak dotčeno, maje takové jakéžkoli výpisy, jich do desk zemských vložiti a vepsati nedal, tehdy předkem aby sám jich neužil a komuž by je koli na škodu zachoval, ten aby ho, uptaje se, z toho viniti mohl.
Třetí artikul.
O statcích zápisných a duchovních.
Item, což se pak všelijakých statkuov zápisných a duchovních ve dsky zemské na relací a povolení J. M. Kr. zapsaných dotýče, nicméně i kdož jsou jakékoli majestáty pořádně sobě dané a zápisy neb smlouvy na statcích zápisných měli, ježto by jim shořely neb jakkoli zmařeny byly, též i kdež jsou sirotci, majíc sobě léta od J. M. z plného soudu zemského daná, statky jakéžkoli a komužkoli ve dsky kladli, to také kdožkoli pořádně a dostatečně před úředníky menšími na schválení jich pokáze, sobě zase dskami bez zvláštní relací Kr. M. i J. M. stvrditi bude moci tím zpuosobem a pořadem jakž nahoře je dotčeno.
Čtvrtý artikul.
O obesláních.
Item, což se pak obeslání jakýchžkoli a očkoli dotýče, tu jeden každý kdož obeslán jest, má své obeslání do Suchých dní postních najprvé příštích před úředníky menšími položiti, tak aby o obesláních. se tu pořádně, které před kterým státi má, ve dsky zemské vepsala a lidé po pořádku aby k slyšení přijíti mohli; pakli by kdo pravil, že svého obeslání nemá, tehdy aby toho se, jakž za právo, odsvědčil a když to učiní, tehdy puovod bude moci jiné obeslání naň vzíti o touž věc.
Pátý artikul.
O zápisích a trzích, kdož je sami sobě ve dsky kladú.
Item, což se pak těch statkuov, které jsou ve dskách kdožkoli měli buď trhem, odkázáním aneb nápadem a jakžkoli přišlých dotýče, ješto již ti lidé, kteří jsou to do desk kladli, zemřeli a tudy držitelé statku nemajíc výpisuov z desk aneb smluv o tom, nevěděli by, jak toho sobě dskami zase stvrditi, i tento artikul jest takto srovnán:
že každý držitel svého statku má a povinen bude ke dskám přijíti a to oznámiti, od kterého času podle vědomosti a paměti a od koho statku svého v držení jest, by pak otci, dědu aneb předkuom jeho týž statek prodán byl a v ruce vsel, a úředníci pražští menší desk zemských mají na to zvláštní registra udělati a to poznamenati a tolikéž, jakž nahoře dotčeno, vuobec lidem všem přečísti, aby každý věda o tom, chtěl-li by jemu odpor činiti, toho vuoli měl; pakli by po takovém vuobec přečtení v těch časích a létech žádný tomu odporu nečinil, tehdy aby to potom ve dsky zemské beze vší překážky vedle téhož poznamenání, jeden každý přijda ke dskám zemským sobě ve dsky kladl.
Pád desk.
Však toto se při těch všech třech artikulích svrchu psaných vyměňuje i při všech jiných spravedlnostech lidských: jestliže by se to při komžkoli našlo a vyhledalo, znajíc takový pád z dopuštění božího, že by někdy nějakým promlčením anebo prvé odsouzeným zápisem neb kšaftem, majestáty aneb jakýmžkoli lstivým zpuosobem, znajíc takový pád desk, bud i rozdíly jaké bratří, strajcuov aneb jakýchžkoli společníkuov dskami sobě zapisovati směl a co sobě stvrzovati aneb na něco navracovati a nastupovati a jiného o statek připravovati zoumyslně chtěl aneb zápisu nepořádně, nemaje k němu spravedlnosti, odpieral a J. M. to uznati ráčili, ten aby každý vedle uvážení J. M. pánuov ouředníkuov a soudci zemských bud na cti, hrdle neb statku skutečně trestán byl i s tím, kdož by tu při od něho vedl a k takové lsti radil.
Šestý artikul.
Komuž co z manství král propouští.
Item, komuž jsou předešlí císařové a králové čeští i J. M. Kr. ráčil statky jakéžkoli z manství propustiti, v dědictví uvésti, ježto bud majestáty, směny (!) neb smlúvami ve dskách zemských byly, též i kdož by frystuňky bud dědičné neb jiné jakékoli na hory měli, kteříž jsou prvé ve dskách byli, pak kdož by koli takové majestáty, smlúvy neb směny též i frystuňky řádně vyšlé, což by dostatečně pokázati mohli neb jich vejpisy měli, ten každý bude je moci sobě konečně na ty časy, jakž nahoře vyměřeno, zase ve dsky zemské vložiti; též také i kdož by bud dědičné neb jakéž koli frystuňky, ježto by prvé ve dskách nebyly, měli, ti jich také každý užiti a při nich zuostaveni býti mají. Pakli by komu majestát neb smlúva jakžkoli se zmařila, ježto jest prvé ve dskách byl neb byla a to že by se pokázalo, tehdy za to máme všickni stavové J. M. Kr. prositi pro duostojenství a poctivost J. M. Kr., jakožto pána svého, aby J. M. Kr. zase milostivě to do desk vložiti jednomu každému ráčil, jakž toho J. M. povinen býti ráčí, tak a tím zpuosobem, jakž by to dostatečně a pořádně pokázal, že jest to prvé ve dskách měl a to z příčiny té: poněvadž mnozí statkové jsouc v dědictví uvedeni a ve dsky zemské řádně zapsáni byli, ještě předešle z desk dvorských vymazáni a přetrženi nejsou; ješto i za to prosíme, aby tiž statkové, kteříž jsou již v dědictví uvedeni a to kdo pořádně ukáže a nejsou ještě z desk dvorských vymazáni, ti aby přetrženi a konečně k bezpečenství našemu i našich dědicuov a potomkuov vymazáni byli a ve dsky zemské převedeni, a to všecko aby se ve třech letech a v 18 nedělích pořád zběhlých vykonalo; pakli by kdo v tom času sobě toho nevykonal, tehdy aby předce ti zápisové ve dskách dvorských zuostali. Pakli by sobě toho bezelstně na J. M. Kr. skrze relací obdržeti nemohli neb nemohl, tehdy ten neb ti budou moci to na soud zemský vznésti a J. M. s vědomím a s dostatečné zprávy učiněním J. M. Kr. aneb v ne přítomnosti J. M. Kr. prokurátoru J. M. Kr., aby J. M. toho každého v tom opatřiti ráčili, aby mu to promlčení v tom času ke škodě nepřišlo; a jestliže by jací rozdílové kdy o statky lenské a manské byli, ty má nejvyšší sudí dvorský rozvažovati na soudu svém spolu s radami svými.
Sedmý artikul.
O zápisích všech
Item, což se pak všech zápisuov dskami většími i menšími zapsaných dotýče, podle kterýchžto zápisuov a pokut, v týchž zápisích zapsaných, již jsou se mnozí komorníky pražskými uvázali, tak že již k listu obrannímu přišlo, protož ten každý, kdož to pořádně a dostatečně pokáze bud pamětí úředníkuov menších aneb komorníkuov extrakty, ti mají při tom zachováni býti a předce právo dovésti, tak aby znova nebyla potřeba žádnému právo vésti a nákladuov činiti a spravedlivosti jeho odtahuov aby se nedalo; též také, kteříž jsou koli po rozsudcích neb stanných právích práva vedli ti všickni, jakž v tomto artikuli napřed dotčeno jest, tím zpuosobem zachovati se mají; však poněvadž k tomu pečeti zemské potřebí jest, ta aby zase zpuosobena a udělána byla; též také, kdož jsou koli, majíce zápisy dskami na jistých statcích, práva nevedli a komorníkuov nebrali a někteří ani puol léta napřed věděti nedali a ti, kteří jsou na týchž statcích závady činili, již těch statkuov nedrží a proto ty závady na týchž statcích předce zuostaly, pak aby komorníci vydáváni byli, kdož by koli jich žádali, což by před úředníky pořádně ukázati mohli buď pamětí úředníkuov, přiznávacími listy od jistcuov aneb jakýmiž koli pruovody, poněvadž se komorník vyrukuje, kdož by jej koli vyručiti chtěl, aby mu vydán byl též i list obranný po komorníku.
Artikul osmý.
Item, což se pak cizích nálezuov z desk zemských pohořalých, které jsou kdo ku přem a potřebám svým před soudy všemi okazovali a na ně se táhli, dotýče, ty všecky se tímto svolením naším ke všem souduom pokazovati zapovídají kromě těch, kohož by se vlastně v tom, kdož při má, dotýkalo, však bez ujmy J. M. Kr. spravedlivosti v té při, kterúž již s Kašparem Pflugem prvé J. JVI. Kr. začatu míti ráčí. Neb mnohý maje výpis cizího nálezu z desk zemských k své při neb přem podobný by ukázal neb ukázali, a druhý nemaje desk před rukama aby k své potřebě zase proti tomu nález potřebný sobě vyhledati a ukázati dáti mohl, v tom by obmeškán byl, ješto skrze to a pod tím zpuosobem páni soudci zemští zatmění lidských spravedlností k rozsúzení míti by mohli, a protož aby J. M, podle povinnosti závazkuov svých jednomu každému spravedlivé rozsudky činili podle jednoho každého pruovodu práva a zřízení zemského.
Artikul devátý.
O poručnících a sirotcích.
Item, což se pak poručníkuov sirotčích jakýmžkoli zpuosobem udělaných aneb na jakýkoli zpuosob poručenství na se vzatých dotýče, kteří jsou před svolením posledního nového zřízení zemského, ti všickni aby podle poručenství na se vzatého před úředníky pražské menší desk zemských, konečně od tohoto času v roce pořád zběhlém to do vlastních registr sepsati dali: od kterého času a jakým zpuosobem to poručenství na sobě má a drží; též také, kteří jsou pak za nového zřízení zemského v poručenství vkročili bud podle vyměření tímž zřízením zemským registr komorníkem sepsání aneb jinač, ten každý registra svá komorníka rukou sepsaná před úředníky menšími desk zemských zase aby položil a to konečně v tom času nahoře psaném, a úředníci menší nahlédnúc v ta registra komorníka rukou psaná aby je přepsati dali a přepíšíc a skorigujíc je, každému zase vrátili a druhé přepsané pro správu a opatření sirotčí při úřadu desk schovali, a ten neb ti, kteříž registra položí neb jinak poručenství na sobě mají, hned při přiznání k poručenství anebo položení registr mají zejména oznámiti, jak to poručenství k sobě přijaté mají a drží, a najdou-li co úředníci menší, že by v tom bud pro smrt rukojmí aneb nedostatek statku sirotci dostatečně opatřeni nebyli, tehdy mají toho aneb ty, kteříž v tom poručenství jsou, obeslati ke čtyřem nedělím a jeho neb je napomenuti, aby sirotky ujištěním opatřil dostatečně; pakli by toho učiniti nechtěl neb nechtěli, tehdy aby před J. M. Kr. až by J. M. Kr. v zemi býti ráčil, pakli by J. M. Kr. na ten čas v zemi nebylo, tehdy před pány J. M a vladykami na plném soudu zemském hned po tom obeslání v úterý najprv příští stál neb stáli, tak aby J. M. sirotky v tom spravedlivě opatřiti ráčili. Však toto se znamenitě vyměňuje: jestliže by kdo pro toto shoření desk chtěl neb chtěli ke škodě a ujmě spravedlivosti sirotčí buď registra při sobě zachovati aneb opravovati, a tolikéž i jakžkoli o témž poručenství kdo na sobě drží, spravedlivé zprávy v tom času, jakž se nahoře píše, nedáti, ten každý aby bud! na vznešení přátel sirotčích aneb z příčin uznaných na rozkaz krále J. M. aneb pánů J. M. soudci zemských obeslán byl, aby před J. M. Kr. až by v zemi býti ráčil aneb pány J. M. stál, a J. M. Kr. neb páni soudce J. M. podle uznání provinění a takového každého neupřímnosti budu moci buď na cti, hrdle aneb statku jej trestati.
Artikul desátý.
O právu vedení.
Item, což se pak úmluov, zvoduov a jiného práva vedení dotýče, kteří jsou pro jakékoli pře a soudy vyšli, ješto takové pře bud rozsouzeny jsú aneb ještě na soudu jsou, ty všecky aby sobě lidé mezi tímto časem a Suchými dny postními podle potřeby jednoho každého do desk zase vepsati dali, aby každý po spravedlnosti své jíti mohl.
Artikul jedenáctý.
O svědcích.
Item, co se pak svědkuov, kdo jsou sobě koli které buď registry, dskami neb jak jinak zapisovati dali aneb listovní ke dskám položili, dotýče, ty aby jeden každý k své při mezi tímto časem a Suchými dny postními najprv příštími sobě zase zapsati dal a spravil; než jestliže by pak komu který svědek umřel po dání svědomí, ješto by ho již sobě zase pro smrt obnoviti nemohl, tehdy jestliže by to dostatečně hodnověrnými lidmi na schválení J. M. pánuov soudci zemských pokázal, že by ti toho svědomí byli, jaké jest mu svědomí ku při jeho dal, tehdy má mu takové pokázání ku při jeho postačiti, a tolikéž kdo by jaké s kým smlúvy měli, ježto by tu při dskách potraceny byly, též tím zpuosobem nahoře psaným bude je sobě moci tak zase stvrditi, anebo jestliže by která strana ještě za sebú jednu spečetěnú měla, ta bude povinna na obeslání druhé strany ji ke dskám položiti, aby se zase ve dsky zapsala; pakli by toho ten, kdož by ji za sebú měl, se učiniti zbraňoval, tehdy aby jí sám, pokudžby se naň vztahovala, v ničemž užiti nemohl, než druhá strana pokudžby před J. M. pány a soudci zemskými buď smlouvami aneb hodnověrným svědomím o té smlúvě pokázala, toho užiti má.
Artikul dvanáctý.
O kšaftech a majestátích.
Item, též také jestliže by jací kšaftové, majestáty, listy správní aneb jaké jiné lidské spravedlnosti, kteříž jsou jakýmkoli zpuosobem u desk zemských položeni byli a tu shořeli, kdož to tím zpuosobem, jakž o svědcích a smlúvách vyměřeno, pokáže, aby při tom zuostaven byl a toho užil.
Artikul třínáctý.
O puohoních.
Item, co se puohonuov dotýče, poněvadž registra puohoní při starostovi jsou zuostaly, ty aby se po pořádku, jakž v registrách jsou, zase do desk vepsati daly a při Suchých dnech postních aby se po vyhlášení puohonuov hned pořád čtly, tak aby zase hojemství vepsána, kdo jsou je brali, byla a po pořádku, kdo jest prvé pohnal, aby k slyšení přišel; a jestliže který starý puohon ještě vykonán není, poněvadž jsou stará registra starostovi neshořely, má jemu zase do desk vepsán a před jinými, jak prvé bývalo, po pořádku má slyšán býti.
Artikul čtrnáctý.
Item, jakož mnohý jsouc pohnán i dohnán na uložený den svědomí nedává než tepruv, když na tu při přijde, ješto mnohokrát i ten svědek některý, nežli na tu při přijde, umříti by mohl a tak by lidem na jich pruovodích k ublížení jich spravedlnosti scházeti mohlo, a protož aby každý po dodání duohonu ve 2 nedělích pořád zběhlých, ač nedalli by po puohonu, svědomí dáti povinnen byl, a to pod pokutou v puohonu položenu; pakli by sobě co za pomoc neb obranu bral, že by svědčiti povinen nebyl, tehdy aby hned při najprvnějším soudu zemském před J. M. stál a to oznámil, proč by svědomí dáti nechtěl, a J. M. vyslyšíc a toho povážíc, stranám aby oznámili, jakhy se zachovati měli, kromě při vajtržných, ty zuostaňte při rozvážení soudu.
Artikul patnáctý.
O kšaftích a zápisích, kdež sú jim odpírali.
Co se pak zápisuov buď kšaftuov neb jakýchžkoli, kterýmž jsou lidé odpírali i k nim poháněli, dotýče, ti všickni kdož takových zápisuov a odporuov výpisy mají, aby sobě jedni druhým zase do desk kladli v témž času a pod týmž obesláním, jakž se napřed o jiných zápisích a vkladích i také výpiších píše. Pakli by ten, kdož by odpieral, výpisu takového zápisu svého neměl a toho se, že jej druhá strana má, doptal, a on mu ho ve dsky klásti po napomenutí nechtěl, pravíce, že ho nemá a neměl, tehdy aby stál před J. M. na najprvnějším soudu zemském, a tu, jakž by mu J. M. nalezeno bylo, má se toho očistiti.
Artikul šestnáctý.
O přích, kteří na odkladích byli.
Co se pak při jakýchžkoli, kteréž jsou na odkladích a výpověděch byly, dotýče, komuž jsou se koli takoví odkladové dáli, ty mají oboje strany na najprvnějším soudu zemském před J. M. ohlásiti a komu co a jak odloženo jest, oznámiti, a J. M. vyslyšíc strany oboje, mají podle paměti a uvážení k stranám se spravedlivě zachovati.
Artikul sedmnáctý.
O položení peněz k dskám.
Což se pak položených peněz ke dskám, buď na výplaty neb jakkoli jinak, které tu shořely jsou, dotýče, ty aby jednomu každému, což jich zuostalo, podle malosti a velikosti jeho sumy při najprvnějších Suchých dnech zase navráceny byly.
A J. M. Kr. sobě a stavuom královstvie českého panskému a rytířskému tu moc zuostavovati ráčí, aby J. M. Kr. spolu s nimi práv jich přičiniti i ujíti i také napraviti mohl, kdy a kolikrát by koli toho potřeba kázala, též i s Pražany a jinými posly z měst, v čemž by jim spravedlivě náleželo. Item, což se pak pečeti zemské, kteráž najvyššímu písaři královstvie českého svěřena jest, dotýče, tou se nemají pečetiti žádní listové, léčby relatorové na to byli z sněmu obecního anebo z plného soudu zemského, poněvadž pečeť zemská jest, než touž pečetí, jakž od starodávna bývalo, mají se pečetiti listové obranní a komorníkóm ta pečeť vytištěná má se dávati, když toho potřeba káže; a když zase veliká zemská pečeť udělána bude, tehdy tato, kteráž nyníčky stará neshořalá zuostala, nemá se k jinému užívati nežli k samému úřadu, jakž nahoře dotčeno jest.
O majestátích z kanceláří.
Item, poněvadž od starodávna majestátové z kanceláří královstvie českého jsou vždycky vycházeli pod pečetí, kteráž najvyššímu kancléři královstvie českého svěřena jest, a ti tou pečetí pečetím býti mají a žádnou jinou; by pak kteří majestátové v komoře Kr. J. M. psáni byli, tehda je má kancléř královstvie českého touž pečetí pečetiti, též i frystuňky, a kteříž by kolivěk jinou početí pečetíni byli, ti nemají žádného místa míti. A protož J. M. Kr. za to prositi máme, aby to hned zastaviti ráčil, aby pod touž pečetí z komory ani odjinud žádní majestátové více o věci královstvie českého a zemí k témuž královstvie příslušejících nevycházeli; pakli jsou kteří vyšli a řádní jsou, ti aby od pana kancléře pod tou jemu svěřenou pečetí obnoveni byli, kteří by pak obnoviti sobě takových majestátuov nedali, ti místa svého míti nemají, poněvadž se jest to prvé zachovávalo a dskami zemskými zapsáno a stvrzeno bylo, kromě toliko jiných listuov buď počtuov, kvitancí, též na sumy a dluhy aneb jakýchž koli jiných listuov, ježto by majestáty nebyly, ty budu moci z komory J. M. Kr. pod menší pečetí J. M. Kr. vycházeti.
Památné.
Což se pak zvoduov dotýče, poněvadž pro veliké a znamenité dluhy a závady jest se obávati, že jich mnoho vycházeti bude, od těch nemá více bráno býti než po dvú kopách gr. česk. a na komorníky toho toliko polovice což jsou prvé brali; a též kdož by jakéž koli vajpisy z desk brali, od těch nemá dáváno býti více než po 22 gr. česk. a to z té příčiny, poněvadž po této nešťastné příhodě každý bude chtíti z desk vajpisy doma míti, aby pro takové slevení tak dobře chudý jako bohatý jich dosahovati mohl. Též také i památného při žádném soudu nemá bráno býti přes dvě kopy gr. česk.
Item, co se písařuov při dskách zemských, kteří takové věci pohořalé zase do desk a registr vpisovati budou, dotýče, poněvadž páni ouředníci zemští i také úředníci menší nic od toho bráti nebudou a do desk darmo se vpisovati bude, z té příčiny aby písařuom od každého takového shořelého zápisu jakéhožkoli dáno bylo 6 gr. česk. a ti aby byli dobře zachovalí lidé.
Item, Pražanuom a Horníkuom aby ve dsky kladeno bylo a svobodně šlo, což by sobě koli k obci anebo osoby na zemi statkuov svobodných koupili, jakž na to jich privilegia se vztahují a toho od starodávna v užívání byli; též také kšaftové jich mají jim ve dsky kladeni býti bez zvláštní relací J. M. Kr. Jiným pak městuom s povolením J. M. Kr. do desk také jíti má.
Což se pak všech zatykačuov a jiných práv vedení dotýče, těch se na žádost J. M. Kr. odkládá až do sv. Tří králuov najprv příštích, než po vyjití toho času každému má právo puštěno býti a pruochod svuoj míti.
Tyto podle krále J. M. z stavuov panského a rytířského z sněmu obecního vybrané osoby při vyzdvižení a napravování shořalých desk zemských seděly a v sobotu před božím narozením totiž na Štědrý den před J. M. Kr. osobně k relací se přiznaly:
Najprv najjasnější kníže a pán, pan Ferdinand, římský, uherský a český etc. král, infant v Hispanii, arcikníže rakouské, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a markrabě lužický etc. J. M., Petr z Rožmberka a na Krumlově, Jan z Vartmberka a na Zvieřeticích najvyšší purkrabie pražský, Zdislav Berka z Dubé na Lippém a Zákupí, královstvie českého a J. M. Kr. dědicuov najvyšší hofmistr a markrabstvie horních Lužic lantfojt, Jaroslav z Šelnberka a z Kosti na Hrádku nad Sázavou, najvyšší komorník královstvie českého, Volf starší Krajíř z Krajku na Bystřici, najvyšší kancléř královstvie českého, Jan starší z Lobkovic na Zbiroze, najvyšší sudí dvorský královstvie českého, Jan Bezdružický z Kolovrat na Kosatkách, Vilém z Valštejna na Richmburce, Adam z Šternberka na Zelené hoře, Hendrych z Švamberka na Bechyni, Hendrych sv. římské říše purkrabie v Mišni, hrabě z Hartenštejna a z Plavna, Jan mladší z Lobkovic na Mašťově, Jan z Pernštejna na Helfenštejně, Albrecht Šlik z Holejče hrabě z Pasaunu na zámku kadaňském, najvyšší kamermajstr královstvie českého a markrabstvie dolních Lužic lantfojt, Vilém Švihovský z Rismberka a z Švihova, purkrabie karlštejnský a hofmistr dvoru Kr. M. v královstvie českém, Zikmund z Smiřic a na Skalách, Fridrich z Donína na Benátkách, Lorenc Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu a z Lokte, Jan z Valštejna na Oujezdě, na jeho místě přiznal se Volf z Vřesovic, Šebestián z Veitmile a na Chomutově, Bohuše Kostka z Postupic, z pánuov.
Jan Bechyně z Lažan a na Piečíně, najvyšší písař královstvie českého, Jiřík Gerstorf z Gerstorfu, podkomoří královstvie českého, Šebestián Markvart z Hrádku a na Nekměři, purkrabie karlštejnský, Jan Litobořský z Chlumu a na Pecce, purkrabie kraje hradeckého a králové J. M. v královstvie českém podkomoří, Karel Dubanský z Duban na Liběšicích, Kuneš Bohdanecký z Hodkova a na Žlebích, Vilém Přech z Čestic, Adam Řepický z Sudoměře na Řepici, Jiřík Vachtl z Pantenova, hajtman hradu pražského, Piram Kapoun z Svojkova, Volf z Vřesovic a na Doubravské hoře, Václav Žeušický z Nestajova na Žeušicích, Bernart Žeušický z Nestajova, Jan Haugvic na Všebořicích, Jan jinak Ješek z Strojetic, Jaroslav Sekerka z Sedčic, frsuchar zemský, Jiřík Vchyňský ze Vchynic, Zdeslav Tluksa Vrabský z Vrabí, Václav Pětipeský z Krásného Dvora, Jan Beneda z Nectín, Jan Šlovský z Šlovic, Mikuláš Rendl z Oušavy, z vladyk. A Pražané všech tří měst pražských i na místě jiných měst královstvie českého k relací se též přiznali.