302. Odpověď královská na Usnešení sněmovní l. 1542, 4. května.
MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.
Odpověď a žádost J. Kr. M. na svrchu dotčené snesení a svolení stavův království českého.
Jakož jsou stavové království českého na předložení sněmovní J. M. Kr. včera po poslích svých odpověď psanou poslali a dali, té jest J. M. Kr. vyrozuměti ráčil a předkem, kdež na žádost J. M. Kr. k takové důležité potřebě padesáte tisíc zlatých rejnských z nynější polovice berně vybrané na spíži, aby ta zakoupena pro potřebu lidu válečného býti mohla, na ujištění pana Kryštofa z Ejcinku, aby k času svatého Jiří příštího zase navrácena a dána byla, půjčiti chtějí: J. M. Kr. to od stavův království českého jakožto věrných poddaných svých milých milostivě a vděčně přijímati a ujištění od téhož Kryštofa z Ejcingu na tu sumu zjednati bez meškání ráčí.
A kdež stavové v druhém artikuli ostatek té polovice berně, což jí nad těch padesáte tisíc zlatých rejnských na spíži půjčených zůstane, na lidi a všelijaké potřeby válečné k nynějšímu tažení proti Turku svolili, J. M. Kr. jest potřebí věděti, co a jak mnoho v sumě podle šacuňkův spravedlivých té polovice berně nyní vybrané se zběhlo a nachází, aby J. M. vědouc, jaká suma těch peněz jest, věděl a mohl se nač v takových nynějších důležitostech ubezpečiti a tím spraviti: protož J. M. Kr. stavův milostivě žádati ráčí, aby se to vyhledalo a J. M. ta suma zejména oznámena byla, a stavové to mezi sebou na nynějším sněmu vyhledali, co by se takových šacuňkův a nerovností našlo, to k nápravě, jakž pak i v jiných okolních J. M. zemích tak jsou se zachovali, přivedli.
Což se pak druhé polovice berně, kteráž při čase svatého Vavřince nejprv příštího podle svolení sněmu předešlého vybrána a dána býti má, dotýče, kdež stavové na tom se snesli a svolili, přišla-li by toho další potřeba, že by tomu lidu, který dole proti Turku bude a potáhne, retuňku a pomoci mezi tímto časem a svatým Vavřincem potřebí bylo a že by osobné, společní a veřejné tažení anebo na místě svém vyslané bylo, tehdy ten každý, kdož by tak osobně táhl aneb na místě svém vyslal, takové polovice berně za sebou sobě ku pomoci zanechati má.
I poněvadž stavové svaté říše i jiné země J. M. Kr. jsou pomoci proti nepříteli Turku bez takových výminek a zvláště říše za tři léta pořád zběhlá svolili a nad to byla-li by potřeba, veřejně přitáhnouti připověděli, neb toho potřebí bude, ten nepřítel Turek, jakž by sobě někdo myslil, ne tak snadně a pojednou přemožen a poražen bude moci býti, a by pak (o čem J. M. nepochybujte) s pomocí pána Boha křesťanstvo vítězství nad ním obdrželo, však proto k rozšíření pomezí a k dobývání zámkův a těch míst pevných, kteréž minulých let Turci vzali, lidu válečného na vodě i na zemi J. M. Kr. držeti a míti potřebí bude, a nikterakž by se netrefilo, tak pojedná z pole domů odtáhnouti, proto J. M. Kr., obávajíce se v tom při říšské pomoci a jiných zemí zmatků i těžkostí, kteréž by od nich skrze to povstati mohly, stavův království českého, věrných svých milých, žádati ráčí, aby bez takových všelijakých výminek tu druhou polovici šacuňkův na lidi a potřeby válečné proti Turku svolili, neb ty peníze skrze jejich osoby od stavův k tomu zřízené, totiž nejvyššího hejtmana polního a colmistra, nemají jinam než na ty svrchu dotčené potřeby válečné vydávány a obráceny býti.
Kdež pak J. M. Kr. nepochybné víry k stavům býti ráčí, že se tak pro říši a jiné země, jak svrchu dotčeno, v té věci povolně zachovají a bez těch výminek druhou polovici na ten způsob, jakž tuto nynější první pomoc sněmem obecním předešlým připověděli, tak svolí a na ty potřeby často jmenované osobám od nich voleným vydávati poručí. J. M. Kr. na jiném býti neráčí, než jestli J. M. k této potřebě proti Turku lidu potřebovati bude, že neráčí toho pominuti, aby neměl na tuto pomoc svolenou lidi z tohoto království, kteříž by sloužiti a v službu se dáti chtěli, přijímati, nébrž je mimo jiné fedrovati ráčí.