V NORIMBERCE 1543, v neděli po obrácení sv. Pavla (28. ledna). MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

Ferdinand etc. Věrní milí! Znajíc my a uváživše nynější nejenom naší ale království, zemí a poddaných našich i všeho křesťanstva strany Turka nepřítele potřebu nastalou, kteráž nikdy větší nebyla, a jsouc od stavů markrabství moravského, věrných našich milých, na sněmu obecním nyní minulém v Brně prošeni i poníženě žádáni, poněvadž markrabství moravské, knížetství slezské i jiné země naše, jež na pomezí a nejblíže nepřáteleni přisedí, ustavičných sjezdův, žen, dětí, poddaných svých mordování, statkův zkažení a konečné záhuby očekávati a obávati se musí, abychom pro již dotčenou potřebu a opatření jejich i jiných království, zemí a věrných poddaných našich milých sněm obecní bez prodlení v království českém k společnému shledání a jednání, kterak by tomu nepříteli Turku s pomocí pána Boha všemohoucího odepříno, království a země naše opatřeny, bráněny býti mohly, položiti ráčili: čemuž pak sami od sebe prvé nežli takové od stavův k nám napomenutí se stalo, velice nakloněni jsúc, rádi bychom byli před dosti dlouhým časem pro již dotčené potřeby sněm obecní v království českém položiti a osobně mezi Vás, věrné poddané naše milé, přijeti ráčili, kdyby nám jedno pro nepřítele Turka, druhé pro ránu a mor od pána Boha v království českém dopuštěný i jiné mnohé pilné potřeby strany opatření království uherského, osazení zámkův a míst pomezních, a teď nyní sněm obecní v říši položený, nebyly překážely. Ale vědúc jistotně, že bez sněmu jinač nám, zemím, poddaným našim z takového nebezpečenství tureckého spomoženo ani dostatečné opatření obmyšleno býti nemůže, protož nemohouc prvé k tomu z příčin již dotčených přijíti a posloužiti, sněm obecní Vám na hrad pražský tu neděli, jenž slově Laetare, nejprv příští pokládati a rozpisovati ráčíme, poroučejíc s pilností všem i jednomu každému z Vás, abyste v neděli Laetare do Prahy se sjeli a hned nazejtří, totiž v pondělí tím raněji bez všelijakého jiného zaměstnání a prodlévání na paláci u nás k jednání sněmovnímu podle starobylého obyčeje a chvalitebného pořádku najíti se dali, neb my znajíc toho tak znamenitou potřebu poddaných našich a všeho křesťanstva býti, pokudž nejvýš možné a pán Bůh všemohoucí nám toho popříti ráčí, osobně na ten sněm přijeti ráčíme.

Z poručení i napomenutí našeho, také z jiných zemí k koruně české příslušejících poslové s plnou mocí, jakž již v markrabství moravském jsou osoby volené, k tomu sněmu přijedu a spolu s Vámi o takovou znamenitou společní potřebu s pilností jednati budu. Kdež vědouc vóli a jisté poručení naše a znajíc důležitou i vlastní toho potřebu Vás všech býti, nepochybujem, že se v tom povolně i poslušně zachováte; jestliže by pak kteří nepřijeli a doma přes toto naše jisté poručení (ač té víry ani naděje býti neráčíme) zůstali, proto nicméně ti, kteříž se sjedou, jednati a s námi podle starobylého obyčeje zavírati moc míti a jiní tomu dosti činiti povinni budou; než z měst našich posly své aby s plnou mocí na takový sněm vypravili, jinače nečiníce.

Než co se rukojmí a věřitelův urozeného Adama Lva dotýče, těm jsme pro nynější tak znamenitou potřebu všeho křesťanstva se dotýkající tuto milost dáti a učiniti ráčili, aby ti rukojmí a věřitelé svrchu psaní, kteříž při tom času na sněm obecní k neděli Laetare z domův svých do Prahy pojedou, až by zase po vykonání a zavření sněmu jmenovaného v osmi dnech pořád zběhlých do domův svých navrátiti se mohli, od žádného zatykováni nebyli, nébrž do toho času před zatykači svobodni zůstali.

Dán v Norimberce v neděli po sv. Pavla na víru obrácení léta 1543.