MS. v královském českém archivu zemském s nápisem: "Červení sněmové od 1541 do 1582".

Jakož J. Kr. M., pán nás všech milostivý, skrze pány komissaře své a instrukcí, kterúž jest stavuom královstvie tohoto podati ráčil, i tudiež páni Moravané, přátelé naši, jsúce od stavuov markrabstvie moravského s plnú mocí vysláni, ráčili jsou vznésti, kterak znamenitý počet lidu válečného od ukrutného nepřietele všeho křesťanstva Turka se valí na zkázu a záhubu poddaných J. M. Kr. a zvláště markrabstvie moravského, knížetstvie slezského, markrabstvie lužického i všeho královstvie českého a zemí k němu přieslušejících, a při tom žádati, abychom J. M. Kr. a pánuov Moravanuov i sami se pomocí a retuňkem neopouštěli: i na takové J. M. Kr. předložení a jich pánuov posluov z markrabstvie moravského žádost, na tomto jsme se všickni tři stavové královstvie českého svolili a snesli.

Předkem, což se předešlé pomoci a berně, kteráž jest od předešlých berníkuov vybrána býti měla, dotýče, tak jakž předešlý sněm v sobě to šíře ukazuje a zavierá: poněvadž táž berně až posavad od týchž berníkuov podle téhož sněmovního zuostání dobrána není a tomu se vyrozuměti nemuože, co též berně a za kým zuostává, protož aby předešlí berníci tu všicku berni od jednoho každého do neděle provodní najprvé přieští konečně dobrali a z též berně, což jsou jí přijali a komu vydali, tolikéž vyšší berníci i colmistr počet řádný ten pondělí po provodní neděli na hradě pražském učinili a to těmto osobám: Janovi z Valštajna na Újezdě, Ludvíkovi Bezdružickémn z Kolovrat, z pánuov; Heřmanovi Sedleckému od Dubu, Janovi z Vítencie na Tochovicích, z vladyk; Sixtovi z Otterstorfu a Martinovi Divišovskému z Prošovic z Starého a Nového měst pražských měšťanuom; a ty osoby k tomu volené, příjmúce takový počet od berníkuov krajských, tolikéž od vyšších berníkuov a colmistra, mají při najprvnějším sněmu stavuom královstvie tohoto o témž počtu zprávu učiniti a dáti, a což by sumy takové pozuostávalo, oznámiti.

Dále, znajíc toho znamenitú a duoležitú J. M. Kr., markrabstvie moravského, nás všech i všeho křesťanstva potřebu pro obranu svaté viery křesťanské, takto jsme se všickni tři stavové svolili a snesli, aby všickni stavové, páni, rytieřstvo, Pražané a jiná města, prelati, opatové, proboštové, jeptišky, kněží farářové, kteříž na farách jsou i jiní klášterové, mistři, kollegátové, kteřížkoli statky pozemské aneb platy komorní mají, též i městské šosovní šacovali, i také manové, dědinníci, nápravníci, dvořáci, svobodníci, aby tolikéž učinili a listy přiznávající pod pečetí svou, přijma to k svému svědomí, že jest statek svuoj všecken zač stojí, spravedlivě šacoval, (pakliby kdo pečeti své neměl, aby jiného pána neb rytieřského člověka připrosil, aby na místě jeho pečeť svou sobě bez škody přitiskl) aby osobám voleným v krajích dali, zejména těmto, v kraji hradeckém: Arnoštovi Jilemnickému z Oujezdce a z Kunic, Mikulášovi Dohalskému z Dohalic, Jakubovi Kadrmanovi z Kelče, v kraji prachenském: Heraltovi Kavkovi z Říčan, Janovi Vrabskému z Vrabí na Mladějovicích a Janovi Švantlovi, v kraji rakovnickém: Albrechtovi z Valštajna, Janovi Šlovskému z Šlovic a Janovi Bendovi etc.

A tak všem osobám v krajích prvním sněmem voleným a týmž berníkom za práci jich, jakž týmž předešlým sněmem vyměřeno jest, učiněno a dáno býti má.

A tak jakž předešle jeden každý v kterém kraji z statku svého listem přiznání učinil jest, aby se zase v tom a ne v jiném kraji přiznal, a takové listy přiznávací aby dali konečně od pondělího po Svátosti najprvé přieští, a k těm listuom přiznávacím osoby po krajích volené mají se v každém kraji sjeti ten pondělí po Svátosti a takové listy přiznávací přijímati do času do pondělího po svatém Tiburcí. Pakli by kdo v tom času vajš dotčeném listu přiznávacieho berníkuom krajským nedal a nepoložil, tehdy tiž berníci takového každého podle zdání svého statek šacovati mají a podle jich uložení šacuňku má ten každý a povinen jest z toho a tak dáti, a to pod pokutou dole psanú; než což se domuov ku právu městskému a pod šos náležejících dotýče, z těch se v městech přiznání činiti i berně z nich dávati má.

A tak jeden každý podle takového šacuňku z jednoho tisíce kp. gr. česk. deset kp. gr. česk. dáti má podle velikosti a malosti statku, též také všickni, kteříž peníze na úrocích, listech a všelijakých puožitcích mají, tak se, jakž nahoře dotčeno jest, zachovati povinni jsou, a což na kohokoli též berně z statku jeho dáti přijde, ten každý aby tu sumu ode dne vstoupení božího až do soboty před slavným hodem seslání Ducha svatého berníkóm, kteříž těch dní na též berni seděti mají a budu, dal a vyplnil konečně pod pokutami prvními sněmem uloženými, kterýž držán byl na hradě pražském léta 1541 při času svaté panny Barbory a to tak, kdož by jí nedal, že oni berníci budu moci se s komorníkem pražským v statek jeho i listem obranným uvázati aneb listem zatýkacím k takovému každému přistúpiti. Než při této svolené pomoci a berni žádný ze všech třie stavuov od lidí svých poddaných a z statkuov jich berni bráti a jich tím obtěžovati nemá, poněvadž veřejná hotovost ode všech třie stavuov při nich nařízena a opatřena býti má,

A jakož jest se při předešlých šacuňcích veliká nerovnost nacházela, protož jestliže by kdo při této svolené pomoci statek svuoj nerovně šacoval, mají ho berníci krajští, aby ten nedostatek napravil, napomenuti, jestliže by pak nenapravil, taková věc má na soud zemský při najprvnějším soudu vznesena býti a k nápravě přivedena.

A berníkuom krajským se toho od stavuov duověrně duověří, že té berně nikam jinam vydávati nemají než na lid, kterýž by z tohoto království přijímán byl k ochránění markrabstvie moravského a protřebě proti Turku, nepříteli všeho křesťanstva.

Dále, také jsou se na tomto všickni tři stavové snesli a svolili, abychom hned při sobě a poddaných svých veřejnú hotovost nařídili, tak bylali by toho jaká potřeba další, z té nařízené hotovosti aby každý s poddanými svými hotov byl.

A J. M. Kr. skrze pány komissaře žádati máme, aby v tomto královstvie na hradě pražském J. M. což najprv bude moci býti, sněm obecní položiti a rozepsati dáti a na témž sněme J. M. Kr. sám osobu svou býti ráčil, a tolikéž i země k tomuto královstvie přieslušející aby obeslány byly, a na týž sněm s plnú mocí posly své aby vyslaly; nebo poněvadž my v tomto královstvie sami při sobě a poddaných svých veřejnú hotovost nařiediti máme, tolikéž s námi aby v tom rovnost nesli a i o pomoc se snesli a v zemích těch blíž nepřieteli přísedících aby tolikéž hotovost veřejnú nařídili a zpuosobili, a při témž sněme aby to opatřeno a rozváženo bylo, kterým zpuosobem, bylali by toho další která náhlá proti témuž nepříteli Turku potřeba, toto královstvie, markrabstvie moravské i jiné země k tomuto královstvie příležící z té veřejné hotovosti jakby opatřeny býti měly.

A při tom také J. M. Kr. skrze tyž pány komissaře žádati máme na témž sněme: stavové tohoto královstvie aby mohli o potřeby své domácí tohoto království jednati i mluviti podle jednoho každého stavu duoležitosti; také i při témž budúcím sněmu o hajtmana polního, též také což by služebným lidem jízdným i pěším na měsíc dáváno a placeno podle této svolené pomoci býti mělo, i o jiné věci a potřeby válečné jednáno býti má.

Item, také všickni tři stavové královstvie českého na tomto jsou se snesli a svolili, znajíc toho znamenité a duoležité potřeby, že nám pro týž jízdný a na se uložený lid koní potřebí jest, a pro překupování koní a z země ven vedení nám se jich nedostává, protož po dnešní den žádný z konířuov ani jiný, aby více koní nepřekupoval ani jich z země ven pod žádným vymyšleným zpuosobem nevodil a neprodával; pakli by se kdo přes toto naše svolení dopustil, takovému každému ty koně každý aby pobrati a sobě je schovati mohl, a to hned aby po městech a městečkách provoláno bylo.

Item, a tato pomoc v tomto sněme, jakž svrchu dotčeno jest, z potřeby nastávající proti Turku etc. svolená královstvie českému a jedné každé zemi má býti bez ujmy a všelijaké škody neb ublížení obecních i obzvláštních svobod, privilejí, zvyklostí a práv nyní i na časy budoucí.

Petr z Rožmberka na Krumlově, Volf starší z Krajku na Nové Bystřici, najvyšší purkrabie pražský, Jaroslav z Šelnberka a z Kosti na Hrádku nad Sázavou, najvyšší komorník královstvie českého, Jan starší z Lobkovic na Zbiroze, najvyšší sudí královstvie českého, Hendrych svaté římské říše purkrabie v Míšni, hrabě z Hartnštajna a z Plavná, najvyšší kanclieř královstvie českého, Jan Bezdružický z Kolovrat na Kosatkách, Adam z Šternberka a na Zelené Hoře, Jaroslav z Šelnberka etc. přiznal se na místě jeho Hendrych z Švamberka na Bechyni, Jeroným Šlik z Holejče hrabě z Pasaunu na Lokti, Jan mladší z Lobkovic na Tejně horšovském, Jan mladší z Valštajna na Peruci, Jan Bořita z Martinic na Smečně, Albrecht Šlik z Holejče hrabě z Pasaunu, Vilím Švihovský z Ryzmberka a Švihová, purkrabie karlštajnský, Jindřich Planský z Zíberka, Zikmund z Smiřic, ti se tak přiznali, bude-li právo puštěno, pakli nebude že se nepoznávají, Vilím z Valštajna na Lomnici, Arnošt Jilemnický z Oujezdce a z Kunic, Jindřich Švihovský z Ryzmberka, Ladislav z Lobkovic na Chlumci, maršálek dvoru krále J. M., Jan starší z Valštajna na Újezdě, Ludvík Bezdružický z Kolovrat, Lorenc Šlik z Holejče hrabě z Pasaunu etc., Kašpar Pflug z Rabštejna, Jan starší z Říčan na Janovicích, Heralt Kavka z Říčan a na Štěkni, Vácslav Hostounský z Rabštejna, Viliem z Vartemberka, Adam z Říčan na Zásmucích, Zbyněk Berka z Dubé, Jindřich Hasištejnský z Lobkovic, Jan Adrspach z Dubé a z Náchoda, z Lipého, Albrecht z Valštajna na Pšovlcích, Jiřík z Valštajna na Hostinném, Jan jinak Puota z Ryzmberka a z Švihová, z pánuov.

Jan Bechyně z Lažan na Pičíně, najvyšší písař království českého, Petr odtudž, syn páně písařuov, se přiznal, Šebestian Markvart z Hrádku na Nekmieři, purkrabie karlštejnský, Jan Chvalkovský z Hustiřan na Chvalkovicích, purkrabie kraje hradeckého, Kuneš Bohdanecký z Hodkova na Žlebích, Piram Kapoun z Svojkova, Volf z Vřesovic na Doubravské Hoře, hajtman hradu pražského, Jan Byšický z Byšic, purkrabie hradu pražského, Jaroslav Sekerka z Sedčic, frsuchar zemský, Petr Chotek z Vojnína, prokurátor krále J. M., Hroch z Mezilesic, Mikuláš Dohálský z Dohalic, Jan Nebřehovský z Nebřehovic, Jan starší Kalenice z Kalenic, Jan Vrabský z Vrahbí na Vrabí, Florian Griespek z Griespachu, sekretář krále J. M. v královstvie českém, Ondřej Čakovský z Jinočan, Jan Straka z Nedabylic, Jan Opit z Maličína, Jiřík Vchyňský ze Vchynic, Jan Vidlak Eadimský z Slavkova, Jan Dózický, Hanuš Elpognar z Dolejšího Šenfeldu též jako Jindřich Planský a Zikmund z Smiřic se přiznal, Jan z Sobětic, Jakub Hruška z Března, Zikmund Valkoun z Adlaru, Vácslav Beneda z Nectin, Jiřík Byšický z Byšic, z vladyk. Pražané všech třie měst pražských i jiní poslové z měst též se k relací přiznali.