V NORIMBERCE, 1543, ve středu po květné neděli (21. března). - MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

Ferdinand etc. Věrní milí! Jakož sme Vám před tím sněm obecní k neděli Laetare již minulé rozepsati a na hradě pražském položiti byli ráčili, jsouc toho úmyslu osobně pro takové nastávající znamenité potřeby, nejenom naše ale všeho křesťanstva se dotýkající, mezi Vás přijeti, kdyby nám říšský sněm a pilná jednání se stavy svaté říše v tom, jakž ste od poslův a z předložení našich šíře na témž sněmu vyrozuměti mohli, nebyly překážely.

I poněvadž na již dotčeném sněmu z mnohých hodných příčin, zvláště strany království, zemí a poddaných našich před ukrutným nepřítelem Turkem dostatečnějšího opatření i také z některých obecních téhož království českého náležících potřeb, Usnešení od stavův se stalo a od poslův našich, aby bez meškání jiný sněm obecní, při kterémž bychom osobně byli a v přítomnosti naší svrchu dotčené tak znamenité potřeby a důležitosti, kteréž nikdá větší za lidské paměti na křesťanstvo nepřicházely, jednány a rozvažovány byly, jmenován, položen a námi rozepsán byl, žádáno jest: kdež poslové naši, majíc od nás sobě jisté poručení dané, z těch a takových uznalých znamenitých potřeb a na žádost stavův království českého mocí sněmu předešlého sněm druhý i obecní k neděli Jubilate příští, aby na hradě pražském držán byl, jsou vyhlásili a stavům pro krátkost času sněmu rozepsání, nechtíc obmeškání žádné dopustiti, vůbec oznámili.

Protož my na tuž žádost stavům království českého, znajíc tak veliké a důležité i vlastní téhož království pilné potřeby býti, ten sněm obecní, kterýž jest, jakž dotčeno, od poslův našich z jistého poručení našeho k neděli Jubilate vyhlášen byl, Vám týden po tom, totiž v neděli, jenž slově Cantate nejprv příští, to jest dvamecitmého dne měsíce dubna, pokládati i rozpisovati ráčíme, poroučejíc s pilností všem i jednomu každému z Vás, abyste v neděli Cantate do Prahy se sjeli a hned nazejtří, totiž v pondělí tím raněji bez všelijakého jiného zaměstnání a prodlení na paláci u nás k jednání sněmovnímu podle starobylého obyčeje a chvalitebného pořádku se najíti dali. My pro tak znamenité potřeby poddaných věrných našich milých a všeho křesťanstva, pokudž nejvýš možné a pán Bůh všemohoucí toho nám popříti ráčí, osobně na ten sněm přijeti a jiných zemí k koruně české příslušejících, aby posly své k takovému sněmovnímu jednání s plnou mocí vypravily, napomenuti ráčíme.

Kdež vědouc vůli i jisté poručení naše a znajíc důležitou i vlastní toho potřebu Vás všech býti, nepochybujem, že se v tom povolně i poslušně zachováte. Jestliže by pak kteří nepřijeli a doma přes toto naše jisté poručení (ač té víry a naděje býti neráčíme) zůstali, proto nicméně ti, kteříž se sjedou, jednati a s námi podle starobylého obyčeje zavírati moc míti a jiní tomu dosti činiti povinni budou; než z měst našich posly své aby s plnou mocí na takový sněm vypravili, jinače nečiníce.

Což se pak rukojmí a věřitelův urozeného Adama Lva dotýče, těm sme pro nynější tak znamenitou potřebu všeho křesťanstva se dotýkající tuto milost učiniti ráčili, aby ti rukojmí a věřitelé svrchu psaní, kteříž při tom času na sněm obecní k neděli Cantate z domův svých do Prahy pojedou, až by zase po vykonání a zavření sněmu jmenovaného v osmi dnech pořád zběhlých do domův svých navrátiti se mohli, od žádného zatykováni nebyli, nébrž do toho času před zatykači svobodni zůstali; a my těm rukojmím, zápisníkům i věřitelem jmenovaného Adama Lva rok pokládáme, aby ten pátek po svatém Jiří na hradě pražském před námi stáli a pokudžby oni smluveni nebyli, ráčíme se v tom k stranám spravedlivě zachovati.

Což se pak služebných lidí i jiných poddaných našich v království českém dotýče, všem i jednomu každému přísně přikazovati a poroučeti ráčíme: aby v nynější potřebě, vědouc, že nepřítel Turek všeho křesťanstva na království, země a poddané naše tak mocně táhne, žádný ven z země v službu se nedával ani zamlúval, než nám a stavům království českého k službě naší najíti a mimo jiné potřebovati se dali, jinače nečiníc.

Dán v Normberce v středu po květné neděli léta 1543.