---

309. Usnešení sněmovní l. 1543, 30. dubna.

MS. v královském českém archivu zemském s nápisem: "Červení sněmové od l. 1541 do 1582."

Tito artikulové na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě pražském léta tisícieho pětistého čtyrydcátého třetího v pondělí před svatými Filipem a Jakubem, apoštoly božími, při přítomnosti J. M. Kr., pánuov Moravanuov a horních i dolních Lužic k tomuto královstvie přieslušejících, jakožto ouduov vtělených skrz posly s plnú mocí vyslanými, svoleni a zavřeni jsou:

Jakož J. M. Kr., pán nás všech milostivý, ráčil jest skrze instrukcí na stavy královstvie českého vznésti, kterak jest J. M. Kr. z odpovědi stavuov královstvie českého z sněmu minulého obecnieho posluom J. M. Kr. dané vyrozuměti ráčil, na čem jsou se na předešlu instrukcí a předložení J. M. Kr. strany pomoci a proti nepříteli všeho křesťanstva Turku snesli a šacuňk, kterýž jsou mezi sebou jmenovali a jednomyslně se srovnali, při tom i o hotovost veřejnú mezi sebou narovnání učinili, žádajíc posluo od J. M. Kr. vyslaných, aby toho při J. M. Kr. hledati a za to žádati ráčili, aby J. M. Kr. bez prodlení sněm jiný položiti a po krajích jej rozepsati i tudiež osobou svou na témž sněme přítomný býti ráčil pro snadnější takových všech věcí proti nepříteli Turku i také některých domácích potřeb a artikuluov královstvie tomuto a obyvateluom v něm vyřízení, tak aby na mírném konci to všecko postaveno býti mohlo. Jakož pak na témž předešlém sněmu jsou se stavové královstvie českého o pomoc pánuom Moravanuom proti nepříteli všeho křesťanstva Turku snesli, jakž týž sněm předešlý, kterýž držán byl na hradě pražském léta etc. 43 v pondělí po neděli Laetare, sám v sobě obšírněji zavierá: i znajíce, že takovú skrovnú pomocí malý prospěch by se státi mohl proti témuž mocnému nepříteli, i z té příčiny ten sněm a snesení stavuov o touž pomoc stavové zdvíhají a v nic obracují, než o jinú další a podstatnější pomoc, uznavše toho duoležité a znamenité potřeby býti, takto jsou se všickni tři stavové snesli a srovnali:

Předkem a najprvé, pro čest a chválu boží a pro ukrocení hněvu Jeho svaté božské milosti, kterýž na nás i na všecko křesťanstvo pro provinění a hřiechy naše to trestání a takové těžkosti dopouštěti ráčí, abychom s náboženstvím a z celého upřímného a skrúšeného srdce Jeho milostí svaté prosili a k němu se o pomoc utekli, aby takový svuoj svatý božský a přísný hněv ukrotiti a nad křesťany se smilovati, totižto mor, drahotu a válku i rozdvojení víry svaté křesťanské od nás odjíti a odvrátiti ráčil, tu silnú víru a naději majíc, že všecka naše předsevzetí, počnúc od pána Boha, u víře a lásce jednajíc, snadnější pruochod a lepší štěstí i prospěch mieti budou.

A předkem, kněží všech hřiechuov a nestydatostí, vožierání, do šenkovních domuov a krčem chození aby přestali a příkladuov zlých žádných aby na sobě nedávali, než aby se ku pánu Bohu modlitbami svými, za se i za lid prosíce, obrátili a lid obecní k témuž vedli a napomínali, aby na milost pánu Bohu všemohúciemu se dali a hřiechuov a všech nešlechetností, kteréž v rozličných věcech činí, aby přestali, pamatujíc na to, že jest pán Buoh všemohúcí přípověď svou učiniti ráčil v starém i novém zákoně, že pro nepravosti a hřiechy lidské pomsty rozličné (sic!) morem, hladem, válkami, jakož se to všecko předešle v skutku nacházelo a ještě posavad trestati ráčí, jakož pak předešlá figura a skutek toho na Davidovi králi a jeho lidu jest ukázán, a též zase, kdož vuoli boží činí a přikázání Jeho svatá zachovává a plní, takové jistě ubezpečení jim učiniti ráčil, že jich v prosbách jejich neoslyší a v potřebách a těžkostech neopustí, ale že nepřátelé jejich před nimi strachem poběhnú a jeden boha bojící že jich deset honiti bude. Pak buďmež té jisté a dokonalé naděje ku pánu Bohu všemohúciemu, spasiteli a vykupiteli našemu, bude-li to při nás, že skutkem a upřímným srdcem Jeho milosti v pravé pokoře následovati budem, poněvadž Jeho ruka svatá není ukrácena, žeť nám také prospěch, vítězství a přemožení nepřátel našich dáti ráčí pro čest a chválu syna svého milého, pána našeho Ježíše Krista, a tak jakž ten ukrutný tyran a krve křesťanské žádostivý pohan o to usiluje, aby jméno božské a víra Jeho svatá potlačena byla a vyhlazena, žeť mu Buoh té pochvaly a prospěchu dáti neráčí.

Též také páni, rytieřstyo i jiní stavové, kteříž poddané své a lidi pod správu svú mají, předkem aby sami toho hleděli, aby pána Boha hřiechy rozličnými nehněvali, jakož se těchto časuov dalo a děje, že jsouc sami zle živi proti vuoli boží v ožralství i v jiných rozličných rozpustilostech a oplzlostech, zlý příklad poddaným svým na sobě dávají. A protož z vyšších i nižších stavuov aby se všech takových hříchuov vystřiehali a varovali a poddané své aby k témuž vedli a je k tomu skutečně přidrželi, aby v pátek a jiné posty se postili a zachovávali, v neděli svatou do kostela na kázání slova božieho a ke mšem svatým aby se i k jiným křesťanským náboženstvím scházeli, a svátky jakožto panny Marie a jiné dni apoštolské aby též zachovávali, a na ty dni aby v šenkovních domích a krčmách na žádném pití a řádu do mši vykonání aby nebývali a tak se všickni v té pokoře zachovali, a jeden každý ze všech stavuov s poddanými svými v domu svém s čeládku svou ráno i večer poklekna na kolena pánu Bohu všemohúciemu se pomodlili. A když se tak všickni zachovávati budem, ráčí nám pán Buoh všemohúcí proti tomu nepřieteli svaté víry křesťanské svú pomoc a vítězstvie dáti, a tak jednosvorně všickni tři stavové na tomto jsme se srovnali a snesli.

Item, aby všickni tři stavové, páni, rytířstvo, Pražané a jiná města, preláti, opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteříž na farách jsou i jiní klášterové, mistři, kollegátové, kterížkoli statky pozemské aneb platy komorní mají, též statky pozemské i městské šosovní aby šacovali, kromě těch farářuov, kteříž by na platích komorních aneb platu na statcích pozemských neměli. Také manové, dědinníci, nápravníci, dvořáci, svobodníci aby tolikéž učinili a listy přiznávací pod pečetí svou, příjma to k svému svědomí, že jest statek svuoj všecken zač ho má, spravedlivě šacoval, kromě klenotuov, šatuov a hotových peněz ležících, kterýchž na užitcích nemá a svrchkuov a nábytkuov při dvořích a hospodářstvie, a též v městech, v domích takových hospodářských věcí jako ve dvořích, a dluhuov žádný sobě aby nevyráželi, než zouplna zač kdo statku má, šacovali, (pakli by kdo své pečeti neměl, aby jiného pána neb rytieřského člověka připrosil, aby na místě jeho pečeť svú sobě bez škody přitiskl) a aby osobám voleným z stavu panského: Adamovi z Říčan, z stavu rytieřského: Mikulášovi Rendlovi z Oušavy, z Pražan a z měst: Sixtovi z Ottrštorfu a to konečně mezi tímto časem a svatým Janem Křtitelem božím najprvé přieštím dali. Než což se lidí pohořalých, kteříž by od pánuov svých lhůtu ještě měli, dotýče, ti že takové berně a šacuňku tohoto prázdni býti mají.

Pakli by kdožkoli do toho času týchž listuov přiznávacích berníkóm na hrad pražský v moc jich nedali a neposlali, tehdy tiž berníci mají toho každého, kdož by se tak nepřiznal, statek šacovati pokudžby se jim zdálo a vidělo, a ten každý bude povinen podle toho šacuňku a jich uložení touž berni a pomoc dáti. A tak jeden každý podle takového šacuňku z jednoho tisíce kop grošuov českých deset kop grošuov českých dáti má podle velikosti a malosti statku a sumy. Též také všickni, kteří peníze na úrocích, listech a všelijakých puožitcích mají, tak se, jakž nahoře dotčeno jest, zachovati povinni jsou. Než což se domuov ku právu městskému aneb pod šos náležících dotýče, z těch se v městech přiznání činiti i berně z nich dávati má. A což se poddaných lidí bud v městech, v městečkách aneb ve všech dotýče, statkové jich i s nábytky, zač ho kdo má, aby šacovali, tak aby z každé kopy grošuov pět d. českých podle velikosti a malosti statku dali. Též kupci domácí neb přespolní, kteříž zde v tomto královstvie handle a obchody své vedou, podruzi, kteříž jsou v městech, městečkách bud královských, panských neb městských i ve všech, ti též z každé kopy grošuov českých pět peněz českých dáti mají.

A tak každý pán, rytieřský člověk, Pražané i jiná města neb úředníci jich mají se listy přiznávacími přiznati, co v městě, městečku i ve všech na jednoho každého panstvie statku se podle téhož šacuňku najde a jaká suma z toho ze všeho přijde, aby to vše v témž listu poznávacím oznámil a osobám k tomu voleným na hrad pražský poslal, a takové listy přiznávací mají při počtu kladeny býti od těch osob volených, když počet stavuom činiti budou. A berníkóm častopsaným se to poroučí a od stavuov duověrně duověří, že té berně nikam jinam nevydadí a vydávati nemají žádným vymyšleným obyčejem než na ten lid a tu potřebu, jakž o tom níže položeno jest, kterýž z tohoto královstvie přijímán by byl k ochránění markrabstvie moravského i jiných J. Kr. M. zemí a poddaných a ku potřebě proti Turku nepříteli všeho křesťanstva, najvyššímu hajtmanu polnímu. A týž hajtman, což tak k sobě na týž lid a potřeby válečné od týchž berníkuov příjme, z toho aby stavuom královstvie českého aneb osobám od stavuov voleným počet řádný učinil a berníky z toho kvitoval. A jestliže by co z téhož šacuňku sumy pozuostalo, to sobě stavové královstvie českého v rukou a moci své k budoucí potřebě pozuostavují, a berníci aby povinni byli s tou pozůstalú sumu, jakby jim dále od stavuov z plného sněmu poručeno bylo, se zachovati a počet řádný stavuom aneb osobám od stavuov k tomu voleným učiniti a přes uložené časy a dni žádného folku čekáním peněz aby žádnému nečinili; neb jestliže by co jimi berníky obmeškáno bylo a z toho jaká roztržka vojska pro neplacení anebo jak jinač škoda se stala, o to stavové k nim berníkóm domlúvati by se chtěli. A týmž berníkuom za práci jich, osobě z stavu panského dvě stě kop grošuov českých, z stavu rytířského puol druhého sta kop grošuov českých a z městského sto kop grošuov českých z té berně dáno býti má.

A jedna polovice té sumy podle šacuňkuov těm osobám k tomu voleným na hrad pražský dána a složena býti má ode všech stavuov a poddaných jich konečně od stavu panského, rytieřského i městského do svatého Jana Křtitele božího najprvé příštího, a od lidí poddaných všech táž první polovice vybrána a dána býti má do svaté panny Markéty též najprvé příští; a druhá polovice toho všeho šacuňku dodána býti má týmž osobám voleným svrchu psaným jmenovitě od těch všech stavuov do svatého Bartoloměje, a od lidí a poddaných do sv. Matouše Evangelisty též najprvé příštího.

Jestliže by pak kdo této berně všemi stavy svolené buď prvního neb druhého dílu na časy svrchu jmenované, aneb od lidí vyberúc, osobám častopsaným nedal neb nedali a nevyplnili, tehdy na takového každého má komorník vydán býti a v statek jeho se uvázati. Pakli by po uvázání s komorníkem ve dvou nedělích pořád zběhlých vždy nedal neb nedali a v držení nevpustil neb nevpustili, tehdy komorník relací ke dskám zemským udělaje, list obranní na takového každého vydán býti má, a tiž berníci mají se v to komorníkem i tím listem obranním uvázati, to držeti dotud, dokudžby kterého dílu nadepsané berně, buď jeho samého aneb od lidí jeho z téhož statku a z důchoduov všech, nevybrali se všemi škodami a náklady na to vynaloženými. A když by kdo tu zadržalú berni i s škodami a náklady dal aneb oni berníci uvážíc se s komorníkem a listem obranním z toho statku a důchoduov, tak jakž se nadpisuje, se všemi škodami vybrali, tehdy ihned tomu každému, v číž by se statek uvázali, zase postúpiti povinni budou beze vší odpornosti, a mimo vybrání té berně aby v statcích lidem žádných škod a plundrování se nedalo.

Než což se těch osob, kteréž by na statcích pozemských neměly než toliko na listech a hotových penězích, kteréž na užitcích jakýchžkoli mají, dotýče, na ty list zatykači od úřadu desk zemských týmž berníkóm vydán býti má; a jestliže by se kdo zatykačův zvláště v domích svých pokrývati chtěli, tehdy pan úředník neb to právo, pod kterýmž sedí, povinen jest jej v domě jeho, též i hospodář v domu panském zatknouti a podle zatykače znění každý se tak zachovati, však toliko v této pomoci proti Turku k obraně markrabstvie moravského a jiných J. Kr. M. zemí a poddaných svolené. A na téhož komorníka tiž berníci k úřadu více dáti nemají, než což se do toho kraje za puohon dává a od relací toliko čtyři groše české, a za list obranní při úřadě desk zemských dvamecitma grošuov českých a při úřadu purkrabstvie pražského tolikéž, a za zatykač patnáct grošuov českých toliko písařům, kteříž též listy obranní a zatykače vydávají a píší, a od zatčení patnáct grošuov českých dáváno býti má.

A tak podle tohoto šacuňku má vypraveno býti z královstvie tohoto ku pomoci a k obraně markrabstvie moravského a jiných J. M. Kr. zemí a poddaných tři tisíce koní zbrojných a dva tisíce pěších, a těm služba připovědína býti má za čtyři měsíce pořád zběhlé, však na takový zpuosob: jestliže by toho další potřeba byla, aby ten lid služebný povinen byl v té službě trvati buď do pátého neb do šestého měsíce tak pořád zběhlých; a jízdnému na měsíc po dvanácti zlatých rejnských a pěšímu též na měsíc po třech kopách míšeňských, zlatý za čtyřmecitma grošuov českých počítajíc, placeno býti má.

A tak k desíti koňóm jízdným má býti vuoz a ke třidcíti pěším také jeden vuoz, a v každém voze má služba jíti toliko na dva zadní koně po dvanácti zlatých rejnských, a na každém vozu mají mieti dvě hakovnice, motyky, rejče, lopaty, sekery a což do pole náleží. A nad těmi lidmi jízdnými i pěšími hajtman, lejtingar a maršálek býti mají.

A týmž hajtmanu, lejtingarovi a maršálku služba placena býti má od stavuov královstvie českého i služebnému lidu, tomu počtu napřed dotčenému, od berníkuov, však tiž berníci jinač peněz na týž lid a potřeby válečné nemají vydávati, než kdyby hajtman polní jim psal list pod pečetí svou a s podepsáním ruky své, komu a jakú sumu k té válečné potřebě jemu poslati by na který čas měli, aby oni berníci majíc takové listy při počtu tím dostatečněji ukázati mohli; však na koho by se to psaní od hajtmana vztahovalo, ten což by od berníkuov přijal, aby je z toho kvitoval.

A ten hajtman aby lid jízdný i pěší na tuž sbírku všemi třmi stavy svolenou jednal a přijímal z tohoto královstvie a zemí k němu přieslušejících; pakli by se zde v královstvie a v zemích k němu přieslušejících tolik lidu objednati a mieti nemohlo, tehdy bude moci kozáky z královstvie polského a z jiných národuov lid hodný přijíti.

Item, stržení lidu má býti u Trnavy konečně na den svatého Jakuba, apoštola božího, najprvé příštího.

	Viliem Švihovský,
	Ondřej Ungnod,
	Bohuše Kostka,
	Zbyněk Berka,
	Václav Hostounský, z pánuov.
	Bernard Žeušický,
	Jindřich Drachovský,
	Honsjirgl Raicenštajnar,
	Petr Muchek,
	Bohuslav Tetaur, z rytieřstva.

A J. M. Kr. na poníženou prosbu stavuov první i druhý lid válečný od stavuov svolený z milosti své královské, jakž tiž artikulové v sobě zavierají, děly opatřiti ráčí.

Item, k těm děluom z tohoto šacuňku prachy, kule, puškaře, koně objednati a zpuosobiti máme.

Item, hajtman polní řád u vojště tolikéž i právo polní aby podle potřeby a náležitosti ve všech věcech zřiedil a každého měsíce mustruňk držel, a v kterémž by houfu buď v jízdném neb pěším lidu co sešlo, aby to zase hajtman rotmajstru hodnou osobou dosaditi rozkázal a jakž by dosadil koho, tomu každému od té chvíle služba jíti má.

Také J. M. Kr. všickni stavové tohoto královstvie za to prosí: poněvadž z markrabstvie moravského, z markrabstvie horního i dolního lužického poslové z stavuov s pinii mocí vyslaní s stavy královstvie Českého v napřed dotčených artikuliech sněmu tohoto o všem jsou se snesli strany tohoto šacuňku i také lidu vypravení, též i o veřejnú hotovost a tažení, aby J. M. Kr. v knížetství slezském to též zpuosobiti a zjednati ráčil, aby s námi v tom ve všem jako oud tohoto královstvie rovnost nesli a zachovali.

Item, což se dotýče prvé svolené pomoci a berně léta etc. 42 ve čtvrtek po svatém Zikmundu, ta aby podle téhož sněmovního svolení od berníkuov krajských skutečně bez prodlení do svatých Petra a Pavla, apoštolův božích najprvé přieštích, dobrána byla a J. M. Kr., což by jí koli tak pozuostalo, aby dáno bylo. A berníci krajští i vrchní, aby z těch berní řádný počet osobám od J. M. Kr. k tomu voleným a zřízeným při témž času svatého Petra aby učinili, a J. M. Kr. aby při tom času s berníky i s těmi, kdož jsou na šacuňcích seděli, podle slušnosti strany jich prací i útrat uhoditi ráčil. Též J. M. Kr. v jiných zemích k tomuto královstvie přieslušejících a prvé s námi o ty pomoci a berně snesených, aby ráčil k témuž mieti, ač jestliže jest co za nimi pozuostalo, aby v tom rovnost zachována byla. Než což se těch padesáti tisíc zlatých rejnských pánu z Ejcinku puojčených, jakž jeho zápis na to učiněný před rukama jest, dotýče, toho stavové tak v dobré míře na tento čas do budúcieho sněmu zanechávají.

Item, což se hotovosti veřejné v tomto královstvie dotýče, má každá osoba ze všech stavuov s lidmi svými tuto hotovost mieti, jestliže by toho potřeba kázala a Turek nepřietel všeho křesťanstva k markrabství moravskému neb k zemím k královstvie českému přieslušejícím se přibližoval a s mocí svú osobně táhl: tehdy každý z té veřejné hotovosti z jednoho tisíce kop grošuov českých má mieti kuoň zbrojný a čtyry pěší, aneb vždycky místo těch čtyř pěších druhého jízdného, a tak na každý tisíc kop grošuov českých přijde dva koně jízdná jednomu každému chovati, buď pán, rytířský člověk i tudiež Pražané a jiná města podle šacuňkuov; též také opatové, proboštové, preláti, jeptišky i jiní Masterové, manové, dědinníci, svobodníci, nápravníci, mistři, kollegáti, farářové etc., ti všickni, jakž napřed jmenováni jsou, též se tak zachovati mají a v té hotovosti skutečně býti. Pakli by kdo za tu sumu za tisíc kop grošuov českých neměl, tehda jeden s druhým se do též sumy snésti má podle velikosti a malosti statku a sumy. A tak každý má mezi lidmi svými na panstvie svém neb sám u sebe nařiediti a s tím počtem, když by toho potřeba kázala, podle napomenutí v místo uložené aby se najíti dal. Též také ti, kteříž na ourocích peníze mají, tolikéž se tak najíti, jak jsou se šacovali, podle toho uložení dáti mají.

Nad kterýmižto lidmi jízdnými i pěšími Volf starší z Krajku a na nové Bystřici, najvyšší purkrabě pražský, hajtmanem býti má, a když by týž pan Volf pro potřebu ven z země vyjel, tehdy Jaroslav z Šelnberka a z Kosti, najvyšší komorník královstvie českého, ouřad purkrabství pražského má v svém spravování a opatrování mieti, a když by koli týž hajtman toho duoležitú potřebu uznal a stavy podle této veřejné a nařízené hotovosti napomenul, aby jeden každý s počtem lidu jízdného i pěšího, což na koho podle uložení šacuňku přijde, v místo určité a jmenované se postavil a najíti dal; a kdož by se tak podle napomenutí téhož hajtmana nezachoval a v místo uložené s tím počtem lidu, což na něho přijde z té veřejné hotovosti uloženým, se nepostavil a najíti nedal aneb na místě svém neposlal, takový každý od hajtmana nad tím lidem ustanoveného obeslán býti má, aby před J. M. pány a vladykami na plném soudu zemském stal a toho se J. M. spravil, proč jest s týmž počtem lidu v místě uloženém na den jmenovaný se nepostavil, a več jemu to J. M. obrátiti ráčí, to se při J. M. vuoli zuostavuje.

A v každém kraji hajtman k té veřejné hotovosti volen býti má; též i Pražané jakožto jeden kraj hajtmana svého mieti mají.

A když by koli najvyšší hajtman tímto sněmem k této veřejné hotovosti volený je hajtmany v krajích volené napomenul, tehdy jeden každý s tím počtem lidu z každého kraje má se hnouti a v určitý den a v uložené místo k najvyššímu hajtmanu se nalézti. A ti hajtmané z krajuov hajtmanu vyššímu mají radni a pomocni býti a to obmejšleti, což by bylo k ochraně a obhajování království i zemím k královstvie tomuto připojeným.

A přišlo-li by k tomu, aby těmi lidmi z té veřejné hotovosti mělo hnuto býti, tehdy stavové poroučejí berníkóm, aby z této svolené berně a pomoci najvyššímu hajtmanu polnímu na každý měsíc, pokudžby s těmi lidmi táhl aneb v poli ležel, dáváno bylo dvě stě kop grošův českých a hajtmanuom z krajuov voleným, kteříž by s lidmi z krajuov k najvyššímu hajtmanu přitáhli, tomu každému aby tiž berníci na každý měsíc, dokudžby tak polem táhli aneb leželi, čtyřidcet kop grošův českých dávali; však jakžby táž potřeba minula a z pole stáhli, potudž týmž hajtmanuom nadepsaní berníci ničímž více povinovati býti nemají. A když by ten lid v poli se v hromadu strhl, tehdy pokudžby J. M. Kr., pán náš milostivý, najvyššímu hajtmanu polnímu poručiti a rozkázati ráčil, jakby ten lid zřízený v ležení i v tažení, a kdo s kým v jakém pořádku v té napřed dotčené potřebě býti by měli, to se při rozvážení J. M. Kr. zuostavuje, a J. M. se stavové duověřují.

A k této veřejné hotovosti v každém kraji z stavu panského, rytířského, z Pražan a jiných měst, aby se nařídilo časně, tak přišlo-li by k jakému hnutí a tažení, aby pohotově nalezeni byli, a J. M. Kr. žádati, aby děla tomu lidu, kterýž by vypraven býti měl, opatřiti a zpuosobiti ráčil, a k těm děluom z tohoto šacuňku prachy, kule, puškáři, koně zpuosobiti a objednati se. mají, a o hajtmana v každém kraji aby se snesli, a tak se vším tím pohotově byli konečně mezi tímto časem a svatými Petrem a Pavlem apoštoly božími najprvé přieštími.

Při tom J. M. Kr. též prositi máme, aby J. M. Kr. pro vyřízení těch všech věcí svrchu psaných v krajích sjezduov dopustiti a položiti ráčil, což by najspíše býti mohlo. A toto svolení strany této hotovosti aneb tažení déle nemá trvati než do sv. Martina najprvé příštího. Tu J. M. Kr., znajíc toho znamenitú potřebu býti, k sjezduom krajským obecním na den svatého Prokopa najprvé přieštího povolovati, a ty po krajích skrze listy odevřené rozepsati rozkázati ráčí.

A tato pomoc v tomto sněme, jakž svrchu dotčeno jest, z potřeby nastávající proti Turku a hotovost veřejná i tažení lidu svolená, královstvie českému a jedné každé zemi a stavuom v nich má býti bez ujmy a všelijaké škody neb ublížení obecních neb obzvláštních svobod, privilegií, zvyklostí a práv nyní i na časy budoucí a věčné.

A tito artikulové také při témž sněmu jsou zjednáni a zavříni.

Item, dsky zemské mají chovány býti v tom sklepě, kdež jsou prvé chovány byly a ten sklep J. M. Kr. ráčí dáti opraviti s klenutím, dveřmi, mřežemi, okenicemi železnými, tak aby se to ubezpečilo, aby na potomní časy k žádné zkáze, jakž se jest přihodilo, nepřišlo. A k tomu mají dvoje dsky býti, jedny aby byly na Karlštejn dodávány a druhé aby v témž sklepě pro potřeby a pohodlí lidské zuostaly, a to proto a z té příčiny, jestliže by pak vždy pán Buoh jaký pád na též dsky dopustiti ráčil, čehož z své svaté milosti ostříci rač, aby druhé před rukama býti mohly; a J. M. Kr. týž sklep bez prodlení opraviti dáti ráčí.

Item, Karlštejn zámek s jeho vším přieslušenstvím aby tak chován a opatrován byl, jakž na to záleží, a stav panský a rytieřský toho na J. M. Kr. podávají, aby J. M. Kr. s radami stavuov panského a rytieřského ráčil to uvážiti a k skutečnému opatření, což najspíš býti muože, jak má opatrován býti, přivésti, poněvadž se tam koruna, privilegia, dsky i jiní klenotové království českého chovati a dodávati mají.

Item, soud zemský ten se na tyto časy a roky budoucně takto držeti má: první nazajtřie svatého Jeronýma najprv přieštího, druhý v pátek o Suchých dnech postních, třetí v pátek o Suchých dnech letničních. A poněvadž jest soud, kterýž se držíval nazajtří svaté panny Barbory, složen, i místo téhož soudu přidává se k těmto třem souduom, k jednomu každému čtyři dni vajš nad dvě nedělí, aby souzeno bylo. A v těch čtyřech dnech nic jiného, než toliko vdovy a sirotci aby slyšáni byli, a k těm čtyřem dnuom posledním aby se vdovy a sirotci pro potřeby své obsielali, a úředníci pražští menší desk zemských, aby jim taková obeslání vydávali, tak aby po pořádku slyšáni byli a k soudu stáli; však jiná obeslání při pořádku, jakž od starodávna bývalo, k úternímu dni při tom zuostati mají. A jakož úředníci pražští menší desk zemských, tak jakž od starodávna bývalo, soud menší zemský dva dni o Suchých dnech postních a dva dni o Suchých dnech letničních soudy držívají a soudí, i aby o Suchých dnech postních tři dni, počnúc v úterý před Suchými dny, a o Suchých dnech letničních dva dni a na den svatého Jeronýma jeden den soudy držali, nyní i na časy budoucí pro pohodlí lidské.

Item, což se souduov dvorského a komorního dotýče, ti soudové totiž předkem dvorský, potom hned komorní čtyrykrát do roka, první nazajtří svatého Bartoloměje najprvé přieštího, druhý nazajtří svatého Martina, třetí nazajtří Hromnic, čtvrtý při Svátosti a toho jednoho každého času aby po dvou nedělích souzeno a držáno bylo, nevymiešujíc středy ani soboty. Strany pak těch souduov a rozsudkuov ovšem se zuostavuje při starobylých vajsadách a rádiech, a k vajpověděm a nálezuom méně desíti osob v soudu z stavuov panského a rytieřského býti nemá, a J. M. Kr. ty soudy aby ráčil osobami z stavu panského a rytieřského též podle starobylého pořádku osaditi, a jeden každý z pánuov neb z rytieřstva, kdož by do týchž souduov povolán a vsazen byl, bude povinen podle zřízení zemského, nechtěl-li by déle, do roka vyseděti. A jestliže by pak co takového těžkého a náhlého připadlo, ježto by brzkého opatření potřebovalo, tehdy taková věc má hned vznesena býti na toho neb na ty, komužby J. Kr. M. při nepřítomnosti své, buď osobě neb osobám z stavu panského a rytieřského, tak jakž od starodávna bývalo, poručiti ráčil, a ten neb ti, obešlíc k sobě najbližší rady, má neb mají dále tu věc opatřiti, však bez ujmy J. M. Kr. mocnosti a spravedlnosti při těch obou soudích náležité.

Item, co se soudu purkrabstvie pražského dotýče, jakož jest předešle i těchto časuov den páteční složen byl a soud na ten čas se nedržíval pro příčinu židuov, i poněvadž již židé při ouřadu purkrabstvie pražského krom předešlých věcí nic činiti nemají, aby v páteční den purkrabie pražský soud držal tolikéž; však při těch všech soudech, kteříž sou a z čeho předešle před tímto sněmem jedni druhé poháněli neb obsielali, ti a takoví puohonové i obeslání tím zpuosobem prvním vyřízeni a vykonáni býti mají, aby pro pohodlí lidské spěšněji k svým spravedlnostem přicházeti mohli.

Item, což se všech mincí dotýče, předkem naše česká aby zpruobována byla, jak jedna proti druhé brána býti má; též také všecky cizí mince aby proti naší české minci a zrnu zpruobovány byly, po čem by ty brány měly býti. Však i níže pod zrno naše cizí mince aby podsazeny byly, a to mezi tímto časem a svatým Vácslavem najprvé přieštím, J. M. Kr. aby takovú věc, po čem ty mince brány býti mají podle zpruobování jedné každé, po krajích rozepsati a oznámiti dáti ráčil, aby se lidé tak při tom zachovali a jí jinače nebrali. A nad to vajše i o to sou se stavové snesli, aby každého čtvrt léta J. M. Kr. probieři zemští všecky ty mince pruobovali a jestliže by pak na kterékoli minci cizí potřebí bylo proti zrnu českému zlehčení, to aby opatřiti a vuobec oznámiti nepomíjeli. A knížete lehnického mince, ta aby mezi tímto časem a svatým Jakubem najprvé přieštím se vybyla a napotom aby jí žádný více nebral. Pakli by se kdo toho dopustil a ty mince cizí vajše dával, aneb kdo vajše je bral podle pruoby uložené, tomu každému ten, kdož by tak při tom koho postihl, bude ji moci vzieti a sobě schovati; pakli by jí vzieti nechtěl a nemohl, bude moci sobě to osvědčiti a toho každého právem o takovou sumu postiženu a osvědčenu viniti. Též také, jestli by kdo postižen byl, an tu minci knížete lehnického sem do tohoto královstvie nesl, aby ji zde utráceti chtěl, aby vzat a bez milosti upálen byl. Též také byl-li by kdo postižen, an naši minci českou mění neb skupuje, chtěje ji ven z země nésti, aby touž pokutu trpěl.

Item, jakož jest také při vyzdvižení desk ten artikul nařízen strany zase do desk kladení, že po listech přiznávacích tak mocně, jakoby osobně a oustně přiznáváno bylo, stvrzeno býti má, pro kterýžto artikul nemalá nebezpečnost se uznává a toho že jest od starodávna nikdá nebývalo

---

[V tištěných artikulích ještě slova: "i po dnešní den aby se toho více nedálo"], než jeden každý aby osobně se před úředníky menšími, neměl-li by vajpisuo neb slušného ukázání, přiznal, vezma to k své víře a duši, o čem zprávu dává, že jest to v pravdě tak prvé ve dskách bylo, a úředníci menší podle starobylého obyčeje a spravedlivého uznání k jednomu každému aby se v tom zachovali.

Item, pomezí královstvie českého v zemích k tomuto královstvie přieslušejících, jestli kde ujato, jakož hlasové jsou, na horách bavorských i míšeňských neb kdežkoli jinde buď statku neb pomezí, i aby zase připojeny byly k této koruně, tak jakž jsou od starodávna byly.

Item, knížetstvie hlohovské, to aby od knížete Fridricha lehnického k této koruně postoupeno zase bylo, tak podle naší spravedlivosti a privilejí, a to knížetstvie k koruně této se zase přivlastnilo

Item, o drahoty při řemeslnících v městech, v městečkách a kdežkoli jsou, J. M. Kr. aby v to nahlédnuti a kudy takové drahoty pocházejí to přetrhnouti ráčil; kdež pak pro ukrácení času, aby tento sněm tím dříve na místném konci postaven býti mohl, stavové to k J. M. Kr. připouštějí, jsouc té naděje, že J. M. Kr. to ráčí obmysliti, aby zvláštně chudí, robotní lidé, J. M. Kr. poddaní, což z měst od řemeslníkuov potřebují aneb i v hospodách, takové křivdy netrpěli.

Item, jakož veliké obtížnosti jsou strany úrokuov, kteříž v tomto královstvie se zachovávají, takže z desíti kop jednu kopu grošuov úroku berou, a skrze to mnozí dědičné a spupné statky své, mohúc na nich poctivě živnost mieti, je prodávají a na takové úroky puojčují, ješto tudy sami jedni druhé hubíme a o živnosti se strojíme a v okolních zemích toho, aby týž zpuosob zachovávali, se nenachází a nad to všecko i proti pánu Bohu s přílišným hříchem jest: a protož to při tom zuostavujem, tak aby ze sta kop grošuov českých šest kop dáváno bylo a z tisíce kop šedesát kop, a tak podle velikosti a malosti sum, aby se v tom rovnost zachovala; však toho úroku placení tepruva při svatém Havle přieštím po šesti kopách platiti počíti mají. I na ten artikul takto jest snesení naše, aby takoví listové hlavní i všelijaké jiné jistoty řádné buď dskami neb jinak jedni druhým při svatém Havle najprvé přieštím, kdož by komu znova peněz puojčovali a jistotu dělati počali pod ten úrok, tak aby dáváno bylo ze sta kop grošuov šest kop grošuov českých a z tisíce kop grošuov šedesáte kop grošuov českých. Než což se starých dluhuov buď dskami neb na listech i jakžkoli jinač zapsaných dotýče, ti a takoví dluzi i s těmi úroky, jakž puojčeni jsou a jakž zápisové neb listové svědčí, zaplaceni býti mají, a to dotud a tak dlouho, dokudžby se ti dluhové podle jistot i s ouroky staří a předešlí nezaplatili. Pakli by se kdo při nových puojčkách jinače zachoval a chtěl při úrocích aneb jinače sobě co nalepšiti pod jakýmžkoli zpuosobem, ten každý buď v též pokutě jakž o sedláni zřízením zemským prvé vyměřeno jest; než obnovovalliby kdokoli jaké listy neb zápisy s ouroky na předešlé první puojčky, ten a ti to na takové prvé puojčené sumy učiniti moci budou; však každý ten jistec, kterýž tak starý list v nový obnoví, má věřiteli list přiznávací dáti pod pečetí svou a jiných pečeťmi dvú neb tří na svědomí; pakli by své pečeti neměl, tehdy bude moci jiného na místě jeho, aby zaň pečeť přiložil, připrositi. A J. M. Kr. za to prositi, aby to J. M. netoliko v samém tomto královstvie, ale i v jiných zemích k tomuto královstvie přieslušejících i v jiných J. M. Kr. dědičných zemích nařiediti a zpuosobiti ráčil, aby v tom rovnost zachována byla.

Item, což se sněmu, kterýž držán byl na hradě pražském léta 1526 ten pondělí po svatém Františku, po smrti slavné paměti krále Ludvíka a prvé než král J. M. za krále českého volen býti ráčil, dotýče, v kterémžto sněmu stavové královstvie českého byli se snesli a sebe zavázali, aby na budoucí časy za živnosti krále českého nižádný jiný za krále volen ani korunován nebyl, též i krále českého v to zavazujíc, jakž týž sněm v sobě šíře obsahuje: i poněvadž jsou stavové toho zprávu slyšeli, že by ten dotčený artikul prvé sněmem propuštěn byl, a na tento čas bedlivě a pilně jsou mezi sebou rozvažovali, jaká platnost téhož artikule, by pak i v své celosti byl, budúcně by býti mohla, a protož z uznalých a hodných příčin ten artikul toho sněmu mocí tohoto sněmu při předešlém propuštění krále J. M. i sami sebe z těch závazkuov a J. M. při mocnosti a vrchnosti, jakž předešlé krále bez ublížení a umenšení svých svobod a spravedlností zuostavují; avšak jiné artikule téhož sněmu, aby ve dsky zemské vloženy a vepsány byly.

Item, J. M. Kr. k tomu artikuli, což se sjezduov po krajích dotýče, své milostivé povolení dávati ráčí, aby sjezdové po krajích za dvě létě držáni byli; a poznal-li by J. M. Kr. toho další potřebu, ráčí J. M. podle náležitosti v tom k stavuom se zachovati, však byl-li by J. M. Kr. na ten čas zde v královstvie, tehdy hajtman neb hajtmané kraje, aby to na J. M. Kr. vznesl neb vznesli a příčinu, proč by sjezduo v kraji potřebí bylo, oznámili neb oznámil. Pakli by J. M. Kr. na ten čas zde v královstvie býti neráčil, tehdy hajtmané neb hajtman k těm aneb k tomu, komuž by J. M. Kr. bez přítomnosti své na svém místě poručiti ráčil o takové sjezdy zření mieti mají.

Item, statky zápisné, kteréž J. M. Kr. k vajplatám dávati ráčí, kteřížbykoli na to obdarování a majestáty měli, ten každý aby jménem svým z takové vajplaty obsielal aneb poháněl a ne prokurátor J. M. jménem a to proto, jestliže by kdo své spravedlnosti nepokázal a neprovedl, aby ten nebo ti, kohož by se dotýkalo, na kom věděl škod svých dobývati.

Item, což se pak mnohých odpovědníkuov, kteříž někdy bez příčiny více zoumyslnosti své hledajíc za odpovědníky královstvie českého a obyvateluom v témž královstvie se pokládají, doufajíc v to, že v okolních jiných zemích přechováváni bývají a svá stanoviště mievají: o to aby předkem od J. M. Kr. i tudíž od stavuov knížatóm a zemiem okolním pod zemskú pečetí psaní učiněno bylo a Jich M. žádáno, aby toho proti koruně české a obyvateluom v ní před sebe bráti neráčili ani poddaným svým takových fedrovati nedopouštěli a na ně právo propustili, pamatujíc na smlouvy dědičné předešlé, kteréž jsou se mezi předky Jich M. a stavy našimi staly, abychom takových nepořádkuov jedni proti druhým nečinili a nedopouštěli; jsouce té naděje, že na tuto naši slušnú žádost tak se zachovati ráčí, neb my na jiném nejsme, než též se k Jich M. zachovati, pakli by nás to (jakož té naděje nejsme) potkati nemohlo, již bychom sobě té cesty zastřieci nechtěli ač neradi, než tím způsobem se zase odplacovati.

Item, za to J. M. Kr. prositi, aby k tomu své povolení dáti ráčil, aby Adamovi z Švamberka a bratřím jeho osm set kop grošuov českých na opravu a zdělání zámku a zboží Přindy k vynaložení připsati ráčil, neb stavové královstvie tohoto též k tomu, znajíc toho duoležitú potřebu, povolují, což by sobě týž Adam Švamberk s bratřími svými při J. M. Kr. do té sumy zjednati mohl, poněvadž ten zámek Přinda jest přední a pomezní královstvie tohoto, ježto kdyby k zpuštění přijíti měl, mohlo by býti k znamenité ujmě a ke škodě tomuto království.

A tolikéž J. M. žádati, aby J. M. Kr. své milostivé k tomu povolení dáti ráčil, což jest předešle Lorenc Šlik na prostavění zámku Rabštajna vynaložil i nyní po shoření téhož zámku a zboží, aby prostavěti mohl do tří tisíc kop grošův českých i s první sumou, to aby, jestli J. M. Kr. jemu do té sumy povoliti ráčil, připsáno bylo. A tak což sobě při J. M. Kr. obojí do té dotčené sumy zjednají, k tomu stavové své povolení dávají.

Jakož král J. M. i tudiež stavové k tomu své povolení dáti ráčili, aby Zdislav Berka z Dubé a z Lippého, najvyšší hofmistr královstvie českého, na zámek a panství mělnické do jednoho tisíce kop grošuov českých prostavěti a na opravu vynaložiti téhož panstvie mohl, tak jakž týž majestát témuž Zdislavovi od J. M. Kr. na to daný, to vše v sobě šíře obsahuje a zavierá, však na ten konec, což by tak prostavěno do té sumy bylo a slušně se registry aneb jinač ukázalo, že při vajplatě dotčeného panstvie mělnického držiteluom téhož zámku a zboží ta suma i s hlavní a zástavní sumou dána a zaplacena býti má, a také i jakž týž majestát na dva životy jemu Zdislavovi svědčí, též stavové k tomu své povolenie dávají.

Na žádost Hanuše z Fictum pro jeho velikú zašlost dluhuov stavové povolovati ráčí, aby Volrotovi z Vacstorfu svuoj statek prodal, však on Volrot aby se podle starobylého pořádku a vyměření zachoval a povinnost králi J. M. jakožto králi českému a koruně a stavuom učinil.

Item, jakož se také přihází, když se lidé pohánějí k svědomí, že tepruva ceduli při duohonu, jakého svědomí žádá, dávají, ješto jest v tom nemalá nebezpečnost, majíc hned svědčiti a k své duši vzíti, nemohouc na to žádného volného rozmýšlení mieti: protož se to tak napravuje, aby po dnešní den, kdož by koho k svědomí pohnal hned po puohonu ceduli dal, čeho na něm žádá, prvé nežby duohon mu dán byl; pakli by mu cedule prvé nedal, aby mu nebyl povinen svědčiti.

Avšak toto naše svolení svrchu psané má býti bez ujmy práv, svobod a spravedlností všech vuobec i jednoho každého.

Relátorové z pánuov:

Petr z Rožmberka a na Krumlově skrze Volfa staršího z Krajku přiznal se, Volf starší z Krajku na Nové Bystřici, najvyšší purkrabie pražský, Zdislav Berka z Dubé na Lippém a Zákupí, najvyšší hofmistr královstvie českého a markrabství horních Lužic lantfojt, Jan starší z Lobkovic a na Zbiroze, najvyšší sudí královstvie českého, Hendrych svaté římské říše purkrabie v Mišni, hrabě z Hartnštajna a z Plavná, najvyšší kanclieř královstvie českého.