310. Odpověď královská na usnešení sněmovní.
MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.
Odpověď krále J. M. stavům království českého na jich obecní artikule na sněmu obecním při čase svatých Filipa a Jakuba, apoštolův božích, daná.
Předkem, co se prvního artikule dotýče, J. M. Kr. milostivě k tomu nachýlen býti ráčí nad řádem a právem tohoto království českého ruku svou královskou držeti a je obhajovati, aby průchod svůj tak chudému jako bohatému mělo, a také J. M. Kr. nikdá jinače při stavích vůbec i obzvláštních osobách shledán není a v pravdě J. M. přičítáno býti nemůž, než J. M. Kr. po všecky časy spravedlnost, pokudž na J. M. Kr. bylo, velebiti a k té milostivě, přísně a upřímně poddaným svým dopomáhati ráčil.
A jakož stavové v tom artikuli o nějaké paměti, kteráž jest strany dotčeného řádu a práva scházeti měla, zmínku činí, žádost majíc, aby to zase ve dsky vešlo: J. M. Kr. nepamatuje se, aby mimo napravování práv po shoření desk J. M. Kr. co více přes to vzneseno aneb po J. M. žádáno bylo; a protož J. M. Kr. žádati ráčí, aby stavové J. M. Kr. o tom vyrozuměli, i ráčí se J. M. Kr. v tom dále podle slušnosti a náležitosti zachovati, takže stavové shledati mají, že na J. M. Kr. jako milovníku spravedlnosti při udělování rovnosti a dopomáhání práva nic sjíti nemá a nesejde.
Strany druhého artikule o opatření desk zemských a aby dvoje dsky byly, J. M. Kr. se dobře líbí a J. M. Kr. tolikéž, aby se tak zřídilo, za potřebné uznávati ráčí.
O třetí artikul strany registrování svobod a zámku Karlštejna opatření, to se J. M. Kr. dobře líbí, a J. M. Kr. byl by to rád viděl, aby dávno svobody zregistrovány byly, o čemž jest J. M. Kr. mnohokrát napomínati a aby se s tím neprodlívalo, pobízeti ráčil na ten konec, aby jedna registra, jakž jest předešle svoleno, J. M. Kr. a druhá stavům při dskách schována byla.
A což se Karlštejna dotýče, J. M. Kr. stavův milostivě žádati ráčí, aby J. M. zdání své oznámili, kterak a na jaký způsob týž zámek Karlštejn dobře opatřen býti má.
Čtvrtý artikul o složení soudu zemského, kterýž se při času svaté panny Barbory držíval, J. M. Kr. toho také při vůli stavův, však až do J. Kr. vůle zůstavovati ráčí.
Což se pak soudu dvorského a komorního dotýče, poněvadž ti soudové J. M. Kr. vlastní jsou, J. M. Kr. to při mocnosti své zůstavovati a na ten způsob k žádosti stavův povolovati ráčí:
Předkem, aby soud dvorský a soud komorní čtyřikrát do roka držán byl, první při času svatého Pavla na víru obrácení, druhý při Svátosti, třetí při svatém Bartoloměji, čtvrtý při svatém Martině a toho jednoho každého času aby po třech nedělích byl držán, nevymezujíc středy ani soboty, než v ty dni jako jiné, krom přitrefili by se který svátek, aby bylo souzeno.
Item, kdož by tím soudem dvorským neb komorním rozsouzen byl, ten každý aby nikam jinam toho nevznášel, jestliže by sobě v té výpovědi ztěžoval, nežli na vlastní osobu J. M. Kr. a to pod pokutou císařem Karlem o tom vyměřenou, totiž, aby ten jeden každý svú při skutečně ztratil, nebo jest to i proti zřízení zemskému, poněvadž rozsudkové krále J. M., panští a vladyčtí mají v své mocnosti zůstati; a které osoby v kterém počtu menším nebo větším v témž soudu sedati mají, to při J. M. Kr. vůli zůstane, jeden každý z pánův anebo z rytířstva, kdo by do týchž soudů byl povolán, bude povinen podle zřízení zemského do roku vyseděti.
Však J. M. Kr. toto zřízení a ustanovení o těch svých soudech svrchu dotčených na ten způsob ráčil učiniti, v moci své královské, dědicův J. M. a budoucích králův českých zůstavujíc ty soudy potomně tak zříditi, pokudžby se J. M., dědicům J. M. a budoucím králům českým vidělo za slušné a potřebné býti, a jestliže by pak co takového těžkého a náhlého připadlo, ještoby brzkého opatření potřebovalo, tehdy taková věc má hned vznešená býti na toho, komuž by J. M. Kr. při nepřítomnosti své, buď nejvyššímu purkrabí neb nejvyššímu hofmistru o tom poručiti ráčil, a ten obešlíc k sobě nejbližší rady, má tu věc dále opatřiti.
Item, soud pulkrabský pražský, aby se v pátek držeti mohl, toho J. M. Kr. na žádost stavův dopouštěti a milostivou vůli svou královskou k tomu dávati ráčí.
Item, strany mince bezpochyby že stavové v paměti mají, kterak J. M. Kr. všech těchto časův a let minulých stavův milostivě i otcovsky napomínati a jim slušné cesty k srovnání a próbování mince ukazovati ráčil, ale nikda jest J. M. k tomu stavův přivésti nemohl, ješto kdyby to byli učinili, byli by se sami i země J. M. všech těchto let před znamenitými velikými škodami uvarovali, ale poněvadž již stavové znajíc svou škodu a záhubu žádost mají, aby se srovnání o minci stalo, i tuto odpověď J. M. Kr. stavóm na to dávati ráčí: že J. M. některých kurfirštův a od knížat říšských poslův s plnou mocí patnáctého dne měsíce června, o srovnání mincí aby jednáno a strany mincí zřízeno bylo, očekávati a takovou věc, aby dobře i užitečně srovnána byla, skutečně a s pilností k tomu J. M. dopomáhati a stavův žádati ráčí, aby z prostředku svého na nynějším obecním sněmu osoby mincím rozumné volili a s plnou mocí k dotčenému jednání vydali na ten konec, aby ty osoby, majíc sobě sněmem moc danou, s J. M. Kr. o srovnání mince jednati a zavírati mohly, a J. M. Kr. v tom, což stavův a království tohoto dobrého a užitečného i potřebného uzná, toho dopomáhati ráčí.
Item, kdež žádají, aby knížete lehnického mince mezi tímto časem a svatým Jakubem se vybyla a napotom aby jí žádný více nebral a kdož by českou minci skupoval, aby ti trestáni a spáleni byli: J. M. Kr. také tomu své povolení dávati ráčí, než toliko J. M. Kr. stavův v tom napomíná, aby to tak spolu s J. M. Kr. způsobili a nařídili, aby ta zápověď stálejší, než jest se posavad dalo, byla a nad tím se ruka držela.
Item, J. M. Kr. ráčil jest na žádost stavův při napravování práv o kladení do desk jednoho každého spravedlnosti, kterúž jest před shořením ve dskách měl, milostivě povoliti a v tom samých stavův zdání, rady a žádosti uposlechnouti, i poněvadž stavové při tom nebezpečnost seznávají, J. M. Kr. toho dopouštěti ráčí a tomu povoluje, aby vkladové všech spravedlností přísahou, a sice jakž nejlépe a nejvýše možné i bezpečné jest, opatřeni byli, tak aby všichni obyvatelé a J. M. Kr. poddaní jeden proti druhému v žádném nebezpečenství nestál, nébrž jeden každý spravedlnosti své užiti mohl.
Item, co se pak hranic a mezí dotýče, J. M. Kr. ráčil jest nejednou než častokrát komissare zříditi, chtíc J. M. z milosti k tomu rád přivésti, aby se taková hraničná jednání přátelsky a sousedsky sjíti byla mohla, a tak ještě, o čemž stavové vědomost mají, J. M. Kr. strany těch hranic s okolními knížaty v jednání státi ráčí a v krátkém čase na den určitý taková jednání předsevzata budou: protož J. M. Kr. stavův milostivě žádati ráčí, aby J. M. Kr. z prostředku svého osoby za komissaře jmenovali, aby ty osoby, když by se jim od J. M. Kr. den oznámil, na ta pomezí a hranice se vypravily a při tom jednání hraničném a mezování byly, neb J. M. Kr. spravedlnosti poddaných svých opustiti neráčí.
Item, knížetství hlohovské v krátkém čase k vysvobození podle výpovědi učiněné přijde.
Item, drahoty aby při řemeslnících v městech a v městečkách zastaveny byly, J. M. Kr. ráčí s bedlivým uvážením a s radou to předsevzíti, a J. M. Kr. nejenom v tom samém ale i v jiném rád by z milosti řád dobrý viděti v království českém jako i v jiných J. M. zemích, pro dobré všech J. M. Kr. poddaných, způsobiti a ustanoviti ráčil, kdyby jednom stavové nad tím, což se J. M. Kr. nařídí, ruku drželi; než na jaký způsob by to opatřeno a dobře nařízeno a stálé býti mohlo, J. M. Kr. v tom od stavův jejich zdání věděti žádati ráčí.
Item, což se složení a umenšení těch velikých ourokův dotýče, jakž jsou to stavové nyní, aby šest kop ze sta kop dáváno a bráno bylo, nařídili, také J. M. Kr. se dobře líbí, anébrž J. M. Kr. i stavův za to žádati ráčí, aby to, tak jakž jest nařízeno, předce k svému vykonání přišlo; neb J. M. Kr. nad tím ruku svou držeti i v jiných zemích J. M. Kr. k koruně příslušejících, aby taková škodná lichva tolikéž polehčena byla, jednati ráčí.
A jakož stavové J. M. Kr. žádají, aby všecky majestáty, sněmy i jiné zemské potřeby, kteréž předešle ve dskách byly, zase do desk vloženy byly, J. M. Kr. to při předešlém napravování a obnovení práv zůstavovati ráčí.
Než což se sněmův dotýče, J. M. Kr. neví, jací to sněmové aneb z kterých příčin jich žádostiví jsou a kteří prvé ve dskách byli, tomu rozuměti nemůže, aniž se J. M. za potřebné býti vidí, poněvadž bez toho zřízení zemská a soudové, kterýmiž se každý obyvatel tohoto království spraviti může, před rukama jsou; avšak stavové mohou J. M. Kr. ty sněmy, kterýchž vkladův do desk žádají, ukázati a z kterýchž příčin a jakých potřeb by to do desk vjíti mělo, oznámiti, a J. M. Kr. v to nahlédnouc slušnou odpověď stavům na to dáti ráčí.
Item, J. M. Kr. na důl Osel a jiné doly k němu příslušející u Hory Kutny, jakž králem českým býti ráčí, při nejmenším sedmdesáte tisíc zlatých mimo všecek užitek, kterýž z těch dolův přicházel, vynaložiti a propavovati ráčil, což řádným počtem pokázati může a přes to J. M. Kr. nejednou skrze domácí i cizí osoby, horám rozumné, ty doly zohledati a spatřiti dal, ale žádného užitku se nezná, aniž také jaká budoucí čáka a naděje při těch dolích jest, o čemž všem téměř vůbec v království vědomo: a tak J. M. Kr. ten konečný úmysl svůj na tom ustanoviti ráčil od těch dolův, totiž Osla s jeho příslušenstvím, pustiti a již déle nákladův daremných na to učiniti neráčí. A také ty hory takových nákladův nynějších časův, tak jak jsou ku pádu přišly, vynésti nemohou.
Pakli stavové království českého, horníci neb kdo jiný tak velikou naději k těm dolům mají, aby sami pavovati, na ně nakládati a štěstí pokusiti chtěli, J. M. Kr. jim toho srdečně příti a ty doly z milosti své královské pouštěti a dávati ráčí, aby vždy v skutku znáti mohli, že J. M. Kr. v tom žádného užitku svého nehledá, než toliko samou nemožnost a nedostatek při tom i uvarování darebných nákladův obmýšleti ráčí.
Item, nařízení, kteréž jsou stavové o čeledi a lidu sedlském udělali, aby těch jedni druhým neloudili, neodvozovali ani přechovávali, J. M. Kr. toho také podle stavův nařízení a žádosti na tento čas zůstavovati ráčí.
Item, poněvadž obecní sjezdové po krajích zřízením zemským ne bez uznalých hodných příčin jsou zapověděni, J. M. Kr. toho na ten čas při této zapovědí zřízením zemským učiněné zanechávati ráčí; než když J. M. Kr. za potřebné, užitečné, aby sjezdové obecní po krajích byli, uzná, neráčí J. M. Kr. od toho býti, aby na žádost stavův, v tom se nezamlouvajíc, neměl jim sjezdův dopustiti a po krajích listy odevřené rozepsati dáti.
A jakož stavové o tom dobrou vědomost mají, že J. M. Kr. předkové, slavné paměti, všecky nápady i jiné, což J. M. náleželo, mimo se pustili a jiného krom manství a léna sobě pozůstavovati neráčili, pak měl-li by J. M. Kr. i to od sebe dáti, jizby J. M. Kr. i jeho dědicové a budoucí i toho se zbavili: kdež pak J. M. Kr. k stavům té milostivé naděje býti ráčí, kdyby předešlí králové čeští, J. M. předkové, takové manství a léna sobě nebyli pozůstavili, že by stavové neřkouc toho od J. M. žádati, ale sami by to králi, pánu svému, přivlastniti a k těm i jiným důchodům dopomoci měli. A protož stavové J. M. Kr. v tom slušně za zlé míti nemohou, že jim J. M. Kr. k tomu artikuli povoliti neráčí.
Item, strany výplat, J. M. toho při tom, jakž při zřízení zemském jest vyměřeno a až posavad se zachovávalo, z hodných příčin zanechávati ráčí.
Co se pak dluhův, kteříž zregistrováni a spravedliví uznáni a přijati jsou, dotýče, J. M. Kr. od toho času, jakž králem českým jest, bez pření ty dluhy platiti a těch dluhův na pětkrát sto tisíc kop zaplatiti ráčil, tak jakž od J. M. Kr. předešlých let stavům toho spis poznamenaný podán byl, a J. M. Kr. té naděje jest, že již takoví dluhové na větším díle jsou zaplaceni a kteříž nejsou, neráčí J. M. na odpor tomu býti, aby jich J. M. podle možnosti a příležitosti času neměl zaplatiti rozkázati; než strany těch milostí za služby a jiných těch podobných dluhův, s kterýmiž se někteří spravedlnosti při J. M. Kr. míti praví, ti a takoví dluhové jsou vždycky na předešlých sněmích i při obecních jednáních na spravedlivé rozeznání podáváni, čehož J. M. tolikéž nyní při tom zůstavuje.
Také J. M. Kr. strany toho artikule, což se práv městských tištěných dotýče, s městy jednati a k tomu, což spravedlivého bude, přivésti neobmešká.
O svědomí, jakž jsou stavové ten artikul nařídili, J. M. při tom zanechává a rád by J. M. viděl, aby při přijímání a slyšení dobrý a bezpečný pořádek držán a zachován byl, kteréhožby lidé sobě slušně nemohli ztěžovati.
Item, J. M. Kr. není proti tomu, aby ti, kteříž by pro dluhy neb jinak statkův svých odbýti musili, cizozemcům prodávati neměli, však tak, aby ti cizozemci z těch statkův, tolikéž jako jiní obyvatelé, všecky povinnosti činili, řád a právo podnikali.
Item, také J. M. Kr. milostivě k tomu nachýlen býti ráčí, okolním knížatóm strany odpovědníkův království českého nepřechováváni psáti, tolikéž aby stavové učinili, a poněvadž se i jiných věcí více zbíhá a přihází, zdání by J. M. Kr. bylo, aby stavové s okolními knížaty erbanuňky neboližto smlouvy dědičné zase obnovili.
Item, o plavení dříví na vodě, to se od J. M. Kr. při výpovědi krále Vladislava zůstavuje.
Což se dotýče bratří z Švamberka a Lorence Šlika o připsání sumy peněz na stavení, J. M. Kr. to sobě na rozmysl bráti a jim na to odpověď dáti ráčí.
Než strany Mělníku, to se od J. M. Kr. při snesení stavův zůstavuje.
Item, o Viléma Švihovského, Tejřovského a jiných mnohých osob dluhy, J. M. Kr. chce se na jejich spravedlnosti vyptati rozkázati, to v radě uvážiti a v tom se spravedlivě zachovati ráčí.
Co se rukojemství věřitelův a zápisníkův urozeného Adama Lva dotýče: J. M. Kr. vdy stavům ku paměti přivozuje a žádá, aby J. M. těch dvaceti osob, kteréžby při rozvážení takových těžkostí seděly, jmenovali, a jestli by kteří z takových osob, kteréž jmenovati budu, zde nebyli, ty aby v čas J. Kr. M. obeslati ráčil, neb J. M. na jiném není, než k stranám ve všem slušném a spravedlivém se zachovati.