4. Některé listiny o jednání stavů pod obojí s králem Ferdinandem ze dne 16. května, 15. června, 21. července a 4. srpna 1543.

4. Einige die utraquistischen Stände betreffenden Erklärungen, die zur Zeit des am 29. April eröffneten Landtags und nach dessen Schluss von König Ferdinand ausgestellt worden sind.

311. Odpověď královská stavům pod obojí způsobou 1543, 16. května.

MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

Odpověď od J. M. Kr. osobám od strany pod obojí věřícím vyslaným daná.

Předkem, jakož jsou J. M. Kr. oznámili, že na milostivé povolení J. M. shledání spolu jsou měli: J. M. Kr. ráčí v paměti míti, že jest předešle na jejich žádost a prosbu spolu sjití a shromáždění jim popříti ráčil na ten konec, aby jednou se sešli, ale ne aby se scházeli kdyby se jim zdálo, neb J. M. Kr. na onen čas přikázati a zapověděti ráčil nejednom jim, ale i těm pod jednu způsobou se nescházeti bez zvláštního povolení J. M. Kr., neb J. M. sobě to v své moci zůstavovati ráčí, když by J. M. žádali za schůzi a shromáždění, jakž by čas a potřebu uznávati ráčil, jim k tomu povolení své dávati.

Což se pak té těžkosti strany kněží jejich pod obojí způsobou svěcení dotýče, J. M. Kr. nerad jest toho uslyšel, že se jim překážka, jakž spravují, v tom děje a v Benátkách jako prvé kněze světiti nedopouštějí: ale aby J. M. měl u biskupa olomúckého zjednati, když by žákovstvo od administrátora a konsistoře s listy dimissořskými posláni byli, aby je na kněžstvo světil aneb biskupa jim sobě voliti dopustil, poněvadž by to věc nová byla, prvé nebývalá, J. M. se nezdá toho učiniti ani dopustiti. Než J. M. o to jednati ráčí a tak se přičiniti, aby jejich žákovstvo v těch místech jako prvé na kněžstvo svěceno bylo, a což zjedná, toho před nimi tejna učiniti neráčí.

A kdež jsou na J. M. vznesli, že by neřádné kněžstvo své napravovati chtěli, proti J. M. to není, však aby tak napravovali, aby starobylý pořádek, kterýž jest od dávných časův při víře pod obojí způsobú věřících vždycky držán a zachován byl, se neměnil a ceremonie jako prvé při kostelích zachovány byly, neb J. M. Kr. zprávy docházejí, že by v některých městech J. M. Kr. kazatelé k tomu vedli a v některých místech i tak zřídili, že jsou processí s tělem božím a vystavování těla božího na oltáře, posty, modlitby k panně Marii a svatým i "salve regina" a jiné starobylé chvalitebné pořádky složili, čehož J. M. Kr. dopustiti neráčí a J. M. chce při městech svých na to se s pilností vyptati, kdo jsou příčina toho byli a jestli by se doptal, že kněžími v těch městech takové věci přišly, J. M. bude se věděti kterak k nim zachovati, z měst je vypověděti a pod sebou trpěti nemíní. Protož J. M. poroučí a napomíná, aby starobylé pořádky a předešlé chvalitebné ceremonie, tak jakž jsou to od starodávna při víře své po všecky časy činívali, ještě zachovávali a drželi, nedopouštějíc jiných sekt a bludův mezi se vtrušovati a sektářóm Zvinklářóm, Pikhartóm a tak jiným nedali se od víry křesťanské odvozovati. A když tak učiní, J. M. Kr. ráčí jim připovědíti, že chce nad nimi svou milostivou ruku držeti a jich ochrance býti, tak jakž i předešle činil a je z milosti své královské nicméně jako ty pod jednu způsobu ochraňovati ráčil.

O traktáty pikartské, J. M. Kr. hned na onen čas, když jsou J. M. některé tištěné přineseny a ukázány byly, na příště těm pánům i na ta místa, kdež jsou tištěny byly, psáti a mandáty svými přikázati ráčil, aby tištění takových mandátův zastaveno bylo, jakož pak v městech J. M. Kr. takových pikartských bludův tisknuti dáti nesmějí. Protož aby páni i také z rytířstva, kteříž města a městečka mají, taková tištění zastavili, kohož by s těmi traktáty a tištěním našli, takového skutečně trestati a ty traktáty spáliti dali a více takových tištění nedopouštěli.

Než co se Pikartův, že se k slyšení volají, dotýče, že pomlouvají, kterak by jich slyšeti nechtěli a tím se chlubí, jakoby jim ti pod obojí odpovědi dáti neuměli a nemohli: J. M. Kr. se nezdá a nevidí za slušné, aby strana pod obojí způsobú jaké řeči neb schůze s Pikarty mívati a z své víry svozovati se dopustiti měli, neb jejich víra pod obojí od dávných časův pořádně i chvalitebně držána (...) a od předešlých králův i také od J. M. při ní zachováni po všecky časy jsou byli, protož aby se při své víře, tak jakž kompaktáta v sobě siřeji ukazují a zavírají, ve všem jedni k druhým zachovávali a Pikhartóm ani jiným sektářóm od ní odvozovati se nedali, neb jakž jest J. M. Kr. předešle jim připovědíti ráčil, také i nyní připovídá, že svou milostivou ruku nad nimi držeti a míti ráčí.

Osoby vydání z stavu panského a rytířského ku pomoci administrátorovi: J. M. neráčí proti tomu býti nébrž své povolení dává, aby osoby hodné, kteréž víry jich starobylé býti znají, k tomu vyvolili a ty zřídili, kteréž by jejich chvalitebné pořádky, nedopouštějíc jiných bludův a sekt, opatrovati pomáhaly.

Což se pak listův omylných od J. M. Kr. administrátorů a konsistoře na zprávu vycházení dotýče, když J. M. od administrátora neb konsistoře ukázány budou a J. M. tomu vyrozumí, ráčí potom odpověď svou dáti.

O Kadaňské a jejich suplikací: J. M. Kr. ráčí tu suplikaci s radami svými a osobami pod jednu i pod obojí způsobú věřícími rozvážiti a pokudž za spravedlivé bude, na jistém konci postaviti.

Actum na hradě pražském v středu po svatém Duše (16. května) léta 1543.




Přihlásit/registrovat se do ISP