MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

Předkem, což se žákovstva jejich dotýče, jakž jest J. M. předešle jim odpověď dáti ráčil, tak J. M. učiniti a to jednati ráčí, aby v těch místech, jakž prvé na kněžstvo svěceni bývali, pakli by tu býti nemohlo ale někde blíže k svěcení přicházeli, kdež J. M. již v jednání té věci býti a co zjedná, to konsistoři pražské oznámiti ráčí.

Na druhé dva artikule tuto odpověď strany přijímání J. M. dáti ráčil: poněvadž za předkův J. M. totiž krále Vladislava, krále Ludvíka i tudíž za J. M. kralování tak jsou se u přijímání těla a krve Páně zachovávali, J. M. Kr. toho také při tom zanechávati a jich zůstavovati ráčí; než jestli by v jaké jiné obmysly a v nové sekty dávati se a jinače než prvé věřiti chtěli, toho by J. M. Kr. jim dopustiti a trpěti neráčil, nébrž J. M. přikazuje, aby při starobylém pořádku svém pevně stáli a novými bludy toho nerušili.

Na třetí artikul strany ceremonií: J. M. Kr. tak tomu rozuměti ráčí, že ty a takové ceremonie, kteréž z církve svaté jsou ustanoveny, od nich až posavad zachovávány, totiž processí, vystavování na oltáře těla božího, posty, svátky panny Marie a jiných svatých svěcení a jiná náboženství držeti a těch opustiti nemají; protož J. M. Kr. administrátorům i jiným všem pod obojí způsobou přikazovati a poroučeti ráčí, aby se tak bez umenšení zachovali a toho nezjinačili ani změnili pod skutečným trestáním.

Než pokudž při starobylých pořádcích svých, jakž od starodávna za J. M. Kr. předkův bylo, J. M. neráčí jich v tom opouštěti, nébrž svou milostivou ruku nicméně jako nad těmi pod jednou také nad nimi držeti ráčí.

K čtvrtému artikuli J. M. toto povědíti ráčil: aby kázání slova božího na jiných místech se nedopouštělo a kněží jejich jinde nekázali než v kostelích, v ambitích a v místech posvátných, jestli by pak v domích, hospodách schůze míti a kázání učiniti chtěli, to J. M. Kr. trpěti a dopouštěti neráčí nébrž přikazuje, aby se toho nedopouštělo.

K pátému artikuli, kdež jsou napsali, že za předkův J. M. Kr. schůze, když jsou toho potřebu uznali, se jim nebránily: J. M. Kr. tomu místa dávati neráčí, než o tom vědomost má, že za předkův J. M. i také za J. M. Kr. kralování až posavad vždycky za povolení, aby se scházeti mohli, jsou žádali a prosili a J. M. králové seznavše hodné příčiny, jim jsou povolení své dávali, protož J. M. Kr. toho při tom, jakž předešle bejvalo, zůstavovati ráčí, přikazujíc, aby žádných schůzí sobě nepokládali a těch nemívali, léčby J. M. Kr. jim k tomu povoliti ráčil, neb i těm pod jednu způsobú také přikázáno jest, že bez povolení J. M. Kr. se scházeti nemají.

K šestému artikuli o nařízení a trestání kněžstva pod obojí způsobú: J. M. Kr. při tom milostivě jich zanechávati ráčí.

Na sedmý artikul, J. M. znajíc slušnou věc, aby strany slibů manželských, kdyby se mezi osobami pod obojí způsobú rozepře zběhly, o to před administrátorem a konsistoři pražskou k rozeznání stávaly a poslušně se v té věci zachovávaly: J. M. když toho administrátor žádati bude, ráčí mandáty dáti napsati a rozkázati, aby se v tom, jakž prvé vždycky bejvalo, poslušně zachovávali a ku právu duchovnímu na obeslání stávali pod pokutami, kteréž by se na to uložily. A J. M. při sněme nynějším minulém, kdyby o tom časně vědomost míti byl ráčil, byl by to opatřil a o tom od stavův nařízení žádal; ale poněvadž se to na ten čas státi nemohlo, když nejprv nynější sněm bude a J. M. připomenou, J. M. ráčí dále s stavy takovou věc na místě a konci postaviti a ke všemu spravedlivému k těm pod obojí způsobou, když se při pořádcích svých chvalitebných, jakž od starodávna bylo, zachovávati budou, nicméně jako k těm pod jednu milostivě ukazovati, jich neopouštěti, nébrž svou milostivou ruku nad nimi držeti, jich ochráncem a pánem milostivým býti ráčí.

A strana pod obojí tuto odpověď od J. M. Kr. poddaně s poděkováním přijali a že chtí to na jiné pány a přátely své při času svatého Jeronýma příštího vznésti, k čemuž J. M. Kr. povolovati ráčí, aby to jedni druhým oznamovali, než schůzí aby nemívali bez J. M. zvláštního povolení.

Actum na hradě pražském v pátek den svatého Víta (15. června) léta 1543.