316. Předložení sněmovní l. 1543, 26. listopadu.
MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.
J. M. římský, uherský, český etc. král a markrabě moravský, pán náš nejmilostivější, předkem od stavův království českého, věrných poddaných milých, že jsou se k nynějšímu sněmu obecnímu sjeli a poslušně najíti dali, milostivě a vděčně přijímati a dále na ně vznášeti ráčí, Nepochybujíc J. M. Kr., že stavové o tom dobrou vědomost mají, kterak ukrutný a dědičný nepřítel všeho křesťanstva Turek tohoto roku a času nedávno minulého opět s velikou mocí svou osobně do království uherského přitáhl a dobyv zámku Valpova a Sokološe (sic!) a Pětikostel, odtud se dále zhůru s vojskem svým k Ostřegomu a hornímu Bělehradu přepravil a ty také podmanil a zdobýval: kdež J. M. Kr. nemohouc to slušně (ačby z milosti byl rád) pominuti, poddaných svých věrných milých před takovými častými náklady a dávkami, pokudž nejvýš možné, sanovati a šetřiti by byl ráčil, ale jsouc takovými příčinami od Turka danými k tomu přinucen, k retuňku pro obranu a zachování J. M. Kr. království a zemí, stavův království českého i jiných J. M. věrných poddaných, k veřejnému tažení do pole napomenuti a sám J. M., neohlédajíc se na žádná nebezpečenství, osobu svou královskou z otcovské lásky a z vlastní milosti, kterouž k poddaným svým milým má, s tím lidem válečným tehdáž vypraveným k Prešpurku se hnuti a táhnouti ráčil; kdež pak od stavův, kteří jsou se hotově a povolně osobně i s výpravou svou podle J. M. Kr. pána svého k dotčenému místu najíti dali, to J. M. Kr. od nich milostivě i vděčně přijímati a jim budoucně vší milostí svou královskou i s dědici jeho zpomínati, nahrazovati ráčí. J. M. Kr. jsouc osobně u Prešpurku, toho konečného úmyslu a předsevzetí jest byl proti nepříteli dále táhnouti, poddaných svých brániti, o ty zámky a města, kteréž Turek opanoval, se pokusiti a ty zase s pomocí pána Boha všemohoucího zdobývati, ale že jest J. M. Kr. z mnohých uznalých příčin a zvláště poněvadž turecký císař osobou svou odtáhl, od takového úmyslu, aby toho činiti neráčil, odraženo bylo a J. M. Kr. příčiny se předkládaly i ukazovaly, aby opatříc pomezí a hranice, na ten čas lid rozpuštěn byl a odtažení se z pole stalo, tím dokládajíc, poněvadž jest všem královstvím a zemím J. M. Kr. vůbec vědomé, jaká jest byla mocná Turka nepřítele předsevzetí, kteráž se všech J. M. Kr. poddaných jednostejně dotýkají, aby ze všech J. M. Kr., království a zemí společné shledání a sněm obecní což nejspěšněji na hrad pražský položen a držán byl, na kterémž by se jednomyslně rozmlouvalo, jednalo a zavíralo, na jaký by způsob s nejlepším užitkem takovému jeho Turka předsevzetí (....)
[schází] a dalšího proti nepříteli tažení zanechati a k rozpuštění vojska povoliti musil a dotčený sněm obecní a společné shledání na poníženou prosbu všem J. M. Kr. zemím sem na hrad pražský k nynějšímu času položiti a rozepsati ráčil.
J. M. Kr. nezdá se na ten čas za potřebné býti, stavův království českého strany tureckého způsobu a jeho tureckého předsevzetí obšírnými spisy zaměstnávati, neb stavové tomu všemu na předešlých častých sněmích i předkládáních vyrozuměti i v paměti zdržeti mohli a mnozí i očitě to sami viděli a shlédli, kterak ukrutný nepřítel a tyran Turek prese všecka svá předešlá vítězství tohoto roku s mocí velikou (jak svrchu dotčeno) do království uherského vtáhl, nemalý počet zámkův a pevných míst, které jako za bašty a k obraně království uherského a zemí těchto až posavad byly a od dávných časův se bránily, jakž sami o tom stavové vědí, pod svou tyranskou moc podmanil, a tak tudy sobě bránu a cestu svobodnou připravil, že již netoliko ostatek království uherského, kteréž se jemu samo (jsouc zemdlené) bez dostatečné pomoci a retuňku jiných obrániti nemůže, snadně opanovati bude moci, ale i jiné J. M. Kr. království a země k království uherskému blíž přísedící v témž nebezpečenství jsouc postavené, na kterúžkoli zemi a kdy se bude chtíti obrátiti, že ty mordováním, zajímáním lidu, pálením i ustavičnými sjezdy snadně zkaziti může. Kteréhožto jeho Turka takového předsevzetí, vítězství a k těmto zemím přiblížení, křesťanského lidu zajímání, mordování a zemí zkažení, bezpochyby pro nic jiného než pro přílišné hříchy a oplzlosti naše, na nás a křesťanstvo pán Bůh všemohoucí, jakž očitě znáti a viděti, dopouštěti ráčí. Ač stavové království českého i jiná J. M. Kr. království, země a poddaní minulých časův časté pomoci svolovali, však proto stavové dobře vědí, že dotčená pomoc buď na lidu neb na penězích svolená jedno k nastalým potřebám za dosti nebyla, druhé, když se v nečas a pozdě a také s mnohými rozličnými výminkami činily a svolovaly, skrze to k malým užitkům přicházely, neb se v tom i nerovné pomoci učinění nacházely a shledávaly a tak mnohá vydávání stavům království českého i jiným nadarmo se dala; ješto kdyby takové, jakž svrchu dotčeno, svolené pomoci časně byly vycházely a v ta místa a na ty věci, jak se potřeba uznávala, vydávaly a obracely, bylo by se s pomocí pána Boha všemohoucího těch těžkostí uvarovati a něco užitečného a prospěšného ku potěšení všemu křesťanstvu provésti mohlo, ale poněvadž, jakž svrchu dotčeno, z dopuštění božího ty takové pomoci bez užitku se rozcházely a Turek nepřítel tak se s mocí svou královstvím a zemím J. M. Kr. přiblížil, hranice své rozšířil i k tomu již přivedl, když mu se líbiti bude, že J. M. Kr. země bez přestání kaziti a vpády ustavičné činiti může, a tak jsúc jmenované země v nebezpečenství, jedna za druhou nic jiného než konečné záhuby očekávati musí, a již jedna země mimo druhé malé bezpečenství a pokoj míti budou.
Protož byla-li jest toho kdy potřeba tak znamenitá, již jest nynějšího času taková, kteráž nikdá větší nebyla, aby stavové království českého spolu s jinými J. M. Kr. zeměmi a poddanými, majíc společné rozmlouvání, o dostatečnou, stálou i trvalou pomoc jednomyslně se snesli, tak aby Turku zase království uherské odjato a před jeho tyranstvím obráněno býti mohlo; neb jestli se k tomu nepřivede, není jiného očekávati, než do J. M. Kr. království, zemí a poddaných ustavičných vpádův, lidu zajímání a dokonalé záhuby a zkázy a nad to ztracení ostatek Uhrů, kteříž se až posavad J. M. Kr. jako věrní křesťané přidrží, a budou-li k tomu přinuceni a znajíc se od křesťanstva opuštěni, sobě zoufajíc, Turku by se poddati musili a tudy spolu s Turky nepřátelé budou, a na J. M. Kr. země a poddané se obrátí, a tak křesťanští lidé scházeti a Turku větší moci přibývati bude; potom sami Uhři, by jiných nebylo, příležícím zemím, silni jsouc, sjezdy a nepřátelským během ustavičné škody činiti a ty kaziti budou moci. Aby se tomu za času předjíti a to, což jest až posavad při jednáních a pomocích s výminkami svolených, nejistých i nespěšných se obmeškalo, zase s pomocí boží k nápravě přivedeno býti mohlo, protož toho vysoce důležitá potřeba se uznává, aby stavové s jinými posly od zemí s plnou mocí vyslanými to předsevzali a nařídili, aby valné, mocné vojenské tažení proti tomu nepříteli Turku předsevzato a zatím, dokudžby to valné tažení k svému jistému vyřízení nepřišlo, spěšné opatření a trvalou pomoc, kterúž se prodlévati (jakž stavové sami tomu rozumějí) nemůže, pro obranu a zachování míst pevných a pomezí svolili a nařídili; kterýmžto svrchu dotčeným oběma pomocím drahně lidu zbrojného lehkého jízdného a pěšího po zemi i po vodě, k tomu střelby a což k ní přísluší, tolikéž i opatření pomezních míst a zámkův těch i opravování i našpihování potřebí jest.
J. M. Kr. uvažujíc to při sobě, že J. M. Kr. samému spolu i J. M. královstvím, zemím a věrným poddaným milým bez pomoci jiných Turka z království uherského zase vyhnati a to, což zdobýval, jemu odjíti a země a poddané J. M. Kr. před tím Turkem pokojně zachovati, dobře možné není, nébrž k takovému pobožnému a valnému tažení J. M. Kr. s královstvími a zeměmi svými, mimo jiné křesťanské potentáty, císaře římského J. M. pána a bratra J. M. Kr. nejmilejšího a svaté říše skutečné znamenité a trvalé pomoci potřebovati ráčí; čehož i J. M. Kr. před stavy království českého tajná učiniti nemíní, nébrž jim, jakožto věrným poddaným svým milým ku potěšení oznamovati ráčí, že stavové říše císaře J. M. za to poníženě žádali, aby J. M. C. vzhlédnúc na nebezpečenství, kteréž se od Turka na svatou říši a všecko křesťanstvo valí, sněm říšský v místo příležité rozepsati a J. M. C. také osobou svou na tom sněmu říšském býti ráčil, aby na témž sněmu se jednati, obmýšleti, vyhledávati a zavírati mohlo, kterak a jakým způsobem by tomu nepříteli dědičnému všeho křesťanstva Turku na zemi i na vodě tohoto roku příštího 1544 časně hned z počátku měsíce března jednomyslnou valnou stálou a trvalou pomocí odepříno, odoláno a týž Turek s pomocí boží nejenom z království uherského, ale i ze vší Evropy, totiž z křesťanstva vyhnán a vykořeněn býti mohl.
J. M. C. tolikéž jako stavové svaté říše zřetelně vědouc, jaké jest posavad škody Turek křesťanstvu činil, činí a vždy více a více mocí svou se rozmáhá, uvažujíc J. M. C. to bedlivě a znajíc toho znamenitou a důležitou potřebu býti, milostivě jest se k tomu nakloniti a sněm říšský do města Špejru na den svatého Ondřeje nyní příštího položiti a rozepsati ráčil, na kterémžto sněmu z výš oznámených příčin ku potěšení a pro dobré všeho křesťanstva J. M. C, pokudž J. M. to pán Bůh popřeje, osobně býti račí. J. M. Kr. také toho úmyslu jest na týž sněm říšský k císaři J. M., nařídíc prvé tyto věci v království českém, se vypraviti a při císaři J. M. a stavích svaté říše bez přestání, pokudž J. M. Kr. nejvýš rozuměti bude, žádné práce nelitujíc, jednati se vší pilností a bedlivostí, aby J. M. C. spolu se stavy svaté říše proti Turku nepříteli křesťanstva, znamenitou, dostatečnou, trvalou a stálou i také valnou pomoc svolili, což nejspěšněji býti může, poslali a s dostatkem vypravili. Kdež J. M. Kr. té nepochybné víry jest, že to při J. M. C. a stavích říše šťastně zjednati a obdržeti ráčí.
Při tom také J. M. Kr. i toho pominouti neráčí při papeži a jiných křesťanských králích a potentátích tolikéž o pomoc jednati a tu zvláště pak při papeži obdržeti ráčí, neb týž papež, jakž až posavad činil, J. M. Kr. zemí a poddaných svou mocí neopustí, což jest J. M. Kr. i připověděl a J. M. Kr. na to ubezpečil. A nad to J. M. Kr., jako milovník stavův království českého, podle nich a jiných věrných poddaných svých milých, ničehož, kdež co míti ráčí, vynaložiti nelitujíc, všecko rád spolu s nimi činiti i osobou svou vlastní královskou, na žádná nebezpečenství se neohledajíc, táhnouti a což potřebného a užitečného královstvím a zemím J. M. pro obranu a zachování uznáno bude, s pomocí boží a poddaných svých i jiných dobrých křesťanův, předsevzíti, konati a působiti ráčí, tak že na J. M. vůli a osobě nic sjíti nemá. Kdež pak jestliže císař J. M. spolu se stavy svaté říše na nynějším sněmu říšském k tomu přivedeni budou a pomoc stálou, valnou a trvalou buď za jeden rok neb za některé léto svolí, jakž J. M. Kr. té naděje býti ráčí, tehdy bezpochyby císař J. M. i stavové z říše při J. M. Kr. a jeho královstvích, zemích a poddaných, jakožto těch, kterýmž se ta pomoc k dobrému a užitečnému státi a svoliti má, předkem věděti budou chtíti, na čem jsou se J. M. Kr. poddaní snesli i jaké cesty vyhledali a pomoci k obraně své vlastní svolili: i protož potřeba káže, aby stavové s jinými osobami, jakž dotčeno, o svrchu jmenované pomoci, co činiti a seč býti mohou se snesouc, J. M. Kr., císaři J. M. i také stavům svaté říše, když by k tomu přišlo, ukázati a oznámiti mohli, jaké jejich zůstání a zavření se stalo; a tak znajíc J. M. C, stavové i jiní potentáti svaté říše, že oni jako ti blíž nepříteli přísedící skutečnou, dostatečnou i spěšnou pomoc pro obranu svou vlastní před se berou a tu nařídili, tím chtivější z příkladu takového a povolnější jich neopouštěti nébrž jim pomáhati zbuzeni budou.
A také pokudž J. M. Kr., jakž svrchu dotčeno, při císaři J. M. a stavích říšských pomoc, totiž valné tažení aby se tohoto roku stalo, obdržeti ráčí, J. M. Kr. to při sobě obmýšlí, že takové valné tažení s těžkostí se prvé než měsíce března nyní příštího státi a déle osm měsícův pořád zběhlých, totiž až do konce měsíce října, trvati nebude moci.
Ale poněvadž J. M. Kr. ještě vždy jistoty věděti nemůže strany nynějších způsobův nastalých, bude-li ta pomoc valná tohoto nynějšího roku od císaře J. M. a stavův svaté říše k vyzdvižení a vyřízení s užitkem přivedena moci býti, kterážto pomoc, by pak průchod svůj měla, déle osm měsícův, jakž výš dotčeno, v poli trvati a státi nemůže.
Však proto nicméně J. M. Kr. království, zemí a poddaných důležitá potřeba se uznává, aby dotud, až se ta pomoc valná v tažení do pole uvede, pro opatření zemí k království českému příslušejících i jiných lid jízdný zbrojný i lehký na zemi i po vodě na pomezích se držel a choval, a potom když by valné tažení za osm měsícův od říše a stavův království českého vyšlo, také potřeba káže, aby týž lid jízdný pro obranu a opatření dotčených zemí jsouc zřízen předce chován a držán byl, tak aby s pomocí pána Boha všemohoucího hranice a pomezí zachovány a rozšířeny a nepřátelóm jich předsevzetí, vpádové, sjezdové, hubení zemí a lidu zajímání, pokudž nejvýš možné, přetrženo a zastaveno bylo.
Kdež, ač J. M. Kr. jinače se nenaděje, než že stavové svaté říše nejenom pomoc valnou, ale i trvalou k dobrému a užitečnému J. M. Kr. královstvím, zemím a poddaným svolí a což na ně dáti přijde, bez odporu spěšně spraví a vyplní, ale však proto J. M. Kr. královstvím, zemím a poddaným věrným milým na to spoléhati nesluší, nébrž vzhlédnouc na ta nebezpečenství, v kterýchž jsou království české a jiné země J. M. Kr., tak se k tomu skutečně a beze všeho prodlévání přičinili a pomoc stálou a trvalou lidu jízdného i pěšího na zemi a vodě pro opatření a zachování hranic, pomezí a míst pevných svolili, vyřídili a vykonali, a tu pomoc v letě a v zimě proti nepřátelům dotud, dokudžby pomoc valná od svaté říše J. M. Kr. královstvím, zemím a poddaným věrným milým nepřispěla, drželi.
Jakož také stavové království českého o tom dobrou vědomost mají, jací jsou se až posavad neřádové a nerovnosti, když jaké pomoci lidmi svolené byly, při vypravování, při tažení i zase toho lidu odtažení i jinak dáli, tak že druhdy jedni svou pomoc svolenou spěšně a zase jiní později a někteří pak zhola nic a ne v jedno místo a mnozí dosti nezpůsobný a k válce nezvyklý lid vypravovali, a tak veliká nerovnost při tom se zbíhala a skrze to takové pomoci a vydávání beze všeho užitku přicházely.
Protož za vysoce potřebné a důležité jest, aby svrchu psaná valná pomoc, kteráž od stavův království českého a jiných J. M. Kr. království, zemí a poddaných vypravena bude, ne tak sebraným lidem než penězi se obmyslila a svolila, a takové peníze svolené což nejsnadněji bez zvláštních těžkostí lidských a outrat zbytečných, jakž se posavad dalo, v čas dány, vybrány a shromážděny byly a v opatrování i v moci stavův království českého takové peníze zůstaly, a s vůlí stavův od osob k tomu vydaných a zřízených podle nastalé potřeby lid válečný způsobný a zběhlý tak z království českého jako z jiných národův, kteříž by sloužiti chtěli, jízdný i pěší na takové obecné peníze přijímán a na zemi i na vodě proti Turkům držán byl, k tomu střelba s jiným příslušenstvím nařízena, pomezní místa opatřena, spíže zásobena a jiné válečné věci způsobeny býti mohly. Neb i toho stavové království českého při sobě mohou zdravě povážiti, že strany obojí pomoci valné i trvalé potřeba ta se při tom uznává, aby Komárno a místa pevná, zámkové a města, kteréž ještě J. M. Kr. v uherském království i jinde, nepřátelóm příležící, míti ráčí, zvláště Vídeň, co nejdříve možná s dostatkem opraveny byly, poněvadž taková pevná místa stavům království českého a jiným J. M. Kr. zemím k užitku a dobrému přijíti budou moci; o čemž vědomo jest, že mnohokrát pro neopatření jednoho zámku aneb města celé království a země ztraceny aneb opanovány bývají. Ku kterýmžto opravám, jakž nyní dotčeno, aby stavové jistou sumu peněz za několik let pořád svolili a první sumy položením tohoto roku začátek učinili.
Neb J. M. Kr. o stavích království českého, věrných poddaných svých milých, pochybovati neráčí, že jsou v dobré paměti obdrželi, kterak J. M. Kr. Častá a mnohá na ně vznešení činiti a jim o schuzení J. M. Kr. komory a nedostatku důchodův milostivě oznamovati ráčil, kteréžto schuzení a nedostatkové odtud svůj počátek vzali, že J. M. Kr. hned od kralování J. M. až podnes znamenitá vydávání válkami a častými pracnými dalekými jízdami činiti ráčil a k tomu nejedny těžkosti a břímě na J. M. vskládány byly, kdež pak J. M. neméně nyní jako i předešle takovým vydáním obtížen býti ráčí, kterýchž se neumenšuje; J. M. Kr. pro dobré a užitečné J. M. Kr. zemí a poddaných nemohouc slušně a nechtíc toho pominouti k takovému svrchu psanému valnému tažení i trvalé pomoci s potřebami válečnými k tomu náležitými se přichystati, sám osobně, ničehož, kdež co ještě v své moci míti ráčí, nelitujíc vynaložiti i života svého královského nasaditi, do pole podle věrných poddaných svých milých se vypraviti ráčí.
Ale že J. M. Kr. takového nákladu bez pomoci stavův království českého a jiných poddaných milých učiniti ani s to pro předešlá J. M. mnohá vydávání býti nemůže, (neb i J. M. Kr., jakž sami stavové znáti mohou, osobu svou královskou, J. M. nejmilejší manželku a dědice podle náležitosti, jakž i slušné jest, vychovati musí, k čemuž ke všemu, jakž výš vysloveno, nemálo J. M. Kr. potřebuje) jest J. M. Kr. k stavům království českého, věrným poddaným milým, té celé a dokonalé milostivé i otcovské naděje, že J. M. Kr. v těch věcích a nedostatcích oznámených neopustí, nébrž J. M. Kr. v tom skutečnou pomoc učiní, svolí a vyplní.
Ačby J. M. Kr. v pravdě a z milosti rád stavův království českého i jiných poddaných svých strany toho, což se J. M. vlastní osoby a schuzení J. M. komory dotýče, tolikéž i v jiných výš oznámených artikulích a pomocích na ně vznešených, před takovým častým vydáváním šetřiti a J. M. sám to z vlastních důchodův J. M. Kr. spraviti a všecko, což jenom možného jest, proti nepříteli Turku bez obtěžování stavův před se bráti, jakož jest až posavad tak J. M. činiti ráčil, ale poněvadž J. M. Kr. těmi ustavičnými válkami z peněz se vydal a J. M. toho již déle bez pomoci stavův a jiných věrných poddaných, jakž výš oznámeno, učiniti možné není, aniž v tom na J. M. Kr. sluší spoléhati: protož J. M. Kr. často psaných stavův království českého, věrných poddaných svých milých, milostivě žádati i otcovsky napomínati ráčí, aby všecko to k srdcím svým pro zachování svaté víry křesťanské, žen, dětí, vlasti a životův svých i budoucího před nepřátely upokojení připustili a zdravě při sobě, co jim a všemu křesťanstvu na tom záleží, uvážili, o to se s vyslanými posly ze všech zemí J. M. Kr., kteří jsou sem s mocí přijeli a takové jsou předložení jim jako stavům království českého učinili, se vší bedlivostí uradili, těch cest a prostředkův, kteří by stálí a trvalí byli, mezi sebou vyhledali, o pomoc valnou stálou a trvalou proti nepříteli všeho křesťanstva bez odtahův se snesli, kterak by se odpor a odolání témuž nepříteli i opatření pomezí a hranic před ním státi mohlo, skutečně a jednomyslně nařídili a to všechno k spěšnému vykonání přivedli, i tolikéž J. M. Kr. strany vychování J. M. osoby a jiných potřeb, jakž se svrchu píše, opatřili, neb J. M. Kr. nikterakž možné není, jakž prvé dotčeno, bez jich stavův a jiných věrných poddaných pomoci toho vykonati a vyříditi, než musiloby všecko takové pobožné a potřebné proti nepříteli předsevzetí bez užitku se rozjíti, kdež jaká by skrze to škoda a nenabytá zkáza i záhuba nejenom J. M. Kr. královstvím, zemím a poddaným, ale všemu křesťanstvu přijíti mohla, tak že čas příležitý zmeškajíc, by pak potom zlato, stříbro, poklady i všecko, kdež co mají, dáti a vynaložiti chtěli, pozdě a bez užitku bude, to se stavům k rozvážení připouští.
Avšak J. M. Kr. té dokonalé naděje a víry k stavům království českého býti ráčí, že to u sebe zdravě uváží, k srdcím svým přijmou a majíc ku pánu Bohu všemohoucímu celou naději a víru, že jich v takovém pobožném skutku a předsevzetí neopustí, nébrž od hříchův přestanouc, pokoříc se i J. M. božské za milost prosíc, jim v tom chvalitebném a křesťanském jednání a předsevzetí své svaté požehnání a vítězství proti nepřátelům dáti i nad křesťany se smilovati ráčí. Na čemž stavové chvalitebný pobožný a sami sobě i všemu křesťanstvu skutek milosrdný okáží a J. M. Kr. věc vděčnou učiní, kterúž jim J. M. Kr. vší milostí svou královskou zpomínati i na budoucí časy milostivě nahrazovati ráčí.