319. Usnešení sněmovní l. 1544, 7. ledna.
MS. v královském českém archivu zemském s nápisem: "Červení sněmové od 1541 do 1582."
Tito artikulové na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě pražském při přítomnosti J. M. Kr., pánuov Moravanuov, pánuov Slezákuov a Horních i Dolních Lužic k tomuto královstvie příslušejících, jakožto oudův vtělených skrze posly s plnú mocí vyslanými (!) svoleni a zavříni jsú léta 1544 v pondělí po svatých Třech králích, kromě posla kněze Fridricha lehnického, kteréžto kníže J. M. Kr. s radou všech stavuov k témuž svolení a pomoci přivésti ráčí.
Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, jednoho Boha všemohúcího, věříce a Jeho svaté milosti v pokoře prosíce, aby ráčil svuoj hněv ukrotiti, kterýž proti nám hříšným křesťanuom ráčil skrze moc tureckú na nás vzložiti, i takové těžkosti aby ráčil z nás sníti, abychom, majíce pokoj časný, srdce naše k Jeho svaté milosti obrátili a hříchuom odvolíce Jeho svaté milosti jednomyslně sloužili a vuoli Jeho činili a všelijaké nepravosti složíce přikázání Jeho svatá abychom plnili, cnostného života a šlechetného obcování se chopíce, v jednotě svaté víry křesťanské abychom stáli, pomoci a víry očekávajíce od pána Boha všemohúcího, že ráčí víru křesťanská ochrániti i nás v těchto krajinách obyvatele od toho zlého zachovati pro jméno a zasloužení syna svého jediného Ježíše pána, spasitele našeho, jenž s Bohem otcem i Duchem svatým kraluje, požehnaný pán Buoh po všecky věky. Protož nás stavuov toto při tom jest snesení: aby všickni, nad kýmžkoli vrchnost držíme, k tomu přihlédali a předkem k kněžím i k jiným, kdož nad kým správu má, aby zjevní hříchové přetrhováni byli, v střídmosti životy své aby chovali, ožralství se nedopouštěli a všecky nepravosti a hříchy zjevné stavovali a což dobrého jest, to abychom všickni činili a skutkem plnili.
A jakož J. M. Kr. v mnohých častých žádostech a v předložení svých na stavích královstvie tohoto i také na jiných zemích k královstvie tomuto příslušejících i tudíž na zemích J. M. Kr. dědičných žádati ráčí, aby všickni jednomyslně o skutečnu a dostatečnú trvalú pomoc i také o osazení hranic i jiných pevných míst a opravu jich se snesli a svolili, tak aby J. M. Kr. C. Jasn. panu bratru svému najmilejšímu a stavuom svaté říše nyní v Špajru na budúcím sněmu shromážděným pro snadnější jejich jednání, vyřízení a vykonání, dobré a chvalitebné srovnání, co jest J. M. Kr. při poddaných svých obdržeti a zříditi ráčil, se oznámiti mohlo, tak jakž instrukcí a žádost od J. M. Kr. stavuom podaná to vše v sobě šíře obsahuje a zavírá.
I takto jest od nás všech stavuov královstvie českého, markrabstvie moravského, knížetství slezského, obojích Lužic, svoleno a zavříno: aby všickni stavové ze všech zemí svrchu jmenovaných, knížata, páni, rytířstvo, Pražané a jiná města, preláti, opatové, proboštové, jeptišky, kněží farářové, kteříž na farách jsú i jiní klášterové, mistři, kolegiátové, kteřížkoli statky pozemské i zápisné a jakéžkoli osady jiné aneb platy komorní mají, v jedné každé zemi podle zpuosobu a povahy též země statky pozemské zápisné i městské šosovní a jakéžkoli jiné šacovali, kromě těch farářuov, kteříž by na platích komorních aneb platuov na statcích pozemských neměli, též také i ti, kteříž peníze na úrocích, listech aneb jakýchžkoli užitcích mají, tak se, jakž nahoře dotčeno jest, zachovávati povinni jsú. I také manové, dědinníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci aby tolikéž učinili i také poddaní lidé v městech, městečkách aneb ve všech z poručení pánuov jich statky své s svrchky a nábytky užívajícími šacovati mají, kromě lidí pohořalých a těch, kteříž by od pánuov svých ještě lhuotu měli; též kupci domácí neb přespolní, kteříž v tomto královstvie neb v jiných zemích handle a obchody své mají a vedou; také podruzi, kteříž jsú v městech, městečkách královských, knížecích, panských, rytířských i městských i tudíž ve všech, aby statky své s svrchky a nábytky užívajícími šacovali, a každý kníže, pán, rytířský člověk, preláti, Pražané i jiná města neb úředníci jich mají v listech svých přiznávacích doložiti a se přiznati, co se na jednoho každého zboží a panství šacuňku najde, aby osoby volené k vybírání takového šacuňku dokonale vyrozuměti mohly, co jeden každý od sebe a od poddaných svých z toho šacuňku dáti a spraviti povinen jest. A takové listy přiznávací od těch osob volených, když stavuom počet činiti budou, mají při tom počtu položeny býti a tak se každý týmiž listy přiznávacími pod pečetí svú, příjma to k svému svědomí, že jest statek svuoj všecken, kteréhož užívá a zač by ten spravedlivě stál, šacoval, přiznati má kromě klenotuov, šatuov a hotových peněz ležících, kterýchž na užitcích nemá, a dluhuov aby žádný sobě nevyráželi než zúplna, zač statek stojí, se šacovali a listy přiznávací téhož šacuňku ve všech zemích od každého jednostajné v tato slova dávány berníkuom býti mají:
Já N. vyznávám tímto listem přede všemi, že sem podle svolení sněmovního, kteréž se stalo na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě pražském léta etc. 44 ten pondělí po svatých Třech králích, statek svuoj všecken, kteréhož užívám a zač by stál, spravedlivě šacoval a poddaných svých šacovati dal, a toho mám za sumu a, b, a lidé poddaní moji za sumu N.; a to přijímám k svému svědomí. Tomu na svědomí a jistotu pečeť svú vlastní k tomuto listu přitisknuti jsem dal jistým svým vědomím a vuolí.
Item, pakli by kdo pečeti své neměl, aby jiného pána neb rytířského člověka připrosil, aby na místě jeho pečeť svú sobě bez škody přitiskl; aby osobám k tomu v každé zemi voleným konečně do Suchých dní postních najprvé příštích dali. A stavové královstvie českého tyto jsú volili z stavu panského: Adama z Říčan, z stavu rytířského: Jana Čejku z Olbramovic, z Pražan a z stavu městského: Jana Řeháčka z Květnice, Starého města pražského měštěnína.
Pakli by kdožkoli ze všech stavuov v tomto královstvie i v jiných zemích týchž listuov přiznávacích do toho času Suchých dní postních najprvé příštích týmž osobám voleným na hrad pražský a v jiných zemích, kdež jim místo k přijímání takových listuov a berně ukázáno bude, v moc jich nedali, nepoložili neb neposlali, tehdy ty osoby volené mají toho každého, kdož by se tak nepřiznal, statek šacovati, pokudžby se jim zdálo a vidělo, a ten každý bude povinnen podle toho šacuňku a uložení jich touž berni a pomoc dáti.
A tak jeden každý podle takového šacuňku z jednoho tisíce kop grošuov českých sedm kop grošuov českých dáti má podle velikosti a malosti sumy a statku; a též lidé a poddaní aby z každé kopy grošuov českých čtyry peníze české dali. Též také všickni, kteříž peníze na úrocích, listech a všelijakých puožitcích mají, tak se, jakž nahoře dotčeno jest, zachovati povinni jsú a z tisíce kop grošuov českých sedm kop grošuov českých dáti. Než což se domuov ku právu městskému aneb pod šos náležících dotýče, z těch se v městech přiznání činiti i z nich berně dávati má.
A mimo takový šacuňk k této pomoci svolený žádný z žádného stavu na lidi, poddané své žádného vyššího šacuňku neb jakékoli daně pod žádným vymyšleným zpuosobem, kterýž lidská lest vymysliti muože, ukládati a od nich bráti nemá; pakli by kdo co vejše na lidi své v tomto šacuňku a dávce položil a od nich vzal, ten aby nad to podle uznání soudu zemského jedné každé země skutečně trestán byl.
A týmž berníkuom za práci jich, osobě stavu panského dvě stě 40 kop grošuov českých, z stavu rytířského puol druhého sta 40 kop grošuov českých a z stavu městského sto 40 kop grošuov českých z té berně dáno býti má, a na to oni berníci písaři a jinými potřebami k tomu náležitými opatřiti se mají. A takové berně, kterouž k sobě přijmou, žádnému na žádný zpuosob aby nevydávali nežli colmistru královstvie tohoto a jiné země svému, kterýž k tomu od jedné každé země zvolen a zřízen bude. A ti berníci přes uložené časy a dni nížepsané žádného folku čekáním peněz aby žádnému nečinili, neb jestliže by co jimi berníky obmeškáno bylo, o to stavové k nim domlouvati by se chtěli.
A takový šacuňk k vybírání a dávání na tři díly a roky rozdělen jest takto:
První díl té sumy podle šacuňkuov těm osobám k tomu v každé zemi voleným a zde na hrad pražský složen a dán ode všech stavuov a poddaných jich býti má o Středopostí najprvé příštím, to jest z jednoho tisíce kop grošuov českých tři kopy grošuov českých, a lidé a poddaní z jedné kopy grošuov českých dva peníze české.
Item, druhý díl té sumy a šacuňku ode všech stavuov i tudíž poddaných jich má dán býti v pondělí po svatém Duše najprvé příštím, totiž z jednoho tisíce kop grošuov českých dvě kopy grošuov českých, a lidé a poddaní z jedné kopy grošuov českých jeden peníz český.
Item, třetí díl té sumy a šacuňku dán býti má na zajtří svatého Bartoloměje, apoštola božího, najprvé příštího, totiž od stavuov všech z jednoho tisíce kop grošuov českých dvě kopě grošuov českých, a lidé a poddaní z jedné kopy grošuov českých jeden peníz český.
Jestliže by pak kdo této berně všemi stavy svolené buď prvního, druhého aneb třetího dílu na časy svrchu jmenované od osoby své aneb od lidí vyberouc osobám často psaným voleným nedal neb nedali a nevyplnili, tehdy na takového každého má komorník vydán býti a v statek jeho se uvázati; pakli by po uvázání s komorníkem ve dvú nedělech pořád sběhlých vždy nedal neb nedali, v držení nevpustil aneb nevpustili, tehdy komorník relací ke dskám udělaje, list obranný na takového každého vydán býti má. A tiž berníci mají se v to s komorníkem i tím listem obranným uvázati, to držeti dotud, dokudžby kteréhokoli dílu nadepsané berně buď jeho samého aneb od lidí jeho z téhož statku a duochoduov všech nevybrali se všemi škodami a náklady na to vynaloženými. A když by kdo zadržalú berni i s škodami a náklady dal anebo oni berníci, uvážíc se s komorníkem a listem obranným, z toho statku a duochoduov, tak jakž se nadpisuje, se všemi škodami vybrali, tehdy ihned tomu každému, v číž by se statek uvázali, zase postúpiti povinni jsú a budou beze vší odpornosti; a mimo vybrání berně aby v statcích lidem žádné škody a plundrování se nedalo. Než což se těch osob, kteréž by na statcích pozemských neměly, než toliko na listech a hotových penězích, kteréž na užitcích jakýchžkoli mají, dotýče, na ty list zatykači pro nedání kteréhožkoli dílu berně od úřadu desk zemských týmž berníkuom vydán býti má. A jestli by se kdo zatykačuov zvláště v domích svých pokrývati chtěli, tehdy pán, úředník neb to právo, pod kterýmž sedí, povinnen jest v domě jeho, též hospodář v domu panském zatknuti a podle zatykače znění každý se tak zachovati, však toliko v této pomoci pro osazení mezí a hranic k obraně markrabství moravského tohoto roku proti Turku svolené.
A na téhož komorníka tiž berníci k úřadu více dáti nemají, než což se do toho kraje za puohon dává a od relací čtyry groše, za list obranný při úřadě desk dvamecitma grošuov českých a při úřadě purkrabství pražského tolikéž, a za zatykač patnácte grošuov českých toliko písařuom, kteříž též listy obranné i zatykače vydávají a píší, a od zatčení též patnácte grošuov českých dáváno býti má.
A jiné země podle pořádku, obyčeje a společného snesení svého to tak opatřiti mají, aby takový šacuňk a suma vyšla a dána byla.
A což se podle takového šacuňku jedné každé země té berně neb sbírky vysumuje, s tím mají z jedné každé země osoba, dvě neb tři na hrad pražský k osobám od stavuov královstvie tohoto k tomu voleným ku pondělku po provodní neděli vyslány býti, a což té berně nebo sbírky z královstvie tohoto a z jedné každé země vyšacováno bude a co na kterú zemi na placení toho lidu z toho šacuňku dávati přijde, to má pod sekrety těch osob do jedné každé země posláno býti, a což se podle takového šacuňku té berně neb sbírky peněz vybéře, na ty peníze má od nás stavuov královstvie českého a jiných zemí nahoře jmenovaných tři tisíce koní lehkých, pět set koní zbrojných a pět set pěších pro náhlé sjezdy a vpády turecké do zemí přijato býti a těm se služba za šest měsícuov připovědíti na takový zpuosob, jestliže bychom jich po těch šesti měsících déle potřebovali, aby nám ještě měsíc, dva až do šesti slúžiti povinni byli. Pakli bychom jich déle nepotřebovali, když bychom jim měsíc před dosloužením těch šesti měsíců napřed věděti dali a službu vypověděli a za těch šest měsícuov vysloužených zouplna zaplatili, abychom jim ni čímž více povinni nebyli.
A z stavu panského k berníkuom voleným přidává se Zdislav Berka z Dubé etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, od stavu rytířského Piram Kapoun z Svojkova, od Pražan a stavu městského Jakub Fikar z Vratu, ofrychtéř královstvie českého.
Item, tomu lidu má se od nás takto platiti na měsíc, do roka 12 měsícuov počítajíc, na tři tisíce koní lehkých na jeden každý lehký kuoň pět zlatých rejnských, na pět set koní zbrojných po desíti zlatých rejnských, patnáct pacuov za zlatý počítajíc, a pět set pěších na pěšího po třech kopách míšeňských počítajíc. A má se jim na puol měsíce na vajpravu v městě Brně v pondělí po Smrtelné neděli napřed zavdati, a oni s počty svými pohotově mají býti ten pondělí po Provodní neděli a u Strážnice ku popisu se dáti najíti, a při témž popisu má jim od nás na druhého puol měsíce doplaceno býti a tak každého měsíce jim platiti. A poněvadž šacuňkové teprva při témž času na hradě pražském z každé země položiti se mají, jestliže by od které země při tom popisu více se dalo, nežli by na tu zemi podle rozvržení toho šacuňku dáti přišlo, to má té zemi při placení druhého měsíce vyraženo býti a jiná země, kterážbykoli nedodala, povinna bude dodati.
A krále J. M. máme všickni společně prositi, aby J. M. Kr. to v královstvie uherském a v zemích svých dědičných zpuosobiti ráčil, aby lidu služebnému vyšší žold a služba dávána nebyla.
Item, také jsme se na tom snesli, abychom na ty peníze dvě stě pěších z těchto zemí přijali a ty na Komárně drželi a třem stem tomu lidu, kterýž J. M. Kr. tam držeti ráčí, žold po třech kopách míšeňských na osobu na měsíc dávali, a ty tak dlouho a dotud dokadž jiný lid od nás vyslaný držán bude, tam drželi. A tomu lidu má se služba od nás počíti platiti jako jiným od nás přijatým.
Item, nad tím lidem za polního hajtmana z jednostajné vuole jsme volili pana Karla z Žerotína a Votíka z Bubna za mustrhera, kterýž by s hajtmanem polním každý měsíc ten lid mustroval a popisoval, a s těmi se o službu slušně srovnati má.
Také jsme se na tom všickni snesli, aby král J. M. nad tím lidem, kterýž od královstvie uherského a od nás těchto zemí i také zemí krále J. M. dědičných držán bude, za najvyššího hajtmana pana Linharta z Felsu dáti ráčil a tomu se již od J. M. Kr. i od nás duověřilo, aby spolu s hajtmany polními toho lidu osoby hodné z těchto zemí a národuov sobě k radě, kteréž se mezi tím lidem služebným jim hodné k tomu zdáti budu, vybrali a s radou těch, aby ten lid v těch místech, kdež by se za najužitečnější poznalo, k obraně těch zemí rozložien byl; a kdyby toho potřebu poznal s těmi radami, že co užitečného tím lidem provedeno býti muože, aby jím vším nebo na díle hnul, kdež by se za najužitečnější zdálo. A ten lid se v tom k němu povolně a poslušně zachovati má, neb se jemu toho duověřuje, že jednu zemi jako druhú opatrovati a pokudž najvyše možnost jeho postačí pilnost míti bude, aby ti lidé zavedeni a země pokaženy nebyly a král J. M. aby téhož pana hejtmana službou a žoldem opatřiti ráčil.
Jestliže by pak pán Buoh všemohúcí téhož pana Linharta z Felsu smrti uchovati neráčil, čehož pane Bože ostřež, aneb že by pro nedostatek zdraví svého tak lidu sobě poručeného, jakž potřeba káže, opatrovati nemohl, dává se J. M. Kr. toho vuole a moc, aby J. M. Kr. s radami královstvie českého jiná osobu k tomu hodnú obrati a za hajtmana nad tím lidem usaditi ráčil.
Item, také sme se na tom snesli a J. M. Kr. prositi máme, aby profant hodný a v penězích slušných tomu lidu dodáván byl, také lidé aby spíži a všeliké potřeby svobodně k vojsku vézti mohli a aby to J. M. Kr. tak zpuosobiti ráčil, aby z toho žádného třicátku ani žádných majt ve všech zemích bráno nebylo a v slušných penězích bez útisku od nich se kupovalo, také aby žádný na cestách, prvé než k vojsku přivezu, od nich nepřekupoval; kdož by se tak nezachoval a na cestě překupoval a tím drahotu u vojště činiti chtěl, ten aby skutečně trestán byl.
Item, každá země má míti svého colmistra a po tom colmistru každý měsíc peníze tomu lidu, což podle šacuňku na ty země držeti přijde, do Strážnice svú prací a nákladem z toho šacuňku posílati má hajtmanu a tomu počtu lidu platiti podle oznámení hajtmana polního a mustrhera, a každá země má hajtmanu polnímu a lidu tomu zápis učiniti a při mustrování prvním toho lidu hajtmanu polnímu v moc položiti, že jim, což na tu zemi podle toho šacuňku přijde, zaplatiti má.
Item, jestliže by hajtman polní toho potřebu poznal, aby se lidu jízdného neb pěšího více přijalo, má to panu hajtmanu markrabstvie moravského oznámiti a pan hajtman neprodlévajíc má osoby z stavu markrabstvie moravského k sobě v místo slušné obeslati a radu s nimi o to vzíti, a pokudžby se toho potřeba poznala, počet lidí přijat býti a tomu se na zpuosob svrchu psaný ode všech zemí platiti má, však nic vajše, než pokudžby té sumy tak z šacuňkuov sebrané postačilo.
Item, také jsme se na tom snesli a svolili, abychom z té sumy šacuňkuov na opravu zámku Komárna osm tisíc kop grošuov českých dali, a na tu sumu aby se ten zámek opravoval, poněvadž se již vidí těmto všem zemím zahraničný býti, jako jest prvé dolní Bělehrad královstvie uherskému byl. A k vydávání z těch osmi tisíc kop grošuov českých má jeden od hajtmana a mustrhera k tomu osoba hodná bez prodlévání vybrána a na Komárně býti na náklad z těch osm tisíc kop grošuov českých, kterýž by od colmistru všech zemí až do těch osmi tisíc kop grošuov českých peníze každého měsíce přijímal, co na kterů zemi přijde dávati, aby těm dělníkuom každý týden platiti mohl a z toho počet do té sumy osmi tisíc kop grošuov českých colmistruom každý měsíc učinil. A krále J. M, máme prositi, aby J. M. Kr. jednati ráčil s stavy královstvie uherského, aby také sumu slušnú na opravu téhož zámku vynaložili a ten zámek hajtmanem a lidmi hodnými z poddaných svých z královstvie tohoto a zemí k němu příslušejících opatřiti, osaditi a osazovati ráčil. A poněvadž nyní potřeba káže grunty u téhož zámku dělati prvé nežli Dunaj pustí a se rozvodní a my tak náhle k penězuom přijíti nemuožeme, dáváme povolení, aby král J. M. do dvou tisíc kop grošuov českých na tu opravu se zdlužiti a nám jich puojčiti ráčil na takový zpuosob, aby z té sumy každý týden těm dělníkuom skrze tu osobu, kteráž tam skrze hajtmana a mustrhera našeho polního usazena bude, placeno bylo; a ta osoba též z toho, jakž nahoře dotčeno jest, počet colmistruom našim aby činila, a když se od nás peníze z toho šacuňku sberou, mají se J. M. Kr. zase z těch osm tisíc kop gr. českých nahoře svolených navrátiti a zaplatiti.
Item, také jsme se na tom snesli, což by té sumy tak z těch šacuňkuov sebrané mimo zaplacení tomu lidu, kterýž od nás na zpuosob svrchu psaný přijat bude, a mimo tu sumu na opravu Komárna svolenu vejše pozuostalo, aby od nás stavuov z jedné každé země na placení dluhuov jedné samé země a na nic jiného žádným vymyšleným obyčejem vydávána ani nikam jinam obrácena nebyla než na placení toho lidu, kterýž by se pro obranu zemí na zpuosob často psaný od nás společně držal.
Item, také jsme se na tom snesli, jestliže by na ten lid, kterýž od nás na zpuosob nahoře psaný přijat bude, Turek osobu svú s mocí táhl aneb tolik lidu, kterémuž by oni odepříti nemohli a nazpátek na místo bezpečnější odtáhnuti museli, kdybykoli hajtman polní panu hajtmanovi markrabstvie moravského takovú potřebu oznámil, že má pan hajtman osoby z stavu markrabstvie moravského k sobě v slušné místo obeslati a s radou jejich počet slušný jim na pomoc k retuňku vypraviti a po zemi rozepsati, jaký počet a na který den a v které místo vypraviti se má. A poznala-li by se toho vyšší potřeba, má to králi J. M., pakli by krále J. M. v těchto zemích nebylo, tehdy místodržícím J. M. Kr. v těch zemích, v královstvie českém, v markrabstvie moravském, v knížetstvie slezském a obojích Lužicích oznámeno býti, a J. M. Kr. anebo ti místodržící J. M. to tak zpuosobiti a opatřiti mají, aby slušná a spěšná pomoc a retuňk lidem jízdným z těch zemí tomu lidu služebnému učiněna byla.
Item, také sme se na tom všickni snesli, abychom ze dvú tisíc kop grošuov českých, jeden kuoň zbrojný dobře strojný a osobu hodnú osazený na schválení hajtmana z každé jedné země dali; pakli by kdo za touž sumu dvou tisíc kop grošuov českých neměl neb neměli, aby se jeden s druhým do té sumy dvú tisíc kop grošuov českých podle velikosti a malosti sumy a statku snesli. A tomu lidu z královstvie českého vyslanému, král J. M. má hajtmana z královstvie tohoto voliti a s tím lidem vypraviti a ten počet koní má každý pohotově míti, jestliže by císař Jeho Jasnost s lidem svým a od stavuov svaté říše vyslaným nám těmto zemím na pomoc táhnuti aneb od Jich M. počet lidu dostatečný proti tomu lidu tureckému, králi J. M. pánu našemu milostivému a nám ku pomoci poslati ráčili a J. M. Kr. s tím lidem sám osobně proti těm nepřáteluom táhnuti ráčil, aby každý ten počet koní jízdných s J. Kr. M. vypravil a ke dni od J. Kr. M. jmenovanému na místě pomezí markrabstvie moravského najíti se dal a s Jich M. dále táhl. A ti koně od každého tak dlouho držáni býti mají, pokudžby Jeho C. Jasnost aneb J. Kr. M. tohoto roku v poli ležeti a býti ráčili. A kdož by se tak z obyvateluov královstvie českého nezachoval a v místo uložené i s počtem lidu, což naň přijde, na den jmenovaný nepostavil a najíti nedal anebo na místě svém neposlal, takový každý má od najvyššího hajtmana od J. M. Kr. nad tím lidem ustanoveného obeslán býti, aby před Jich M. pány a vladykami na plném soudu zemském stál a toho se Jich M. spravil, proč jest s týmž počtem lidu v místě uloženém na den jmenovaný se nepostavil anebo nevyslal, a več to jemu Jich M. obrátiti ráčí, toho se při Jich M. vuoli zuostavuje. A každá země jiná má to podle zpuosobu a pořádku svého opatřiti, aby takový počet, což na koho přijde, ke dni jmenovitému v místo uložené od každého vypraven byl.
Item, také sme se na tom snesli, abychom krále J. M., pána našeho milostivého, ve vší poddanosti poníženě prosili, aby J. Kr. M. na tomto sněmu říšském při císaři Jeho Jasnosti, pánu a bratru svém, jakožto hlavě všeho křesťanstva, jednati a pracovati ráčil, aby ta ruoznice, kteráž mezi některými stavy a osobami o věci podstatné, duchovní víry svaté křesťanské se dotýkající, též i tělesných a světských věcí, k upokojení přijíti a přivedena býti mohla, aby skrze to z lásky křesťanské od stavuov svaté říše proti tomu nepříteli a tomu tyranu všeho křesťanstva a žádostivému krve křesťanské prolévači, králi J. M. a nám pomoc podstatná, prospěšná, rychlá a trvalá, jakožto zemím již tomu úhlavnímu nepříteli najblíže přísedícím a příležitým učiněna byla a býti mohla, tak dobře pro zachování zemí J. C. M. a svaté říše jako pro naše.
Item, také jsme se na tom snesli, abychom krále J. M. prosili, aby J. Kr. M. skrze posly své při králi polském J. M. i stavích téhož královstvie jednati i napomenuti ráčil, též i my skrze posly svrchu psané krále polského abychom prosili, aby J. Kr. M. a stavové téhož královstvie pro zachování svaté víry křesťanské, těchto zemí záhubu a zkázu císaři tureckému příměří vypovědíti a se vší svú mocí a poddanými svými podle J. Kr. M. a nás proti témuž císaři tureckému povstati ráčil.
Item, také jsme se na tom všickni snesli a svolili, abychom J. M. Kr. prosili, aby J. M. Kr. Svajcaruom poselství aneb psaní učiniti ráčil a my že také psaní učiniti chcme, jich za to žádajíc, aby proti císaři křesťanskému J. M., králi íránskému, jakožto s pokolením tureckým spřízněnému, kteréžto pokolení turecké proti císaři J. M. a všemu křesťanstvu sobě na pomoc bére a vzal, žádného lidu darmo ani za peníze na pomoc neposílali, než aby J. M. Kr. a nám těmto zemím, jakožto milovníci svaté víry křesťanské, pomoc slušnú učinili.
Item, na tomto jsme se také společně snesli, což se mince dotýče, aby zlatý uherský za puol druhé kopy mis. anebo za sto pět krajcaruov brán byl; zlatý rýnský za kopu míšeňskou a dvanáct peněz malých anebo za sedmdesát dva krajcaruov; groš tolský za kopu míšeňskou anebo za 70 krajcaruov; groš český za 18 peněz malých anebo za tři krajcary; což se pak mincí polské, marecké i malých kerlických peněz dotýče, za to všickni stavové J. M. Kr. prosí, aby J. M. Kr. ráčil při stavích královstvie uherského tolikéž i při zemích J. M. Kr. dědičných to naříditi a zpuosobiti, aby nahoře dotčené mince, tak jakž která zde platí a bére se, totiž groš polský, kterýž "dudek" jinak "traer" za 6 grošuov míšeňských anebo za 7 krajcaruov, groš polský za 14 peněz malých a tak tři za sedm krajcarů přijdu a malý grošík polský za krajcar; groš marecký za deset peněz malých totiž za puol druhého krajcarů a malý peníz u nich brány byly. Neb jestliže by takové mince od nás služební a od nich jiní obyvatelé za profani a jiné všecky potřeby nebrali, tehdy bychom my žádného lidu držeti nemohli, nemajíce v těchto zemích dostatku jiné mince k placení.
Item, také sme se na tom snesli, jestliže by pan Karel z Žerotína a Otík z Bubna služby slušné od nás přijíti a s námi srovnati se nechtěli, tehdy aby s jinými osobami, kteréž k tomu hodné poznány budou, jednáno i dokonáno bylo. A k takovému jednání se panem Karlem a Otíkem neb jinými mocí tohoto sněmu vydávají se tyto osoby: Jan z Pernštajna na Helfenštajně, Šebestian z Vaitmile na Chomutově, z pánuov; Oldřich Pouzar z Michnic, Kryštof Skuhrovský z Skuhrova, z vladyk; Jiřík Komedko, Jan Srna z Karlovy hory, z Pražan a z stavu městského; z markrabstvie moravského: Jindřich Březnický z Náchoda, z pánuov; Vilím Prusinovský z Víčková, ofrychtéř markrabstvie moravského, z vladyk a Ambrož Zvuonek z Ottrstorfu, písař z Brna.
A pokudžkolivěk ty osoby se panem Karlem z Žerotína a jinými o službu a záplatu uhodí, tomu se jim všemu dosti státi má a jistota se na to od královstvie tohoto pod zemskú pečetí učiniti má, a tak od jedné každé země podle obyčeje a pořádku jich, což by na díl jedné každé země dáti přišlo; a tolikéž ty osoby, kteréž z královstvie tohoto voleny budu, s colmistrem jednati mají.
A to všecko, na čem sme se spolu, tak jakž nahoře položeno jest, snesli, má od nás stavuov královstvie tohoto též i od stavuov markrabstvie moravského, knížat J. M. a jiných stavuov Horní i Dolní Slezí, také stavuov obojího markrabstvie lužického věrně, křesťansky a neporušitelně na všem i na díle zdržáno a zachováno býti.
Item, což se berně, předešlým sněmem svolené, nedobrané dotýče, kdož jsou koli z stavuov takové berně buď od osob svých aneb poddaných nedali a nevybrali, že berníci k tomu volení takovú nedodalú berni a pozuostalú bez prodlení dobrati podle povinností svých mají, i k těm, kteříž jsou se nepřiznali a nešacovali, jakž sněmem vyměřeno jest, aby se bez protahu zachovali, neb jestliže by se co toho od nich obmeškalo a tak nestalo, jizby stavové k nim o to hleděti musili.
A což se pak veřejného minulého tažení dotýče, kdož jsú podle přiznání svého jízdných neb pěších časně nevypravili, J. M. Kr. hajtmany krajské, kteříž jsú lid z krajuov vedli, k Suchým dnuom postním příštím aby obeslati poručiti ráčil, a ti hajtmané s najvyšším panem purkrabí pražským a berníky mají ty osoby všecky vyhledati, kteříž jsú podle přiznání svých k té veřejnosti nevypravili; a J. M. páni úředníci a soudce zemští mají se o to ten pondělí po provodní neděli příští sjeti a najvyšší pan purkrabie pražský podle svolení sněmu předešlého ty všecky osoby k tomu dni svrchu psanému zobsílati poručiti má, a J. M. to uvážiti, jakby k jednomu každému se zachovati pro též nečasné vypravení neb nevyslání lidí měli a jednoho každého k zaplacení a k nápravě skutečně přidrželi a přivedli.
A což se té koli sumy najde a dobíře, ta nikam jinam nežli služebným, kterýmž ještě služba dodána a zaplacena není, dána býti má.
A v tom času aby se peníze objednaly od krále J. M. a ty osoby, kteréž jsú se rukojmie za to postavily, aby skrze to žádné těžkosti a škody nenesly a těm služebným aby zaplaceno bylo, a nedostávalo-li by se co sumy na služebné z této nedobrané berně a veřejné hotovosti, za to všickni tři stavové královstvie tohoto připovídají, že J. M. Kr. i tiž rukojmové bez svých škod z toho rukojemství vyváženi býti mají. Pakli by J. M. Kr. aneb ty osoby, kteréž jsú za ty sumy rukojmie, jinak objednati té sumy nemohli nežli pod úrok z tisíce kop grošuov sto kop grošuov českých a ze sta kop grošuov deset kop grošuov českých, tehdy se tímto sněmem toliko k této potřebě a pro zaplacení tomu lidu propouští, aby to J. M. Kr. a ty osoby učiniti a v tu sumu se do roka pořád zběhlého zdlužiti do té sumy mohli, což by se koli toho dluhu vyslouženého těm služebným počtem našlo a vyhledalo.
Samého království českého artikulové.
Item, jakož jest předešlým sněmem odložení se stalo a artikulové, kteříž se obecního dobrého královstvie tohoto dotýkají, jednáni býti jsú měli, ale pro tyto znamenité a veliké příčiny, kteréž jsú na tomto sněme jednány, ti a takoví nemohli jsú k rozvážení přijíti, i J. M. Kr. stavové království tohoto žádají, k čemuž i J. M. Kr. povoliti ráčí: jakž by se J. M. Kr. z říše šťastně navrátiti, aby nám sněm obecní bez prodlení položiti a J. M. při něm osobně býti ráčil a na tom sněme nemá nic jiného jednáno býti nežli o artikule, kteréž obecnímu dobrému královstvie tohoto jsú náležité a ty mají rozvažovány a na místě postaveny a zavírány býti. A J. M. Kr. podle žádosti této aby neráčil žádného jiného sněmu pokládati, prvé nežli by ten sněm držán byl, léčby se toho slušná potřeba od J. M. Kr. a tudíž všech stavuov královstvie tohoto na témž sněmu skutečně poznala.
Item, také jsou se na tom všickni tři stavové snesli a svolili, co se ručnic dotýče, že obecní lid za obyčej sobě vzali s nimi jezditi i choditi, a v tom zhoubce zemští a loupežníci pod tou svobodou lidi jízdné i pěší, kteříž po svých živnostech a potřebách jedou neb jdou, loupí a mordují: i protož, aby s týmiž ručnicemi žádný z nich nejezdil a nechodil po Suchých dnech postních najprvé příštích; pakli by kdo s ručnicí po tom čase postižen a usvědčen byl, v tom aby se jeden k druhému podle sněmu obecního prvé o ručnicích vyměřeného zachoval. A mezi tímto časem a Suchými dny postními najprvé příštími to po krajích a městech aby se oznámilo a provolalo, aby jeden každý o tom vědomost maje, těžkosti a pokuty se uvarovati mohl; však to zvláště po krčmách aby ode všech stavuov tří opatřeno bylo, jestliže by jací povaleči na čímžkoli zboží a panství s ručnicemi postiženi byli a nalezeni, aby k nim se zachovali, jakž týž sněm předešlý ukazuje. Než stav panský a rytířský, Pražané a jiná města, kteříž jsou osedlí měšťané a kupci, též všickni náchlební stavu panského a rytířského myslivci, kteříž by od pánuov svých službu a listy měli, ti všickni těch ručnic, tak jakž předešlým sněmem vyměřeno jest, užívati mají toliko na gruntech pánuov svých s myslivostí.
Také J. M. Kr. prositi, což se privilegií dotýče, aby J. M. Kr. ráčil místo obmysliti a opatřiti, kde by doregistrovány i tudíž bezpečně chovány býti mohly, poněvadž klenot tohoto královstvie přední jest, a v tom místě, kdež nyní jsú, kdyby dlouho býti měly, že by k zkáze a porušení na písmě přijíti musely. A k registrování týchž privilegií osoby prvé jmenované v pondělí po provodní neděli příští sjeti se mají a to pokudž najvajš možné bude, aby vyřídily a na konci postavily.
Item, za to stavové J. M. Kr. prositi máme, poněvadž jsme se na tom v královstvie českém na sněmu obecním předešlém snesli, aby více z tisíce kop grošů českých ouroku ročního bráno nebylo než šedesáte kop grošů českých a ze sta kop grošů českých šest kop grošů českých: aby J. M. Kr. ve všech zemích svých, poněvadž sněmové v týchž zemích držáni býti mají, to skutečně bez dalších protahuov objednati a nařéditi ráčil, aby se s námi a korunu královstvie českého v tom také snesli; pakli by se s námi tak o ty úroky snésti nechtěli, tehda ta věc aby do sněmu, kterýž najprv držán bude, stála a při čemž dále stavové tohoto královstvie o to se snesou, to při vuoli jich zuostaň.
Item, jakož jest na sněmu obecním o vyzdvižení desk zemských svoleno a postaveno, aby jeden každý statek svuoj dědičný ve dsky zemské ve třech letech osmnácti nedělech i tudíž ty statky, kteréž jsú z manstvie v dědictví uvedeny, sobě vložiti i vepsati a z desk dvorských vymazati a přetrhnuti dal, a kdož by v tom času se tak nezachovali a přetrhnuti nedali, že ti zápisové předce v dvorských dskách zuostati mají, tak jakž týž artikul o tom v sobě šíře ukazuje a zavírá: i J. M. Kr, na žádost a prosbu stavuov královstvie tohoto ráčil jest k těm třem letuom osmnácti neděluom (!) ještě dvě letě pořád zběhlá nad to přidati, tak aby sobě to každý v tom času volně vyříditi a vykonati mohl.
Item, na tom jsou se stavové snesli, což se vykonání počtuov všech strany předešlé berně dotýče, že jsou osoby tyto k tomu volili: Adama z Šternberka a na Zelené hoře, Jeronýma Šlika z Holajče, hrabě z Pasaunu etc., Ladislava Popela z Lobkovic na Chlumci etc., Volfa Krajíře z Krajku na Točníku, Jana z Valštejna na Újezdě, Ludvíka Bezdružického z Kolovrat, z pánuov; Pirama Kapouna z Svojkova, Vácslava Žeušického z Nestajova, Heřmana Sedleckého od Dubu, Jana Čejku z Olbramovic, Jindřicha Beřkovského z Šebířova, Petra Malovce z Chejnova, z vladyk; mistra Jana Chetceňského, Jana Pamfila, Jana Řeháčka z Květnice, Petra Hlavsu z Liboslavě, Vácslava Medka z Krymlova, Melchysedecha z Vostrovačic, z Pražan a z stavu městského. Ti aby ten počet ode všech těch osob, které jsou se té berně dotýkaly, přijali a podle spravedlivého vyhledání i kvitovati na místě všech tří stavuov mohli; pakli by co na nedostatku měli a uznali, aby to na budúcí sněm vznesli.
Relátorové:
Petr z Rožmberka na Krumlově, Volf starší z Krajku na Nové Bystřici, najvyšší purkrabie pražský, Zdislav Berka z Dubé etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, přiznal se místo něho pan kanclíř, Jaroslav z Šelnberka a z Kosti, na Hrádku nad Sázavu, najvyšší komorník královstvie českého, Jan starší z Lobkovic, najvyšší sudí královstvie českého, přiznal se skrze pana Ladislava z Lobkovic, Hendrych svaté římské říše etc., najvyšší kanclíř královstvie českého, Adam z Šternberka, Hendrych z Švamberka na Bechyni, Jeroným Šlik z Holajče etc., Jan mladší z Lobkovic na Tajně Horšovském, Jan mladší z Valštýna na Peruci, Jan Bořita z Martinic na Smečně, Jan z Pernštýna na Helfenštejně, Šebestian z Vajtmile na Chomutově, Albrecht z Gutnštejna na Kolíně, Jindřich Planský z Zíberka, Jan starší z Valštejna na Újezdě, Ludvík Bezdružický z Kolovrat, Ladislav Popel z Lobkovic na Chlumci, maršálek dvoru krále J. M., Zbyněk Berka z Dubé na Strakonicích, najvyšší mistr převorství českého, Albrecht Šlik na Valdu, Lorenc Šlik z Holajče na Rabštejně, Vilím starší z Valštajna na Lomnici, Adam z Říčan na Zásmucích, Ondřej Ungnod z Suneku na Hluboké, Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic skrze Zikmunda Uderského, Jan Bechyně z Lažan na Pičíně, najvyšší písař královstvie českého, Jiřík z Gerstorfu na Cholticích, podkomoří královstyie českého, skrz pana hajtmana hradu pražského přiznal se, Šebestian Markvart z Hrádku, purkrabie karlštejnský, Volf z Vřesovic na Doubravské hoře, podkomoří králové J. M. a hajtman hradu pražského, Piram Kapoun z Svojkova, Václav Žeušický z Nestajova, Vilém Klenovský z Klenového skrze Humprechta a Kapouna přiznal se, Jan Byšický z Byšic, purkrabie hradu pražského, Jaroslav Sekerka z Sedčic, Humprecht z Hrádku, Voldřich Pauzar z Michnic, Petr Chotek z Vojnína, krále J. M. prokurátor, Vilém Přech z Čechtic, Petr Malovec z Chajnova, Jan čejka z Olbramovic, Jan Mladota z Solopisk, Jindřich Beřkovský z Šebířova, Albrecht čížkovský z Sulevic, Adam Zilvar z Pilníková skrz Jaroslava Sekerku přiznal se, Adam Vrabský z Vrabí, Frojan Gryspek z Gryspachu, J. M. Kr. sekretář, Jiřík Zumr z Herštošic, Vilím Vosečanský z Vosečan, Gabriel Klenovský ze Ptení, Melichar Ror z Rorova, Jan z Sobětic skrz pana Kapouna přiznal se.
Pražané všech tří měst pražských i jiní poslové z měst královstvie českého k relací se též přiznali v pátek před Hromnicemi léta etc. 44.
Relátorové z markrabstvie moravského:
Vilím Kuna z Kunstatu, Puota z Ludanic, místo toho se přiznal pan Kuna, Vácslav Húgvic z Biskupic, Jindřich Březnický z Náchoda, z pánuov; Vilím z Víčková, najvyšší hofrychtéř markrabstvie moravského, Petr Pražma z Bílkova, Jan z Stavikovic, Hynek Podstatný z Prusinovic, z rytířstva; Pavel z Velišova, písař města Holomúce, Ambrož Zvuonek z Ottrstorfu, písař města Brna, z měst.
Relátorové z horních a dolních Lužic.
Erstlich die von Fürsten Herrn und Ritterstande: Laurencius Knor von Vkunroth, baider Rechten Doctor, Niclas von Burgkhaws, Herr Joachim Malzsan, Freyherr auf Wartemwergk und Pentzlin, Hanns Ramspergk z Dyrskovic a na Klinkenhavsu, Hanns Dyr zu Tharnaw; Die von Steten: Matths Lawsitz Adolphus von Benten, baider Rechten Doctor, Erasmus Freundt Valtenknot, Jacob Schilder, George Marggwart, magister Servatius Gerlach, Valten Rodestogk; Oberlausitz.
Aus der Herrn, Prelaten und Ritterschaft gesandt: Ulrich von Nostitz, Doctor und Hauptmann zu Budessin, Hawgk Maxen auf Gradis, Sigkmundt von Warnstorf zu Schonborm, Hanns von Gerrsthtorff zu Dobschitz von wegen d. von Stetten, Magister Jeronymus Huberer, Detctor von Budessin, Frantz Irritz, Magister Johann Haasz, Frantz Schneider von Görlitz, Kaspar Schaden von Zittaw, Christof Ernst, Stadtschreiber von Luben, aus der Nieder- Lausitz, Peter von Rokstogk zu Markersdorf, Lorentz von Strawch zu Nymitz.