NA KRUMLOVĚ, v pátek po Novém letě (2. ledna) 1545. Konc. v archivu třeboňském.

Nejjasnější králi a pane, pane muoj najmilostivější! Službu svú hotovú s vší poddaností, s vinšováním zdraví, štěstí, dlúhého a šťastného kralování, jakožto pánu mému najmilostivějšímu, napřed vzkazuji.

Najmilostivější králi! Vyrozuměl sem z mandátuov V. Kr. M. všem třem stavuom královstvie tohoto českého učiněných, kteříž po krajiech tohoto královstvie rozesláni jsou, že ráčíte podle předešlého najposlednějšího sněmovního zuostání sněm obecnie k času nynějšímu svatých Tří králuov pro obecní zvláštní tohoto královstvie i tudíž V. Kr. M. a všeho křesťanstva duoležité potřeby na hrad pražský pokládati: i uznávaje já také takového sněmu držání znamenité potřeby býti, rád jsem to uslyšel, že takový sněm V. Kr. M. vyhlášen a položen jest, aby v těchto roztržitostech a nebezpečných časech, což by dobrého a užitečného tomuto královstvie bylo, V. Kr. M. a stavy tohoto královstvie řízeno a jednáno a k dobrému i skutečnému zjednáme přivedeno býti mohlo. K kterémužto sněmu se vší snažností hotov jsem byl také, jakožto V. Kr. M. poslušný a obecního dobrého tohoto královstvie a všeho křesťanstva milovník, mezi stavy královstvie dotčeného a obyvatel tohoto královstvie, jakž i prvé vždycky, puokudž mi pán Buoh všemohoucí ráčil zdraví příti, na hrad pražský přijeti a takového V. Kr. M. a obecnieho dobrého pomáhati jednati: ale pán Buoh všemohoucí ráčil mi to změniti a nedostatek zdraví, (z čehož buď Jeho svaté jméno pochváleno), jímžto již od dosti dávného času znamenitě obtížen jsem, na mne dopustiti, pro kterýžto nedostatek a pro žádnu jinú příčinu k V. Kr. M. a k sněmu nyní položenému bezelstně jsem jeti nemohl a nemohu, aniž bych sobě čemu jinému, abych k tomu jeti neměl, překážeti dal, než nedostatku zdraví chtěj neb nechtěj překážeti sobě dáti musím a obrániti se bez vuole božie nemohu. Protož V. M. Kr. jakožto pána mého najmilostivějšího poníženě prosím, že mi takový muoj bezelstný nepříjezd milostivě vážiti a k dobré míře vykládati ráčíte, nebo já na jiném nejsem nežli všecko poslušenství V. M. Kr., pánu mému nejmilostivějšímu, puokudž mi najvýše možné, zachovávati a což na mne náležitého jest a bude a oč se stavové tohoto královstvie svolí a snesu, bez ujmy a pohoršenie tohoto královstvie i tudíž rodu našeho domu rožmberského, podle již dotčených stavuov tohoto královstvie všemu obvyknuti, pomáhati a tomu dosti činiti, jakož pak i stavuom královstvie tohoto do plného sněmu též jsem psaním se omluvná učinil, aby tuto mou nepřítomnost mně v dobré vykládati ráčili. Nebo na jiném nejsem, nežli popřeje-li mi pán Buoh zase k zdraví prvnějšímu se navrátiti, chci se toho V. Kr. M. jakožto pánu svému najmilostivějšímu podle své najvyšší možnosti rád odsluhovati; nebo v pravdě nebude-li polepšení, že by mi nebylo možné netoliko k sněmům, ale ani k soudům jezditi. S tím se V. Kr. M. i s domem svým jakožto mému najmilostivějšímu pánu poroučím. Dán etc.