334. Usnešení sněmovní l. 1545, 17. srpna.
MS. v královském českém archivu zemském s nápisem: "Červení sněmové od l. 1541 do 1582."
Tito artikulové na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě pražském při přítomnosti J. M. Kr., léta 1545 v pondělí po nanebevzetí panny Marie ode všech tří stavuov svoleni a zavříni jsú.
Jakož na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě pražském při přítomnosti J. M. Kr. léta 1545 v středu po svatých Třech králích, jistí a poznamenaní artikulové sněmem na osoby od stavuov z krajův volené do pondělího po Provodní neděli již minulého k rozjímání a vyhledávání odloženi a dále aby na stavy království tohoto při budoucím sněmu vzneseni byli, podle kteréhožto odložení J. M. Kr., pán nás všech milostivý, ráčil jest téhož léta etc. 45 v pondělí po nanebevzetí panny Marie k takovým artikuluom obecním dojednání a na místě postavení i stvrzení sněm obecní na hrad pražský položiti, na kterémžto sněme při přítomnosti J. M. Kr. všickni tři stavové království tohoto na tomto jsme se snesli a svolili.
Item, jakož jest majestát aneb nějaké obdarování za krále Vladislava, slavné paměti, skrze nějakého Nejdekara knížatuom a stavuom knížetství slezských nepořádně vyšlo, kteréž jest v některých artikulích proti privilejím a vejsadám království tohoto, kteréžto obdarování knížetství slezského J. M. král Vladislav tolikéž i král Ludvík, slavných pamětí, znajíc je býti nepořádné, odvolati i také v nic obrátiti ráčili: avšak proto stavové knížetství slezského až posavad na takové odvolané a umrtvené obdarování se proti tomuto království potahují a jich užiti chtějí. I na tomto jsme se všickni tři stavové snesli: jakož nám J. M. Kr. s dotčenými stavy knížetství slezského o takové neřádné privilegium i tudíž s knížetem Fridrichem lehnickým místo a čas k vyslyšení jmenovati ráčí a má, i k takovému slyšení a srocení tyto osoby z stavuov království tohoto, aby se k témuž dni před J. M. Kr. v místě uloženém a jmenovaném najíti daly, voleny jsú: Zdislav Berka z Dubé, na Lippém a Zákupí, nejvyšší hofmistr království českého, Jan starší z Lobkovic na Zbiroze, nejvyšší sudí království českého, Jan mladší z Lobkovic na Tejně Horšovském, krále J. M. a koruny české německých len hajtman, Albrecht Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu a na kadaňském zámku, nejvyšší kamermejstr království českého, Jan z Valštejna na Újezdě a Šebestián z Vejtmile a na Chomútově, z pánův; Jiřík z Gerštorfu na Cholticích, podkomoří království českého, Bernard Žehušický z Nestajova a na Rysmburce, purkrabie kraje hradeckého, Petr Janovský z Soutic a na Zaječicích, Adam Řepický z Sudomíře na Řepici, Zikmund Anděl z Ronovce na Heřmanovém Městci, Zikmund Robmhap z Suché na Pacově, z rytířstva; Duchek z Semechova, Jan Srna z Karlovy Hory, Jakub z Kapí hory, kanclíř Starého města pražského, Jan Bakalář, písař radní Nového města pražského, Zikmund Stašek z Plzně, Vácslav Prachatický z Tábora, z Pražan a z stavu městského. A těmto osobám svrchu oznámeným má moc dána býti pod pečetí zemskú, tak aby mohly a moc měly s stavy knížetství slezského o ten list neb privilegium, kterýž jest za krále Vladislava, slavné paměti, skrze nějakého Nejdekara nepořádně, jakž nahoře dotčeno, vyšel a jim stavuom dán, též také s knězem Fridrichem, knížetem lehnickým, o to knížetství, kteréž pod léno s nápadem králi J. M. a k koruně království českému přisluší a on je odtud odciziti chce, buď smlouvou neb soudem jednati a zavierati, jakž se jim nejslušněji zdáti a viděti bude, aby proti privilejím a svobodám nadepsaného království českého pod žádným zpuosobem odcizováno nebylo; a při tom, co sobě stavové knížetství slezského zase do stavuov ztěžovati budou, to slyšeti, odpovídati i srovnati moc měly. A k tomu se mají relátorové, aby taková moc pod pečetí zemskú vydána byla, ke dskám vyslati.
Item, také jsme se na tom všickni tři stavové snesli, abychom J. M. Kr. těch tří kurfirštuov vidimusy listuov vydali, od kterýchž jsú pečeti odpadaly, kteříž se na to vztahují, kdež císař Karel J. M., slavné paměti, ráčil všem králuom českým tu svobodu dáti, že mohu v říši statky kupovati etc., a týchž kurfirštuov i jiných tří na to potvrzení, aby J. M. Kr. ráčil při císaři J. M. bez prodlení jednati, aby ti tři listové zase obnoveni a potvrzeni byli.
Item, což se rozdávání všech úřaduov cizozemcuom dotýče, jakož jest J. M. Kr. od stavuov za to žádán býti ráčil, aby jich jiným než toliko samým Čechuom anebo těm, kteříž by z ouduov a zemí k tomuto království příslušejících zde v této zemi osedlí byli, dávati neráčil: i J. M. Kr. na tu žádost stavuom svú milostivu odpověď dáti ráčil, že se v tom, tak jakž předešlí králové čeští činívali a svobody i privilegia stavuom tohoto království dané ukazují a v sobě zavírají, zachovati ráčí.
Item, jakož jest na J. M. Kr. od stavuov všech tohoto království žádost vzložena, aby biskupa, kterýž by kněžstvo pod jednu i pod obojí zpuosobú v tomto království jsúc světil, zpuosobiti což nejspíš možné jest ráčil, tak aby kněžstvo tím snazeji k svěcení, poněvadž se jich nedostává, přicházeti mohli, a při knězi Janovi Hazmburgovi, kterýž jest preceptorem u J. M. Kr. dědicuov Jich M. arciknížat, aby to k sobě přijal i také takový úřad biskupský aby mu dán byl, jednati ráčil, poněvadž týž kněz Jan skrze držení probošství litoměřického dobrou beneficií aneboližto vychováním dobře opatřen jest, a ten biskup, kterýž tak volen bude, nemá se na více potahovati než toliko kněží pod jednou i pod obojí zpuosobú světiti a neposlušné kněží trestati, však kterážbykoli osoba buď pod jednou nebo pod obojí zpuosobú čeho se takového dopustila, aby každá při přítomnosti a s rozvážením konsistoře té od biskupa trestána byla buď pod jednu neb pod oběma: i na takovou stavuov žádost J. M. Kr. svú milostivu odpověď dávati a k biskupu, aby oboje kněžstvo v království českém světil a v řádu držal, povolovati ráčí, a ta osoba svrchu psaná, kterúž stavové obmyslili, J. M. se dobře líbí, s kterúž, aby ten úřad biskupský na se přijal, i také aby jemu od otce svatého papeže ten úřad dán byl, pokudž J. M. Kr. možné bude, jednati a to puosobiti ráčí.
Item, na tomto sme se také všickni tři stavové snesli, což se zřízení zemských, kteráž se jedna s druhými potýkají (dotýče), že podle J. M. Kr. aneb podle osob od J. M. Kr. vydaných k takovému vyhledání a těch artikulův, kdež se jedno s druhým potýká, k srovnání tyto osoby sme volili: Zdislava Berku z Dubé na Lippém a Zákupí, nejvyššího hofmistra království českého, Jana staršího z Lobkovic, nejvyššího sudího království českého, Adama z Šternberka na Zelené hoře, Jana mladšího z Lobkovic na Tejně Horšovském, Šebestiána z Vejtmile na Chomútově, z pánuov; Volfa z Vřesovic na Doubravské hoře, podkomořího králové Její M., Pirama Kapouna z Svojkova, Vácslava Žehušického z Nestajova na Žehušicích, Hynka Krabici z Vejtmile, Vácslava Sokola z Leskovce, z rytířstva; z Pražan tyto osoby jsú toliko k těm artikuluom, kteréž by stavu jich náležely, k rozvažování voleny: Jakub Fikar z Vratu, hofrychtéř měst království českého, Jan Srna z Karlovy hory, Duchek z Semechova, mistr Vácslav Medek z Krymlova, Jakub Vršovský z Kápí Hory, kancléř Starého města pražského; kteréžto osoby tak volené cožkoli podle J. M. Kr. neb osob od J. M. Kr. k tomu vydaných narovnají, to na budúcím sněmu na stavy vznésti mají, tak aby se k tomu, pokudž komu co náleží a za potřebné by bylo, přimlúvati mohlo.
Item, což se toho artikule o učení pražské dotýče, J. M. Kr. ráčil k tomu svoliti, že osoby hodné i učené voliti k tomu ráčí a jim poručiti, v statuta, v duochody, jaký se při těch kollegiatích zpuosob zachovává nahlédnouti, tomu vyrozuměti a vyhledati, a vezmúc J. M. Kr. od týchž osob zprávu, dotčené učení a nedostatky (ač by se kteří našli) k nápravě přivésti a s radou stavuov takové učení pražské naříditi a k vyzdvižení přivésti ráčí.
Item, na tom sme také se snesli, což se úředníkův menších k úřaduom při dskách zemských sazení dotýče, poněvadž privilegium krále Václava, slavné paměti, na to se vztahuje, že úředníci menší od vyšších pánuo úředníkův zemských s radou soudu zemského podávání a sazeni býti mají, totižto od nejvyššího komorníka království českého, od nejvyššího sudího téhož království českého a od nejvyššího písaře zemského nadepsaného království českého: protož v tom se páni úředníci zemští budoucně tak zachovati mají; však nynější páni úředníci zemští dotud dokudž úřady své na sobě držeti budou, ti se v to nepotahují, než při tom, jakž jsú zastiženi, se zuostavují; však nicméně ti úředníci menší, kteříž tak s radou soudu ke dskám zemským sazeni budou, ten každý panu úředníku zemskému, pánu svému, zachovají tu poslušnost a povinnost, jakž na to záleží; pakli by toho neučinil, tehdy jeden každý úředník vyšší bude moci místodržícímu svému odpuštění dáti a jiného na to místo zpuosobem svrchu psaným vsaditi, když mu se koli zdáti a líbiti bude.
Item, na tomto sme se také snesli, což se prokurátora J. M. Kr., kteréhož by J. M. Kr. sobě voliti ráčil, v soudu sedání dotýče, i poněvadž se to nachází, že jsú předešlí prokurátorové v soudu sedávali, tolikéž se při tom zanechává, aby J. M. Kr. s radou prokurátora moc měl vsaditi do kteréhož by se soudu J. M. Kr. zdálo a vidělo, než jakž by se při kterém soudu koli, ještoby on prokurátor v něm seděl, které pře očkoli krále J. M. dotýkalo, při té při on prokurátor seděti nemá.
Item, na tom také snesení naše jest, což se soudu komorního (kterýž J. M. Kr. vlastní jest,) dotýče, ten při tom, jakž předešle o něm nařízeno jest, zuostaň.
Item, na tom sme se také všickni tři stavové snesli, což se poddaných lidí proti pánuom jich glajtuov dávání dotýče, ten artikul aby při zřízení zemském starém předešle o to učiněném zuostal.
Item, na tom sme se také snesli, což se toho artikule, jakby památné při soudích bráno býti mělo, dotýče, poněvadž se toho při úřadích nenachází, aby více přes dvě kopě grošuov od které jedné pře bráno bylo, nýbrž od některých při se méně podle velikosti a malosti pře bére než dvě kopě grošuov, protož toho se při tom zanechává, jakž zřízení o vyzdvižení desk o tom památném šíře ukazuje a zavírá.
Item, na tom sme se všickni tři stavové snesli, což se řečníkuov dotýče, kteříž před soudy mluví, ti aby byli lidé dobří, na poctivosti zachovalí a žádného aby před soudy ani svědomí lidských pod žádným vymyšleným obyčejem nedotýkali, léčby koho chtěli v čem světle nařknuti a při zoumysla bez vuole stran aby neodkládali, lidí aby nezavazovali, aby se bez nich nesmlouvali; pakli by se kdo z nich toho čehožkoli dopustil, tehdy aby dostatečně trestán byl a před soudy aby více nemluvil, a tak se při tom při všem, jakž předešle o nich zřízením zemským vyměřeno jest, zachoval.
Item, na tom sme se také snesli, což se toho artikule o pokuty a pádův lidských dotýče, poněvadž předešle zřízením zemským co za sedláni býti má, jest vyměřeno, to se při témž zřízení zemském starém zuostavuje, tak aby žádný více z tisíce kop grošuov než šedesáte kop grošuov a ze sta kop grošuov šest kop grošuov českých úrokuo nebral, jakž sme se o to na obecním sněme, kterýž držán byl na hradě pražském léta 1544 v pondělí před svatými Filipem a Jakubem, apoštoly božími, všickni tři stavové snesli: pakli by se kdokoli jinak zachoval a čeho toho, což tím zřízením zemským zapovědíno jest, dopustil, ten každý aby v túž pokutu tímž zřízením zemským vyměřenu upadl, než kdož by svých peněz ven z země půjčiti chtěl, ten každý toho vuoli míti má, však tak a na ten zpuosob, kdož by peněz ven z země puojčil, aby rukojmie žádných z královstvie tohoto za touž sumu nepřijímal, než kdež by půjčil, aby odtud rukojmie přijal a týmž právem, pod kteréž by peněz půjčil, nebylo-li by mu podle jistoty znění dáno, upomínal a toho se dosuzoval.
Item, na tomto sme se také všickni tři stavové snesli, což se toho artikule, coby za vejtržnost neb za pych zejména vyměřeno býti mělo, dotýče, aby ty osoby, kteréž jsú tímto sněmem k artikuluom zřízení zemských, kdež se jedno s druhým potýká, k srovnání voleny, aby to rozvážily a sepsaly, co zejména za vejtržnost a za pych býti má. A když to tak všecko vykonají, aby to zase na všecky stavy království tohoto na budúcím sněmu vznesly, a na čemž se dále všickni tři stavové s J. M. Kr. vuolí snesou, to při tom aby zuostalo a za právo držáno ode všech bylo; než což se předešlých věcí aneb kteréž by ještě zašly, dotýče, ty jakž zastiženy buď puohony neb obesláními jsú neb budu, ty se tím pořadem, jakž předešle bývalo, dokudžby se nové zřízení nestvrdilo, vykonati mají.
Item, na tom sme se všickni tři stavové snesli, což se čeledi, dělníkův a nádenníkův dotýče, poněvadž krajové v živnostech rozdílní jsú a čeleď v jednom kraji dráže a v druhém laciněji se jedná a skrze čeleď a dělníkuov nemírné nadsazování přílišná drahota povstává: k tomu jest J. M. Kr. své povolení dáti ráčil, tak že se máme na den svatých Šimoniše a Judy, apoštoluov božích, do měst tu, kdež se sjezdové obyčejně od starodávna v kterém kraji držívají, sjeti a tu na těch sjezdích aby obyvatelé krajští ze všech tří stavuov mezi sebou o to toliko snesení a narovnání učinili, co kterému čeledínu, jakožto šafáři, zápluhaři, pohoniči, skotákovi i jiné vší čeledi obojího pohlaví, též také nádeníkuom na kterém díle a při kterém času bud v létě neb v zimě dáváno a placeno býti má; a jakž se snesení stane, aby žádný nad to vejše a dráže neplatil pod pokutou, což se osob stavův panského, rytířského a městského dotýče, pěti kop grošuov českých a sedlského lidu dvou kop grošuov českých propadem, kdož by koli vejše kterému čeledínu neb nádeníkuom mimo krajské snesení služby dával a platil, tomu, kdož by statek jeho obstavě, jej z toho vinil a naň to pokázal, a o takovou pokutu bude moci týmž právem stavným hledíno a dobýváno býti, totiž statky stavuo panského, rytířského a městského aby stavovány do těch pěti kop grošuov českých byly, než po obžalování pánu jeho pro nedopomožení na sedlských lidech ty pokuty, tu budu moci jiné osoby a poddaní téhož pána, rytířského člověka aneb městského stavováni býti, na kterémžkoli právě se takový stavuňk by zběhl, ten aby konečně na tom právě v šesti nedělích pořád zběhlých se vykonal a svůj konec vzal bez dalšího odtahu.
Item, na tomto sme se také snesli, což se zámku Karlštejna a dvorův k němu příslušejících dotýče, předkem, poněvadž přísaha purkrabuov karlštejnských mnohem těžší a nebezpečnější nežli která jiná přísaha pánův úředníkuov zemských jest a zvláště v tom artikuli, aby děti za otce svého prohřešení těžkost nesli a ven z země vyhnáni byli, ješto to i proti zákonu božímu jest, a protož předkem J. M. Kr. a stavové na tom se svolili, aby ta slova v té přísaze k úřadu purkrabství karlštejnského, což se na děti ven z země vyhnání vztahuje, vypuštěna a z zřízení zemského vymazána byla, než v jiných slovích táž přísaha i v jiných artikulích všech v cele zuostati má. A poněvadž týž zámek i také dvorové k němu příslušející v stavení, v svrchcích a nábytcích velmi spuštěni jsú, aby stavové panský a rytířský těch cest mezi sebou pohledali a dvanácte set kop grošuov českých sebrali, čtyři sta kop grošuov aby obráceno bylo na stavení zámku a 300 kop grošuov na opravu dvoruov a 500 kop grošuov na skoupení svrchkuov a nábytkuov na zámek a do dvoruov. A k takovému stavení zámku a na opravu dvoruov i také k skoupení svrchkuov a nábytkuov stav panský volili jsú: Jana z Valštajna na Točníku a stav rytířský: Vácslava Vratislava z Mitrovic na Skřípli, a ti aby to všecko, jakž se prostaví a nač vynaloží, sepsali a z toho stavuom, že jest tak, jakž svrchu dotčeno, vynaloženo, počet řádný učinili. Však každý purkrabie karlštejnský na časy budúcí aby již více po takovém nákladu obecním zámku a dvoruov neopouštěl nežli podle potřeby je každého roku opravovati dal a při na se vzetí a vkročení zámku Karlštejna, aby to dostatečně ujistil, že budoucímu purkrabí ve dvořích a na zámku za těch pět set kop grošuov českých svrškuov a nábytkuov tak od stavuov skoupených zase odstoupí a ukáže.
Také jest J. M. Kr. všem třem stavuom povoliti ráčil, aby sjezdy po krajích za tři léta pořád zběhlá, když by toho hodná příčina a potřeba kázala, pokládati mohli na ten zpuosob, když by J. M. Kr. v království českém přítomen býti ráčil, aby hajtmané krajští potřebu a příčinu, pro kterú by a na který den sjezduov potřebí bylo, na J. M. Kr. vznesli a s povolením J. M. Kr. sjezdy drželi; než když by J. M. Kr. v zemi býti neráčil, komuž by J. M. místo své poručiti ráčil, aby tomu příčinu, proč sjezduov potřebují, prvé oznámili.
Item, na žádost Viléma Švihovského z Ryzmberka, purkrabie karlštejnského, stavové povolení své jsú dáti ráčili, aby J. M. Kr. jemu Vilímovi glejt a bezpečenství před zatykači od pondělího příštího do čtyř neděl pořád zběhlých, to jest do pondělího po svatém Františku nejprve příštím, dáti ráčil.
Item, také sme se na tom všickni tři stavové snesli, poněvadž se to zřetedlně shledává, že mince pruská, marecká a markrabí Hanuše brandenburského jsou lehké a nehodné v čemž se berou, a tak na té minci jest mnohé lidské oklamání a to tím, jestliže kdy podle pruoby se uloží, po čem by brány býti měly, tehdy ihned na zrnu újma se činí při té minci a tak lidé na umenšení statku a škodě těch mincí jsú; a kdež prvé knížete lehnického mince zapovědína jest, ale tomu se srozumívá, že již groše tolské i zlaté na škodu lidskú mincuje, a protož aby podle předešlé zapovědí mince dotčeného knížete Fridricha na zlatých, na groších tolských ani na jiné žádné minci brána nebyla pod předešlou o to sněmem stavy svolenu pokutu a těch mincí jakožto pruské, marecké, markrabie Hanuše brandenburského, ač měl-li by jich kdo co buď veliké neb malé, do času svatého Vácslava nejprve příštího, jich vybyli, a po ten den více aby jich nebrali; též babek aby po svatém Vácslavě bráno nebylo jinače než po malém penízi, a J. M. Kr. na žádost stavuov opatřiti a to zpuosobiti ráčí, aby drobná mince u Hory Kutny ku potřebám lidským, pokudž možné, mincována byla.
Relátorové:
Petr z Rožmberka, Volf starší z Krajku etc., nejvyšší purkrabie pražský, Zdislav Berka z Dubé, nejvyšší hofmistr království českého, Jan starší z Lobkovic, nejvyšší sudí království českého, Hendrych svaté římské říše purkrabie v Míšni, hrabě z Hertenštejna na Andělské hoře, nejvyšší kancléř království českého, Adam z Šternberka na Zelené Hoře, Jan mladší z Lobkovic na Tejně Horšovském, krále J. M. a koruny české německých lén hejtman, Adam z Říčan na Zásmucích, Jan mladší z Valštejna na Točnice, Jan Bořita z Martinic na Smečně, Albrecht Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu na kadaňském zámku, nejvyšší kamermejstr, Fridrich purkrabie z Donína na Benátkách, Jeroným Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu na Lokti, Šebestian z Vejtmile na Chomutově, Arnošt z Krajku na Mladém Boleslavi, Jindřich Planský z Zíberka, Arnošt Jilemnický z Oujezdce a z Kunic, Ladislav z Lobkovic na Chlumci, maršálek dvoru krále J. M., Zikmund z Smiřic, Jan starší z Valštejna na Újezdě, Ludvík Bezdružický z Kolovrat, Heralt Kavka z Říčan na Štěkni, Zbyněk Berka z Dubé na Strakonicích, nejvyšší mistr převorství českého, Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic, Vilím Křinecký z Ronova na Libří, Lorenc Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu, Volf mladší z Krajku na Švamberce, Bohuše Kostka z Postupic, Jan z Bibrštejna na Kosti, Adam z Vartmberka na Zvieřeticích, Diviš Slavata z Chlumu a z Košmberka, Šebestian Hasištejnský z Lobkovic, Soběslav Pardubský z Miletníka, Jindřich Firšic z Nabdína z pánuov.
Jan Bechyně z Lažan na Pičíně, nejvyšší písař království českého, Jiřík z Gerstorfu na Cholticích, podkomoří království českého, Šebestian Markvart z Hrádku na Nekmíři, purkrabie karlštejnský, Bernard Žehušický z Nestajova na Rysmburce, purkrabie kraje hradeckého, Adam Řepický z Sudomíře na Řepici, Zdeněk Malovec z Malovic na Chejnově, Volf z Vřesovic na Doubravské Hoře, hejtman hradu pražského a králové J. M. podkomoří, Piram Kapoun z Svojkova, Petr Chotek z Vojnína, krále J. M. prokurátor, Jiřík Vosovský z Adlaru, Václav Žehušický z Nestajova, Jan Byšický z Byšic, purkrabie hradu pražského, Mikuláš Hysrle z Chodou, Václav Valecký z Doupova, Václav Štítný z Štítného, Votík z Bubna na Březně, Jan Mladota z Solopisk, Petr Bechyně z Lažan, Bernard z Kornic, Petr Voselský z Dlouhé vsi, Zikmund Robmhap z Suché, Hynek Krabice z Vejtmile z rytířstva.