V ŘEZNĚ, 1546, v sobotu před sv. Duchem (12. června). MS. v knihovně knížete Jiřího z Lobkovic v Praze.

Ferdinand etc. Urozeným, slovutným, opatrným pánům, rytířům, vladykám a městům i jiným všem obyvatelům a poddaným našim ze všech stavův kraje K, věrným milým, milost naši královskou a všecko dobré vzkazujem. Věrní milí! Jakož sme předešle tu středu před nedělí křížovou minulou sněm obecní na hrad Pražský z příčin v listech krajských sněmovních oznámených položiti a rozepsati ráčili: i poněvadž v to některé tak znamenité a pilné potřeby všeho křesťanstva se dotýkající vkročily, pro kteréž sme odjeti a při tom sněmu sami osobně býti nemohli, než nejjasnější kníže pana Maximiliána, arcikníže rakouské, syna našeho nejmilejšího, na místě našem k témuž sněmu s dostatečnou instrukcí a listem věřícím poslati a vypraviti ráčili. Kdež podle takového našeho jistého poručení, již dotčený syn náš se povolně najíti dal a na hrad Pražský k sněmu přijel, chtíc podle instrukcí artikule a potřeby na stavy vznésti, ale v tom že jsou všichni tři stavové na syna našeho poníženou prosbu a žádost vzložili: poněvadž v předešlých listech sněmovních to jest zřetelně dostaveno bylo, že my osobně mezi stavy k témuž sněmu přijeti ráčíme a před tím že sme na hrad Pražský přijeti a k Řeznu k císaři J. M. a na říšský sněm se obrátiti ráčili, nenadali se mnozí, aby ten sněm pro nepřítomnost naši držán aneb syn náš na místě našem, nemajíce stavové žádného o tom oznámení, vypraven býti měl, aby týž syn náš to při nás jednal, abychom všem stavům jiný sněm jmenovati a položiti zase ráčili. Kdež pak syn náš podle poručení a moci sobě od nás dané všem stavům den jiný jest k sněmu obecnímu, totiž ten outerý po svatém Prokopu nejprv příštím, jmenoval a nám o tom oznámil: protož my znajíc nejednom potřeby naše ale i všeho křesťanstva a stavův království Českého vlastní býti, a že brzkého a spěšného jednání potřebí, podle takového syna našeho oznámení Vám všem vůbec i jednomu každému obzvláštně poroučíme, abyste se na výš psaný den v outerý po svatém Prokope do Prahy sjeli a hned na zejtří v středu tím raněji, ničímž se nezaměstnávajíc, bez všelijakého dalšího prodlévání a odtahův, na hradě Pražském na paláci k jednání sněmovnímu, kterémuž při tom času siřeji vyrozumíte, podle starobylého chvalitebného pořádku a obyčeje se najíti dali. A my také na žádost a prosbu stavův sami osobně k tomu času, dáli Bůh, mezi Vás přijeti aneb výš psaného syna našeho nejmilejšího na místě našem vypraviti ráčíme; kdež vědouc jistou vůli a konečné naše poručení býti, nepochybujeme o Vás i jednom každém, že se všichni k témuž sněmu sejdete a v tom se povolně i poslušně zachováte. Jestliže by kteří nepřijeli a doma přes toto naše jisté poručení, ač té víry ani naděje býti neráčíme, zůstali, proto nicméně ti, kteří se sjedou, jednati a s námi neb s synem naším podle starobylého obyčeje zavírati moc míti a jiní tomu dosti činiti povinni budou. Než z měst našich posly své aby, s plnou mocí na takový sněm vypravili, jinače nečiníce.

Dán v Řezně v sobotu před sv. Duchem léta 1546.