5. Sněm l. 1546 v outerý po sv. Jakubu, apoštolu, 27. července na hrade Pražském držaný. MS. v král. českém archivu zemském s nápisem "Červení sněmové" od l. 1541-1582.
Tito artikulové na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském při přítomnosti J. M. Kr. léta božího 1546 v úterý po svatém Jakubu, apoštolu božím,svoleni a zavřini jsou.
Poněvadž na to očitě všickni patříme, že nad námi nade všemi hněv boží se ukazuje, tak že najmocnější páni v světě a všeho křesťanstva hlavy a správce nachýliti se k válce, sami se hubiti chtíce, ráčili, i takové k zlému naměřené věci aby pokorou přetrženy býti mohly, puost a modlitby uložíce a almužny svaté dávajíce, srdce svá abychom ku pánu Bohu obrátili a k Jeho svaté milosti volali a věřili, že jest to Jeho milosti možné, aby to zlé v dobré obráceno bylo a pokoj Jeho milost svatá božská aby ráčila dáti, abychom pod pokojem dobrým pánu Bohu sloužiti a Jeho svaté milosti dostati se mohli; však jestliby se komu to nelíbilo z těch, kteříž zoufalství slouží, na to my se neobracujíce, starobylého dobrého předkuov našich, křesťanuov dobrých, pořádkuov nepomíjejíce a srdcí svých ku pánu Bohu pozdvihnouce, to, což dobrého jest, plníce, čehož nám Buoh otec, syn jeho milý i duch svatý rač pomocník býti, jediné podstaty v Trojici svaté, Buoh na věky požehnaný. Amen.
Předkem, což se veřejnosti dotýče, na tomto jsme se všickni tři stavové snesli: poněvadž v těchto nebezpečných časích strany nepřítele všeho křesťanstva Turka i také tohoto válečného běhu pozdvižení v říši jest, jestli žeby na to královstvie a země k němu příslušející jaká potřeba nastala buďto žeby Turek aneb kdožkoli témuž královstvie a zemím k němu příslušejícím škody a vpády činiti aneb což k témuž královstvie a zemím k němu příslušejícím náleží, odjímati chtěl neb chtěli a odjal neb odjali, pro opatření, napravení i předjití toho všeho nebezpečenství a uvarování škody takto se všickni zachovati máme.
Item, najprvé, aby jeden každý z stavu panského, rytířského, z Pražan i jiná města, preláti, opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteříž na farách jsú i jiní klášterové, mistři, kolegiátové, kteříž-koli statky pozemské aneb platy komorní mají, též statky pozemské i městské šosovní, aby šacovali, a kdož by z stavu panského neb rytířského pod šosem městským měl, ten aby se z toho podle toho města přiznal a šacoval, kromě těch farářuov, kteřížby na platích komorních aneb platu na statcích pozemských neměli a kteřížby tohoto roku pohořalí byli. ti z toho, což jim shořalo, šacovati se nemají, než což jim jiného statku zuostalo, z toho se též šacovati povinni jsú. A obzvláště Bohušovi Kostkovi z Postupic, poněvadž jemu, tak jakž zpravuje, i poddaným jeho všecka zbroj shořala, stavové povolují, aby z šacuňku svého i také jiných poddaných svých nepohořalých peníze, totižto z tisíce kop grošův českých 12 kop gr. č. sebrati a nato lid jízdný i pěší, když by toho ta napřed psaná veřejná hotovost a potřeba byla, vypraviti mohl, a tak pošlíc toliko list přiznávací statku svého k hajtmanuom, nebude jemu potřebí k mustruňku jezditi. Též také manové, dědinníci, nápravníci, dvořáci, svobodníci aby tolikéž učinili a listy přiznávací pod pečetí svou, příjma to k svému svědomí, že jest statek svuoj všecken pozemský nebo což ho na listech a zápisích neb na jakýchžkoli užitcích zač ho má, spravedlivě šacoval kromě klenotuov, šatuov a hotových peněz ležících, kterýchž na užitcích nemá, též svrchkuov a nábytkuov při dvořích a hospodářství a též v městech, v domích takových hospodářských věcí jako ve dvořích, a dluhuov aby sobě žádný nevyrážel, než zouplna zač kdo statku má, šacovali. A jestližeby kdo koli ze všech stavuov statky rozdílné ve dvou neb ve třech krajích měl neb měli, však proto v jednom kraji ze všeho statku, kdež sídlem jest, budou neb bude se moci, kdež se jest prvé přiznával, přiznati i k mustruňku vypraviti. Pakliby kdo své pečeti neměl, aby jiného pána neb rytířského člověka připrosil, na místě jeho pečet svů, sobě bez škody, aby přitiskl a při mustruňku hajtmanuom krajským a osobě té, kteráž z kraje za hajtmana k vedení toho lidu volena bude, dali neb dal; a ty osoby příjmúce takové listy přiznávací, aby je zrejistrujíc hned jednoho každého podle šacuňku a přiznání jeho mustrovali, takli jest se každý podle níže položené veřejné hotovosti s počtem svým najíti dal s koňmi, s zbrojí, tak jakž k válečnému běhu náleží a níže položeno jest. A ten mustruňk má býti ten pondělí po narození Panny Marie, ve všem královstvie po všech krajích, tak jakž v každém kraji při hajtmanu místo poznamenáno jest, v kterém miestě sjezdové se držívají, tu mustruňk má býti při tom městě, kdež hajtman najíti se dá. A tito za hajtmany z krajuov voleni jsou. Z kraje Litoměřického: Jan z Valštajna na Újezdě při Litoměřicích, z kraje Žateckého: Fridrich Hora z Ocelovic při Žatci, z kraje Hradeckého: Jan starší Špetle z Janovic při Hradci, z kraje Boleslavského: Viktorin Křinecký z Koňova při Boleslavi, z kraje Plzeňského: Mikuláš Miřkovský z Tropčic při Plzni, z kraje Prachenského: Jan Vrabský z Vrabí při Písku, z kraje Bechyňského: Vácslav Krajíř z Krajku při Soběslavi, z kraje Podbrdského: Simeon Vikhart při Berouně, z kraje Kouřimského: Jan Opit jinak Peřina z Maličína při Kouřimi, z kraje Čáslavského: Vácslav Žehušický z Nestajova při Čáslavi, z kraje Slánského: Albrecht Šlik z Holajče etc., na Litovicích při Slaném, z kraje Chrudimského: Vácslav Gerštorf z Gerštorfu při Chrudimi, z kraje Vltavského: Ladislav Popel z Lobkovic při Sedlčanech, z kraje Rakovnického: Burian Chodaur z Lokte při Rakovníce. A těm hajtmanuom má se služba platiti tak jakž prvním sněmem vyměřeno jest, totiž na měsíc po 40 kopách gr. č. počnouc od dne mustruňku, a najvyššímu hajtmami platiti se má na měsíc po 400 kp. gr. č., než Pražané obzvláštně hajtmana svého míti mohou.
Najvyšší hajtman: Adam z Šternberka na Zelené Hoře, Šebestián z Vajtmile na Chomutově, Votík z Bubna, Vácslav Pětipeský z Krásného Dvoru, a z těch osob aby J. M. Kr. jednoho podle vuole své za najvyššího hajtmana vzíti ráčil. A pakliby se kdo na ten den svrchupsaný k mustruňku najíti nedal a listu přiznávacího při tom času týmž osobám nahoře jmenovaným nepoložil, tehdy na toho každého podle předešlého šacuňku ještě jednou tolikéž položeno od hajtmana a osoby k tomu z každého kraje volených býti má, a ten bude povinen beze všech vajmluv pod pokutou níže položenou, tak jakž na toho, kdožby po mustruňku kdyžby veřejná potřeba byla, najíti se nedal, se zachovati, vypraviti a tomu dosti učiniti, položena jest. A berníci mají každého kraje registra i osoby zejména, jakž jsou se šacovaly, dáti vypsati a tomu hajtmanu z kraje volenému před tím mustruňkem na týden poslati, aby je na den svrchupsaný k mustruňku měl a tím se spraviti mohl, všickni-li se přiznají a k mustruňku přijedou. A což se tak toho šacuňku koli vyhledá, tehdy jeden každý má a povinen jest ze dvou tisícuov kop gr. č. jednoho jízdného a čtyry pěší dáti a slušně koněm i zbrojí osoby vypraviti a opatřiti. A jestližeby kdo v té možnosti šacuňku nebyl a do dvou tisíc kop gr. č. sám svého jmění neměl, tehdy bude se moci s osobou neb osobami snésti a v tona rovnost do toho počtu, jakž se nahoře píše, zachovati. A kdožkoli 10 koní dá a vypraví, ten aby v tom počtu 7 koní jízdných i s pacholetem s zbrojí kopiničí, šorcary a tři střelce měl; však ke dvadcíti koním jízdným má býti vuoz vojenský a na něm dvě hakovnice s jinými potřebami k vozu vojenskému náležitými, a zadní koně v tom voze mají za dva jízdná počteni býti, majíc při voze sedlo a dvojí zbroj jezdeckou na vozku i povozného, a tak aby se při každém vozu 20 koní jízdných našlo. A tuto zbroj má míti na kuňů, kopinníci, přední zadní kus s kruštem a s šosy, obojček, helmelín aneb šturmhaub, rukávy brněné aneb ormcejky a plechovice. A střelec jízdný má míti přední, zadní kus, obojček, šorc a rukávy, piklhaubec, plechovice a ručnici neb kuši. A pěší každý aby měl přední, zadní kus, piklhaubec, obojček, šavli dobrou a v každém desátku pěších najméň dva střelci s dlouhými ručnicemi a jiní s voštipy a s halapartnami aby byli.
Item, kdyžby toho potřeba byla a takové veřejné tažení žeby se hnouti mělo, tehdy jedenkaždý z stavuov panského a rytířského osobami svými s počtem svých koní a pěších, což naň přijde, aby se najíti dal anebo místo sebe syna, strajce aneb přítele svého, pakliby těch nebylo, tehdy jinou osobu z stavu panského neb rytířského, tak aby vždy najmíň mezi osmi koňmi jízdnými jedna osoba z stavu panského neb rytířského byla. Též Pražané a jiná města mají hodnů osobu městská aneb mohouli z stavu panského neb rytířského osobu objednati, vyslati a na místo uložené na den jmenovaný aby vypravili a vyslali. A kdož by tak sám nejeda, vypraviti chtěl, aby to tak opatřil a vypravil, aby koňmi, zbrojí i jinými potřebami podle jiných se srovnati a vychovati mohl neb mohli. Než kdož by místo sebe chtěl najíti bud jízdný neb pěší, tomu každému aby služby na měsíc na kuňů jízdný po 12 zlatých rýnských, a každý zlatý rýnský za 24 grošuov a každý groš po 7 penězích bílých počítajíc, a na pěšího po 3 kopách míšeňských, pokudžby toho potřeba byla, platil a dával, a žádný vejše jízdných i pěších aby nenajímal a jim neplatil. A ti jízdní i pěší, tak jakž nahoře položeno jest, aby se dostatečně zbrojí i jinými potřebami opatřili, však kdožkoli služebníky své s koňmi a zbrojí vypraví a vyšlí, poněvadž zbrojí, šaty, službou aneb penězi na stravu je opatří, ješto pěší takového pohodlí míti nebudou, těm jízdným po 12 zlatých na měsíc placeno býti má, než kdožby poddané své pěší poslal, těm každý aby povinen byl též na měsíc po 3 kopách mišenských platiti. A taková veřejná hotovost má hned nařízena býti a trvati do svatého Martina najprv příštího, tak jestližeby v tom času J. M. Kr. aneb najvyšší hajtman polní královstvie Českého s těmi hajtmany krajskými, kteříž k tomu voleni budou, toho potřebu uznati ráčil a uznali, žeby pro dobré tohoto království Českého a zemí k němu příslušejících strany Turka, nepřítele víry svaté křesťanské, aneb kohokoli jiného, ježtoby na toto království a země k němu příslušející byl sáhl aneb sáhli a škodu činiti chtěl neb chtěli, aby hned tou hotovostí tak nařízenou hnuto a v ta místa, kdežby toho potřeba ukazovala, obráceno a taženo bylo k dobrému a užitečnému tomuto královstvie a zemím k němu příslušejícím a jinam nic. Však nicméně by pak tato hotovost a lid již tak vyzdvižen byl z potřeby napřed dotčené a uznalaliby se další a pilnější potřeba, aby každý, kdož pro starost a pro mladost muož, pohotově byl a při poddaných svých to nařídil, jestližeby od,1. M. Kr. a nebyloliby J. M. Kr. v zemi tehdy od najvyššího purkrabě pražského neb místo J. M. Kr. držícího další napomenutí se stalo, tehdy aby všickni veřejně, jakž o tom zřízení zemské ukazuje, pod pokutou tím zrízením zemským vyměřenou, táhli a v místo od J. M. Kr. neb místo J. M. Kr. držícího aneb purkrabě pražského oznámené, najíti se dali. A k takové napřed psané veřejné hotovosti žádný ze všech stavuov aby z poddaných svých více nebral než z kopy grošuov českých 6 peněz českých a jinak jich ničím vejše pod žádným vymyšleným zpuosobem neztěžoval. Jestližeby pak kdo mimo tento šacuňk vajš na lidi své ukládal a více z nich k této potřebě bráti aneb jakýmžkoli jiným zpuosobem je ztěžovati chtěl a naň to usvědčeno bylo, takový každý podle uznání soudu zemského aby skutečně trestán byl. A když takový lid z krajuov od hajtmana krajského k najvyššímu hajtmanu polnímu královstvie českého do pole v místo jim oznámené přiveden by byl, mají se všickni tímž najvyšším hajtmanem polním zpravovati, a ti hajtmané krajští najvyššímu hajtmanu polnímu mají za radu přidáni býti. Však toto se znamenitě vymieňuje: jestližeby po obeslání hajtmana v kraji kdokoli do pole se k němu na den jistý najíti nedal, tak žeby týž hajtman z kraje k J. M. Kr. aneb k najvyššímu hajtmanu polnímu na oznámení jich s počtem svým zouplna nepřijel, tehdy ten, kdožby tak obmeškal a počtu svého buď všeho neb na díle podle listu přiznávacího neposlal a k najvyššímu hajtmanu polnímu nevypravil, a to na koho od hajtmana polního ukázáno bylo, tehdy ti neb ten mají neb má stavuom království českého třínásob vajše, což by tak nevypravil, propadnouti a dáti té pomoci, cožby tu koli na něho se vyhledalo a ukázalo, a to cožby dáti měl, bude se moci toho na něm listem zatykacím od najvyššího hajtmana polního dobývati, tak kdyžby relací týž hajtman ke dskám zemským učinil, mají jemu zatykačové od téhož úřadu desk zemských vydáváni býti a od těch zatykačuov nemá více dáváno býti než po 10 groších českých písařuom, kteříž je píší, a od zatčení tolikéž, jakž předešlými sněmy vyměřeno jest; a po zatčení takové sumy mají při úřadu desk zemských kladeny od každého býti a odtud nikam bez povolení a vuole všech tří stavuov vydávány a vyzdvihovány býti nemají. A J. M. Kr. stavové za to žádati máme, aby J. M. Kr. i v jiných zemích k tomuto královstvie českému náležících takovouž veřejnú hotovost bez prodlévání naříditi ráčil, aby v tom rovnost s námi spolu zachována byla, a kdyžby jim od J. M. Kr. aneb od nejvyššího hajtmana polního z království Českého oznámeno bylo, aby s týmž počtem a hotovostí nám ku pomoci najíti se dali a nás neopouštěli, tak jakž sme i my jim činili. Což se pak najvyššího hajtmana polního, též těch hajtmanuov, kteříž v krajích, aby lid z krajuov vedli, voleni budou, dotýče, stavové aby zejména osoby k tomu tímto sněmem volili, i také na tom se usnesli o záplatu jejich, jaká sbírka jejich nebo berně svolena by býti měla a tolikéž na děla, prachy, kule, puškáře, koně, vozy k děluom a jiné poťřeby, což k tomu náleží, odkudž by jim placeno a to všecko zpraveno a způsobeno býti mohlo. Však i za to J. M. Kr. žádati máme, aby J. M. Kr., přišloliby k takové potřebě a vyzdvižení hotovosti, pokudž jest J. M. možné, střelbou, prachy, kuíemi i osobami k tomu náležitými nás stavuov království českého milostivě i také radou i pomocí svou královskou opouštěti neráčil.
Item, jakož jest J. M. Kr. na stavích královstvie tohoto také v artikuli žádost vzložiti ráčil strany posudního jak a z které příčiny toho J. M. potřebovati ráčí pro vychování dvoru J. M. vlastního, jakž to vše v témž artikuli od J. M. Kr. podaném šíře vysvětleno jest: i na tom sme se všichni tři stavové snesli, že na takové milostivé J. M. Kr. předložení a žádost k témuž posudnímu do čtyř let pořád zběhlých J. M. k vybírání a dávání svolujem na způsob nížepsaný, totiž, kteřížkoli ze všech stavuov pivo na prodaj vystavují aneb navaříc v domích svých za peníze vyšenkují, aby z jednoho každého věrtele piva bílého sedm peněz bílých anebo čtrnácte peněz malých dáno bylo a z každého starého neb jiného ječného piva, kteréž se též na prodaj vařiti a vystavovati bude, dáváno má býti z každé kopy míšeňské 11 peněz malých a tak vajš neb níže, za jakouž se ho koli sumu prodá; však jeden každý věrteluov pivných, kteréž se na prodaj vystavují, aby v té rovnosti a míře zanechali a nepřivětšovali ani neumenšovali, než jakž v jednom každém kraji až posavad jich užívali a užívají tak zuostavili. A poněvadž to do těch čtyř let pořád zběhlých J. M. Kr. k vlastnímu užívání na vychování dvoru J. M. Kr. i s Její M. královu stavové svolují, pak aby v tom spravedlivá rovnost zachována byla, jakýkoli J. M. Kr. řád v tom vybírání, pokudžby najpořádněji a najužitečněji býti mohlo, ustanoviti ráčí, to při vůli J. M. Kr. a mocnosti se zuostavuje a v tom jeden každý povinen jest se tak zachovati. A takové vybírání posudního má se počíti vybírati na den svatého Havla najprvé příštího a trvati do čtyř let pořád zběhlých a dále nic,Item, proti tomu zase J. M. Kr. stavuom povoliti ráčil, což se čtení desk dvorských dotýče pro lepší stavuov vyrozumění, kdožbykoli od milosti slavné paměti krále Vladislava od dání zámku a statku Kamajku a provolání manských statkuov léta 1504 v neděli po božích Třech Králích stavuom učiněné a dané, na které statky manské, nemajíce jich v dědictví vysvobozených a převedených, léna nepřijal, aby v roce a ve dni to sobě jedenkaždý ještě vykonati a na to léno přijíti pod propadením králi J. M. takového zboží a statku povinen byl. Což se pak vajše před touž milostí stavuoni danou statkuov všech a všelijakých jiných dotýče, kteříž jakýmkoli způsobem ve dskách dvorských vepsáni a vloženi jsů, ti aby za manství počítáni nebyli, léčby J. M. Kr., že to manství jest a léno z něho, po též milosti že přijímáno bylo, pokázati ráčil, tehdy ten každý toho statku držitel od času takového J. M. Kr. pokázání, aby byl povinen, jakž dotčeno jest, ve dni a roce v léno přijíti aneb má-li jakou milost na osvobození toho statku tu pokázati. A J. M. Kr. aby na den svatého Jeronýma příštího, to všecko, což tím zpuosobem, jakž nahoře dotčeno jest, vyhledáno bude, žeby manství býti mělo, to aby vuobec zejména čteno a od J. M. Kr. jmenováno bylo, a kdož by tu při čtení týchž desk aneb potom ve dni v roce a to na schválení a rozeznání tu kdež spravedlivě náleží, pokázal, že i po té milosti krále Vladislava přijímajíc léno po tom k dědictví to mu dáno a vysvobozeno jest, ten každý při tom zuostaven býti má a z toho léna přijíti povinen není, než kdožby nepokázal, ten v povinnosti lenní zuostaň a léno přijímaj.
Item, na tomto sme se svolili, aby Její M. králové z té pomoci a z toho posudného, kteréž tohoto prvního roku vybíráno bude, pět tisíc kop grošuov českých vydáno bylo, a za to J. M. Kr. všickni tři stavové prosíme, aby J. M. proti tomu býti neráčil.
Item, všickni tři stavové k J. M. Kr. se přimlouvají a za to J. M. prosí, aby Zdislavovi Berkovi z Dubé a z Lippého etc. najvyššímu hofmistru království Českého, na stavení a k zlepšení zámku a statku Mělnického k první sumě ještě do tisíce kop gr. č. připsati ráčil, tak aby to začaté dílo k svému vykonání a užitku přijíti mohlo, neb v tom aby se tak stalo, stavuov vuole jest. Tolikéž také Kašparovi Flugovi aby na zámek Kynžvart a Tachov do tisíce kop grošuo českých, a Janovi Špetlovi z Janovic na zámek Bezdězi do pěti set kop grošuo českých prostavěti a vynaložiti mohli stavové povolovati a k J. M. Kr. přimlouvati se ráčí.
Item, kdež jest skrze zlehčení mince, kterúž jest kněz Fridrich Lehnický předešlých časuov bíti dal, toto království znamenitú škodu na též mincí lehké vzalo: tolikéž J. M. Kr. stavové žádají a prosí, aby J. M. Kr. takovou škodu stavuom království tohoto k nápravě přivésti ráčil.
Item, J. M. Kr. žádati máme, aby Janovi jinak Puotovi z Ryzmberka a Evě z Sudoměří, manželce jeho, list k věřiteluom dáti a komisaře voliti ráčil, poněvadž chce on Jan Puota s věřiteli svými o dluhy své se srovnati i jednomu každému statku za sumu jeho postoupiti, aby oni věřitelově i rukojmě jemu Janovi Puotovi a manželce jeho příročí slušné dali a s ním o to uhodili; a roku zatčení jeho se přidává do svatého Havla najprvé příštího. Též o Jaroslava Vranovského z Valdeka J. M. Kr. žádati, což se spravedlnosti jeho Jaroslava dotýče, poněvadž to J. M. Kr. k sobě (oč jest měl s Pražany a městy činiti) přijíti, jej Jaroslava opatřiti a s ním na konci milostivě postaviti ráčil.
Item, o Pavla z Lovce, ingrosátora menších desk zemských k J. M. Kr. se přimluviti, kterémuž se jest sdutím vody v nové oboře znamenitá škoda stala a tím náspem, kterýž jsou okolo cihelny J. M. Kr. udělali, kteréhož nikdá nebývalo, cestu souživše, vodu naň obrátili a on znaje, že se mu to na škodu dělá, jich jest napomínal: aby toho nedělali na jeho škodu a oni předce přes napomínání jeho dělali a tu jemu odpověď dali, že jest lépe, aby jemu se škoda na zahradě stala nežli J. M. Kr. na cihelně, a tak tou vodou privami jsou mu zdi obořeny, voda zemi pobrala a náspu nanesla, tak že ta zahrada k zkáze jest přišla, že toho znamenitú škodu má. Protož J. M. Kr. prosíme, aby J. M. Kr. komoře J. M. poručiti ráčil, aby s ním o touž škodu uhozeno a jemu nahrazeno bylo.
Item, kdež sou stavové před shořením desk s povolením J. M. Kr. Šebestiánovi z Vajtmile povoliti a toho dopustiti ráčili, aby mohl ves Kamennou vodu a puol Polerad se vším k týmž vesnicím příslušenstvím k hradu Mostskému náležícím na jiné vesnice dědičné směniti; a k tomu předešle z plného sněmu, kterýž tehdáž držán byl, voleni od stavuov byli sou: Jan Zajíc z Hazmburku na Budyni, najvyšší truxas království Českého, Jan mladší z Lobkovic tehdáž na Maštově, z pánuov a Karel Dubanský z Duban na Liběšicích, z vladyk, k ohledání týchž vesnic, aby rovnost v té směně zachována byla; a poněvadž to ohledání pro smrt téhož někdy Karla z Duban týchž vesnic se nestalo a nevykonalo, stavové Volfa z Vřesovic na Doubravské hoře, králové Její M. podkomořího a hajtmana hradu Pražského, na místo téhož někdy Karla z Duban k osobám svrchupsaným dokládati ráčí, tak aby se to vykonati a vyříditi mohlo.
Item, jakož jest Šebestian Markvart z Hrádku, purkrabě Karlštejnský, na stavy vznesl, co se lidí na panství Karlštejnském i také manuov k témuž zámku náležejících dotýče, jestližeby v tomto veřejném tažení měli sami táhnuti aneb místo sebe poslati, jakáby nebezpečnost při témž zámku Karlštejnu býti mohla: pak poněvadž týž zámek zvláštního opatření potřebuje, z té příčiny manové i také poddaní lidé k témuž zámku příslušející tím tažením povinni nejsú, tak aby, bylaliby toho potřeba, povinnost tu, kterouž k zámku povinni jsú, tím dostatečněji vykonati mohli; než bylaliby pomoc peněžitá dávána, v tom se tak, jakž se předešle zachovávali, zachovati povinni jsú.
Item, na tomto sme se všickni tři stavové svolili: aby od berníkuov království tohoto tolikéž i od colmistra, totiž od Adama z Říčan, Jana čejky z Olbramovic, Jana Řeháčka z Květnice a Mikuláše Jablonského colmistra a též od Adama z Říčan, Mikuláše Rendle z Oušavy a Sixta z Otrstorfu z příjmúov berní buď ze všech neb pozuostalých, též i zase z vydání jich počet řádný přijat byl a to ten pondělí po sv. Jeronýmu najprv příštím, aby na týž počet zasedli a jej začali. A k témuž počtu přijímání od stavuov voleny jsou tyto osoby: Jan z Lobkovic na Tajně Horšovském, krále J. M.a koruny české německých lén hajtman, Jan mladší z Valštajna na Točnice, z pánuov; Pyram Kapoun z Svojkova, Jan Šlovský z Šlovic, z rytířstva; z Pražan a z měst: Petr Hlavsa z Liboslavě, Starého města Pražského měštěnín, Jan Pamphilus, měštěnín Nového města Pražského. A příjmouc ten počet od Meh, aby jej při najprvé budúcím sněmu stavuom ukázali.
Item, na tomto sme se všickni tři stavové snesli, aby jedenkaždý z jednoho tisíce kop grošuov českých jednu kopu grošuov českých a tak podle velikosti a malosti statku, však od lidí a poddaných svých nic k tomu na pomoc neberouc, konečně od pondělího najprv příštího ve třech nedělích pořád zběhlých i s listem přiznávacím podle notule předešlé nynějším berníkuom dal pod pokutou uvázání jednomu každému v statek s jedním komorníkem pražským anebo listem zatykacím dobývání. A tiž berníci aby nikam a na žádnou potřebu jinou té sumy neobracovali ani vydávali nežli na záplatu najvyššího hajťmana polního a hajtmanuom, kteříž lid válečný z krajův povedou, též najvyššímu kancléři království českého a doktoruom, kteříž v Vratislavi od stavuov královstvie Českého při vedli, tak jakž o tom napřed nařízeno jest. Však jestližeby z těch berní, tak od stavuov vybraných, mimo potřebu nadepsanou a vydání co zbývalo a zůstalo, tolikéž aby té sumy tiž berníci nikam nevydávali, než aby z též sumy přeběhlé osobám z stavuov panského, rytířského i městského, kteréž od země do Vratislavě vypraveny byly, což jedenkaždý z nich pořádným počtem aneb jinak slušně ukáže, co jest tou jízdou na té cestě utratil, aby jemu zase dáno a navráceno bylo. Jestližeby se pak z též svolené berně jim k navrácení k jich outratám zouplna nedostávalo, tehdy při najprvnějším sněmu stavové mají tu cestu obmysliti a to mezi sebou na míře postaviti, těm osobám z stavuov, kteréž tak do Vratislavě vyslány byly, jak by jim jich outraty zouplna zase navráceny a dány byly; a všickni tři stavové těm osobám, jakž v předešlém sněmu zejména postaveny jsú, ještě tímto sněmem moc dávají, když by J. M. Kr. stavuom královstvie českého s stavy knížetství Slezskými den a rok položiti a jmenovati ráčil, o tu rozepři strany, toho nepořádného privilegium skrze Najdekara vyšlého, aby moc měly buď přátelskou smlouvou neb soudem podle předešlé jim moci dané tu při konati a na místě postaviti.
Jich M. na tom sou se snesli, aby J. M. Kr. žádali: aby J. M. Kr. své milostivé povolení dáti ráčil, aby Volf z Štumberku se čtyřmi syny svými Janem, Volfem, Jakubem a Fridrichem do království českého za obyvatele přijat byl s tú povinností, jakž o tom zřízení zemské ukazuje, nebo v tom stavové k témuž sou své povolení dáti ráčili. A též na povolení J. M. Kr. přijat býti má za obyvatele království Českého Kryštof z Perbištorfu se dvěma syny svými Volfem a Jiříkem, však povinnost učiníce, jakž zřízení zemské ukazuje.
Item, což se erbanuňku obnovení mezi královstvím Českým a knížetem Mauricím Saským J. M. dotýče, aby takový obnoven a pokud by najužitečněji království tomuto býti mohlo, nařízen a stvrzen byl, stavové k tomu osoby volí a vydávají, aby podle J. M. Kr. zde v Praze najprvé a potom podle těch, kteréž J. M. Kr. k tomu vydati ráčí, na tom seděly a to vyřídily, z stavu panského: Zdislava Berku z Dube a z Lippého etc. najvyššího hofmistra království Českého, Jana staršího z Lobkovic na Zbiroze etc. najvyššího sudího téhož království Českého, Hendrycha svaté Římské říše purkrabí v Mišni etc. najvyššího kancléře království Českého, Jana staršího Valštajna na Újezdě, Šebestiána Vajtmile na Chomutově; z stavu rytířského: Jiříka z Gerštorfu, podkomořího království Českého, Volfa z Vřesovic na Doubravské hoře, králové Její Mil. podkomořího a hajtmana hradu Pražského, Petra Chotka z Vojnína, krále J. M. prokurátora; Pyrama Kapouna z Svojkova a Zikmunda Oudrckého z Oudrče, králové Její M. ouředníka při dskách zemských, tak aby potom ty svrchupsané osoby všecky aneb některé z nich, kteréž k tomu z sebe vyvolí, s radami knížete Mauricího J. M. se sjely, a což tak strany téhož erbanuňku nařídí, narovnají a smluví, to má od království českého též také od knížete Maurice a poddaných jeho všech na časy budúcí pevně, stále a neporušitedlně držáno a zachováno býti. A k takovému jednání týmž osobám má list mocný pod pečetí zemskú vydán býti.
Item, což se pak hranic a mezí vkračování do královstvie Českého od poddaných Jich M. pana falckrabéa kněze Maurice dotyce, za to J. M. Kr. stavové žádají, aby J. M. Kr. tím déle protahovati neráčil, než s Jich Mil. knížaty o jistý den se snésti, tak aby již ty rozepře na místě postaveny býti mohly, a kohožkoli z stavu panského a rytířského J. M. Kr. za komisaře na ty meze voliti a vyslati by ráčil, žádný aby se z toho nevymlouval, než v tom volný najíti dal; však kteříž tak vysláni budou, což utratí, aby to všecko sobě sepsati dali a při najprvnějším sněmu stavuom ukázali, má ihn to zase od stavuov navráceno býti. A na takové meze těm osobám od J. M. Kr. voleným má list mocný pod pečetí zemskou vydán býti.
Item což se pak privilegií království tohoto dotyce, na tom sme se všickni tři stavové snesli, aby ty osoby, kteréž k takovým privilejím k spisování a k korigování předešle voleny jsú, totižto: Ladislav Popel z Lobkovic, maršálek J. M. dvoru, Arnošt Jilemnický z Üjezdce a z Kunic; Ludvík Bezdružický z Kolovrat, Vácslav Žehušický z Nestajova, Petr Bechyně z Lažan, konečně taž privitogia všecka dokorigovaly, dopsaly, zregistrovaly, tak jakž na to záleží, konečně do dne narození blahoslavené panny Marie najprvé příští, a do toho času aby jim od berníkuov, jakž předešle, kdož při tom práci povedou, za práci placeno a vydáváno bylo. Však jestližeby do toho času nevyřídili, tedy aby jim potom od berníkuov více vydáváno nebylo, než sami na svů útratu mají a povinni budou to všecko, jakž svrchu vyměřeno, vyříditi a vykonati. A z těch osob, které tak na těch privilejích sedí, mají dvě osoby z sebe a král J. M. také dvě vybrati a na den svatého Bartoloměje příštího na Karlštýn vypraviti, aby s purkrabí Karlštýnským vezmouc k sobě dobrého zedníka a zámečníka, poněvadž klíče od káply u desk shořaly, touž kaplu sobě otevříti daly a jestližeby co ještě jakýchžkoli privilegií aneb listuov platných a potřebných tam našly a vyhledaly, ty aby s sebou do Prahy vzaly a tolikéž je k jiným privilegiím připsaly a zkorigovaly, a kaplu zase aby zedník a zámečník bezpečně opatřili. A když tak ta všecka privilegia zpravena a vyřízena budou, tehdy všecky originály aby zase na Karlštýn dovezeny byly a jedny tak přepsané a skorigované J. M. Kr. a druhé ke dskám zemským dány byly. A těm osobám má list mocný pod pečetí zemskú dán býti.
Item, také J. M. Kr. všickni tři stavové za to žádati mají, aby nad tou výpovědí, kterouž jest v Vratislavi mezi stavy království Českého a knězem Fridrichem starším Lehnickým a knížaty Fridrichem mladším a Jiřím, syny téhož Fridricha Lehnického, učiniti a vypověditi, ruku svú milostivu držeti ráčil, tak aby táž knížata podle též vajpovědi, jakž ukazuje, to tak vykonali a v tom se zachovali.
Item, což se učení Pražského dotýče, na tom sme se všichni tři stavové snesli, aby ty osoby, kteréž k J. M. Kr. o korigování a napravení zřízení zemských voleny jsú, s J. M. Kr. vezmouce zprávu od těch osob, kteréž v koleji jsů, ty věci vyhledávaly a v statuta jich nahlédly, takové učení zase aby k vyzdvižení přijíti mohlo, nařídily.
Item, což se zřízení zemských, kteráž se jedna s druhými potýkají, dotýče, že podle J. M. Kr. aneb podle osob od J. M. Kr. vydaných k takovému vyhledávání a těch artikuluov, kdež se jedno s druhým potýká, k srovnání, tyto všecky osoby volili sme, jakž v předešlém sněmu zejména jmenovány a postaveny jsú, krom místo někdy Jakuba z Kápí hory, kancléře Starého města Pražského, Sixt z Otrstorfu doložen býti má.
Item, jakož sou Jan z Pernštajna a na Helfenštajně, Jindřich a Břetislav bratří z Ryzmberka a z Švihová na všecky tři stavy žádost vzložili, aby jim své povolení k tomu dáti ráčili, aby buď osobě neb osobám z stavu panského, hrabského neb rytířského z cizozemcuov, dobře zachovalým, díl statku svého v královstvie Českém ležícího prodati neb zastaviti mohli: i k takové svrchu psané žádosti jejich stavové povolují na ten zpuosob, kdyžby týž Jan z Pernštajna a Jindřich a Břetislav bratří z Ryzmberka a z Švihova osobě neb osobám statek svuoj prodali neb zastavili v těch dvú letech pořád zběhlých, aby to na soud zemský vznesli, a uznaliliby Jich M. páni soudcové zemští o soby neb osobu z těch cizozemcuov hodné býti, k tomu všickni tři stavové své povolení a moc tímto sněmem dávají najvyšším pánuom ouředníkuom a soudcím zemským, tak aby relatorové ke dskám zemským k takovým osobám do země přijetí byli a býti mohli, a ty osoby neb osoba mají a povinny jsú hned při do země přijetí tu všicku povinnost, jakž zřízení zemské o cizozemcích, když se do země přijímají, vyměřuje, učiniti.
Item, podle J. M. Kr. žádosti stavové aby s Mikulášem Minkvicem o službu i rajtary jeho na konci a místě postaveno bylo, k J. M. Kr. tyto osoby přidávají, z pánuov: Ladislava Popela z Lobkovic na Chlumci, dvoru J. M. Kr. maršálka a Šebestiána z Vajtmile na Chomutově.
Z rytířstva: Volfa z Vřesovic na Doubravské hoře, králové Její M. podkomořího a hajtmana hradu Pražského, Jana Benedu z Nectín na Libni.
Z Pražan a od měst: Vácslava Dubu z Castro va, měštěnína Starého města Pražského, Jindřicha Podkovu, měštěnína Nového města Pražského.
Relatorové:
Volf z Krejku na Nové Bystřici, najvyšší purkrabí pražský.
Zdislav Berka z Dubé na Lipém a Zákupí, najvyšší hofmistr královstvie českého.
Jaroslav z Šelnberka a z Kosti etc. najvyšší komorník královstvie Českého.
Jan starší z Lobkovic a na Zbiroze, najvyšší sudí královstvie českého.
Hendrych sv. Římské říše etc. najvyšší kancléř královstvie českého.
Hendrych z Švamberka na Zvíkově, najvyšší sudí dvorský.
Adam z Šternberka na Zelené hoře, purkrabí Karlštajnský.
Vilím z Valštejna na Rychmburce skrze Jana mladšího z Lobkovic.
Jan mladší z Lobkovic na Tajně Horšovském, krále J. M. a koruny České německých lén hejtman.
Adam z Říčan na Zásmucích skrze Zdislava Berku etc. naj vyššího etc.
Jan mladší z Valštejna na Točnice.
Vácslav Mašťovský z Kolovrat na Strojeticích.
Jan Bořita z Martinic na Smečně.
Jan z Pernštejna na Helfenštajně skrze Jaroslava z Šelnberka.
Ladislav Popel z Lobkovic na Chlumci, krále J. M. dvoru maršálek.
Zdeněk Mezeřicský z Lomnice na Ledči skrze Volfa z Krejku, purkrabí pražského.
Jindřich Planský z Ziberku skrze Jaroslava Sekerku z Sedčic.
Jan starší z Valštejna na Újezdě.
Jindřich Firšic z Nabdína skrze Volfa z Krejku, najvyššího purkrabí pražského.
Heralt Kavka z Říčan na Štěkni skrze téhož pana purkrabí.
Ludvík Bezdružický z Kolovrat.
Zbyněk Berka z Dubé na Strakonicích, najvyšší mistr převorstvie českého.
Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic na Ličkově.
Vilém z Valštajna na Lomnici skrze Jana mladšího z Valštajna, syna svého.
Arnošt z Krejku na Mladém Boleslavi skrze Volfa z Krejku.
Jan z Valštajna na Tuří skrze Jaroslava Sekerku z Sedčic.
Albrecht hrabě z Gutnštejna na Žirovnici skrze Jeronýma Šlika.
Volf mladší z Krajku na Švamberce skrze Volfa z Krejku, purkrabí pražského
.
Šebestian z Vajtmile na Chomutově.
Albrecht Šlik z Holajče etc. skrze Šebestiána z Vajtmile.
Jeroným Šlik z Holajče, hrabě z Pasaunu na Lokti.
Volf Šlik z Holajče, hrabě z Pasaunu na Falknově.
Bohuše Kostka z Postupic na Litomyšli skrze Volfa z Krejku, najvyššího purkrabí pražského.
Lorenc Šlik z Holajče, hrabě z Pasaunu. Kašpar Flug z Rabštejna na Bečově.
Jan z Říčan na Kosové hoře skrze Jana z Sobětic.
Oldřich Holický z Šternberka na Lištně.
Vilém z Vartmberka. Joachym z Hradce na Hradci.
Jaroslav Vranovský z Valdeka.
Jiří z Valštajna na Hostinném skrze Pyrama Kapouna.
Jiřík z Šlejnic na Tolštajně skrze Ladislava z Lobkovic na Chlumci.
Kryštof z Valštajna. Albrecht purkrabí z Donína. Vojtěch z Valštajna.
Mauric Šlik z Holajče, hrabě z Pasaunu.
Viktorín hrabě z Gutnštajna skrze Jana staršího z Valštajna.
Z rytířstva a z vladyk:
Jan Bechyně z Lažan na Pičíně, najvyšší písař královstvie českého.
Jiřík z Gerštorfu na Cholticích, podkomoří královstvie českého, skrze Jana Bechyni z Lažan, najvyššího písaře.
Šebestian Markvart z Hrádku na Nekníři, purkrabí Karlštejnský.
Bernart Žehušický z Nestajova, purkrabí kraje Hradeckého.
Jan Salava z Lípy na Malešově.
Adam Řepický z Sudomíři na Řepici.
Volf z Vřesovic na Doubravské hoře, králové Její M. podkomoří.
Burian Trčka z Lippy na Lipnici. Pyram Kapoun z Svojkova.
Petr Chotek z Vojnína, krále J. M. prokurátor v královstvie českém.
1 Vilém Klenovský z Klenového a z Janovic na Žinkovech.
Smil Myška ze Žlunic skrze Zdislava Berku etc. najvyššího hofmistra.
Jan Beneda z Nectín skrze Šebestiána Markvarta z Hrádku.
Petr Bechyně z Lažan, probošt Vyšehradský.
Oldřich z Duban na Liběšicích.
Jan Byšický z Byšic na Svatém poli, purkrabí hradu pražského.
Vácslav Žehušický z Nestajova na Žehušicích.
Jan Muchek z Buková skrze Šebestiána z Hrádku, purkrabí karlštejnského.
Jan starší Pesík z Komárova na Valdeku.
Vilém Přech z češtíc. v.
Petr Malovec z Chajnova na Vintrberce.
Jaroslav Sekerka z Sedčic, frsuchar zemský.
Jan z Chrástu.na Třebomyslicích.
Jan z Vrabí na Dřevčicích.
Albrecht Kaplíř z Sulevic na Čížkovicích.
Jan Čejka z Olbramovic na Souticích.
Jan Opit z Maličína. Jan Mladota z Solopisk.
Vácslav Bechyně z Lažan v Dušnicích skrze Jana Bechyně z Lažan. Kryštof z Skuhrova.
Jiřík z Kokořova na Šťáhlavech skrze téhož Jana Bechyni.
Martin z Jonu.
Jiřík Zejdlic z Šenfeldu na Zvoliněvsi.
David Boreň ze Lhoty.
Pavel Malovec z Malovic
Jiřík Budský z Varnsdorfu.
Hanuš Elpognar z Dolejšího Šenfeldu na Bezdružicích.
Vilém Vojkovský z Milhostic na Vojkově.
Jiřík Vchyňský ze Vchynic.
Zikmund Malovec z Malovic.
Ladslav Vostrovec z Královic.
Jan Kasin z Kysmburka na Staré.
Jan z Sobětic.
Bohuslav Šlejbor z Tisové.
Gabriel Klenovský ze Ptení.
Jeroným z Hrobčice na Slatině skrze Jana Čejku z Olbramovic.
Pražané všech tří měst Pražských i jiní poslové z měst též se k relací přiznali.
Actum et terminatum in praesentia regiae majestatis sabbato in vigilia assumptionis st.
Mariae virginis anno theogonie parthus 1546.