dd. (Ohne Datum.)[ Die Antwort des Königs auf dieses Aktenstück ist vom 1. Februar. Daher muss es zu Ende Januar verfasst worden sein.]

Aus den "Akten aller Handlungen" etc.

Lieber Herr Bürgermeister, auch andere besondere lieben Herren und Freund. Nachdem ihr verschafft habt der kun. Mt. etc unsers allergnedigisten Herren Mandat uns zu verlesen, auch uns desselben Mandat Meinung durchaus furge-halten, auf das die ganz Gemein und ein jeder insonderheit darzu das seine frei furbringen möcht, dieweil es dann einem jeden sein Ehr, Leib und Gut auch Vermeidung des Lands betreffen will, welches, wo der Mensch das verlür, hette er nu-mals nichts mehr zu verlieren, derhalben mügen wir nicht lenger unsere grosse und anliegende Notturften verschweigen und haben ein Mitleiden, das ihr euch also umb diese löbliche Gemein bekümmert, auch das euch die kun. Mt. soviel Bürde auflegen und wollen euch also unsere Bedenken und gemeine Vergleichung, darumben wir uns vermüg der Mandat nicht verhalten mügen, anzeigen.

Und ist das die erst Ursach, nemlich, als in Ihrer kun. Mt. Mandat begriffen, das wir dahin ziehen sollen, wohin es der kun. Mt. Notturft erforderen würde, bei Verlierung Ehr, Leib und Gut und darzu aus den Lande zu jagen, welches ohn alle Condition gestellet, es sei wider unsere liebe Freund, Väter, Vetter und Brüder, das wir solches schuldig sein zu vollenden und ihr Blut zu vergiessen etc die uns vielleicht ihr Lebenlang nichts Übels gethan, das wir dieselben morden, prennen und plündern sollen etc derhalben, weil dasselb Wörtlein (wohin es wolle), das wir es ohn alle Ausred schuldig sein zu thun, ganz hochbeschwerlich, so bitten wir euch, wollet bei der kun. Mt. ein Fürbitt thun, das Ihr kun. Mt. uns mit solchen und dergleichen Bürden und Beschwerungen, die uns unerleidentlich sein, nit beladen.

Zum andern, das es unser Unvermügen, auch ein geferliche Sach, dann ihr viel haben sich mit den Steuern und Anlagen erschöpft, das auch noch bei ihnen etliche Steuern unentricht bleiben, welche sie nicht künnen noch mügen entrichten | und bezahlen und sollten dann noch zu dem öftere | Anlag beschehen, het mancher nichts zu geben,: sondern must von Haus und Hof, Weib und Kindern wegziehen, welches auch diesem Land ein (Gefahr bringt. Dann sollten die Inwohner dieser Krön, so zu Beschützung und Gegenwehr gehören aus dem Land ziehen, wer zu besorgen, das die Feind, welcher wir umb und umb viel haben, in | diese Krön ein Einfall thun und dieselb erobern! möchten, wie man dann numals von dem Türken! sagen höret, was sie für Schaden nicht weit von uns thun, derhalben müssen wir solche und dergleichen Feind mehr fürchten und uns vor ihnen bewahren, welcher wir uns wehren müssen.

Für das drit haben wir darumben kein Wissen, das wir Herzog Morizen seiner f. G. mit etwas verpflicht sollten sein, das wir auch Herzog Jo-hansen in Betrachtung unserer Ehren zu thun nicht schuldig weren, dann dies wissen wir wol, das wir mit dem ganzen Haus von Sachsen auf-gerichte Erbeinigungen haben; das wir aber Herzog Morizen in etwo mehr, dann Herzog Johansen verpflicht sein sollten, das wissen und merken wir nicht. So sein wir auch in frischer Gedechtnuss, das ihr euch bei verschienen gemeinen Landtag durch den Sixt Ottersdörfer zu demselben Artikel gemelt, gedenken uns auch dasselb also zu halten. Darzu haben wir auch nie darein bewilligt, das Herzog Moriz wider Herzog Johannsen ein Krieg anfahen solle und seine Land und Leut prennen, todtschlagen, ihre Güter nehmen und seine Stet und Flecken erobern und einziehen etc. sonder wir haben umb seiner f. G. Furnehmen kein Wissen gehabt, bis es numals leider übel und bös geschehen. Darumben bedunkt und sieht uns an, das wir seiner f. G. nicht schuldig sein wider Herzog Johansen, mit welchen wir auch Erbeinigung haben, Hilf zu leisten; das aber er Herzog Johans gemelte Erbeinigung gebrochen, und sich dieser Krön für einen Feind aufgeworfen, oder aber das er mit Gewalt in diese Krön ziehen und dieselb erobern wollte, hetten wir kein Wissen.

Zum vierten, wo wir wider Herzog Johannsen, welcher mit allen seinen Unterthanen, den Leib und Blut unsers Heilands Jesu Christi unter beiderlei Gestalt empfacht und sich mit uns in deme und andern mehr christlichen Lehren ver-gleichte, auch soliche Lehr beschützte und beschirmbt etc. ein Hilf thun oder selbst ziehen sollten, ist zu besorgen, wir würden einer erschröcklichen Rach von Gott umb soliche unserer lieben Brüder Blutvergiessen, welchen wir als uns selbst alles Guts zu thun schuldig, nicht entgehen, dann sie uns auch zu allen Zeiten wider den Türken, Erbfeind der ganzen Christenheit, geholfen und sollten wir dann wider sie sein, wer zu fürchten, das durch des Allmechtigen Verhenknuss ein künftiger Unfried und Krieg uber uns als uber die, so wider Gott strebeten und die Bundness nicht hielten, kommen möchte.

Zum fünften, das wir als der dritte Stand an die andern, das ist den Herren und Ritterstand nichts bewilligen mügen, dann uns soliches nicht gebühren, sonder nachtheilig und geferlichsein will, das wir auf den Herrenund Ritterstand, auch die andern Stette unsers Standes ohn ihr Vorwissen und Zugeben etwas solchs bewilligen sollten.

Zum letzten, wann wir in dieses Mandat willigen sollten, wer zu besorgen, wir würden uns aus unsern Privilegien, Freiheiten, Bürgerstand und Donationen, welche unsere Vorfarn von Kaisern und Kunigen dieser Krön, heiliger und hochlöblicher Gedechtnuss, hertiglich und schwerlich erworben und erlangt, selbst ausfuren. So meldet auch kein Cronicken, noch andere Schriften, das je ein behmischer Kunig ohne gemeine Bewilligung aller dreier Stende allein Mandat Weiss was soliches furnemen und uns oder unsere Vorfarn in etwas solches und so wichtiges gezogen oder geführt haben sollte. Dann es ist auch dieses in der alten Landsordnung begriffen, o xxix, das die kun. Mt. noch derselben Nachkommen, als regierunde Kunig zu Beheim, diese Krön ausser halb ihrer Recht, Freiheiten und Ordnungen zu keinem Krieg noten und dringen sollen. Und uber das so haben sich die jetzige kun. Mt. unser allergnedigister Herr gegen uns allen dreien Stenden verbunden, das uns Ihr kun. Mt. alle bei unseren Freiheiten und Privilegien bleiben wollen lassen. Und wann wir ausserhalb eines gemeinen Landtags in solich Mandat willigeten, und uns darnach verhielten, so wurden numals nicht allein unsere, sondern dieser ganzen Krön Freiheiten fallen und die alten gemeinen Landtag vergehen; auch würden wir Inwohner aller dreier Stende dieser Krön erger dann die Pauren sein, weliche doch ihre Herren wider ihr ausgemessene Sachen, billich und rechtlich zu nichte weiter nötten noch dringen mügen. Dem allen nach, was zuvor in dieser Krön bei keinem behmischen Kunig nie gewesen, ist unser Begern, das ihr die kun. Mt. unterthenigist bitten, uns in soliche und dergleichen Sache, so wieder unsern Glauben, Ehr, bürgerliche Freiheit und andere auch zu Nachtheil und Verderb dieser Stat und der ganzen Krön weren, nicht zu ziehen.

Wir bitten auch darob zu sein, damit die ganze Gemein bei einander versammlet sein möchte auf das mit der ganzen Gemein gehandelt würde, damit sich keiner, das etwas ohne Wissen und Willen der Gemein furgenommen und gehandelt werde, zu beschweren hette, das auch mit der grossen Glocken auf dem Rathhaus geleutet werde, dieweil es auch zuvor bei Zeiten hochlöblicher Gedechthuss der regierunden Kaiser und Kunig zu Beheim gewesen und damit hinfuran nicht mehr Handlungen ad partem furgenommen oder beschehen, darfur bitten wir mit dem höchsten.

Anmerkung. In gleicher Weise richtete die Neustadt Prags eine Zuschrift an den Bürgermeister, in der nur der folgende Absatz zugegeben ist:

Zu deme, so weren auch allerlei Red von den Walhen und andern Auslendern gehört auch etzlichen von uns unter die Augen getroet, das sie unsere Heuser, Weib und Töchter umbsonst haben und bekomben und das sie sich auch in der behmischen Nation Blut waschen werden, schelten uns darzu Verrether und Ketzer; derwegen müssen wir soliche und dergleichen Feind mehr fürchten und uns vor ihnen bewahren.

Sine dato.[ V "Aktech všech těch věcí" není odpověď tato datována. Ferdinand I odpověděl na takovou ztížnost ústně skrze zvláštní komisaře dne 26 ledna, písemně 1 února ](1547).

"Akta všech těch věcí etc. "

V. M. pane purkmistře, páni, pane purkmistře, páni soudci, páni starší obecní, páni a přátelé naši milí! Kdež ste rozkázati ráčili mandát J. M. Kr., pána našeho najmilostivějšího, nám čísti a všecku vúoli toho mandátu předložiti, aby všecka obec i jeden každý znáš k tomu se volné přimlouval: i poněvadž se každého dotýče cti, šatku, hrdla i ven z země vyhnání, ješto kdyby to člověk ztratil, již by neměl co více ztratiti, protož již nemuožeme tajiti své veliké a nuzné potřeby, litujíc V. M., že starajíc se o tuto slavnou obec od J. K. M. mnohými břemeny ráčíte obtíženi býti. I své zdání a snesení obecní V. M. oznamujem, že pro příčiny tyto podle tohoto mandátu se zachovati nemuožeme.

První příčina jest, že v tom mandátu stojí, abychom v ta místa, kdež by toho další potřeba byla J. M. K., pána našeho najmilostivějšího, to vykonali pod zbavením cti, statku, hrdla i z země vyhnání a to beze vší výmínky, buď to proti našim přáteluom milým, otcuom, strejcuom, bratřím, abychom byli povinni to vykonati a z nich krev vylévati, kteříž by nám snad nikdá nic zlého neučinili, je mordovati, jim páliti, bráti etc: protož, poněvadž to slovo "kdež by toho další potřeba byla" a "že sme povinni" nečiní žádné výmínky, V. M. za to snažně žádáme, abyste se ráčili k J. K. M., pánu našemu najmilostivějšímu, přimluviti, ať neráčí těch a takových břemen a těžkostí nám nesnesitedlných na nás vzkládati.

Druhá příčina jest, nemožnost i také nebezpečenství naše: neb mnozí, vydavše se častými daněmi a berněmi, ještě předešlých berní sou nedali a dáti nemohou; kdyby tak pak časté berně bývaly, mnozí, nemajíce co dáti, musili by sami od manželek a dítek svých táhnouti, ješto ta věc této zemi jest také i nebezpečná, neb kdyby obyvatelé, kteřížto k obraně království tohoto náležejí, ven z země vyšli, aby nepřátelé, jichžto všudy vuokol plno máme, do této země nevpadli a tohoto království neopanovali. Jakož pak o Turcích jest slyšeti, jaké škody nedaleko od nás činí, jinžto my se brániti musíme; protož těch a takových nepřátel více se obávati a vystříhati náleží.

Třetí příčina, že my o tom žádné vědomosti nemáme, abychom J. M. knížeti Mauricovi čím takovým povinni býti měli, čím bychom tolikéž nebyli povinni J. M. knížeti Hanušovi, pamatujíc na své poctivosti; neb o tom víme, že se vším domem saským smlouvy dědičné máme, ale abychom J. M. Mauricovi čím větším nežli J. M. knížeti; Hanušovi povinni býti měli, toho my neznáme. Neb také k tomu artikuli že ste se ráčili ozvati skrze pana Sixta na sněme nyní minulém, to my dobře pamatujem a toho se držeti míníme. A také my svého povolení nikdá sme k tomu nedali, aby J. M. kníže Mauric válku zdvihl proti J. M. knížeti Hanušovi a proti jeho lidem, je mordoval, pálil, statky jim bral, měst jeho dobýval, ano my o jeho kn. M. předsevzetí nic sme nevěděli, až se zlé stalo. Protož se nám vidí a zdá, že J. M. knížecí nejsme povinni pomoci dávati proti J. M. knížeti Hanušovi, s kterýmžto také smlouvy dědičné máme a on J. M. kníže Hanuš aby ty smlouvy měl zrušiti a tomuto království se za nepřítele postaviti anebo aby měl mocí do koruny české vtrhnouti, chtě tudy království obdržeti, o tom my nic nevíme.

Čtvrtá příčina, kdybychom pomoc dali neb sami táhli proti J. M. knížeti Hanušovi, kterýžto se všemi svými poddanými tělo a krev pána Krista pod obojí způsobou přijímá a s námi se v tom i v jiném mnohém Kristovu učení srovnává a toho učení obhajuje, bojíme se, že bychom pomsty hrozné od pána Boha neušli, pro to vylévání krve svých milých bratří; kterémužto jsme povinni všeho dobrého příti, jako sami sobě, neb oni také nám po všecky časy proti Turku, nepříteli všeho křesťanstva, sou vždycky věrně pomáhali. I kdybychom pak proti nim byli, strach, aby skrze boží dopuštění budoucí nepokoj a války na nás nepřišly, jakožto na ty, kteříž bychom byli Bohu odporní a smluv nezdrželiví.

Pátá příčina, že my jakožto stav třetí bez stavu panského a rytířského nic svolovati nemuožeme; neb jest nám to nenáležité i také nebezpečné, abychom my na stav panský a rytířský i na jiná města z našeho stavu městského, bez jich vědomí a povolení měli to neb něco takového svolovati.

Poslední příčina jest, že kdybychom tomu mandátu povolili, obáváme se toho, že bychom se vyvedli z svobod, prvilegií stavu svého a obdarování, kteréž od svatých pamětí císařuo a králuo předešlých našich českých předkové naši nám jsou pracně a těžce dosáhli. A také o tom žádné kroniky ani jiní spisové nic nám neoznamují, aby kdy který král český, slavné paměti, bez snesení obecního ode všech tří stavuov, samým mandátem co takového před svou milost bráti a nás aneb naše předky v něco takového a tak znamenitého potahovati ráčil; neb jest to také v zřízení zemském starém vyměřeno: O xxix, že J. M. K. ani J. M. budoucí králové čeští k žádným vojnám nemají nutiti z země české, mimo práva a svobody a řády prvotné. Nadto výše, že J. M. K., pán náš najmilostivější, ráčil se jest nám všem třem stavuom zavázati, že nás všech ráčí při našich svobodách a privilejích zachovati: a kdybychom pak bez obecního sněmovního snesení tomuto mandátu své povolení dali a podle něho se zachovali, již svobody netoliko naše ale i také všeho tohoto království by klesly a sněmové obecní starobylí zahynouti by musili, a my všichni obyvatelé tohoto království, ze všech tří stavuo, horší bychom byli než sedláci, kterýchžto jich pán mimo vyměřenou věc k ničemuž nepotahuje a potahovati nemuože a nemá spravedlivě. I protož, což jest prvé v tomto království nikdá za žádného J. M., dobré paměti, krále českého, nebývalo, V. M. za to žádáme, abyste J. M. K., pána našeho najmilostivějšího, za to žádali, aby nás v ty a takové věci, kteréž sou proti naší víře, proti poctivosti, proti svobodám a stavu našemu i jiným a kteréž jsou také k zkáze tomuto městu i tohoto království, J. M. potahovati neráčil.

Item, za to V. M. žádáme, aby obec všecka spolu bývala, aby se jednalo z plné obce, aby se žádný nedomlouval,že se něco jedná bez vůle obce zvoněju v veliký zvon aby bývalo na rathouzej, poněvadž sa najjasnějsich, slavné paměti, jístirno),a králuo to bývalo; a těch postranních jednání aby více nebývalo, zato V.Mtí. velice žádáme.

V stejná slova odpověděli Pražané Novoměstští, k deulié příčině ještě tato slova:

I také ledajací hlasové od Vlachuov a jiných cizozemcův zde proskakují a některým z našich v oči pohruožky činiti smějí, že naše domy, ženy, dcery darmo míti budou a v naší krvi, českého národu (zrádce a kacíře nám spílajíce), se broditi budou. Protož těch a takových nepřátel více se obávati a vystříhati musíme.