NA HRADĚ PRAŽSKÉM, v úterý před panny Marie hromnic (1 února) 1547.

"Akta všech těch věcí etc."

Jakož jest obec Starého města Pražského na napomenutí, a krále J. M. mandátu přečtení, purkmistra a konšeluov i starších obecních téhož města psanou odpověď témuž purkmistru a konšelům a starším a potom i J. M. K. komisařuom dali, proti kteréžto odpovědi J. M. K., aby se u lidí za to neujalo, jako by to tak samo v sobě bylo, toto oznamovati ráčí: kdež v prvním artikuli dokládají, že v J. M. K. mandátu stojí - "abychom, kamž koli by potřeba J. M. K. ukazovala, to vykonali, pod zbavením cti, hrdla i statku i z země vyhnání a to beze vší výmínky, bud! to proti našim přáteluom milým, otcuom, strejcuom, bratřím, abychom byli povinni to vykonati a z těch krev vylévati etc." - J. M. K. jest to s nemalým podivením, že se J. M. K. mandát jinače, nežli sám v sobě zní a ukazuje, vykládá. Neb jest to v mandátích J. M. K. vysvětleno: proti Hanušovi Fridrichovi, kterýž se knížetem saským jmenuje, taženo býti má, kterýž jest času nedávno minulého do Dolních Lužic vpád učinil a klášter Dobroluk, městečko Finstrwald i panství Zunewald mocí vzal a k tomu města Lukowa hajtman jeho Volf Kraje, aby mu se dalo, napomenul a když toho neučinili, jim list odpovídací poslal a za nepřítele se na místě téhož Hanuše Fridricha postavil. I také, jakž landfoit Dolních Lužic oznamuje, po vesnicích nemalou škodu lidem chudým, k týmž Lužicím Dolním náležitým, učinil; ješto každý znáti muože, že J. M. K. jakožto ten, kterémuž se na to dívati a na poddané své toho dopouštěti nenáleží, to slušně učiniti a k obraně a k přetržení toho zlého, poddané své i jednoho každého k tomu napomenouti mohl. Neb jest J. M. také od jmenovaných stavuov markrabství Dolních Lužic aby jich opouštěti neráčil, psaním k tomu napomenut, kteréžto psaní jim na rathouz odesláno bylo; z něhož sou porozuměti mohli, jaká potřeba jich jest a jak se J. M. K. a stavuom království Českého, bylili by opuštěni, opovídají a ohrazují.

Strany pak pokuty "ztracení cti, hrdla, statku, a z země vyhnání:" J. M. K. jest toho vymysliti neráčil, než,což sobě sou předkové všech tří stavuo za.právo našli a tak se svolili, to jest z řizení starého, zemského vyňato a slovo od slova, jakž samo v sobě jest, napsáno; čehož J. M. nic přičítali ani do J. M. co ztěžovati sobě nemají a nemohou. A také toto veřejné vyzdvižení a napomenutí není proti přáteluom, otcuom, bratruom i strejcuom, než proti těm nepřáteluom, kteříž sou J. M. K. a k tomuto království příslušejícímu oudu v Dolních Lužicích škodu učinili a činí, kterýchž ion měrou žádný slušně a spravedlivě za přátely,. otce, bratří a strejce pokládati ne-muože a nemá.

Druhou pak příčinu, kterouž kladou, že jest nemožnost i také nebezpečenství jich, že mnozí, yydavše se častými daněmi a berněmi, ještě předešlých berní sou nedali a dáti nemohou, obávajíce se nepřátel, kterýchž by všudy okolo tohoto království plno bylo, do této země vpádu, též i Turkuo v tom dotýkajíc, jak jest o nich slyšeti: pak strany berní, kteréž až posavad J. M. K. sou netoliko od obce pražské, ale ode všech tří stavuo království Českého dávány, jest věc vědomá, že jest jich J. M. k svému užitku obrátiti neráčil, než ty všecky k dobrému a užitečnému, pro obranu předkem sv. víry křesťanské a potom království tohoto i zemí k němu příslušejících, proti Turkuom a netoliko ty pomoci, ale mnohem výše a znamenitěji z duochoduo svých, nelitujíc ničehož, vynaložiti ráčil, tak dobře pro zachování obcí pražských, jako jiných poddaných svých. A tak J. M K. se od nich toho ničehož přičítati spravedlivě ne-muože, aby J. M. je mimo potřeby nastalé a svrchu oznámené čím obtěžovati ráčil.

O nepřátelích pak J. K. M. žádných, aby do toho království vpadnouti aneb jakéž koli škody činiti chtěli, věděti neráčí, poněvadž se všemi okolními kurfiršty a knížaty v dobrém sousedství jest a v žádném nepřátelství není, kromě Hanuše Fridricha, kterýž se knížetem saským jmenuje a tak, jakž prvé oznámeno jest, kterýž v zemi k tomuto království příslušející škodu činí.

A což se Turka dotýče, J. M. K. sou jistí špehové více nežli z jednoho místa přišli, že syn císaře tureckého Belerbek od Ziofije po dvakrát poražen, v kterýchžto porážkách Turek nad šedesát tisíc lidu jest ztratil a že mu Ziofije před se do země táhne; a tak že císař turecký zase nazpátek z Drinapoli se vším lidem, kterýž jest tu měl, do Konstantinopoli se navrátil a odtud před se proti Ziofijovi táhne. A tak jest ta naděje s pána Boha pomocí, že on pro takové porážky a příčiny, na ten čas na země J. K. M. nepotáhne ani jim škoditi moci nebude; neb J. M. K. pomezí proti týmž nepřáteluom Turkuom tak opatrovati ráčil a opatruje, že se z daru božího až posavad tomuto království ani zemím k němu příslušejícím od Turkuov žádných škod a vpáduov nestalo.

Druhou,že jest všecku svú lenní povinnost, kterouž jtest J. M.K. a tomuto království zavázán à povinen byl, vypsal, tak že dále v ní státi a Bicím povinovat býti nechce, a podle toho těm všem kdož J. M. C. jakžkoli fedrují, za nepřítele se postavil a jim odpověděl; i prvé na J. M. K. teáQll a zámek Ernberg vzal, ješto poněvadž J. M: K. syna, J. M. arcikníže Maximiliána, při J. M. 0. v poli míti ráčil, též také ze všech tří stavúov království tohoto drahný počet J. M. G. sou v poli sloužili, nicméně všelijaký fedruňk profantem i jinače z tohoto království se stal, a tak se J. M. K. i tomuto království za nepřítele postavil i ty předešlé dědičné smlouvy zrosil a proti nim učinil. À tak již více proti jeho zrušení i. M. K. ani toto království v takových smlouvách povinni jemu státi nejsou", jakož pak pro takové zrušení s knížetem Mauricem skrze J. K. M. Ťstavy království tohoto dědičné smlouvy zase obnoveny a stíženy jsou. -A ta odpověď, skrze Sixta z Otrštorfu na sněmu minulém učiněna, na to Se nevztahovala, aby neměli s knížetem Mauricem smlouvy zase obnoveny býti, než na to, že stav městský také při tom své chtěli míti - a stavové pánský a rytířský jim toho dopoštiti nechtěli, poněvadž jsou toho při starých smlouvách a erbanuňcích nikdá osob stavu svého neměli a pečetí svých k nim nepřitiskali.

Třetí, kdež toho dotýkají, že o tom žádné vědomosti nemají, aby knížeti Mauricovi čím takovým povinni byli, ješto by tolikéž Hanušovi Fridrichovi, kterýž se knížetem saským jmenuje, povinni nebyli, než pamatujíc na své poctivosti, že o tom vědí, že se vším domem saským smlouvy dědičné mají a aby je týž Hanuš Fridrich měl zrušiti a tomuto království za nepřítele se postaviti, o tom že nic nevědí: i jest věc vědomá, že týž Hanuš Fridrich klášter Dobroluk, tomu království náležitý, bez všelijaké příčiny odjal; jakož pak všickni tři stavové tohoto království najednou předešle J. M. K. jsou za to poníženě prosilir aby jim to od téhož Hanuše Fridricha II.; nápravě přivésti a klášter Dobroluk zase; k to mu to království připojiti ráčil, a k tomu i při sněmu minulém jmenovaní stavové tóhoto království pod pečetí zemskou jemu Hanušovi Fridrichovi jsou psaní učinili a jeho napomenuli, aby takový klášter, kterýž jest protí dědičným smlouvám vzal, zase navrátil, čehož jest učiniti nechtěl.

Čtvrtou příčinu, jestli žeby pomoc dali aneb sami táhli proti Hanušovi Fridrichovi, kterýžto se všemi poddanými svými tělo i krev páně Krista pod obojí zpuosobou přijímá a s nimi se v tom i v jiném mnohém Kristovu učení srovnává a toho obhajuje: pak jest J. M. K. s nemalým podivením, proč J. M. K. mezi lidmi tím oškliven jest, jako by toto tažení pro víru býti mělo, což se v pravdě nenajde, neb příčiny napřed psané to ukazují, proč se toto tažení děje. Neb strany víry pod obojí zpuosobou J. M. C. ani J. M. K. sou žádného utiskati neráčili, čehož, bez mnoho o tom vymlúvání sám skutek pravdu ukazuje a to tu, že J. M. C. v poli mnohý počet lidu té víry míti ráčil, s kterými jest neposlušné trestal a města, kteráž jest podmanil, ta všecka při té víře zuo-stavil. A o J. M. K. pak v tomto království toho žádný spravedlivě řéci nemuože, aby koho toho, kdož pod obojí zpuosobou jest, v čem najmenším \ od víry utiskati aneb jaké příkoří činiti, nébrž nad nimi svou milostivou ruku držeti ráčil, tak že za J. M. kralování táž víra v království Českém se jest více rozmohla, nežli za žádného předka J. M. K.; a také jest vuobec známé, že se on Hanuš Fridrich vírou svou se stranou pod obojí nesrovnává. A kdež dokládají, že by často jmenovaný Hanuš Fridrich proti Turku nemalé pomoci činil: i to se v pravdě najde, že jest týž Hanuš Fridrich s některými svými společnými tovaryši, prvé nežli J. M. C. pro jeho neposlušenství s ním válku začal, posly své u císaře tureckého měl a toho při něm hledal, aby on na J. M. K. a země J. M. táhl a žádného dalšího příměří nečinil, ani učiněného nezdržel, k tomu se poddávajíce, že on z druhé strany jemu pomočen býti chce; pak náležíli to dobrému křesťanu a jaká láska jeho proti králi J. M. a poddaným J. M. byla a jest, toho každý při sobě snadně povážiti muože.

V pátém artikuli dokládají, že bez stavu panského a rytířského o nic jakožto třetí stav stolovati nemohou, ješto J. M. K. jest toho, aby co na koho svolovati měli, u nich hledati ne-ráčil; a také jest věc vědomá, že obec pražská cely stav městský nejsou, než což jest od předkuov a stavuov království Českého za právo nalezeno, v jaké povinnosti králi pánu svému a sami sobě stojí, že toho není potřebí znova svolovati.

Poslední příčina, kteráž se oznamuje, co se privilejí a zřízení zemského dotyce: J. M. K. ne-ráčil jest nic toho při nich hledati ani toho před se bráti, což by proti jich privilegiím bylo; ješto netoliko aby proti těm hledati, ale jim jest je potvrditi a nad to výše mimo první nemalé milosti jim učiniti i nad tím svou milostivou ruku držeti ráčil. A k válkám jest J. M. K. stavuo království tohoto nikdá nenutil, než z povinnosti své, kdož by chtěl od království tohoto co odtrhnouti a vzíti aneb toto království sobě osvojovati, to J. M. spolu se stavy království tohoto povinen ráčí býti ochraňovati a toho nedopouštěti; jakož pak J. M. K. z nahoře dotčených příčin jemu Hanušovi Fridrichovi neráčil nic více vzíti, než toliko to, což k tomuto království pod léno náleží a přísluší. A protož J. M. K. podle povinnosti své pro dobré království tohoto a obranu zemí k němu příslušejících pomocí pána Boha všemohoucího to tažení podle předešlého mandátu.předsevzíti a bohdá šťastně vykonati ráčí, jsouce té nepochybné naděje že J. M. K. od věrných poddaných svých a milovníkuo království tohoto a zemí k němu příslušejících, poněvadž J. M. osoby mé vlastní královské v tom litovati aeraci, opuštěn; nebude.

Dán na hradě Pražském v úterý před panny Marie hromnic, léta etc. 47.

Poznámka. V stejná slova dána odpověď i Pražanům Novoměstským, toliko s tím rozdílem, že k druhému artikuli přidána ještě slova:

Než strany Vlachuov, a cizozemcův jich řečí, kteréž by oni mluviti měli, na J. M. K. nic toho vzneseno není od koho by takové řeči mluveny býti měly, ješto kdyby to na J. M. E. vzneseno bylo a to se našlo, neráčil by toho bez dostatečného trestání zanechati. A protož aby J. K. M. to se oznámilo, kdo by ti a takoví býti měli, ráčí se J. M. K. v tom zachovati, že každému známo bude, že toho žádnému trpěti neráčí.

dd. PRAGER SCHLOSS, 1. Februar 1547. Aus "den Akten aller Handlungen."

Als nach Verlesung der kun. Mt. ausgangen Mandats die Gemein der Alten Stadt Prag auf Vermanung des Burgermeisters, Raths und der Eltisten der Gemein, gemeltem Rath und Eltisten daselbst ein schriftliche Antwort übergeben und folgends dieselb auch der kun. Mt, Commissarien zugestellet; wollen hochgedachte kun. Mt. dagegen, damit soliches bei den Leuten, als sei dem also, darfur nicht geachtet werde, dieses gnedigst vermelt haben, nemlichen, als sie in ihrem ersten Artikel anzeigen, das in der kun. Mt. ausgangen Mandat begriffen sein sollt, das sie an die Ort, da es Ihrer Mt. Notturft erfordern wird, bei Verlierung Ehr, Leib und Gut und bei Vermeidung des Lands ziehen und das darinnen weder ihre liebe Freund, Väter, Vetter noch Brüder ausgeschlossen, sondern das soliches gleichfalls wider dieselben beschehen und sie ihr Blut zu vergiessen schuldig sein sollten etc., tragen Ihr kun. Mt. ob solichem, das derselben Mandat anders, dann es an ihne selbst interpretirt und gedeut wirdet, nicht kleine Verwunderung, dann sich solche Wort nindert in der kun. Mt. Mandat befinden. Aber das ist wol klarlich darinnen vermeldt, das man an die Ort, wohin es ferner die Notturft wider die Feind erfordern wirdet, ziehen soll, so ist zu deme auch ausdrucklich darinnen begriffen, das der Zug wider Johanns Friedrichen, der sich Herzog zu Sachsen nennt, sein und beschehen soll, welcher dann unlängst verschinen in das Markgrafthumb Niederlausitz Einfall gethan, das Kloster Dobroluk, Stetl Finsterwald und die Herrschaft Sunnewald mit Gewalt eingenommen, darzu hat gedachtes Johanns Friedrichen Feldhauptmann, Wolf Kreyz genannt, die Stat Lukau aufgefordert und weil sie sich ihme nicht ergeben, ihnen einen Absagbrief zugeschickt und sich anstatt jetzt er-nennts Johanns Friedrichen für einen Feind aufgeworfen etc. Zu deme hat er auch wie der Landvogt aus Niederlausitz schreibt und anzeigt, in den Dörfern und Flecken den armen Leuten in Niederlausitz merklichen Schaden zugefugt, daraus meniglichen spüren und abnehmen mag, das Ihr kun. Mt. (als der soliches zugesehen und derselben Unterthanen Schaden zufügen zu lassen mit nichte gebüren wollen) dieselben Unterthanen zu der Gegenwehr und Ablainung solches Übels zu vermanen, wol befugt gewesen. Dann Ihr kun. Mt. auch von den Ständen in Niederlausitz sie nicht zu verlassen, schriftlich vermant, welches Schreiben ihnen den Pragern folgends auf das Rathhaus zugeschickt worden, daraus sie wol abnehmen mügen, was der Stende in Niederlausitz Notturft erheischt, auch wie sie gegen Ihr kun. Mt. und den Stenden dieser Krön (wo sie mit Hilf verlassen würden) protestirt haben.

Soviel aber den Peenfall betrifft, das ist: Ehr, Leib und Gut zu verlieren, und darzu aus dem Land zu vertreiben, haben soliches Ihr kun. Mt. nicht erdacht, sondern was aller drei Stende dieser Krön Vorfarn zu recht erkennt und also verwilliget, das ist aus der alten Landsordnung von Wort zu Wort auszogen und wie es an ilime selbst geschrieben, weliches sie Ihrer kun. Mt. in nichten zumessen, noch sich etwas gegen Ihrer kun. Mt. hierinnen zu beschweren haben oder mügen. So ist auch dieses gemein Aufbot und Vermanung nicht wider die Freund, Väter, Brüder und Vetter, sondern wider die Feind, so der kun. Mt. und dieser Krön zugethanem Glied, als Niederlausitz, Schaden und Einfall zugefügt und noch welche 1 auch Niemands der Gestalt für Freund, Väter, I Brüder und Vettern billich achten noch nennen! kann oder mag, gemeint worden und beschehen. Die ander Ursach aber, so sie anziehen, es were ihr Unvermügen, auch ein geferliche Sache, dann ihr viel hetten sich mit den Steuern und Anlagen dermassen erschöpft, das auch noch bei ihnen etliche unentricht, welche sie nicht möchten noch konnten bezahlen, ausstunden, mit weiterem Anzeigen, das auch zu besorgen, auf das die Feind, welicher umb und umb viel in diese Krön nicht Einfall theten, darzu das man von dem Türken, wie er sich herzunahend, sagen thut: nun ist wissentlich, das Ihr kun. Mt. soliche Steuern und Anlagen, so Ihrer Mt. nicht allein von der Prager Gemein, sonder auch von allen dreien Stenden dieser Krön bisher gegeben worden, nicht zu ihrem Nutz, sondern zum Guten und Frumben auch furnemlich zu Errettung des heiligen christlichen Namens und Glaubens und dann dieser Krön und der incorporirten Lande wider den Türken angewendet und nicht allein solche und dergleichen Anlagen und Hilf, sonder auch viel grössere und, ansehnlichere Summa, ungespart alles Ihrer Mt. Vermügens aus derselben eigen Seckel, sowol zu. Erhaltung der Prager Gemein, als anderer Ihrer kun. Mt, getreuen Unterthanen gnediglich und veterlich dargestreckt, also, das Ihrer kun. Mt, sie ausserhalb der erheischenden und obangezeigten Note in etwo beschwert sollten haben, nicht zugemessen werden kann.

Belangend aber die Feind, hetten Ihr kun. Mt. darumen kein Wissen, dass einiche Feind in diese Krön Einfall oder derselben Schaden thun wollten, dann Ihr kun. Mt. Gottlob mit den umbliegenden Churund Fürsten dermassen in guter Einigkeit und Nachtbarschaft, das Ihr kun. Mt. ausser Johann Friedrichen, der sich Herzog zu Sachsen nennt, und dieser Krön gehörigen Landen gemelt Schaden zufugt, sunst mit Niemand in Unfreundschaft oder Unwillen stehen.

Die Türken betreffend, weren Ihrer kun. Mt. mehr als von einem Ort glaubwürdige und gewisse Kundschaft zukommen, das des türkischen Kaisers Sohn und Belerbek zu zweien malen von Sophi dermassen erlegt, das der Türk in solichen zweien Schlachten ob die sechzig Tausend Mann verloren und das ihme also fort der Sophi in das Land ruckt, darumben dann gemelter türkisch Kaiser von Adrianopel mit allem seinem Kriegsvolk, so er also bei sich gehabt, wiederumb zurück nach Constantinopl ankummen und von dannen stracks dem Sophi zuzeucht; daraus zu verhoffen, das mit Hilf des Allmechtigen der Türk solicher zweien erlittenen Niederlag halben jetziger Zeit keinen Zug in Ihrer kun. Mt. Lande thun noch denselben einichen Schaden zufügen werde mügen, dann Ihr kun. Mt. die Granitzen gegen den Feinden dermassen versehen und noch das Gottlob bishero von dem Türken dieser Krön und den incorporirten Landen kein Schaden oder Einfall beschehen mag.

Für das dritt, als sie in ihrer Schrift furgeben, sie hetten kein Wissen, das sie Herzog Morizen mit etwas verpflicht sein sollten, des sie nit auch Herzog Johannsen in Betrachtung ihrer Ehren zu thuii schuldig und verbunden weren, aber dies wussten sie wrol, das sie mit dem ganzen Haus von Sachsen aufgerichte Erbeinigung hätten, das aber Herzog Johann gemelte Erbeinigung gebrochen, daraus geschritten und dieser Krön sich für einen Feind gestellet, darummen trugen sie gar kein Wissen etc. darauf ist öffentlich, das gedachter Johanns Friedrich das Kloster Dobroluk zu dieser Krön gehörig ohn alle Ursachen eingezogen, inmassen dann alle drei Stende dieser Krön verschiener Zeit zum öfternmalen Ihr kun.; Mt. unterthenigst gebeten, Ihr kun. Mt. wollten ihnen solches von gemeltem Johanns Friedrichen zu Ergetzlichkeit bringen und das Kloster Dobroluk wiederum dieser Krön gnedigist zueignen. So haben auch bei jüngst verschienem Landtag alle drei Stende unter dem Landsiegel ihine Johanns Friedrichen ein Schreiben gethan und vermant gemelt Kloster Dobroluk, welches ei wider die Erbeinigung eingezogen, wiederumb abzutreten, welches er sich aber zu thun geweigert.

Dami hat er alle seine Lehenspflicht, mit. denen er der kun. Mt. und der Krön verbunden gewest, aufgeschrieben, namblich das er darinnen nicht lenger stehen noch in etwo verpflicht sein will, darneben sich auch allen denen, so der kais. Mt. hilflich und forderlich sein, für einen Feind angegeben, denselben abgesagt, und noch zuvor die kun. Mt. angriffen und das Schloss unď Claüsen Erenburg eingenommen. Und dieweil die kun. Mt. derselben geliebten Sohn Erzherzog Maximilian bei der kais. Mt. im.Feld gehabt, ihrer kais. Mt. auch aus allen dreien Stenden dieser Krön ein ansehnlichen Anzahl gedient und sonst alle Fürderung mit Profant und andern der kais. Mt. atis dieser Krön beschehen und er Johanns Friederich sich nichts desto weniger der kun. Mt. und dieser Krön für einen Feind gestellet und angezeigt, die vorigen Erbeinigungen gebrochen und wider dieselben gehandelt, das dardurch die kun. Mt. noch diese Krön wider solch sein Versprechen in gedachten Erbeinigungen zu stehen und ihme dieselben zu halten nicht schuldig, wie dann auch von wegen solicher Versprechung die Erbeinigung durch die kun. Mt. und die Stende dieser Krön mit Herzog Morizen von neuem aufgericht, bestattet und bekreftigt worden, so hat sich die Antwort, weliche Sixt Ottersehdörffer auf verschienem Landtag gegeben,1 nicht darauf, das die Erbeinigting mit Herzog Morizen nicht wiederumb verneuert, sondern das die von Stetten, auch die ihren dabei haben wollen, referirt; aber der Herren- und Ritterstand hat ihnen soliches aus Ursachen, das sie, die von Stetten, bei den alten Erbeinigungen ihre Gesandte nicht gehabt, auch ihre Siegel nicht angedruckt, nicht zulassen noch gestatten wollen.

Zum vierten, als sie melden, wo sie ein Hilf thetten oder selbs ziehen sollten, wider Herzog Johannsen, welcher mit allen seinen Unterthanen den Leib und Blut unsers Heilands Jesu Christi unter beiderlei Gestalt empfienge, sich auch mit ihnen in deme und andern mehr christlichen Lehren vergleichte, auch soliche Lehr beschützte etc., ob solichem trügen Ihr kun. Mt. nicht unpillich Verwunderung, warumb Ihr kun. Mt. doch unter den Leuten dermassen verunglimpft will werden, als sollt dieser Zug von wegen des Glaubens beschehen, welches sich doch im Grund der Wahrheit anders befinden wirdet. So theten die obangezeigten Ursachen, warummen diese Expedition furgenommen, ausweisen, dann von dem Glauben unter beiderlei Gestalt hetten weder die kais. noch die kun. Mt. Niemanden gedrungen, welches auch, das dem also und nicht anders, die That und das Werk selbs bezeugen. Dann die kais. Mt. bei sich im Feld eine grosse Anzahl, welche des Glaubens unter beiderlei Gestalt gewesen, gehabt, mit dero Hilf Ihre Mt. auch die Ungehorsamen gestraft, und die Stet alle, so Ihr Mt. zu Gehorsamb gebracht, bei ihrem Glauben gnediglich beleiben lassen. So möchte auch Niemands von der kun. Mt. in dieser Krön billich und mit Grund der Wahrheit anzeigen, das Ihr kun. Mt. Jemanden unter beiderlei Gestalt im wenigisten desselben Glaubens halben beschwert, sondern Ihre kun. Mt. hetten je und allweg ob ihnen gnedigst Schutz und Hand gehalten und noch also, das sich seider Ihrer Mt. Kegierung gemelter Glauben in dieser Krön mehr dann bei Ihrer Mt. Vorfarn keinem gemert. So ist es auch landkundig, das sich Johanns Friedrich in seinem Glauben, mit denen unter beiderlei Gestalt nicht vergleichen thet. Und nachdem sie ferner in ihrer Schrift melden, als sollt oft ernennter Johanns Friedrich nicht kleine Hilf wider den Türken gethan haben, wird sich mit Wahrheit und Grund befinden, das er Johanns Friedrich mit etlichen seinen Verwandten, ehe und zuvor die kais. Mt. gegen ihme von seines Ungehorsambs wegen den Zug furgenommen, seine Botschaft bei dem türkischen Kaiser gehabt und bei ihme, das er wider Ihr kun. Mt. und derselben Land und Leut ziehen und keinen weitern Anstand annehmen auch den gethanen Friedstand nicht halten sollte, Ansuchung gethan mit Erbietung, das er ihme auf der andern Seiten hilflich und beistendig sein wolle. Ob nun soliches einem frumben Christen zustehet, und was auch er Johanns Friedrich zu Ihrer kun. Mt. und derselben Unterthanen für ein Lieb und Neigung getragen, und noch das het, meniglieli bei sich leicht abzunehmen und zu erwegen.

Zum fünften, als sie anzeigten, dass sie ausser des Herren- und Ritterstandes Vorwissen als der dritte Stand in nichte bewilligen könnten etc. hetten die kun. Mt. bei ihnen, das sie auf Jemanden was bewilligen sollten, nie kein Ansuchung gethan, viel weniger soliches begehrt, so wer es auch wissentlich, das die Gemein zu Prag nicht der ganze Stand von Stetten wer, sonder was von ihren Vorfarn und allen Stenden dieser Krön zu recht erkennt und wie und wasmassen sie einmal einem Kunig als ihrem Herren verpflicht, were Unnot solches von Neuem wiederumb zu bewilligen.

Die sechste und letzte Ursach, belangend die Privilegia und Landsordnung, wider welche die kun. Mt. zu gleicher Weis auch nichts an sie begert, noch etwas so wider die Privilegia were furgenommen, dann Ihr kun. Mt. nicht allein wider dieselben nichts gehandelt, sondern ihnen dieselben auch confirmirt und bestetiget und uber die vorigen Freiheiten nicht kleine Begnadungen gethan, ob denselben auch gnedigist gehalten und sie geschützt und geschirmbt. So hetten Ihre kun. Mt. auch die Stende dieser Krön zu Krieg nie genötigt noch gedrungen, sondern in Betrachtung Ihrer kun. Mt. Pflicht, do sich Jemands was von dieser Krön zu entziehen oder ihme dieselb zuzueignen unterstehen wollt, das Ihr kun. Mt. sambt den Stenden ofternennter Krön soliches abzulainen und keineswegs zuzulassen, schuldig, wie dann Ihr kun. Mt. aus oberzelter Ursach ihme Johannsen Friedrichen nicht mehr, dann was von Ihr Mt. und der Krön zu Lehen ruret, einnehmen lassen. Dem allen nach werden hochgedachte kun. Mt. neben derselben Pflichten dieser Krön zu Gutem auch zu Errettung und Erhaltung derselben eingeleibten Lande mit Hilf und Verleihung des Allmechtigen solichen Zug vermüg Ihrer kun. Mt. zuvor ausgangen Mandats furzunehmen entschlossen und denselben, wills Gott.glücklich zu vollenden, der genzlichen Zuversicht, Ihr kun. Mt. werden von derselben getreuen Unterthanen und Liebhabern dieser Krön und der zugehörigen Lande (dieweil Ihr kun. Mt. ihrer eignen kuniglichen Person in diesem Fall nicht verschonen) mit Hilf nicht verlassen.

Actum Prag den letzten Januarii anno etc. im xlvij.

AmKerkung. Denselben."Wortlaut, hat auch, die Antwort) welche Ferdinand den Neustädtern gegeben, nur folgender Absatz ist besonders in dieselbe eingeschaltet:

Soviel der Walhen und anderer frembden Auslender Reden, so sie von sich hören sollten lassen, betrifft, ist Ihrer kun. Mt. nicht furkommen, wer soliche Ked.; treiben sollte, dann wo soliches Ihrer kun. Mt. angezeigt und sich also befunden, hette Ihr kun. Mt. soliches ungestraft nicht gelassen; derhalben sie Ihrer kun. Mt., wer dieselben seien, noch namhaft.machen, so werden sich Ihr kun. Mt. im Fall èermassen. mit Straf zu erzeigen wissen das meniglieli spüren soll, das Ihr kun. Mt.. dasselb Niemand zu gestatten gedenken.