V PRAZE, v outerý po sv. Valentinu (15 února) 1547. - Tisk v archivu Třeboňském.

My páni a rytířstvo z Hradeckého, Chrudimského, Čáslavského, Boleslavského, Kouřimského, Bechyňského, Prachenského, Vltavského, Podbrdského a Slánského krajuov na ten čas v Praze shromáždění, a my purkmistři a rady, starší, přísežní i obce Starého, Nového i Menšího měst Pražských i jiní z některých měst království Českého vyslaní poslové etc. Známo činíme tímto naším listem všem vuobec i jednomu každému, jak nynějším tak budoucím, před nimiž by náš tento list čten aneb čtúcí slyšán byl, že znamenavše a očitě to spatřivše, kterak království toto České k snížení a k velikému pádu se jest nachýlilo z mnohých příčin na království toto přišlých a naposledy teď i skrze mandát od J. M. Kr., pána našeho milostivého, léta tohoto etc 47 vydaný, jehožto datum na hradě Pražském v středu před sv. Šťastným, kterýžto mandát (na číž pak Urozeným, velikomocným, statečným, slovutným a moudrým zvláště milým stavuom a hajtmanuom krajuov koruny České. V žádné pochybnosti toho nepokládáme, než že se tím psaním, kteréž lantkrabě hesský, náš přátelský laskavý strýc, bratr a my v pominulém času letním strany Jeho Lásky a našeho předsevzatého křesťanského pro obranu tažení na Vás, podobně jako i na jiné stavy koruny České, milostivým oumyslem učinili, spraviti umíte. Ačkoli my toho jediného na nás připadení a do našich zemí vtržení nikoli sme se nenadali a opět císařského domnělého ničemného achtu, kterýž pro potlačení nás, nevyslyšav pře, proti svaté říše nálezóm též proti všemu psanému právu i svému vlastnímu přísežnému závazku naproti jmenovanému lantkrabí a nám vydal, na nějž Jeho Láska i my naši duoležitou i opravdivou odpovědl s odporem jej bořícím gruntovně a dostatečně dali sme, kteráž bez pochyby také Vás dojde; z toho jest toto pošlo, že Váš král a kníže Mauric na to se vydali, aby podle dotčeného achtu k vykonání jeho proti nám povstali, z čehož potom, jakž zprávu máme, všeliké své praktiky naproti nám a našim zemím provozovali a prokázali. A když sme my v dotčeném tažení a ležení pro obranu svou křesťanskú byli, tehdy Váš král pod jménem koruny České zjevně teď s přiležícím psaním nám odpověděl a skrze některé poddané té koruny do naší země vztekl; čehož sme my se do nich mimo předložené naše psaní, též podle stvrzených chvalitebných erbanunkuov až i dobrého sousedství, v kterémž dům saský s korunou českou mnoho let drahně trval a stál, podle něhož my sme se (beze vší chlouby to pravíc) chovali i je prokazovali, nenadali.

Předně, poněvadž všecky ty příčiny, kteréž ve jmenovaném odpovědním výpisu se oznamují, sou negruntovní a skrze nás, kdybychom toliko k vyslyšení přišli, s dobrým gruntem a s pravým vyměřením mohou zrušeny a sbořeny býti; přes to také nekřesťanský, tyranský a hovadský lid ten husařský pospolu sebral a s ním v naší nepřítomnosti do našich zemí vtrhl a vpadl, v nich skrze ten lid mordy, loupeže, vybíjení a pálení dokonce lité zpuosobil a střápal, a mnoho našeho ubohého poddaného lidu přežalostivě a nevinně pomordováno jest. Při tom také kníže Mauric hned neprodléval, ale na naše země takovouž měrou s svým vojenským lidem sáhl a tak jich skrze ten lid na věčím díle nám pobral a obsáhl, čehož sme my jim, poněvadž sme ven z země naší byli ani brániti, ani v tom překážky učiniti nemohli, ale takovou násilnou nepřátelskou a pošetilou náhodu přepustiti a Bohu poručiti sme musili. Když sme se pak zase do našich zemí s městským vypraveným vojenským lidem jízdným i pěším dostali s tím oumyslem, abychom zase jich s božskú v tom pomocí, jakož pak toho naše i našich milých synuov veliká a nesmírná potřeba, ano i nám to pro své učiniti povinnost byla, dosáhli i dobyli a jich od té neslušné moci ochrániti a zastati hleděli, v čemž nám všemohúcí Buoh, začež my jeho milosti najvýš děkujeme, k tomu milostivě až do malička dopomoci jest ráčil a i ještě na další čas bez pochyby z milosti své pomuože.:

My také nezanedbali sme ani se zdrželi, abychom svého nepřítele nenavštívili, jemuž sme také jeho zemi, kterouž v Duryncích má, k tomu i některé položení a města v Míšeňské zemi vzali. A sme té vuole s pomocí boží proti němu dále podle slušnosti se zachovati, až všemohoucí Buoh ty věci zase k pokoji a k utišení přivede, k čemuž sme my vždy po vše časy nakloněni až i posavad, bez chlouby to pravíme, při nás nikdež ničím (strany pokoje) neschází, a raději bychom mu byli zvláště, poněvadž hodnověrnou zprávu máme, že ten dědičný nepřítel křesťanského jména a věry Turek toho úmyslu jest a předsevzetí na křesťanstvo s větší mocí nežli kdy prvé předešle přitáhnuti, i byloť by jinač lépe, aby tento nynější válečný rystuňk proti němu požit a jím jeho tyranský úmysl přetržen byl: ale když pak náš nepřítel u krále podle svého zvláštního srozumění, kteréž spolu proti nám najednané mají, pomoci sobě na nás hledá, pročež Váš král Vás i jiné stavy a poddané království českého teď času nedávno pominulého do Litoměřic tu k sjezdu obeslal, a s Vámi i jinými o to dostatečně rokoval, aby Vás vždy k tomu tažení proti nám přivedl, před Vámi i jinými toho přenebezpečného Turkova tažení zapíraje, chtěje radše svou zemi i lid v nebezpečenství Turku postaviti a uvésti, nežli od té líté žádostivé pomsty, jíž sme my nezasloužili, pustiti. I máme o tom zprávu, že z Vás větší díl stavuov a poddaných jmenované koruny české v tom ste se dobře zachovati a k tomu tažení proti nám nikoli ste se požiti nedopustili, bez pochyby že proto totiž, že ste těch dotčených erbanuňkuov i sousedství naproti tomu více vážili, ano i toho se domakali, že tato proti nám vyzdvižená válka toliko z vymyšleného stínu a zástěry neslušné, neupřímné, z pouhé závisti pravého křesťanského náboženství vyzdvižena jest, i to rozvažujíce, že dnes na nás potom v brzké chvíli byloby na Vás i jiných, jenž se též k pravému náboženství přihlašují a je vyznávají; kteroužto věc i od Vás i od jiných milostivě a laskavě oblibujíce vděčně přijímáme.

Takovouž měrou a odměnou Vám i jiným všem dobrým milostivě připomínati chceme, tak o nás jako i my o Vás takové smýšlení majíce, žádost na Vás naši milostivou vzkládáme, abyste Vy i jiní stavové a poddaní koruny české, jenž ste, jakž svrchu dotčeno, proti nám nechtěli táhnouti ani pomoci učiniti, v takovém předsevzetí stálí a trvaliví byli, a se ani napotom proti nám a našim zemím požiti ani k činění pomoci pomáhati nedali, alebrž abyste se k nám podle často jmenovaných erbanuňkuov a sousedství mírně chovali i je skutečně prokazovali, a ty jiné, ježto snad z bázně neb z přinucení k tomu přivedeni jsou, od jejich předsevzetí odvodili; čehož my se na Vás i na jiné dokonce a milostivě nadějeme a s tím se k Vám připouštíme. My zase k Vám i jiným podle těch erbanuňkuov a sousedství jednoho každého času touž měrou se chovati a toto Vaše i jiných povolné ukázání obzvláště se vší milostí u sebe zadlužilé míti chceme, ale proti jiným, kteříž takové erbanuňky a sousedství v zapomenutí uvozovati chtějí a nad tím se obalují a jako oči zamhuřují, proti nám v tažení i v činění pomoci se užiti dopouštějí, časem svým podle příležitosti naší, však bez Vaší i jiných škody a ublížení, náležitě se také ukázati a toho v opomenutí přivozovati nemíníme. Toho se milostivě od Vás nadějeme, že Vy tímto naším psaním, kteréhož sme my z náležitosti a nastávající veliké potřeby, abychom ho k Vám neučinili, zanechati ani opustiti nemohli, abyste jako probuzeni súce a náš úmysl znajíce, proti nám, jakož svrchu dotýkáno i prošeno, k tažení ani ku pomoci se požiti z příčin často jmenovaných, erbanuňkuov a sousedství buďto skrze krajské sjezdy nebo také obecné vší země sněmy pohnuti se a navésti nedopustíte, neb my ničemuž bychom tak rádi nebyli, než abyste Vy i jiní chvalitebné koruny České zemští krajové strany všeho toho na nás vecpaného obvinování naše opravdové a dostatečné výmluvy neb vyměřování slyšeti mohli, tehdy byste bez pochyby tím větší nad námi pro to neslušné předsevzaté proti nám jednání lítost i strpení měli a i dále napotom k nám se ve vší slušnosti, jakož se pak toho od Vás dokonce nadějeme, chovali. Tak milostivého našeho oumyslu a smýšlení před Vámi tajná učiniti sme nechtěli, souce k Vám s milostí a se vším dobrým nakloněni.

Dán na našem zámku Aldenburku sedmnáctého dne měsíce února, léta Páně tisícího pětistého čtyřidcátého sedmého.

Psaný N. uznav takové Jich M. přátelské snesení pořádné a spravedlivé býti, k témuž a k takovému snesení a k Jich M. v tom přistupuji a k tomu ke všemu, což v sobě týž list obsahuje a zavírá, upřímě se tímto mým listem přiznávaje, sám za sebe i za své budoucí slibuji tomu všemu, jakž na dobrého náleží, dosti učiniti, v tom sobě žádného fortele a zlého obmyslu na pomoc nebera. Na svědomí a pro lepší toho jistotu svou vlastní pečeť dal sem dobrovolně k tomuto mému listu přivěsiti. Stalo se etc.

Tomu na svědomí a pro lepší toho jistotu my N. N. N. pečeti naše k listu tomuto našemu dali sme přivěsiti.

Dán v Praze v outerý po sv. Valentinu léta od narození syna božího tisícího pětistého čtyřidcátého sedmého.