31. Ferdinand I Pražanům všech tří měst Pražských, že služebníci při dvoře jeho královském pohrůžek žádných městům Pražským nečinili, Pražané sami však, aby původce a rozšiřovatele hanlivých řečí a písní proti králi potrestali.

V OUSTÍ N. L. v neděli masopustní (20 února) 1547. - "Akta všech těch věcí" etc.

Věrní naši milí! Psaní Vašemu, kteréž ste nám učinili, v němž sobě do některých osob při dvoře našem, jaké by řeči na těžkost Vaší a měst Pražských mluviti měly, ztěžujete, nás v tom za milostivé a skutečné opatření s ponížeností prosíc, siřeji sme vyrozuměti a v pravdě toho neradi uslyšeti ráčili; neb sme vždycky při dvoře našem toho šetřili i nad tím ruku drželi, aby se zbytečných řečí od služebníkuov našich nedalo a když sme co takového přezvěděli, trestáním sme toho pomíjeti neráčili. Jakož pak i nyní, když jest nám psaní Vaše přineseno, hned sme maršálku našemu dvorskému poručiti ráčili, aby osoby, kteréž k kuchyni naší náleží i toho kšír-mistra, o kterémž zmínku činíte, před se povolal a jim to, což ste nám napsali, předložil: a tak zachovajíc se týž maršálek náš v tom podle rozkazu našeho, když jest jim to oznámil a ztížil, všickni sou tomu odpírali, pravíc, že sou toho nemluvili. I poněvadž ste nám pak zejména neoznámili, kdo by ty osoby v kuchyni býti měly a my nyní v Litoměřicích již nejsme, ani ten Jiřík Kramář, na kteréhož se odvoláváte, zde také není, nemohouc se na ten čas ničehož toho dále a gruntovně uptati, protož toho až do šťastného, dáli Buoh, příjezdu našeho na hrad Pražský odkládati ráčíme a při tom času na další připomenutí Vaše, vyrozumějíc tomu všemu siřeji, tak se v tom spravedlivě zachovati ráčíme, že to Vám i každému známé bude, že nad tím a těmi a takovými řečmi, kteréž by se byly tak zběhly, žádné libosti nésti neráčíme. A k tomu sme již také hofmistru, kterýž při dcerách našich najmilejších na hradě Pražském jest, psaním naším poručili, aby hned dvořanuom a služebníkuom Jejích Lásek, kteří v Praze zuostali, přikázal, aby všelijakých řečí zbytečných nechali.

Avšak Vám také při tom milostivě věděti dáváme, že nás nejedny jisté zprávy docházejí, kterak v městech Pražských na potupu, lehkost a újmu duostojenství císaře J. M., pána a bratra našeho najmilejšího i osoby naší královské rozličné traktáty hanlivé i písně se tisknou, zjevně prodávají a k tomu vymyšlené řeči vuobec na rynku, po ulicích i v domích šenkovních i hostinských pro-skakují, písně nenáležité se zpívají a najvíce k újmě císaře J. M. a naší, jakož pak toho drahně jest nám odesláno. Než proto jsme nikdá o tom slyšeti neráčili, ani jakou toho vědomost máme, aby kdo pro ty a takové svévolné a zoumyslné řeči a traktuov tištění, prodávání i písní zpívání a skládání trestán byl, neb to vuobec byli zapověděli, nébrž každému se to promíjí a toho dopouští. Ale sme té jisté dokonalé naděje k Vám, jakožto k věrným poddaným našim, že toho více dopouštěti nebudete, než bez prodlévání zastavíte a skutečně o to, aby se toho více k újmě a zlehčení J. M. C. i našemu nedalo, trestati dáte a v tom se jako věrní poddaní naši, znajíc věc slušnou i spravedlivou býti, poslušně zachováte, jinače nečiníce.

Dán v Oustí n. L. v neděli masopustní, léta etc. 47.

dd. AUSSIG AN DER ELBE, den 20. Februar 1547. - "Aus den Akten aller Handlungen".

Lieben Getreuen. Wir haben Eur Schreiben, darinen ihr Beschwarung wider und gegen etzlichen Personen unsers Hofgesinds, was sie für Reden euch und den Prager Steten zu Nachtheil von sich hören sollten haben lassen, fürwenden thuet uns hierinen umb genedigiste, pilliche und würkliche Einsehung unterthenigist bittunde etc nach lengs vernomben und soliches nit gerne gehört, dann wir je und allweg bei unserm kün. Hof sonderliche Aufmerkung gehabt, Hand darob gehalten und noch damit vergebne Reden von unserm Hofgesind nit geschehen und wann uns was solches furkumben, haben wir es ungestraft nit lassen hingen. Inmassen wir dann auch jetzt alspald uns euer Schreiben zukomben, unserm Hofmarschalk Befehl geben, das er die Küchelparthei und was also für Personen zu unserer kün. Küchel gehören, auch den Geschirmeister, des ihr auch in eurem Schreiben Meldung thuet, für sich erforder und ihnen das, was ihr euch also beschwert, fürhalte. Als sich aber unser Hofmarschalk unserm Befehl nach gehorsamblich verhalten und solches ihnen mit Beschwer anzeigt, hat keiner der Red gestehen wellen, sondern fürgeben, sie hetten es nit geredt. Dieweil ihr uns dann, wer dieselben Personen in der Kuchelpartei sein sollen, mit Namen nit vermeldt und wir numals nit mer zu Leitmeritz sein, auch derselb Georg Kramer, darauf ihr euch beruft, nit verhanden, haben wir uns im Fall jetziger Zeit ferrer nichts grundliches erkundigen noch erfaren mügen. Derwegen wellen wir es auf ditzmal bis zu unsern glücklichen, ob Gott will, auf das Prager Sloss Ankunft verschoben und verlegt haben, alsdann und zu derselben Zeit wellen wir uns auf euer unterthanigist ferrer Ansuchen nach genugsamber Erkundigung im Fall billich erzeigen, und verlhalten derniassen, das ihr und meniglieli spüren und abnemben werden, das wir darob und ob solchen und dergleichen Reden, die geschehen weren, kein Gefallen tragen. So haben wir auch unserer geliebten Töchter Hofmeister, so auf un-serm Prager Sloss bei ihren Liebden blieben, schriftlich auferlegt und befolhen, das er ohn Verzug ihrer Lieb Hofgesind, so alido zu Prag sein, ernstlich verpiete sich aller vergebner, ungebürlicher und dergleichen Red zu enthalten.

Doch wellen wir euch daneben genedigiger Meinung nit pergen, das wir zum ofternmal glaubwirdig bericht, wasmassen in Prager Steten zu Schimpf, Verkleinerung und Abbruch der röm. kais. Mt. unsers lieben Brüdern und Herrn, auch unser selbst kün. Person, Hocheit, allerlei schmachliche Traktatlein und Lieder im Druck ausgeen und öffentlich verkauft, darzu viel seltzamer erdichter Reden in Gemein am Platz, auf den Gassen und in oflen Wirts- und Schenkenheusern gehört, auch unbilliche Lieder, am meisten der kais. Mt. und uns zu Schimpf und Spot, wie gemelt gesungen werden, wie uns dann desselben ein guter Theil zugeschickt. Aber gleichwol haben wir bisher nit gespurt noch einicherlei Wissen entphangen, das Jemands von wegen solicher mutwilliger, unerberen Reden und in Druk ausgangner auch öffentlich verkaufter Tractaten und der Lieder, Tichtung und Singen gestraft oder öffentlich verboten were worden, sonder werden soliche Reden zugesehen und gestatet. Doch sein wir zu euch als den getreuen Unterthanen der genzlichen Zuversicht, ihr werdet solches nit mer zulassen, sonder unverzogenlich abschaffen und damit solches zu Schmach und Verkleinerung der kais. Mt. und unser nit mer geschehe, mit der That, wie wir uns genzlich zu euch versehen, strafen lassen. Daran verbringt ihr als unsere getreue Unterthanen zusambt deme, das es billich, unsern entlichen Willen und Meinung.

Geben in unser Stat Aussik an der Elb am Sontag der Herrn Fasnacht den xx Februarii anno etc. im xlvii. unserer Reicht ut. s.