NA VINTRBERCE, 3 dubna 1547. - "Akta těch všech věcí" etc.

... Jakož nás V. M. tyto dni obsílati a napomínati ráčíte, abychom zpuosobem vojenským ku pomoci V. M. najíti se dali u města Stříbra tento pondělí najprv příští, jakž to šíře psaním svým potřebí uznávati a oznamovati i dále podle zřízení zemského nás napomínati ráčíte: i té vuole vší byli sme tak učiniti, ale v tom V. M. toto ozna-mujem, že sou nám špehové naši a jisté zprávy došli, že lid nějaký, počet nemalý, na pomezí bavorském za lesem leží poruoznu po městech a městečkách, kdež od nás dále není šest mil a od pomezí našich některých puoi míle, a zjevně hlas ten od nich jest v Bavořích za lesem, že na nás cechy táhnouti chtí, pro příčinu tu, jakž nás zpravují, že sme nechtěli pomáhati na kurfiršta saského J. M.; a že i cesty do království Českého přes hory dělají a prázní prvé nebývalé lidé od panství Kašperského i také z biskupství Pasovského, kteréhožto zámku Kašperského pomezního i také statku, což k tomu náleží, v držení pan Jiřík Lokšan i ten zámek osazen jest. A dále i tu zprávu máme, že jest poručil na témž panství Kašperském, kterýž by tudy lid táhl, aby se jich nic nebáli a překážky jim žádné nečinili, než aby je fedrovali všemi potřebami. I to V. M. oznamujem, že nám špehové naši oznamují, že jest hlas ten za lesem, že J. M. C. s padesáti tisíci lidu táhne válečného a v 14 dnech pořád zběhlých u města Englstotu býti by měl a tak zpravují, že by do království tohoto táhnouti ráčil. I zdálo se nám to V. M. za potřebné oznámiti, chtíce rádi V. M. ku pomoci býti, jako pánuom a přáteluom našim milým, podle žádosti a napomenutí. I tohoto se obáváme, chtíce V. M. ku pomoci přibýti, jestliže pomezí neopatříme časně a silnic nových zasekáním i lidmi neosadíme, strach abychom o hrdla, manželky a dítky i statky naše nepřišli; a n.i tak spěšný čas, obáváme se, že bychom tomu obojímu dosti učiniti nemohli. I v tom za radu a naučení prosíme, jak sebe tak také i nás že opatřiti ráčíte. Než jestliže by z toho našeho nebezpečenství sešlo, kteréhož na každý den očekáváme, na tom sme, jako milovníci vlasti své a V. M., milých našich pánuov a přátel, podle práv a svobod našich při V. M. státi a pomáhati a v ničemž neopouštěti, a též tu celou víru a naději máme k V. M., že se též k nám zachovati ráčíte. A toto naše zdání také V. M. oznamujem, poněvadž nás zprávy docházejí, že by J. M. C. do nás těžkost míti ráčil, že bychom na kurfiršta J. M. pomocí válečných činiti nechtěli, i snad J. M. C. nevěda o našich spravedlnostech a zápisích, smlúvách dědičných, kteréž máme s domem saským, do nás by proto ztížnost míti ráčil; a když by od V. M. a nás stavuov království Českého J. C. M. jistá zpráva skrze poselství J. M. dána byla, proč a z jakých příčin toho sme učiniti nemohli, o tom věříme i nepochybujem, jako o ctném a šlechetném císaři, že se v tom spravedlivě a milostivě zachovati ráčí k nám. A toto psaní, které k Y. M. činíme dobrou, upřímou měrou, jako milovníci vlasti své spolu s V. M., prosíme, že je k sobě přátelsky přijíti ráčíte. Za spěšnou a rychlou odpověd V. M. prosíme.

Dán na Vintrberce v neděli květnou 1547.

dd. WINTERBERG den 3. April 1547. - Aus den "Akten aller Handlungen."

(Wir) geben euch zu erkennen, als ihr uns dise vergangene Tag beschickt und vermant, das wir in Rüstung auf sein euch zu Hilf ziehen und uns bei der Stat Miess auf jetzt künftigen Montag finden lassen solten, inmassen ihr dan soliches in euerm Schreiben mit merern Ursachen ausfuren, anzeigen und ferer neben der Landsordnung vermanen thuet. Darauf wellen wir euch nit verhalten, das wir entliches Willens gewesen, uns also zu verhalten, indeme aber seindt uns Kundschaften und gewisse Anzeigungen zukumben, das nit eine kleine Anzal Volks an der bairischen Granitz eenhalb des Waldes hin und her in Steten und Markten ligen, welichs von uns nit weiter dan sechs Meil und aber von unser etzlicher Granitz nur eine halbe Meil. Und ist das Geschrei öffentlich bei inen in Bayern hinder dem Walde, das sie uber uns Beheim ziehen wellen, aus Ursachen, wie wir bericht, dass wir wider den Curfürsten von Sachsen sein f. G. nit haben wellen helfen, und das auch das Volk zu der Herrschaft Carlsperg gehörig, desgleichen des Bischofs von Passaw Weg und Strassen uber dem Walde in die Cron herein machen und räumen, do vorhin keiner gewesen, weliches Schlos Carlsperg als ein Granitzhaus auch die dazu gehörigen Güter Georg von Loxaw inen und das Schlos besetzt hat. Wir werden auch ferrer bericht, das er auf gedachter Herrschaft Carlsperg befolen, was für ein Volk daselbst durchziehen wurde, solten sie sich desselben nit besorgen, noch inen einiche Verhindernus zufügen, sonder sie mit allem furdern etc. Wir zeigen euch auch ferrer an, das wir von unsern Kuntschaften Bericht empfangen, das das Geschrei enhalb des Walds ist, das die kais. Mt. mit fünfzig tausent Man ziehen und in xiiii Tagen bei Ingel-stat sein sollen und das sie also fort in dise Cron zu ziehen gedenken, wo wir nun euch auf eur Begern zu Hilf ziehen und die Granitzen zeitlich nit verwaren, auch die newe gemachten Landstrassen nit verhawen und mit Volk besetzen solten, ist zu besorgen, das -wir umb unser Leib und Leben, Weib, Kinder, Hab und Guter kum-ben und in so kurzer Zeit beiden nit ein Genügen thun möchten. Derhalben bitten wir hierinen umb Ratt, wes wir uns verhalten sollen und wie ihr euch selbst zu versorgen und zu behüten gedenkt, das uns soliches von euch auch begegnen. Wo wir aber von diser jetzigen unsern Geferligkeit, deren wir dann alle Tag gewertig, entledigt, sein wir des Willens als Liebhaber des Vaterlands und euer als unserer lieben Herrn und Freund neben dem Rechten und unsern Freiheiten neben euch zu steen, zu helfen und mit nichte zu verlassen, so seind wir zu euch des entlichen Versehens und Vertrawens, das ihr euch gleichfals gegen uns verhalten werdet. Auch were ditz unser gut Bedunken, nachdem wir bericht, das die kais. Mt, dise Beschwerung zu uns haben und tragen, das wir wider den Curfürsten etc nit helfen wolten. Dieweil villeicht Ihr kais. Mt. umb unsere habende Gerechtigkeiten und Verschreibungen auch aufgerichte Erbeinigungen, die wir mit dem Haus von Sachsen haben, nit Wissen tragen und dar-umben als unwissent Beschwerung gegen uns haben möchten, das Ihr kais. Mt. unsers Erachtens, wo sie von euch und uns als Stenden der Cron Beheim einen grundlichen Bericht durch Pot-schaften empfiengen, warumben und aus was Ursachen wir soliches nit thün mügen oder künden, on allen Zweifel als ein erliebunder frumber Kaiser sich gegen uns im Fai aller Billigkeit genediglich verhalten und erzeigen wurde. Und dises unser Schreiben, so wir euch thun, beschicht von uns aus trewem Gemüt als von denen, die sammt euch Liebhaber des Vaterlands sein, mit Bitt, soliches von uns freundlicher Meinung anzunemben und uns mit eilunder Antwurt nit zu säumen. Datum auf Winterberg am Samstag Palmarum im M.D.xlvii.