Sine dato (1547). Opis v archivu Třeboňském.

Toto za jisté noviny slyšeti:

Že kníže Mauric nechce pustiti krále J. M. a tak praví, jak král nalil, aby s ním spolu pil.

Také nyníčko to mezi sebou zavřeli všickni tři stavové království Českého, aby Němci a Španěli i Vlaši na hradě Pražském víc nebývali, než páni královstvie Českého aby při králi byli a J. M. radili, což by se království toho Českého dotýkalo; než na Malé straně Vlaši, Španěli a Němci tam aby hospody své měli. Podkomoří krále J. M. i králové J. M. aby nebýval než Čech přirozený, který by byl pod obojí zpuosobou, poněvadž sou i města na velikém díle též pod obojí zpuosobou; též v komoře krále J. M. nemá žádný jiný býti než praví Čechové, dva z stavu panského a dva z rytířského, přísaha králi a stavům toho království činěna býti má.

I to také nařízeno jest mezi všemi třmi stavy, kdožby kolivěk přiznávacího listu k tomu jejich křesťanskému snesení a svolení do velikonoci nedal, ten aby byl držán za rušitele dobrého královstvie českého.

Též o tom jest jistá a pravá zpráva, že kurfiršt J. M. vzal knížeti Mauricimu svaté Anny hory, Marieperk a Snajperk a že jest knížeti Mauricimu což měl v Durynské zemi všecko pobral, a zase že jemu Zvikov vzal a Freiberk a tak že nemá než Drážďany a Lipsko a jakés třetí město; a také kurfiršt vzal Jochmstál z té příčiny, věda že král J. M. nemá nic zastavovati cizozemcům od koruny České, neb jej chtěl zastaviti Normberčanům, tak někteří praví, že ve stu tisících a někteří praví že v osmdesáti tisících, aby měl nač lidi přijímati proti kurfirštovi, a praví, že jej tak pokojně vzal, že se za jednu kopu žádné škody nestalo, a nejvyšší správci těch hor slíbili a zavázáni jsou vierou k ruce všem třem stavuom královstvie českého.

Také o tom jistí, že kurfiršt, král delmorský, lantkrabie a kníže pruský každý s svým vojskem obvzláštně leží, a žeby všickni čtyři měli lidu okolo 120.000. A také žeby markrabie Albrecht a lantkrabie z Leichtnberku jati byli od kurfiršta, kteréž kurfiršt v své moci má na zámku svém, a při tom porazil dva tisíce koní a deset fendlů knechtů a jak se to dělo, bylo by o tom mnoho psáti, a při tom pobral jest drahně děl markrabie Albrechta i císařských. A kníže Augustus že jest do Mostu ujel a potom za ním kníže Mauric, žeby měli míti okolo 4000 jízdného i pěšího, a ten lid žeby škodu činil okolo Mostu a okolo Žatce, tak se o tom mluvie, žeby jim se nestrojili všickni tři stavové dlouho toho trpěti.

Páni soudci okolo tří neděl poslali k králi a teď o suchých dnech minulých všickni tři stavové též J. M. králi píší, J. M. prosíc a žádajíc, aby do království českého přijeti ráčil.

A tak se jest také stalo, že hejtman hradu Pražského vzal posla, kterýž od kurfiršta ke všem třem stavům poslán byl o suchých dnech a listy mu pobral a je přečetl a z hradu jej pustil; posel přišel k těm třem stavům žalujíc a plačíc co se jemu od toho hejtmana stalo. Obec Pražská o tom slyšíc, o to zhůru byli a chtěli k hradu táhnouti, jednom aby jim děla, kule a prachy dali, že jim listy přinesou i hejtmana, a tak sou páni a rytířstvo i z měst voleni k tomu jednání, na kterémž se snesli; pěkně to ukrotili, až jim i ty listy od kurfiršta hejtman poslal, ale tak praví, že odevřeny byly od hejtmana.

Také o tom praví, že kníže pruský kurfirštovi drahný počet kozákuov poslal; což se tuto píše slyšel sem od mnoha osob, ne od jedné, že se to v pravdě tak a nejinak stalo.