84. Instrukcí Ferdinanda I. daná poslům vyslaným k sněmu obecnímu na hradě Pražském v pondělí po neděli Quasimodogeniti l. 1547.

VE HBĚ. 1547, 13 dubna. - "Akta těch všech věcí" etc.

Ferdinand etc. Instrukcí na důstojného Jana, biskupa olomuckého, urozené Václava z Ludanic na Chropini, hajtmana našeho markrabství Moravského, Viléma Kunu staršího z Kunštatu na Hrádku, Jiříka Žabku z Limberku na Kounicích, radu a místo-kancléře našeho království Českého, a statečné Přemka z Víčková na Prusinovicích, podkomořího našeho vejš psaného markrabství Moravského, a Václava Tetaura z Tetova na Malenovicích, nejvyššího písaře téhož markrabství Moravského, společně neb rozdílně, posly naše věrné milé, ke všem třem stavům království našeho českého nyní na sněmu obecním ten pondělí po neděli provodní na hradě Pražském shromážděným, věrným našim milým, co na též stavy vznésti a s nimi jednati mají, daná.

Předkem, aby poslové naši dotčeným stavům království našeho Českého po dodání listu našeho věřícího milost naši královskou a všecko dobré pověděli a dále na ně vznesli:

Jakož sme stavům tento sněm obecní na žádost jich a podle přípovědi naší jim v Litoměřicích učiněné milostivě položiti, rozepsati a až do tohoto dne tím sněmem prodleti ráčili, budouc té naděje ku pánu Bohu, že toto naše polní tažení v tom času se šťastně vykoná, tak abychom byli mohli se zase na hrad Pražský k stolici naší královské navrátiti, ale poněvadž jest císař J. M., pán a bratr náš nejmilejší, po té příhodě, která se markrabí Albrechtovi brandenburskému u Rochlice skrze přehlédnutí a neopatrnost stala, po nás i také po knížeti Mauriciu bratrsky a milostivě žádati ráčil, abychom s lidem naším válečným nic proti Hanušovi Fridrichovi, kterýž se knížetem saským jmenuje, před se nebrali, než k císaři J. M. sem do Hba přitáhnouti ráčili: kdež uznavše my to za slušné i náležité býti, abychom se podle J. M. C. žádosti zachovali, tak sme učinili, a zde se s J. M. C. a s lidem naším obojím válečným shledali; i jsa J. M. C. toho konečného oumyslu proti témuž Hanušovi Fridrichovi pro jeho zlé a mnohé neposlušenství a předsevzetí, kterýž jest se i nad poviností svou zapomenul, osobně táhnouti a jeho skutečně skrotiti a ztrestati, tak aby tudy království naše České a obyvatelé v něm i jiné země a poddaní naši tolikéž i kníže Mauric s zeměmi svými před tím nepřítelem bezpečni a v pokoji, a poddaní věrní naši milí v lásce a svornosti býti, státi a trvati mohli, i z té příčiny se nám nikoliv za slušné a pro ublížení důstojenství našemu náležité býti nezdálo, abychom nyní s lidem naším válečným, s kterýmž sme se k císaři J. M. jakž vejš dotčeno, strhli a knížeti Mauricimu na pomoc přitáhli, zase z pole utáhnouti a J. M. C. tudíž i kníže Maurice opustiti měli, a zvláště prohlédajíc k tomu, že sme nám i království našemu Českému a jiným zemím našim nic užitečnějšího najíti nemohli, než abychom, jakž svrchu oznámeno, při císaři J. M. pro obranu a ochranu téhož království našeho i jiných zemí našich zůstati a věrné poddané naše tudy bez zvláštního nákladu jich před nepřítelem v pokoji zachovati ráčili. Protož sme svrchu oznámené osoby jakožto posly naše na místě našem na týž sněm obecní (nechtíc téhož sněmu, aby nad tím stavové těžkosti nenesli, dále odložiti) vypravili, aby nás předkem při stavích jakožto věrných poddaných našich strany nynějšího ne-příjezdu našeho k tomu sněmu na hrad Pražský omluvná měli, kdež nepochybujem, vyrozumějíc od poslův našich stavové takové slušné omluvě a příčinám nepříjezdu našeho, že tomu místo dadi.

Při tom aby také poslové naši dále na stavy vznesli a jim na místě našem oznámili, že v paměti míti ráčíme, kterak sou se na sněmu obecním, kterýž léta etc 46 u přítomnosti naší na hradě Pražském držán byl, jednomyslně snesli a srovnali a hotovost do svatého Martina minulého nařídili, jestližeby království českému a zemím k němu příslušejícím jaká potřeba nastala, buďto že by Turek nebo.kdožkolivěk témuž království a zemím k němu příslušejícím škody a vpády činiti, aneb což k témuž království náleží a zemím k němu příslušejícím odjímati chtěl neb chtěli a odjal neb odjali, pro opatření, napravení a předejití toho všeho nebezpečenství a uvarování škody, tak jestliže bychom my v tom času aneb nejvyšší hejtman polní království Českého s hejtmany krajskými polními k tomu volenými toho potřebu uznati ráčili a uznali, že by pro dobré téhož království a zemí k němu příslušejících strany Turka nepřítele víry svaté křesťanské aneb kohokoli jiného, ježto by ria ťoto; království neb země k němu příslušející býl sáhl aneb sáhli a škodu činiti chtěl neb chtěli, abyl tou hotovostí tak nařízenou hnuto a v ta místa, kdežbý toho potřeba okazovala, k dobrému a užitečnému tohoto království a zemí k němu příslušejících, tak jak týž sněm to v sobě všecko světle obsahuje a zavírá, obráceno a taženo bylo.

A také majíc stavové k sobě tehdáž psaní od Hanuše Fridricha, kterýž se knížetem saským jmenuje, a Filipa někdy landkrabě hesského (když proti císaři J. M., pánu a bratru našemu nejmilejšímu, zapomenuvše se nad závazky, přísahami a; povinostmi svými do pole s pomocníky svými vytrhli) učiněné, aby se stavové proti nim přátelsky a sousedsky chovali, že oni též proti nim chovati se chtí, jakž táž psaní jich v sobě siřeji zní, v kterémžto v psaní svém o osobě naší královské jakožto králi českém žádné zmínky sou neučinili ani toho, a zvláště Hanuš Fridrich, kterýž tak časté zmínky o dědičných smlouvách a erbanuňcích na ten čas činí a je jakoby z nich nikdá nevystoupil ani jich porušil, připomíná, při nás nehledali, abychom my podle stavův, a stavové podle nás společně, jakžby slušné a náležité bylo, k němu se sousedsky a přátelsky zachovali, neb jest se v tom znal a čil, že jest neslušně, nenáležitě a beze vší ohrady dědictví naše zámek Ernberg a Klauzu v hrabství Tyrolském ležící skrze své spolupomocníky již byl vzal a prvé také klášter Dobròluk k tomuto království náležitý proti smlouvám dědičným odjal, a kdyby mu se proti císaři J. M. dobře bylo zvedlo, čehož jest pán Bůh zachovati ráčil, bez pochyby že by byl proti nám všecko to, což by bylo nepřátelského a nejhoršího, před se bral a dále provozoval, jakož jest již to, neohledajíc se v tom na smlouvy dědičné, kterýchžby na tento čas rád užiti chtěl, byť začal: ale stavové království českého, jako věrní poddaní naši, pamatujíce na povìnosti a poctivosti své, kterýmiž sou nám, jako králi a pánu svému, zavázáni a uznávajíc to, kdožby nám ubližovati chtěl neb ubližoval, že by jim nikoliv nenáleželo ani poctivé bylo pána svého opustiti, ani se v tom dáti od náš odděliti a toho kdožby o nás zle myslil a naším nepřítelem byl, aby ho oni za přítele míti a pokládati měli, a tak dali sou slušnou, spravedlivou a to takovou odpověď na to psaní jich, kteráž dobrým a ctným věrným poddaným jest náležela, kteréž tuto není potřebí opakovati, poněvadž před rukama a při dskách jest a stavům se vůbec přečísti má. Ale však nepřestávajíc týž Hanuš Fridrich a Filip, někdy landkrabě hesský, na té stavův odpovědi a bez pochyby majíc nad ní i spolupomocníky těžkost, opět jiné psaní sou stavům učinili, v kterémž též také žádné zmínky, aby se k nám jako k králi a pánu jich zachovali neb zachovati měli, nečiní, a toho artikule dokonce mlčením pomíjejí: ale stavové sou i toho v odpovědi své dotkli, chtělliby nám kdo ubližovati, že nás nikoli jako krále a pána svého s poctivostí opustiti by nemohli a nechtějí, než vždy na předešlém svém oumyslu a předsevzetí stojí, a při stavích toliko a ne při nás spolu s stavy zachování sousedství a dobrého přátelství hledají, a podle toho psaní svého chytře stavům odsílají pod jinou příčinou a barvou připiš odpovědi, kterou sou učinili a proti císaři J. M. se ohradili, kteroužto odpovědí netoliko J. M. C, ale všem kdožby J. M. jakžkoli náchylni neb nákladní byli, odpovídají, a všem všecknu manskou i jinou povinost podle J. M. vypisují, a jakž svrchu dotčeno, ačkoli za jinou příčinou a pod jinou barvou ten připiš té odpovědi stavům odsílají, ale však každý dobře tomu rozuměti může, kdož to sobě právě rozvážiti chce, co jsou tím mínili a čeho pod tím hledali, nic jiného, než aby chytře, tak jakž jich způsob jest, stavům ukázali a na rozum dali, proč v prvním psaní svém osobu naši královskou sou vypustili, a v druhém též také psaní při nás podle stavův přátelství a sousedství zachování nehledali, a co sobě o nás myslí a zač nás při sobě pokládají, poněvadž my jako král římský a Český a jeden přední kurfiršt. a vlastní J. M. C. bratr jsouc, a k tomu při J. M. syna svého nejmilejšího Maximiliána, arciknížete rakouského, majíc, a nemalej počet stavu panského a rytířského i jiných poddaných našich věrných milých z tohoto království našeho Českého J. M. C. slouží; i majíce my výstrahu a jistou vědomost, co by dotčený Hanuš Fridrich i s pomocníky svými, kdyby se mu bylo proti císaři J. M. dobře zvedlo, předsevzíti chtěl, čehož bychom my, toto království od něho (poněvadž sou již prvé stavové psaním svým se jako věrní poddaní naši a milovníci pána svého ohlásili, tak jakž dobrým náleží, jestliže by kdo na nás sáhnouti a nám ublížiti chtěl, že by nás, jakž svrchu dotčeno, opustiti nemohli a nechtěli), očekávati měli, a jsa my také tehdáž jistě spraveni, kterak lid svrchupsaného Hanuše Fridricha při pomezí a horách království Českého některé záseky a šance sou zdělali i vpád do Joachimstálu učiniti mínili, jakož sou nás pak Jochmistálští tehdáž za pomoc a spěšný retuňk prosili, a kdybychom toho časně nebyli opatřili, byli by to dotčení nepřátelé ty časy učinili. Též také, že sou J. M. C. i všem J. M. se přidržujícím léna všecka a manské i jiné povinosti vypověděli a dotčený Hanuš Fridrich s svými některými pomocníky znamenité krajiny, města, zámky od nás a koruny této pod léno drží a tou odpovědí císaři J. M. učiněnou i na všecky J. M. pomocníky vztaženou je sobě osobiti a se vší povinosti vytáhnouti pod tím způsobem, kdyby mu se jenom bylo dobře zdařilo, chtěl; i vědouc my také o tom, že jest od císaře J. M. často psaný Hanuš Fridrich do achtu dán, že by ta zboží a léna k koruně náležitá někdo jiný pobrati a sobě od J. M. C. vyjednati mohl, jakož pak za pořádek v říši se zachovává, když v acht upadne, že na takového každý na osobu i na statek jeho, kdo chce, sáhnouti může, a což tak uhoní a vezme, že od J. M. C. při tom při všem zachován bývá, jakož i J. M. pro důstojenství ruku nad tím držeti náleží, a tudy že bychom my i koruna česká o svá léna přijíti ráčili a jich bychom zase válkou a mocí dobývati museli, což by velmi pracně a těžce přišlo; i považujíc my toho všeho, jaký pád a těžkost by skrze to na nás a království naše české, kdyby se tomu časně nepředešlo, přijíti mohlo, a majíce také od stavův na nyní minulém sněmu obecním moc sobě danou, abychom tou hotovostí svolenou s radou nejvyššího hejtmana polního i jiných hejtmanův krajských polních a pro dobré, obranu i ochranu a všelijaké nebezpečenství království našeho Českého a zemí k němu příslušejících hnouti a ji v ta místa, kdež by toho po třeba kázala, obrátiti ráčili, tak sme se a nejinak podle téhož svolení sněmovního zachovati a nejvyššího hejtmana polního i jiné hejtmany krajské polní k sobě obeslati, jim podle potřeby a obyčeje přísahu vydati ráčili, tajnost rady aby zachovávali, a to, což by našeho i tohoto království dobrého a užitečného znali, k tomu aby se věrně přimlouvali a radili. A když sou se všichni jednomyslně s námi srovnali a snesli a za dobré i potřebné, aby tou hotovostí podle svolení sněmovního hnuto bylo a nepřítele do země se nedočkalo, uznali, ráčili sme s jich radou a vědomím, aby se u Kadaně strhli, rozkázati, což se jest i stalo, ale jaké jest tehdáž roztržení bylo. toho nyní potřebí vyjadřovati není, neb jest všem věc vědomá, kdyby se toho bylo nestalo, že by království a národu Českému mnoho dobrého, užitečného i poctivého i této vší těžkosti uvarování státi, a kdyby i potřeba toho kázala, gruntovně a zřetelně pokázati se mohlo. Ten pak počet, kterýž jest při nejvyšším hejtmanu polním a jiných hajtmaních krajských polních zůstal a ven z země spolu s lidem naším jízdným i pěším, kterýž sme na svůj groš vlastní držeti ráčili, pro dobré a užitečné království tohoto táhl, toliko tu krajinu a kusy, kteréž sou od starodávna k koruně České náležely a častopsaný Hanuš Fridrich pod léno je držel, z nahoře dotčené příčiny a aby od koruny odcizovány nebyly, sou ujali a opanovali, a tak jest se ta věc na ten čas k dobrému a užitečnému království Českého a podle svolení všech tří stavův na obecním sněmu učiněného vykonalo, a jinam nikam tou hotovostí svolenou a nařízenou hejbáno nebylo a není. Ale potom, když dotčený Hanuš Fridrich s svými pomocníky před císařem J. M. v utahování z pole se dal a s nějakým počtem jízdného i pěšího lidu do země Saské se navrátil, vpád do Dolních Lužic jest učinil, Dobroluk, Sunevald, Finstrvald a některé jiné kusy pobral, Lukov město k tomuto království náležité vzíti chtěl a jim jeho hejtman Volf Kraic odpověděl a za to jich, aby se poddali, žádal; ale když mu se poddati nechtěli, krajinu tu nepřátelsky hubiti, kaziti a páliti počal, neb by témuž Hanušovi žádný lid služebný nebyl bez záplaty sloužil, kdyby se k Lipsku nebyl obrátil s tím troštem a ubezpečením, jakž ho dobudou, že se jim hned všem záplata stane, a kdyby se byl do Slezska před se obrátil aneb do tohoto království, jakáž tehdáž hotovost a nařízenost v těch zemích i v Horních Lužicích byla, tuby byl každý zvěděl a poznal, kterak by se velmi na dědičné smlouvy ohlídal a podle nich, kdyby mu se bylo podle vůle jeho vésti chtělo, zachoval, kteréžto smlouvy dědičné, sám je prvé zrušiv a z nich vystoupiv, úfaje v svou moc a v podstatu, na tento čas je a v tomto způsobu tak často připomíná a stavům předkládá etc. I souc mi tehdáž od Lužičan dolního markrabství i jiných poníženými prosbami žádáni a napomínáni s tou ohradou, jestliže by tiž Lužičané od nás i od stavův království Českého spěšnou a skutečnou pomocí a retuňkem opuštěni byli a tudy nepříteli odolati nemohli, že v tom před Bohem i lidmi vinni býti nechtí: i znajíce my v tom netoliko jich žádost slušnou ale i povinost a potřebu vlastní naši a království Českého býti, a věda dotčeného Hanuše Fridricha zlý a nepřátelský oumysl a předsevzetí, aby takovému nebezpečenství časně se odolalo a toto království České a země k němu příslušející před dalšími vpády a škodami opatřeno býti mohlo, a k tomu majíc my také v paměti, že jsou stavové dotčeného království Českého při jminulém sněmu jeden artikul mezi jinými v sněmu postavili a některým osobám moc k tomu pod zemskou pečetí dali, aby s knížetem Mauricem samým J. L. staré dědičné smlouvy zase obnoveny byly, jakž ten artikul v sobě zní, podle kterýchžto smlouv souc my od J. L. knížete Maurice vysoce napomenuti, abychom J. L. neopouštěli nébrž nemeškajíc jemu na retuňk přitáhli, nevěděli sme, kterak jinač toho snadněji a spěšněji, tehdáž když již nepřítel v zemi království Českého své vojsko měl, opatřiti, než ráčili sme se osobou naší královskou hnouti a stavy k tomu, aby podle nás táhli, skrze psaní napomenouti, ačbychom byli raději sněm obecní poté o to rozepsati a držeti ráčili, kdyby nepřítel zatím odpočívati a před se nic dále proti nám a království našemu Českému bráti a dále sahati nebyl chtěl. A když sme se tak již hnouti a osobně k Litoměřicím vojensky, tu kdež bylo místo jmenované k stržení, přitáhnouti ráčili a tomu porozuměli, že sobě stavové tohoto království takové naše rozepsání a mandát ztěžují, pokládajíc jej bejti proti svobodám svým i království Českého a žádajíc za položení sněmu obecního, tu sme jim milostivě a oustně vejš dotčené všecky ty potřeby a příčiny, neb se jich ze všech stavův znamenitý veliký počet tu k nám do Litoměřic najíti byl dal, obšírně předložiti a oznámiti ráčili, že sme na tom nikdá býti neráčili a nejsme, abychom svobodám tohoto království v čem nejméň ubližovati měli, ale nad tím ruku naši královskou milostivou držeti a toho, kdyby jiný kdo o to se pokusiti chtěl a pokoušel, brániti i takových jich svobod mnohem více raději přičiniti než ujíti ráčíme, a také že bez sněmu obecního takového hnutí že bychom nebyli učiniti ráčili, kdyby čas k sněmu postačiti byl mohl a nepřítel před rukama nebyl a vpádu do země a království Českého neučinil, s tím milostivým doložením, aby se stavové na to ubezpečili, že jest ten mandát od nás tím oumyslem nevyšel, abychom co svobodám království našeho Českého ublížiti aneb ujíti chtěli; ale z důležité potřeby sme od takového mandátu pustili a sněm brzký stavům položiti ráčili, s tou milostivou přípovědí, jestliže sme co stavům na svobodách jich, buď tím mandátem neb jiným ublížili, a to se vyhledati a ukázati bude moci, že stavům na témž sněmu všecko k dostatečné nápravě přivésti ráčíme, a tak tomu všemu, což jest od nás jim bylo připovědíno, za jiné sme držeti neráčili, než že sou tomu místo dali a to od nás přijali, poněvadž sou mnozí nám lidmi i penězi k tomuto tažení pomoc činili i někteří osobně táhli, aneb na místě svém přátely své podle nás vyslali, což sme od nich milostivě přijíti ráčili a nyní přijímáme. Ale v tom času, než jest tento sněm k dnešnímu dni od nás položenému k svému začátku přišel, měly sou některé osoby ze všech stavův v znamenitém počtu shledání v Praze a některá snesení a závazky mezi sebou vzdělaly a z toho sjezdu a shledání svého nám psaní učinily, na kteréž sme jim zase odpověď dáti ráčili, kteréhožto jich psaní i také odpovědi naší výpis a co jest tak dále těchto časův psaní v těch věcech od nás vyšlo i nám také činěno bylo, to všechno poslům našim k širšímu vyrozumění a aby to stavům vůbec přečísti dáti mohli, odsýlati ráčíme. Protož mají častopsaní poslové naši všech těch osob, kteréž sou ta snesení a závazky mezi sebou vzdělaly, od nás milostivě žádati a napomenouti, poněvadž jest tento sněm obecní, jakž vejš dotčeno, všem stavům od nás milostivě položen a rozepsán, aby se předkem všichni z těch závazkův propustili, tak aby v svornosti a v lásce (jakž se vždycky prvé v království našem Českém ten chvalitebný dobrý, starobylý pořádek zachovával) o obecní dobré jednali a rozjímali. Neb sami dobře znáti a tomu rozuměti mohou, že takovými postrannými závazky, souc sobě jedni mimo druhé zavázáni, žádného svobodného a užitečného ani volného a stálého jednání mezi stavy býti ani trvati nemůže, a my se k tomu, jakž i předešle, tolikéž i nyní podávati i stavům milostivě připovídati ráčíme, budeli co toho ukázáno a to se najde a sezná, ač se nenadějem, že tím mandátem od nás vyšlým neb v čem jiném privilejím a svobodám jmenovaného království našeho českého ublíženo jest, že to všecko milostivě a spravedlivě k dostatečné nápravě přivésti a tak to opatřiti ráčíme, aby se toho napotom více nedalo, ani jaké ublížení z toho stavům království našeho českého neb budoucím jich přijíti mohlo; jednom aby se z těch a takových závazkův, jakž té milostivé naděje k nim býti ráčíme, prvotně propustili a budou-li stavové jaké potřeby k jednání nás a všech stavův i obecního dobrého se dotýkající míti, o tom aby jmenovaným poslům našim oznámili a poslové naši zase týmž stavům potřeby naše, pokudž by uznali, předložiti mají, a tu, cožkoli k užitečnému a poctivému našemu i království našeho českého a obecnímu dobrému v tom uznáme spolu s stavy obmýšleti, jednati a upřímně i skutečně jako milostivý král a pán jich a milovník obecního dobrého i jich všech poddaných našich věrných milých, k tomu raditi, pomáhati a zavírati ráčíme, jsa do nich jako věrných poddaných našich, kteří sou se vždycky k nám poddaně zachovávali, té nepochybné naděje, že nic toho, což by k ublížení vrchnosti a důstojenství našeho bylo, před se bráti, nébrž i v to se vkládati, ani toho k jednání na nás žádati nebudou a nyní v tom se poslušně i hotově k nám zachovají a na to se ohlédnou, že jest nikdá za předkův našich i jich tou měrou pod závazky a aby sněm svobodný býti neměl, sněmováno nebylo, čehož i nyní že se nedopustí a k tomu přijíti nedadí. A jakož sou také ty osoby z stavův některý lid válečný do pole vypravily a ten pohromadě mají, a tak rozuměti ani věděti nemůžem, proti komu se takový lid v poli drží, poněvadž žádný nepřítel před rukama není, kterýž by častopsanému království Českému škoditi mohl, abychom my s pomocí pána Boha a císaře J. M. tomu časně odporu učiniti neměli a neráčili, i jestliby ten lid válečný předce v poli měly, tehdy aby poslové naši jmenovaných osob ze stavův na místě našem žádali i jim poručili, aby oni hned ten a takový lid z pole rozpustili a domů jim táhnouti kázali, tak aby tudy mezi obyvately království našeho českého i jinak další různice o to, což by ke škodě a k hanbě témuž království i obzvláštním osobám přijíti mohlo, nepovstalo, než raději v pokoji i v lásce a svornosti seděli a živi byli, neb nikdá prvé za předkův našich toho obyčeje se nezachovávalo, aby tou měrou od osob z stavův lid válečný v poli v tom království, když se sněm obecní drží, chován býti měl. Pakliby se ty osoby všecky z stavův z těch svých závazkův propustiti ani lidu válečnému, jakž vejš dotčeno, z pole utáhnouti dáti rozkázati nechtěly, než předce na svém (ač se nenadějem) stály, tehdy poslové naši mají jim dále oznámiti, že sami při sobě toho zdravě povážiti mohou, jakby těžké býti muselo nám i také těm osobám, které v těch závazcích s nimi nejsou, v jaká se jednání sněmovní, poněvadž by sobě skrze takové jich závazky svobodny nebyly, dávati, vědouc že císař J. M. ani my na tom býti neráčíme a nejsme, abychom království našemu Českému a obyvatelem v něm v čem nejmenším škoditi, aneb my je proti privilejím, svobodám a vejsadám jich utiskati ráčili neb chtěli, nébrž staloli se co od nás z nevědomí, čehož se vždy nenadíváme, že jim to všecko milostivě a spravedlivě napraviti, a mnohem raději privilejí a svobod jich přičiniti ráčíme, než bychom v nejmenším těch ujíti a těm k ublížení býti měli, a tak by již tudy na ten čas ze všeho jednání sněmovního sjíti musilo, a poslové naši aby se taky v žádné další jednání nedávali, nébrž stavům oznámili, že se toho všeho až do jiného sněmu obecního, kterýž bychom stavům rozepsati i sami osobně na něm býti ráčili, odkládá, přísně jim při tom jménem naším poručíc, aby se v tom času všelijak pokojně a k nám pak jako králi a pánu svému věrně a poddaně, pamatujíc na své povinosti, zachovávali.

Tolikéž aby také poslové naši všech osob ze všech tří stavův, které posavad s nimi v těch závazcích nestojí a nejsou, napomenuli a jich milostivě žádali, aby se i nyní s nimi v ty jich závazky nedávaly, nébrž předce bez všelijakých nových závazkův, prohlédajíc k vejš psané milostivé přípovědi naší, zůstaly a setrvaly. Než jestli že se ty častopsané osoby z těch svých závazkův propustí a lidu válečnému z pole utáhnouti rozkáží a další jaké artikule aneb ztížnosti, kteréž by jednati chtěly, na posly naše vznesou, tehda mají jich poslové naši žádati, aby jim toho sepsaného dodali, a majíc to tak poslové sobě podané, aby jim jménem naším oznámili, poněvadž ti artikulové velicí a znamenití jsou a bez přítomnosti naší jednáni a zavíráni býti nemohou, protož aby se toho až do sněmu obecního, kterýž jim mezi tímto časem a svatým Václavem nejprv příštím konečně od nás se položiti má, na kterémž osobně jistotně býti ráčíme, odložilo, a tu že my jim při tom sněmu na ty artikule, kteréž nám poslové naši odeslati mají, podle náležitosti milostivou odpověď dáti a všecko to spolu s nimi, což dobrého a užitečného našeho a království Českého i obecního dobrého uznáme, věrně a právě, jako král a pán jich jednati a zavírati ráčíme.

Také nás zprávy docházejí, že by stavové na to nastupovati a nám posudní předešle svolené, i také cla pomezní zastaviti a překážku v tom učiniti chtěli, ač té víry do nich nejsme, a protož aby se toho poslové naši, pokudžby tak bylo, prvé při komoře naší české uptali a potom teprva týchž stavův od nás milostivě žádati mají, poněvadž sou nám to posudní z lásky svolili a my bez toho sice dosti málo důchodův v království Českém míti ráčíme, aby nám také v tom tolikéž i při clech pomezních překážky nečinili než tak opatřili, aby nám to bez zastavení, jakž jim milostivě věříme, vycházeno a dáváno bylo, neb sou vždycky předkové naši tu moc mívali a cla při pomezích, když se jim zdálo a vidělo, podle náležitosti (poněvadž to všem obyvatelům království našeho Českého bez ujmy a škody jest, což tak z země ven se veze neb žene) usazovali; než co se cel z hor cínových dotýče, při tom se tak milostivě zachovati ráčíme, aby skrze to žádné hory k pádu nepřišly.

A my jim stavům všem vůbec i jednomu každému zvláště takovou jich povolnost, kterúž v tom.ve všem od nich skutečně seznáme, vší milostí naší královskou zpomínati i nahrazovati, králem a pánem jich milostivým býti ráčíme; a což tak dále poslové naši v tom ve všem za potřebné uznají, toho aby, jakž o jich pilnosti nepochybujem, jednati neopomíjeli a nám o tom dnem i nocí jednoho každého času po poště oznamovali, jinače nečiníce.

Dán ve Hbě v středu po slavném hodu vzkříšení pána Krista léta 1547.