95. Instrukcí Ferdinanda I daná poslům na sněm ke dni 20 května do Prahy vyslaným.

U VITMBERKA, 15 května 1547. - "Akta těch všech věcí" etc.

Ferdinand etc. Instrukcí na urozené Pertolta z Lippého na Krumlově, najvyššího maršálka království Českého a Jiříka Žabku z Limberka na Kounicích, radu a místokancléře našeho a téhož království Českého, společně neb rozdílně, posly naše věrné milé, k stavům království našeho českého ten pátek po božím na nebe vstoupení na hradě Pražském při sněmu obecním shromážděným, co na též stavy vznésti a s nimi jednati mají, daná.

Předkem, aby poslové naši po dodání a přečtení listu našeho věřícího od nás stavům království českého milost naši královskou a všecko dobré pověděli a dále na ně vznesli: jakož jsou k nám urozené Volfa staršího z Krajku na Nové Bystřici, najvyššího purkrabí pražského, Viktorina Křineckého z Ronova na Dětenicích, statečného Jiříka z Gerštorfu na Cholticích, podkomořího království Českého, slovutného Hynka Krabice z Vejtmile a poctivé Sixta z Ottersdorfu, kancléře Starého města Pražského a Mistra Václava Medka z Krymlova, měštěnína Nového města Pražského, věrné naše milé, s instrukcí vypravili, od kterýchžto poslův vyslaných z jich oustního předložení i vejpisu instrukcí námi podané mezi jiným jsme siřeji vyrozuměti ráčili, že jsou stavové dotčeného království našeho Českého sněmu, kterýž od nás v neděli provodní jminulou na hrad Pražský položen hyl, mocí téhož sněmu až do vejš psaného času, do pátku po božím na nebe vstoupení nyní příštím odložili, čehož jsme se do stavův, aby se takového odkladu sněmu bez povolení našeho neb poslův našich dopustiti byli měli, nenadali. Protož se nám toho, abychom týmž vyslaným od stavův na jich poselství odpovědi dáti a oumyslu našeho královského i také co jest se až posavad v tom zběhlo, jakž se nížeji vypisuje, oznámiti neměli, aby každý o tom gruntovně vědomost jmíti mohl, mlčením pominouti nezdálo.

Prvotně, kdež stavové obšírně toho v instrukcí své dokládají, co jest je k takovým zápisům a závazkům přivedlo, prosíce nás, abychom nad tím žádné ztížnosti míti neráčili, neb že se nic nového a prvé nebývalého nestalo, než to, co před shořením desk zemských prvé bylo, k obnovení přišlo, jakž ta jejich omluva a artikul v stavův instrukcí postavený obšírněji v sobě obsahuje: na to poslové naši stavům toto předložiti a za odpověď dáti mají, že bychom se toho do nich nebyli nadali, aby se stavové přes častá a mnohá milostivá napomínání, žádosti i podávání naše, kteréž jsme těchto časův stavům činili a jim předkládali (kterak jsme vždycky milostivě a otcovsky až posavad k nim nakloněni jsouc nikdá toho, což by království českému, stavům a obyvatelům v něm i tudíž svobodám jich a dobrým starým chvalitebným zvyklostem i obecnímu dobrému, zřízení zemskému, řádu a právu k ublížení a ke škodě býti mělo, v najmenším hledati, toho žádostivi býti, nébrž ani na to kdy mysliti ráčili) tou měrou v svém předsevzetí se okázati a ty prvé nebývalé a nepořádné závazky, kteréž jsou tak proti starobylým pořádkům a vrchnosti naší bez přítomnosti osoby naší královské neb poslův našich vzdělali, od těch zase na milostivou žádost naši pustiti nebyli měli. O kterýchžto zápisích a závazcích jejich hned zprvpočátku jak jsme zvěděli, s nemalým podivením a s těžkostí jsme to slyšeti ráčili, poněvadž ani o tom žádné vědomosti nemáme, aby kdy, buď za kralování předkův našich slavné paměti, tudíž i našeho, takoví závazci a noví artikulové tím způsobem bez zvláštního povolení a vědomí předešlých králův českých a na tento čas nás krále a pána jejich vzděláni, aneb do desk zemských vjíti měli; o čemž nedržíme, kdyby i dsky zemské ještě před rukama byly. aby se takoví zápisové v nich našli, a k tomu také nemůže se nám v pravdě a s gruntem toho přičítati a v paměti nemáme, aby kdy stavové po shoření desk zemských při nás toho byli hledali, abychom takové zápisy do desk zase vložiti rozkázati ráčili. Než o tom se dobře ví, že jsme hned po shoření desk o své ujmě a z zvláštní milosti, lásky a náchylnosti naší královské, kterouž k stavům království Českého jako k věrným poddaným našim máme, na to mysliti a ty cesty (žádné práce v tom nelitujíce) před se vzíti ráčili, abychom království České a téhož království svobody, dobré starobylé chvalitebné zvyklosti, zřízení zemská, řád a právo mnohem více a výše, než jsou předešle měli a v užívání toho byli, vyzdvihnouti, vyvejšiti a všecko to, což jest prvé ve dskách zemských bylo, zase obnoviti a utvrditi, zvláště pak aby řád a právo průchod svúj mělo, každého času k tomu skutečně nápomocni býti a s stavy se o to, kterak a pokud by to zase vyzdviženo a obhajováno a artikulové k tomu náležití vzděláni býti jměli, snésti a je k tomu napomenouti ráčili. A když jsou nás stavové na napomenutí naše, jakž nyní dotčeno, skrze vyslané své poníženě za to žádali, k sněmu obecnímu, kterýž nejprvnější po shoření desk zemských pro vejš psanou a žádnou jinou příčinu držán byl, jsme jim milostivě povolili. A tak se tomu všemu z toho snadně rozuměti může, že jsme v ničemž stavuom, svobodám, řádu a právu království Českého s naším vědomím ublížiti neráčili, než po všecky časy, v čemž i pána Boha za svědka sobě bereme, podlé nejvyšší možnosti naší skutečně k vyi zdvižení království českého a k dobrému i užitečnému stavův nápomocni byli, a ještě jiného oumyslu býti neráčíme. I poněvadž se nám v tom od některých, jakobychom v tom proti svobodám jednati měli a řádu a právu nedopomáhali a ne-obhajovali, s ublížením, čehož se v pravdě od nás nestalo, nejsa tím vinni, přičítá, nezná se, aby z té příčiny taková snesení a zápisové slušně, | jakž oznamují, proti starobylému a chvalitebnému pořádku a naproti vrchnosti a mocnosti naší královské vzděláni býti měli. A protož aby všickni stavové království našeho Českého poněkud o těch a takových artikulích, z kterých se tomu rozuměti může, že nám a mocnosti naší se ublížilo a skrze takové zápisy a závazky od některých osob z stavův mimo náležitost, o čemž snad ne všickni vědomost měli než jinače se jim o tom zpráva dávala, před se vzato jest, věděti mohli a to znali, že nám takových závazkův a zápisův dopouštěti nikterak náležité ani trpělivé není, toho se nám před stavy, jakž se dále píše, zatajiti nezdálo. Předkem, kdež osoby ze stavův takové nepořádné a neslušné závazky mezi sebú vzdělali i o to se pokusiti směli bez vědomí a jistého dopuštění a povolení našeho, jakožto krále a pána svého, (což jest podle zřízení zemského i starobylých chvalitebných dobrých zvyklostí jim a jiným zapovědíno a slušně jim to náležité není) sněm obecní a sjezdy o středopostí jminulém do Prahy položiti, o čemž my z vědouc, takový sjezd aby průchod neměl, jsme zapověděti ráčili: než aby se ponížené prosbě a žádosti jich v tom dosti stalo, jim sněm obecní, všem stavům království našeho českého, v neděli provodní již jminulou (kteréhož jsme prvé pro znamenitá zaneprázdnění, od nás v Litoměřicích vůbec oustně oznámená, držeti nemohli) na hrad Pražský rozepsati dáti a při tom těm osobám z stavův spuntovaným přísně přikázati ráčili, aby v tom času žádných sjezdův nedržely. Avšak neohlížejíc se na psaní a jistý spravedlivý rozkaz náš, předce jsou ten sjezd sobě o středopostí položený drželi a spolu se v nemalém počtu v Praze v kolleji proti starobylému dobrému chvalitebnému pořádku a obyčejům scházeli,rozličná jednání, kteráž bez přítomnosti osoby naší královské a sněmu obecního býti nemají, mívali, proti našim zjevným protivníkům a nepřátelům a zvláště proti císaře římského J. M., pána a bratra našeho nejmilejšího, nepříteli do achtu danému, Hanušovi Fridrichovi, kterýž se knížetem saským jmenuje, a jeho pomocníkům v psaní se dali, a těm, kteří ještě do jejich zápisův a puntův se nepřiznali, přísné pohrůžky pod ztracením státkův a vyhnáním manželek a dítek jich z země, jestliže k nim v jistém a určitém času, kterýž jsou jim uložili, nepřistoupí a pečetí svých podlé nich k jejich snesení a spuntování nepřitisknou neb nepřivěsí, činili; pakliby vždy toho, v tom | času jim uloženém, neudělali, aby jich více k sne| seni a dalšímu společnému jednání nepřipouštěli, nýbrž se k nim, jakž výš dotčeno a vyměřeno, zachováno bylo. Ale nemajíc ani na tom dosti, sami mezi sebou sbírky uložili, najvyššího hejtmana i jiné hejtmany polní sobě volili, veřejnou hotovost nařídili a kterak by se dále při vyzdvižení země a do pole tažení zachovati měli ustanovili, o čemž nám prvé jakožto králi a pánu svému neoznámíc, než tak se v tom, rovně jako by již království české bez krále a pána bylo, chovali a na tom mezi jiným konečně zůstali a se snesli, buďme my neb nebuďme osobně na tom sněmu, od nás o provodní neděli položeném, aby proto všickni ze všech stavův, kteří jsou ko-liv k tomu snesení přistoupili a se přiznali neb přiznají a kteříž jsou milovníci obecního dobrého, kdož pro mladost neb starost muože, leč by pro nemoc neb jak bezelstně (což by ukázati se mohlo) přijeti nemohl, aby se do Prahy najíti dali a tak se k tomu připravili, aby na témž sněmu až do konce, neodjíždějíc, setrvati mohli. Což jest se pak od nich, jakž jsme zpraveni, stalo a v znamenitém počtu na témž sněmu se najíti dali. A když jsme se na milostivou žádost císaře J. M. spolu s knížetem Mauricem a bratrem, J. L. knížetem Augustem, s lidem naším válečným, kterýž jsme tehdáž spolu s J. L. v poli měli, z Drážďan skrze království naše České ke Hbu obrátiti ráčili a oni o takovém předsevzetí našem zvědouc, psaní jsou nám skrze některé osoby, od nich zřízené, učinili, |v něm sobě nemalou těžkost pokládali, že jsme dotčené vojenské tažení naše s lidem naším válečným skrze království České předsevzali; na kteréžto ztížné psaní jich tuto odpověď jsme dali: že toho oumyslu býti ráčíme na milostivé obeslání a žádost císaře J. M. do Hba skrze království naše České táhnouti, nejsa jiného oumyslu, než pokojně, žádnému těžkosti nečiníc, skrze též království naše České jeti, a také že již jmenované naše válečné tažení ne jednom pro naše, ale tolikéž i všemu království Českému a obyvatelům v něm i zemím k témuž království příslušejícím k dobrému, užitečnému a pro obranu i ochranu jich a zvláště také strany nepřítele, kterýž již tehdáž Jochmistál a Přísežnici byl vzal, se děje; s tím milostivým doložením a žádostí, aby nad tím (poněvadž se žádnou jinou měrou než tou, jakž nyní dotčeno, před se nebere) žádné těžkosti neměli a nenesli, napsati a oznámiti ráčili. Ale neohlédajíc se na takové naše pravdivé oznámení, přes to jsou (čehož jim ani žádnému jinému, kromě nám neb osobám od nás k tomu zřízeným, podlé starobylého a chvalitebného zřízení zemského nenáleželo a nenáleží vyzdvižení země do pole činiti,) lid svůj válečný do pole vypraviti a lesy a hory při pomezí království Českého zasekati, opatřiti a osaditi dali, tak že jest žádná silnice, kromě ta jedna cesta, kterouž jsme dosti opodál s nemalou těžkostí k císaři J. M. s lidem naším válečným objeti musili, nalezena nebyla; z čehož se jinače rozuměti nemůže, než že jest se tuhdy shledání našeho s císařem J. M. brániti chtělo. A k tomu jest také, což vůbec vědomé jest i psaní by se toho ukázati mohla, hejtman jejich volený Kašpar Pflug o nás a proti nám, avšak beze všeho gruntu, smyšleně a nestydatě rozpisovati směl, že jsme dvě města naše, Kadaň a Most, mocí vzíti, a když jsme s týmž lidem naším válečným skrze království České táhnouti ráčili, že jsme v témž království nemalé škody zdělali. Též také v častopsaných osob spuntovaných otištěném a vůbec vydaném spisu se to nachází, že jest skrze lid náš válečný Volfovi mladšímu z Krajku městečko jeho Manetín vybráno, ješto se o tom yí a věc zřetelně vědomá jest, že nic není a v tom jakož i v jiném se nám křivda děje a nikdá se toho dovésti ani za pravé učiniti nebude moci.

Avšak ani na tom dosti nebylo, aby se vždy v svých neslušných a proti zřízení zemskému vzdělaných puntích a závazcích tím více posilniti a své předsevzaté dílo tím dostatečněji provésti mohli i toho jsou nepominuli, než o témž jiným zemím oznamovali, jich napomínajíc, (poněvadž by proti jich svobodám vysoce obtěžováni a sužováni byli) aby jim pomocí a retuňkem svým přispěly. Kdež, ač jsme jim přísně poručili, aby lidu svému válečnému z pole domů zase navrátiti se rozkázali, ale nic jsme při nich v tom obdržeti nemohli, nébrž přece týž lid pospolu v poli zůstal.

Item, Thumshirnovi toho dopustili a tomu se dívali, že jest s lidem válečným Hanuše Fridricha, někdejšího kurfiršta, v království našem českém byl a sem i tam táhl, Chomutov, Loket, Falknov a některé jiné statky mocí vzal, na urozeného Šebestiána z Vajtmile a Bohuslava Felixe z Hasenštejna i Ficthuma mocí válečnou vtáhl, jich statky zplundroval a šacoval a poddané jejich k přísaze přinutil, aby pánům svým žádného poslušenství a poddanosti více nečinili, nébrž k ruce třem stavům království českého jsou zavázáni.

Item, také jest vůbec věc vědomá, že jejich nejvyšší hejtman Kašpar Pflug s Thumshirnem více než jednou v království Českém svá shledání a srozumění s ním míval a o to se pokusiti směl, když jsme tehdáž skrze království naše české táhli a kdybychom Jochmistal zase ujíti byli chtěli, aby jich byl bránil, tak aby zase z rukou a moci stavův nám připojeni nebyli, jakož pak týž Jochmistal a Přísežnice i jiné dědičné statky naše až podnes v jejich moci jsou.

Item, Thumshirnovi v jeho zlém a válečném předsevzetí, neohlédaje se na to, ač jsou koli lid svůj válečný v těch místech, který nedaleko v poli měli a jemu uškoditi a odpor učiniti mohli a pakli by mu nebyli dosti silni, nás, když jsme rovně tehdáž s lidem naším válečným v tažení ke Hbu v blízce jsouc, za to byli požádali, byli bychom věděli to, kterak opatřiti a předjíti; ale již dotčené osoby žádného odporu jemu neučinily ani proti jemu se nezasadily, než když jsme my jako král a pán jich s lidem naším válečným, avšak nejinače, než jakž dotčeno, všelijak pokojně beze vší lidské záhuby pro obranu a zachování království našeho Českého a jiných poddaných našich k císaři J. M. skrze království naše České táhnouti ráčili, hned jest vojenské vyzdvižení a vytažení v království Českém se stalo. K tomu také Žatečtí, poddaní naši, abychom v městě přes noc byli zůstati mohli, v tom se nám zepřeli a nás do města jako krále a pána svého pustiti nechtěli.

Nad to pak nade všecko v tištěném spisu a traktátu vyznání markrabě Albrechta branden-burského, vše k většímu proti nám lidu pozdvižení a zbouření, často psané osoby spuntované toho doložily, jakoby markrabě Albrecht vyznati byl jměl, že císař J. M. toho oumyslu býti ráčí, na království České táhnouti, je mocí podmaniti a dědičné učiniti chtíc, což všecko zřetedlné smýšlení jest a pravé samo v sobě není. Při tom také výš psaní poslové naši i toho před stavy království našeho českého zatajiti nemají, že Hanuš Fridrich, který se knížetem saským jmenuje, spolu s svými pomocníky, když jest poražen byl a jat, kterýž až podnes u vězení jest, sami pravili a dobrovolně vyznali, že jsou jistě tím ubezpečeni byli, že Thumshirn od některých, kteřř v tom puntu a závazcích jsou, to přirčení a připovědění měl, že podle něho a Hanuše Fridricha táhnouti chtí a žádnou měrou jich opustiti nemíní. A když jest se od Thumshirna výš psaný vpád a škoda do království českého stala, ještě proto jmenovaný Kašpar Pflug a Thumshirn pospolu byli a další srovnání a snesení spolu měli. Z čehož ze všeho se nic jiného nadíti ani rozuměti není a nemůže, než to, kdyby se Hanušovi Fridrichovi v jeho spurném předsevzetí dobře bylo zdařilo, že by tudy proti nám tím více zlého působeno a obmejšleno býti mohlo.

Item, tomuto se také nemůže slušně odporovati, že netoliko J. M. císaři, ale i nám i také lidu našemu válečnému v tomto nynějším polním proti Hanušovi Fridrichovi tažení spíže a profant, z království Českého aby vezen a k vojsku dodáván tebyl, zapovědíny byly; a ti pak, kteří osoby naši, dětí našich nejmilejších, naší mocnosti královské, života a poctivosti a důstojenství našeho, zemí a poddaných našich žádostivi byli a o to usilovali. přes to přese všecko do královstvi Českého pouštěni, v zemi trpíni, přechováváni a všelijak fedrováni byli a pohodlé se jim činilo.

Item, od týchž, kteří v těch závazcích a v puntích jsou a předešle ten sjezd o středopostí drželi, jest nám posudní (ode všech tří stavův jednomyslně svolené) i také cla naše pomezní zastavena, tak že se nám to až posavád nevydává.

Item, nedávno pojminulého času Florian Griespek, rada a sekretář náš v zřízené komoře naší království Českého, kterýž obyvatelem království Českého jest, nejsa před námi obžalován ani obviněn, a neohlédaje se v tom na jeho vejmluvu a nevinu, kterouž oznamoval a před nás se k slyšení volal, jest předce do vězení vzat a potom na mnohé prosby zase na neobyčejný závazek vypuštěn.

Item, těm osobám, kterýmž jest království České zapovědíno, zase sem jim do země vebrati dopustili, a ty pak, kteří proti nám přečinili, glejtovali.

Irem, osobu slibem zavázanou závazku jeho sprostiti a svobodna učiniti chtěli, a jiné věci, kterýchž se nám na tento čas předkládati za potřebné nevidí, před se brali.

I nemámeli již z toho ze všeho se domejšleti a tomu rozuměti, že jest proti našim vlastním regálím, mocnosti a vrchnosti královské (v kterouž jim, ani žádnému jinému, nám sahati aneb v to vkračovati spravedlivě nenáleží) takovým jich spuntováním a závazky příliš mnoho jednáno a působeno, nad čímž slušně těžkost nésti musíme; toho všeho stavové a všickni vůbec zdravě při sobě povážiti mohou. A poněvadž v tom ve všem, jakž od nás vejš oznámeno a předloženo, proti nám vysoce jest jednáno a mocnosti naší ublíženo, aby v takových neslušných závazcích předce státi měli, toho nám nijakž slušně déle snášeti a dopouštěti se nezdá a dobře i spravedlivě náležité není.

Protož mají svrchu psaní poslové naši všecko to stavům bedlivě a se vší pilností předložiti a jim na místě a jmenem naším přísně přikázati, aby se hned beze všeho meškání, reprodlóvajíc, z takových svých spuntování a závazkův propustili a těm osobám, kteréž jsou k dotčeným závazkům a spisům pečeti své přivěsily neb přitiskly a nyní v Praze ty osoby přítomny budou, jich pečeti navrátily : kteříž by pak k tomuto sněmu nepřijeli a přítomni nebyli, těm aby konečně jich pečeti také odeslali, a ty závazky a spisy vzdělané poslům našim v moc jich dali, abychom v skutku znáti a věděti mohli, že taková snešení a závazci dokonale zdviženi, zrušeni a zkaženi jsou.

Jestli by pak vždy na svém takovém neslušném předsevzetí neustupně stáli a z těch puntův a závazkův se hned, jakž vejš dotčeno, propustiti nechtěli, bylo by nám obtížné tou měrou mezi ně přijeti a naše i zemské obecní potřeby s nimi ,jednati a předsevzíti, než již by nám tudy k tomu příčina dána byla, abychom na ty cesty pomyslili! kudy a kterak by vrchnost a mocnost naše královská nám a království Českému k dobrému a užitečnému zachována býti mohla: jsa té milostivé naděje k stavům, že k tomu přijíti nedadí, nébrž se tak k nám, jakožto k králi a pánu svému jakž věrným poddaným dobře náleží, zachovají, abychom tou příčinou, jsouc k nim milostí naší královskou nakloněni, v dobré lásce, v svornosti a pokoji s nimi byli a trvali. A my se k tomu milostivě podáváme, když se z toho snešem a spuntování propustí a ti závazci, jakž dotčeno dokonce zrušeni a zkaženi budou, že všeckno to, což jest předešle a od starodávna ve dskách zemských bylo a to se od nich před námi pokáže, má se na budoucím sněmu obecním, kterýž jim stavům poslové naši, když se z těch závazkův, jakž se vejš oznamuje, propustí, hned na den určitý jmenovati a na místě našem oznámiti a položiti mají; na kterémžto sněmu osobně, dáli Bůh, konečně býti ráčíme a stavové všickni, aby se tolikěž na tom sněmu najíti dali, zase do desk zemských vložiti, utvrditi a upevniti a my nad svobodami, zřízením zemským, jak řádem a právem i lidskými spravedlnostmi ruku naši královskou držeti a milostivě i spravedlivě je v tom ochraňovati a tak se ve všem podle slušnosti, jako král a pán jich milostivý, chovati ráčíme, čehož sobě stavové ani žádný jiný slušně do nás ztěžovati nebudou moci.

Při tom také poslové naši stavův od nás milostivě žádati mají, aby ty artikule, kteréž by nám na tom budoucím sněmu předložiti oumysl měli, nám pořádně sepsané odeslali, abychom, v ty nahlédnouc, jim vyrozuměti a těmi se spraviti ráčili. Avšak jsme té naděje, že stavové žádných artikulův, kteříž by se na mocnost a vrchnost naši vztahovali, před se bráti nebudou. A my také při tom i jiné artikule, kteříž by nám a království Českému k dobrému a užitečnému býti mohli a sloužili, předsevzíti a při budoucím sněmu jednati a tolikéž stavům na jich artikule, kteréž jsou nám poslové jich v instrukcí předložili, další odpověď naši dáti ráčíme.

A což tak dále poslové naši, jakž jim milostivě věříme, v tom ve všem dobrého a užitečného podle znění instrukcí naší zjednati a způsobiti budou moci, v tom aby žádné pilnosti a práce nelitovali a nám o tom, což koli zjednají, dnem i nocí jednoho každého času oznamovali, abychom se věděli čím spraviti a my jim to milostí naší královskú zpomínati ráčíme.

Datum v vojště našem u Vitenberka v neděli křížovou, léta etc. 47 a království našich římského 17 a jiných 21.

dd. WITTENBERG, 15. Mai 1547. - Aus den "Akten aller Handlungen".

Ferdinand etc. Instruction auf die wolgebornen unsere Comissarien und lieben getreuen Pertolden von der Leip auf Krumau, unsers Kunigreichs Behaim obristen Marschalk und Georgen Žabka von Limberkh auf Kaunitz, unsern Rat und gedachter Cron Behaim Vicecanzler, was sie sambt oder sonderlich auf Freitag nach ascensionis domini bey dem gemainenen Landtag, mit den Stenden, so auf unserem kuniglichen Schlos Prag zu derselben Zeit versamblet sein werden, handien, werben und furbringen sollen.

Erstlich nach Überreichung unsers Glauboder Credenzbriefs gemelten Stenden unser kunig-liche Gnad und alles Guts zu vermelden und inen ferrer anzaigen, wir hetten irer Gesandten, der wolgebornen, gestrengen ernfesten und erbaren, unserer lieben getreuen Wolffen des eitern von Kraig auf Neu Bistritz, obristen Purggrafen zu Prag, Victorninen Křinecký von Ronau auf Dietenitz, Georgen von Gerstorf auf Choltitz, unsers Kunigreichs Behaim Unterchamerer, Hinko Kra-bitzer von der Weitmul, Sixten von Otterstorff der Alten Stat Prag Cantzler und Magistři Wenceslai Medek, Burger der Neuen Stat Prag auferlegte mundliche und schriftliche Meldung und Anbringen, so sie aus irer habunden Instruction yetzt alhie an uns gelangt, nach lengs angehört, vernumen und gnugsamlich erwogen. Und dieweil wir unter anderm von inen verstanden, das die Stende den von uns inen angesetzten Landtag in Kraft desselben ferrer bis auf ob angeregte Zeit Freitag nach ascensionis domini, des wir uns doch nit versehen, das sie soliches on unser oder unserer Comissarien Zulassen solten gethan, verschoben, haben wir nit umbgehen wellen, sonder den Sten-den auf die beschehene irer Gesandten schriftlich und mündlich Anbringen, nachfolgunde Mainung ditzmal furzubringen, bey neben unser kuniglich Gemüt auch der bisher verloffnen Handlungen, damit soliches meniglich ein Wissen entpfahe und Grund des Handels erindert, zu entdeken.

Und als anfenglich die Stende nach lengs in irer Instruction erzelen, was sie zu solicher ainigs Verpundnus beweget und geraizt, bitt- und, wir geruchten darob kein Beschwerde zu tragen, dan soliches nichts Neues oder das zuvor nit gewesen oder in der verprunnen Landtafel nit verleibt worden, wie dann soliche ir Entschuldigung und ausgefurter Artikel in irer Instruction angezogen nach lengs vermag: nun hetten wir uns kainswegs versehen, das sie auf unser ein Zeit heer manig-feltigs Ersuchen, gnedigistes Erpieten und Begern mit Erzelung allerlay Umbstend, wie wir es ye und alweg und noch gnediglich veterlich und treulich gemaint und dasjenige, so der Cron, inen auch iren löblichen alten herkumbenden Freyhaiten, guten Gewonhaiten, gemainem Nutz, Recht, Aufsatzungen und Ordnungen zuwider oder nach-thailig sein möchte, in den wenigisten nit gesucht, gemutet, vil minder gedacht, in irem Furnemen dermassen erzaigt, und die eingangne ungewond-liche und ganz unordentliche Verpundnus, die durch sie also wider alt Herkumen und unsere Hochaiten ausserhalb unserer kuniglichen Person, oder unserer Comissarien Beysein, furgenomen, nit abgestelt und unser gnediges Begern mit Abschaffung und Loszelung derselben geweigert solten haben; wie uns dan auch Anfangs soliche eingegangne und aufgerichte Verpundnus zu hören ganz frembd und mit beschwertem Gemüt furkumben; wir künden und wissen uns auch nit zu erindern, das weder bey unseren Vorfarn Behmischen Kunigen löblicher und milter Gedechtnus, hernach auch unserer Regierung-Zeiten dergleichen Verpund-nussen und neue aufgerichte Artikln ausser Vorwissen, Bewilligung, Zulassen und sonderlicher Consentierung der Behamischen Kunigen, oder yetzt unser, als ires Kunigs und Herrn weren aufgericht, oder in der Landtafel eingeleibt und do die noch aufrecht und nit durch ergangnen Prandschaden verdorben, darinnen nit zu befinden wurden sein. Zu deme so kau uns mit aufrechtem Grund nit nachgesagt oder auferlegt werden, das wir nach der beschehenen Prunst ye weren angelangt und ersucht, dergleichen furgenomene Artikel in die Landtafel einzuleiben. Wol das ist wissentlich und beweislich, das wir alspald nach der Prunst aus aigner Bewegung und sonderlicher Lieb und Neigung, die wir zu der Cron und den Stenden, unsern getreuen Unterthanen tragen, darauf getracht, die Weg für uns genomben und kainen Flaiss gespart, wie die Cron Behaim, derselben Freyhaiten, Ordnungen, Satzungen, löblich alt Herkumben, Recht und Gerechtigkeiten, vil merer höher und grösser, als sie vor ir gehabt erigiert, gepflanzt, erweitert, erhöcht und alles des-jenige, so zuvor in der Landtafel verleibt gewesen, wider darein gepracht und beruewigem Wesen erhalten möchten werden, sonderlich der Recht halben, damit die zur Furderung und Bekumbung meniglichs Fug und Gerechtigkait jeder Zeit ge-furdert, uns mit inen, wie ditz alles wider erhebt und in bestendigem Wesen erhalten, die Artikel dem selbigen anhengig und dienstlich verneuert und in Esse gebracht, vergleicht, sie für uns selbst daran ermant, und als sie uns auf unser aigen Ermanen durch ire Gesandten ersucht und requiriert, ist das negst nach beschehener Prunst gehalten Landtag, welichen wir aus kainer andern, als yetzgemelten Ursachen und darumben gewilligt. rozausgeschriben und angesetzt erfolgt. Aus disem allem ist abzunemen, das wir in dem wenigisten wider die Cron oder derselben Freyheiten gericht und recht nit gehalten, oder dieselben gemindert, sonder ye und alweg, welches wir mit Got bezeugen mugen, nach höchstem mugligisten Fleiss gefordert und noch nit änderst zu thun gesinnet. Derwegen künden wir bei uns nit änderst befinden noch erkennen (weil uns mit diesem, das wir wider ire Freyhaiten gehandelt, gericht und recht nit gefordert solten haben, ungutlich geschieht und uns unter einem Schein, das doch von uns nit geschehen, zu gemessen und auferlegt wil werden) dan das dise Verpundnuss irem Anzaigen nach mit nichte gemess, sonder durchaus dem alten löblichen Prauch zu entgegen, auch wider uns auf-gericht, unsern Regalien, Hochaiten und Obrigkaiten zu nahend gegangen. Und damit alle Stende unsers Königreichs Behaim zum Tail der Artikel, in welichen abzunemen, das uns und unser Hocheiten zu nahend kumen und auch dise Verbündnus durch etliche vil anders, als inen gepürt und zustendig, darumben vileicht nit yederman ein Wissen gehabt, sondern anders forgeben worden, forgenommen und soliche Verainigung also zugestatten uns ganz unleidlich sein will, ein Wissenschaft entpfahen, wellen und künden wir soliches den Stenden unverhalten nit lassen.

Und alsbald etliche Personen aus den Stenden erstlich soliche unordentliche und ungebreuchige Verpundnus angericht, haben sie sich understanden, one unser als ires rechten naturlichen Königs und Erbherren Willen, Wissen, Erlaubnus und Zugeben, weliches dan der gemainen Landsordnung, Piecht und altlöblichem Herkumben nach inen und andern zu thun verpoten und nit gepüren thut, ainen gemainen Landtag und Zusam-benkunft auf verschinen Mitfasten gen Prag zu halten angesetzt. Als wir dan erindert inen soliche Zusambenkunft zu volbringen verpoten, damit aber irem underthenigistem Anrufen ein Genügen be-schehe, allen Stenden unsers Künigreichs Behaim, ainen gemainen ainhelligen Landtag auf den Son-tag Quasimodo geniti unlängst verschinen, welichen wir aus Verhinderung der augenscheinlichen und dazumal versteunden Ehaft, wie dan zu Leit-meritz von uns öffentlich gehört worden, mit Er ansetzen mügen, ausgeschrieben und publiciert, beyneben denselben zusamen verpundnen Personen mit Ernst auferlegt, sich bis auf dieselb Zeit ainigerlai Zusamenkunft genzlich zu enthalten. Aber ungeachtet unsers pillichen Verpots und Inhibition, dieselb furgenombne Zusamenkunft auf Mitfasten in ir Wirkung kumben lassen, statlichen zu Prag im Collegio wider alten Gebrauch und löblich Herkumen ir Convention gehalten, sich allerlai Handlungen, die sonst aussei" unser königlichen Person und aines gemainen Landtags nit sein sollen, underfangen, wider unsere offenbare Widerwertigen und sonderlich gegen der kön. kays. Mt. unsers lieben Bruder und Herrn, und unsern in des Reichs-Acht und Aberacht erklerten und publicierten Feind und Echter Johans Friderichen, der sich Herzog zu Sachsen nent und seinem Anhang, Helfer und Helfershelfern in Schrift eingelassen, denjenigen, so noch nit in ir Verpundnus kumben, mit Ernst gedröet bei Verlierung irer Hab und Guter, Verweisung und Vertreibung des Lands, Weiber und Kinder zu inen zu treten und sich bekentlich zu machen, ain benante Zeit und Zugestelt, in der sie sich zu inen finden, ir Sigi und Petschierer neben irer schriftlichen Confede-ration mit anzuhengen und aufzudrucken, im Fai, do soliches von denselben gewaigert, die Zeit ubergehn und verschliessen thete, das die alsdan nit nier in ir Verpundnus oder ainiche ire Handlung zugelassen, sonder gegen inen, wie obgedacht, procediert und verfarn solt werden, an diesem nit ersetigt, sonder under inen selbst Steur angeschlagen, obersten Haubtman und andere Haubt-leut verordent und aufgeworfen, in der Beraitschaft zu sitzen und wie sich ir jeder auf verrer Verschaffen und Erfordern mit dem Anund Zuzug verhalten solte, sich entschlossen und von solichem allem uns als irem Künig und Herrn mit dem wenigisten kain Anzaigung geschehen und dermassen sich erzaigt, als stunde das Königreich one ainen Herrn und under anderm genzlichen abgeredt und darauf verbliben, wir kumben auf den von uns ausgeschribnen und angesetzten Landtag Quasimodo geniti persondlich oder nit, so solte derselbe durchsie alle Stende samptlichen niemand ausgenomen, wer Jugent oder Alters halb kunt und möcht, es were dan das der Krankhait halben oder sonst in andere Weg, weliches er darthun und beweisen solle, besucht werden und sich dermassen gefast machen, das der bis zum End des Landtags alda zu Prag beharren möcht, wie dan als wir Bericht empfangen, statlichen von inen besehenen und in treflicher Anzal erschinen. Und als wir uns auf hochgedachter kön. kays. Mt. Begeren und Ansinnen mit Herzog Moritzen und Herzog Augustus zu Sachsen samt unserm und irer Liebden, bey uns dazumal habenden Kriegsvolk von Dresden aus begeben und den negsten Weg durch unser Künigreich Behaim auf Eger zu nemben wellen, sie solich unser Vorhaben in Erfarnheit kumben, haben sie uns schriftlich ersuchen lassen, sich nit wenig beschweret, das wir unsern Zug mit unserm Kriegsvolk durch die Cron zu nemben gedechten. Darauf inen von uns zu Antwurt gefallen, das wir uns auf Erfordern der kays. Mt. gen Eger und durch unser Cron Behaim den Zug an uns zu nemben und zu volfuren Willens, gedachten auch nit anderer Gestalt, sonder fridlichen meniglichs unbelaidigt und unbeschedigt hindurch zu raisen, es geschehe auch dieser unser Zug nit allain uns, sonder auch der ganzen Cron Behaim den incorporierten Landen und inen allen selbst zu gutem Beschützung und Beschirmung, und forderlich zu Abscheuch des Feinds, der numer zuvor derselben Zeit alberait den Jochmistal und Presnitz eingenomben, gnedigist begerund, ob diesem, weil es anderer Gestalt nit geschehe, kain Beschwerde zu tragen. Aber unangesehen unsers wahrhaftigen glaubwürdigen Anzaigens ob diesem unserm fürgenomben Zug kain Beschwerde zutragen, haben sie, weliches doch inen noch niemand anderm als uns oder unsern verordenten Befelchshabern vermüg alter löblicher Ordnung im Lande zu thun gepurt, ainAufpot gethan und ergeen lassen, ir Volk in das Feld abgefertigt, alle die Weider an den Behmischen Gepürgen verhauen und dermassen versorgen und bewaren lassen, das kaiu Pass, allain die ainig Strassen, die wir doch nit mit geringer Muhe und ferrerai Umbweg gefunden, dardurch wir unsern Weg zu der kays. Mt. mit unserm bey uns habenden Kriegsvolk nemben mügen, offen gestanden, dardurch nit änderst zu vermuten, dan der kays. Mt. und unser Zusamenkunft zu weeren. Es hat auch, wie öffentlich am Tag, auch Schriften darumbeu zu zaigen ir aufgeworfner und erkiester Oberfeldhaubtman Casspar Pflug von und uber uns, doch Got lob mit unbestendigem erdichteni Ungrund unverschambt von sich schreiben dürfen, als hetten wir unsere königliche Stet Cadan und Brixen gewaltiglich eingenomben und mit unserm Kriegs-volk am Durchzug dem Künigreich Behaim nit wenig Schaden zugefugt. Gleichfals ist in derselben Personen ausgangnen truckten Tracktatlein zu befinden, das durch die unsern Wolffen von Kraig dem jungem das Stetl Manetin ausgeplündert, weliches dan öffentlich und scheinbar, das es nichts ist, uns und den unsern gleichfals darinen ungutlich beschicht und nimermer dargebracht kan werden. An dem allem nit ersettigt, damit ir unpilliche und wider Landsordnung aufgerichte Verpundnus dest stercker und ir angefangen Werk desto statlicher und volkumblicher iren Furgang gewinne, andern Lendern zugeschriben, soliches verkündet, ermanunt, weil sie wider ire Freyhaiten mit dem höchsten wolten angriffen werden, inen mit Zuzug zu Hilf und Staten zu kumen. Und wiewol wir inen auferlegt und befolen, ir Volk aus dem Feld abzufordern, aber bey inen nichts erhalten mügen, sonder fort bey einander im Feld gebliben, dem Thumbshirn gestat und zugesehen, das er mit des Echters Kriegsvolk in unserm Künigreich Behaim umbgezogen etliche als Chomutau, Elbogen, Falkenau und andere vil meer Flecken eingenomen, den von der Weitmül, Hassenstein, Vitzthumb und meer überzogen, geplündert, geprandschatzt, die Unterthanen zu schweeren genötigt und gedrungen, iren Herrschaften kain Gehorsam meer zu laisten, sonder dieselben zu Händen der dreyer Stende verpunden. Zu dem so ist unverporgen und hell am Tag, das ir oberster Haubtman Caspar Pflug mit dem Thumbshirn mer als einmal in der Cron Behaim Zusamenkunft gehalten, seinen Verstand mit ime gehabt, sich unterstanden, als wir durch die Cron unsern Durchzug genomen, die Jochimstaler, do wir die wider einzunemen gesint gewesen weren, schützen wellen, damit sie nit wider aus der Stende Hende an uns kumben, wie dann gedachter Tal auch Presnitz und andere unsere Camergüter und Eigenthumb noch bis auf dato in irem Gewalt verbleiben thun, dem Thumbshirn in seinem freuentlichen Beginnen und gewaltsamer kriegischer Verfarung ungeachtet, dieweil sie ir Kriegsvolk derselben Ort im Feld gehabt, ime statlichen Abbruch und Widerstand thun oder im Fai, do sie zu swach gewesen, uns, weil wir gleich mit unserm Kriegsvolk am Zug uud hernach zu Eger in der Nähe wol anzutreffen weren, darumben ersuchen mügen, demselben allem wir wol zu begegnen und furzukumen gewust, die wenigst Irrung nit zugefugt oder sich gegen ime gestelt. Aber do wir als der Herr und Künig mit unserm Kriegsvolk doch nit änderst, als wie gemelt, ganz fridlichen meniglieli unbelestigt der Cron zu Gutem und Erhaltung zu der kays. Mt. unsern Zug durch die Cron genomen, hat das Aufpot alsbald gehen müssen, zu dem auch die Stat Satz uns ein Nachtleger bey inen zu vergönnen gewaigert, uns als iren Künig nit einlassen wellen, auch in einem öffentlichen Track ain Bekantnuss Margraf Albrechten von Brandenburg zu ainer dest merern wider uns Aufrur und Empörung ausgeen lassen, darinnen er bekent haben sol, das die kayserliche Mt. Willens wer die Cron Behaim zu überziehen und die Inwoner derselben zu verderben und auszutilgen, weliches doch ein ganz lautere Unwarheit.

Unsere Comissarien sollen auch den Stenden beyneben nit verhalten, das der Echter Johans Friderich und die seinen nach ergangener seiner Niederlag und einkumbner Verhaft selbst bekennt und ausgesagt, wie sie entliche Vertröstung empfangen, das der Thumshirn von etlichen aus dem Pund die Zusage gehabt, neben ime und dem Echter zu Hilf zu ziehen und kainswegs zu verlassen, und als von dem Thumshirn obangeregter Schaden im Lande geschehen, seind noch uber soliches gemelter Pflug und Thumshirn bei einander gewesen und ferrer Vergleichung und Verainigung mit einander gepflegen. Daraus nichts anders zu nemben und sich zu ermuten, als do dem Echter sein unbefugt Vorhaben für sich Bangen und gelunkt, das daraus vil ergers und wider uns merers erfolgt, beschlossen und gehandelt möcht sein worden. Zu dem so kan auch nit vernaint werden, das nit allain der röm. kais. Mt. sonder auch uns und unserm Kriegsvolk zu disem Zug wider den Echter ainiche Profant aus Behaim zuzefuren verpoten; diejenigen, so uns und unsern Kindern nach unser kuniglichen Reputation, Leib, Ehr, Land, Leut, Hab und Gut getracht, noch uber das alles im Land geliten, eingelassen, gehausat, gehoft, geetzt, getrenkt und gefurdert; auf Soli cher irer der im Pund Zusamenkunft das aintrechtig von allen Stenden bewilligt Piergelt, die aufgerichten Zöll und Meut auf den Granitzen uns zu geben und zu raichen verpoten und also bis auf jetzt nit gegeben wirdet. Insonderheit unlangst unsern Rat, getreuen Diener und Secretarien Florian Griespecken, der dan neben den Stenden ain Mitlandman unbeklagt und unersucht unser auch ungeacht seiner fürgewendten Entschuldigung und für uns beschehene Berufung in Gefenknus gesetzt, festlich aus grosser Fürbit auf ain ungewendliche Bestriknus ausgelassen. Denjenigen, welichen das Land vepoten, wider einzukubmen erlaubt und die so gegen uns verhandelt, verglaitet, ain bestrikte Person seiner Bestrikung los machen wellen und andere vil mer Artikl, weliche wir jetzt zu erzelen für unnotuftig erachten.

Ob wir nun aus disem allem nit schöpfen und nemben, das wider unsere aigne Regalien, Authoritet und königlichen Gewalt, darein inen noch anderen niemanden au greifen oder sich deren anzumassen gepurt, mit diser irer Verpundnuss mer als zuvil gehandelt und wir nit pillich Beschwerde darob tragen sollen, mugen die Stende und meniglich bey sich selbst wol bedenken. Dieweil dann in disem, wie jetzt erzelt, wider uns höchlich gehandelt und unsern Regalien zu nahend gingen, inen lenger in solicher ungepurlichen Verpundnuss zu haften und zu steen uns mit nichte gepüren und zuzesehen sein wil.

Demnach sollen unsere Comissarien nach Vermeldung ditz alles wie angezaigt den Stenden zu sprechen, inen von unsertwegen und in unserm Namen mit Ernst auferlegen und befelen, dise ire Verpünduuss und eingangene Veraiuigungen alssbald von Stund an und unwaigerlich zu cassieren, aufzuheben und denjenigen, so ire Insigl daran gehangen und aufgedruckt, und die zu entgegen solche ire Insigl zuzustellen den andern, so nit bey disem Landtag erschinen, ire Sigl gewisslich zuzeschichen und soliche verpriefte Verpunduuss unsern Comissarien zu uberraichen, auf das wir im Werk tatlichen spuren und sehen, das soliche Verpundnus genzlichen zertrent und aufgehoben sei. Im Fal aber do soliches von inen gewaigert und auf irem unpillichem Vorhaben verharren theten, kunten wir uns dergestalt under ir Mitel nit begeben, vil weniger ainige Landshandlung furnemen, sonder wurden dahin gedrungen und verursacht, auf die Weg zu gedenken, wie unser königliche Hocheit und Reputation uns und der Cron zu Gutem möchte erhalten, des gnedigisten Versehens, sie werden es nit darzu kumben lassen, sonder sich dermassen, wie getreuen Unterthanen wol anstehet und gepürt, gegen uns, irem naturlichen König und Herrn beweisen, auf das uns Ursach gegeben uns mit Gnaden zu erzaigen, in gutem Frid, Lieb und Ainigkait mit inen zu leben. Dargegen sind wir gnediglich urputig, wan soliche Pündnus aufgelöst und zertrent, alles das jenige was zuvor und von Alters in der Landtafel ver leibt gewesen und vor unser dargebracht, auf kunftigem Landtag, den inen unsere Comissarien nach Zertrennung und Auflösung obangezaigter irer Veipündnus alsbald namhaft zu machen und anzusetzen von uns in Befel haben, welichen wir aigner Person zu besuchen entlichs Vorhabens und Willens, auch ein yeder alda erscheinen sol, widerumb darein kumben zu lassen, roborieren, betrefltigen, ob iren Freihaiten, Landsordnungen, Gericht, Recht und Gerechtigkaiten Hand zu haben, zu schützen und zu schirmen und uns dermassen als ein genedigister König und Herr gepürlich zu erzaigen, darob sich niemands billich zu beschweren haben sol.

Dabey sollen unsere Comissarien vermelden, das unser gnedigist Begern sey, damit die Stende soliche ire Artikel, die sie uns bey künftigen Landtag zu proponieren gedacht, unsern Comissarien in Schriften verzaichent und gründlichen zustellen, auf das wir uns darinnen haben zu ersehen und mitler Zeit uns wissen darüber zu entschliessen. Doch versehen wir uns, sie werden kain Artikel der unser Hocheit und Regalien betreffen oder zuwider sein wolte, furnemen, wir wellen auch beyneben andere Artikel, so uns und der Cron Behaim zu Nutz und gutem kumben mugen, bei künftigem Landtag handien und furnemen, dergleichen sie auf die Artikel, so der Stende Gesandten in irer Instruktion uns jetzt furgebracht, zu solicher Zeit beantwurten.

Und was also unsere Comissarien, wie dann unser gnedigs Vertrauen zu inen stehet, das sie an irem Fleiss nichts erwinden werden lassen, ausrichten und handien, das seilen sie uns jeder Zeit bey Tag und Nacht unverzüglich berichten. Daran verbringen sie unsern Willen in Gnaden zu erkennen.

Geben in unserm Feldleger vor Wittenberg den xv. Mt. am Sontag der Kreuzwochen anno etc. im xlvii. unserer Reich ut supra.