NA PARDUBICÍCH, 1547, 11 června. - Orig. v arch. Třeboňském.

Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane kmotře muoj zvláště milý etc. Jáť sem tento pondělí z Prahy přijel z toho sněmu, kterýž držán byl ten pondělí po božím vstoupení; z stavu panského a z stavu rytířského mnoho se sjelo a na větším díle všickni kromě těch osob, kteří sou k tomu zápisu přistoupiti nechtěli.

Císař J. M. a král J. M., pán náš, posly své na tom sněmu jmíti ráčili, od císaře J. M. byl nějaký biskup a od krále J. M. nejvyšší maršálek království Českého a pan Jiřík Žabka; kdež všecko jednání největší bylo, aby ten zápis zrušen byl a my abychom se z něho propustili, a že J. M. Kr. ten zápis pokládati ráčí za nepořádný, kdež jest prvé takových zápisuo nebývalo, a kdež se tím zápisem ubližuje důstojenství a mocnosti J. M. Kr., při tom ráčil mnohé příčiny ukazovati, které sou se pod tím zápisem J. M. Kr. staly na veliké ublíženie duostojenství a mocnosti J. M. Kr. a tím doložiti ráčil: pokud ten zápis zrušen a zkažen nebude, že J. M. Kr. aby mezi nás do královstvie českého měl jeti není možné ani náležité, než když zrušen a zkažen bude, že poslové J. M. Mají moc nám den a čas, na který bychom se k sněmu sjeti měli, jmenovati, na kterémž by J. M. Kr. osobou svou býti ráčil a tu zase takové zápisy, což jest ve dskách bylo, zase dáti vepsati; a při tom toho na nás žádati ráčil, což za obtížnosti máme a co by se při budoucím sněmu jednati mělo, abychom J. M. vypsané poslali.

I dána jest pánům poslům odpověď slušná, a s těmi pány posly vypravili sme posly své k císaři a k králi J. M. z pánův: pana Adama z Šternberka a pana Joachyma z Hradce, z rytířstva: pana Vácslava Žeušického a Vrabského a z Pražan dva; a J. M. císaři a králi poručili sme povědíti a předložiti z kterých příčin nám na ten čas možné a náležité není ten zápis zrušiti a zkaziti, a že v tom tak dobře J. M. Kr. opatrujem jako sami sebe, neb jestliže bychom ten zápis zkazili a zrušili, takby řád a právo v nivec obráceno bylo potud, pokudž by se dskami jiný zápis nestal, a příhody že rozličné bývají, ješto by i J. M. Kr. nemohl mezi nás tak spěšně přijeti, a kdyby řád a právo tu překážku mělo, nemohloby jiného povstati nežli válka a záhuba tohoto královstvie, nad čímž by J. M. Kr. ráčil lítost míti i my také. Než že J. M. Kr. prosíme, aby ráčil do královstvie Českého na hrad Pražský bez prodlévání přijeti a takové zápisy, kteréž sou nám s dskami shořely, zase dáti do desk vepsati, a když se to stane, že my také tento zápis zrušiti chceme, a ty zápisy že sme dali do desk zemských schovati, když by ti zápisové dskami zapsáni byli, aby tento zápis, který sme mezi sebou udělali, také zkažen a zrušen byl.

Také sme J. M. Kr. poručili povědíti, kdež J. M. Kr. skrze posly a instrukcí svou toho dotýkati ráčí, žeby ten zápis nepořádný byl a prvé v tom královstvie za předkuov J. M. Kr. nebývalý, kterýmž se mocnosti a duostojenství J. M. Kr. znamenitě ubližuje, i také jiné těžkosti mnohé, které by se J. M. Kr. pod tím zápisem daly, kteréž jest J. M. Kr. předkládati ráčil: na to jest J. M. Kr. odpověď dána, že sme tím zápisem důstojenství i mocnost J. M. Kr. vyhradili i to všecko, což J. M. Kr. spravedlivě náleží, abychom se k J. M. tak zachovali jak věrným poddaným sluší, jiného v tom nehledajíc, než abychom při řádu, právu a při svých svobodách zachováni byli, tak jakž sou za předkuov krále J. M. králův českých, pánuov našich, předové naši i my po nich zachováni byli, a že sme nic nepořádného a neslušného před se nevzali, čehož by prvé v tomto královstvie nebývalo; za krále Jiřího, za krále Vladislava i za krále Ludvíka že sou zápisové bývali mezi lidmi i stavy pečetěni, když jest se jaké ublížení lidem při řádu, právu a svobodách jejich dalo.

Též jest těm poslům povědíno, aby J. M. Kr. pověděli, že jest nám to lítostivá věc, kdež jest nám J. M. skrze posly a instrukcí svou oznámiti ráčil, že mezi nás do tohoto království přijeti neráčí, leč by prvé ten zápis zkažen a zrušen byl: kdež jinému nerozumíme, než že u J. M. Kr. za ty držáni sme, jako bychom se k J. M. tak nechovali aneb chovati nechtěli, jak věrným poddaným náleží, ješto nás pán Buoh toho uchovati ráčí, abychom to před se bráti měli aneb na to myslili; neb vždycky sme se k předkům J. M. Kr. i k J. M. tak chovali jakž na věrné poddané náleží, a bohdá jinače shledáni nebudem puokudž nás stává. A protož že J. M. Kr. prosíme jako pána našeho milostivého, aby takové víry a důmyslův do nás jmíti neráčil a o nás jinač nesmýšlel, než jako o svých věrných poddaných. Což se pak těch těžkostí a obtížností dotýče, které sobě J. M. do nás předkládati ráčí, které by se J. M. pod tím zápisem od nás dáti měly: když to pán Buoh dáti ráčí, aby J. M. Kr. mezi nás přijeti ráčil, kdež vždy za to prosíme, aby tak učiniti ráčil, budeli ráčiti J. M. k nám stavuom oč mluviti a jaké těžkosti před nás předložiti, tu J. M. poznati ráčí, jako pán náš milostivý, že J. M. Kr. svou nevinu ukázati chceme, pakli J. M. Kr. bude ráčiti co k osobám neb k osobě mluviti, každý zajisté věděti bude, jak svou nevinu J. M. Kr. ukázati.

Pak s takovým poselstvím sou poslové naši vypraveni, kterýchž se poslů zase očekává k svatému Vítu, a na ten den na svatého Víta položili sme sobě sjezd na hradě Pražském, abychom odpovědi vyrozuměli, kteráž nám od J. M. přijde a věděli se čím spraviti; neb na týž rozum jest poselstvie k císaři J. M. ač v rozdílných slovích. S tím pán Buoh rač dáti nám se spolu ve zdraví shledati,

Dán na Pardubicích v sobotu po svaté Trojici léta Páně etc. 47.