133. Soud zahájený dne 21. července nad městy Žatcem, Litoměřicemi, Táborem, Hradcem Kr. A Klatovy.

Z "Akt těch všech věcí" etc.

Z těchto pěti měst ohlásilo se před soudem krom primasa,purkmistra, konšel a starších obecních vždy z jednoho každého ještě padesáte předních osob

1. Léta 1547 ve čtvrtek den sv. Braxedy (21 července) jinak před sv. Maří Maj dálenou. Předkem, když na měšťany žatecké zejména na primasa purkmistra, konšely, starší obecní i všecku obec zavoláno bylo, stojí-li všecky osoby vedle J. M. Kr. obeslání, aby se ohlásili: i tu ohlásivše se, jest obeslání předkem přečteno v tato slova. (Obeslání toto souhlasí s nepatrnými změnami s obesláním na Pražany vydaným, jediné jen zvláštní místo podáváme).... "A když sme také profantmistra našeho k vám vypraviti ráčili, aby přezvěděl, kterak budeme spížemi a jinými potřebami při příjezdu našem do města našeho Žatče opatřeni, tu jste vy pod pečetí městskou v spisu témuž profantmistru mezi jiným odpověď dali, že nás toliko ve třiceti neb najvíce ve čtyřiceti koních do města pustiti chcete, a tudy jste se toho podjali nám jakožto králi a pánu svému dědičnému vyměřovati, v jakém počtu bychom my do města našeho Zátce jeti měli.

A potom jest toto od nich povědíno: že na to obeslání J. M. Kr. stojí a s J. M. na žádné odpory se dávati nechtí, než poněvadž sou z nerozumu i z některých jiných příčin přečinili proti J. M., že J. M. Kr. prosí, aby jim to milostivě odpustiti a okem milosrdným na ně pohleděti ráčil a v tom J. M. Kr. že se na milost i na ne-milost dávají. A při tom najosvícenější arcikníže a jiných knížat a rad J. M. Kr., též pánuov ouředníkuov a soudci zemských i rad J. M. přístojících za přímluvu prošeno, aby J. M. Kr. k nim Žateckým milostivou tvář ráčil ukázati a je na milost i na nemilost přijíti. A v tom všickni klekli.

Na to skrze hajtmana markrabství Moravského odpovědíno: že J. M. Kr. slyšíce žádost a poníženou jich Žateckých prosbu i za ně přímluvu, ač sou velmi a hrozně proti J. M. Kr. zhřešili, nechtíc J. M. do města pustiti i jinak se opatřujíc proti J. M., však J. M. Kr. na milost i na nemilost je přijímati ráčí. - Z toho poděkováno. Při tom prosíc, aby J. M. Kr. ráčil od nich omluvy jich spis milostivě přijíti, a tak jest přijat.

2. Léta a dne ut supra, když na Litoměřické též zavoláno bylo skrze pana hejtmana markrabství Moravského jest k nim promluveno: že J. M. Kr. kázal jim povědíti, že obeslání mají jako Žatečtí, krom že J. M. do města pustiti nechtěli sou Žatečtí, to že v obeslání jich dostaveno není. Pak chtíli co k tomu promluviti, J. M. Kr. ráčí slyšeti.

I toto od nich Litoměřických jest promluveno: že podle obeslání tohoto J. M. Kr. jako poddaní stojí a s J. M. v žádnou rozepři a soud se dávati nemíní, než že za to J. M. prosí, co sou z nerozumu a z sprostnosti neb z jiných příčin přečinili, že se ráčí k nim milostivě ukázati a J. M. Kr., jako pánu svému milostivému, na milost i na nemilost se podávají, při tom prosíc, aby je přijíti a jejich pánem milostivým býti ráčil. A též za přímluvu k J. M. Kr. jest prošeno a spis jich aby J. M. Kr. od nich přijíti ráčil. A v tom sou klekli.

Skrze pana hejtmana dána jim odpověď: že J. M. Kr. slyšíce jich prosby poddané, že se J. M. na milost i ne na milost dávají a na přímluvu Jich M. je Litoměřické, ač hrozně mnohým proviněním proti J. M. zhřešili, však je na milost i ne na milost přijímati ráčí; a s tím aby šli do veliké soudné světnice a spis jich J. M. Kr. že ráčí přijíti. A tak z toho jest poděkováno.

Při tom od kmetuov téhož města jest promluveno: že ač nejsou zejména obesláni, však proto že se stavějí a J. M. Kr. v tom spraviti chtí. Na to jim dána odpověď: aby všickni i oni kmeti do světnice šli a kteří jsou kmeti, aby se sepsaní J. M. podali.

3. Léta a dne ut supra, když jest na měšťany táborské též zavoláno bylo, jest od nich předkem promluveno: že podle obeslání toho, kteréž jest na ně jako i na Litoměřické v jednostajná slova vyšlo, stojí a J. M. prosí, aby jim povoliti ráčil, aby přítele k promluvení míti mohli. A při tom jest od nich mluveno, že se vedle obeslání tohoto před J. M. stavějí, ale aby oni v odpor s J. M. se dávati měli, nejsou toho úmyslu, ani aby k jakému soudu měli přistoupati; než udělalili sou cožkoli z nerozumu proti J. M. Kr., jako proti pánu svému, že jim to J. M., jako král křesťanský, laskavě a milostivě vážiti ráčí. A protož J. M. jako poddaní na milost i ne na milost se dávají a prosí, aby je tak přijíti a jich v tom milostivým pánem a králem býti ráčil. A v tom sou klekli.

Při tom jak svrchu za přímluvu poníženě jest prošeno: aby k J. M. Kr. ráčili se přimluviti, aby žádost a prosba jich vyplněna byla; a J. M. na milost i ne na milost jest je přijíti ráčil, a toho že se J. M. odsluhovati chtí. Dále prosíc, aby J. M. Kr. zprávu jich sepsanou přijíti k sobě milostivě i také vážiti ráčil.

Skrze pana hajtmana markrabství Moravského dána jim odpověď: že J. M. Kr. na přímluvu arciknížete a na jich poníženou prosbu je na milost i ne na milost přijímati a spis ten od nich poručiti vzíti a to rozvážiti ráčí, však aby šli tu kde jiní. A tak z toho J. M. Kr. i Jich M. jest poděkováno.

4. Když jest na měšťany hradecké též jako na jiné téhož dne ut supra bylo zavoláno, toto jest od nich promluveno: že před J. M. Kr. vedle obeslání, v táž slova jako na Litoměřické vyšlé, stojí, krom jediné osoby, která jest nemocná a tak praví, že se s J. M. v žádnou rozepři, odpory a soudy dávati nechtí, než poněvadž sou vždycky k J. M. Kr. a k slavné paměti J. M. králové, paní své, poddaně se chovali, krom že v tento pád vešli, že prosí, aby J. M. ráčil pánem jich laskavým, dobrotivým a milostivým býti a jim to milostivě vážiti a oni s svou vinou, co sou koli vedle koho koli učinili, se J. M. Kr. na milost i ne na milost dávají, prosíc, aby je tak přijíti ráčil. A při tom za přímluvu jako jiní sou žádali.

Na to jim dána odpověď: že J. M. Kr. slyšíce jich poddanou prosbu, že se na milost i ne na milost J. M. poddávají a na přímluvu arciknížete je na milost i ne na milost přijímati ráčí, však majíli svú sepsanou omluvu, aby J. M. podali a za jinými šli.

5. Když na měšťany klatovské jak na jiné bylo téhož dne hned také tehdáž zavoláno, od sebe sou promluvili: že vedle obeslání J. M. Kr., v táž slova jako na Litoměřické vyšlé, stojí a v jaký soud aby se s J. M. dávati měli toho úmyslu nejsou, než což z nedorozumění svého učinili, že jim to milostivě vážiti ráčí a tak se J. M. na milost i ne na milost dávají, pokorně prosíc, aby jich králem a pánem milostivým býti ráčil. A též za přímluvu všech, jak nahoře dotčeno, žádáno a při tom prošeno, aby ten spis J. M. Kr. přijíti a jej milostivě vážiti ráčil. A v tom sou klekli. A odpověď jim skrze pana hajtmana dána: že J. M. Kr. též je na milost i ne na milost přijímati ráčí a tu suplikací od nich přijíti a odpověď dáti, aby šli do světnice jako jiní.

Aus den "Akten aller Handlungen" etc.

Nach der in den "Akten aller Handlungen" vorfindlichen Bemerkung fanden sich aus jeder dieser Städte ausser dem Primas, Bürgermeister, den Räthen und Gemeindeältesten noch 50 der angesehensten Bürger bei der eingeleiteten Gerichtsverhandlung ein.

1. Und erstlich im M. D. xlvii Jar am Pfintzstag den Tag Braxedis, änderst vor Mariae Magdalenae als auf die Purger von Satz als nemblich den Primas, Purgermaister, Eatmanen und die Eltisten von der Gemain, auch die ganz Gemain geruft worden, ob sie al auf irer kun. Mt. Citation stunden, daz sie sich melden solten, haben sie sich alspald gemelt und ist darauf irer kun. Mt. Citation verlesen worden, wie folgt: (Die Citation stimmt mit unbedeutenden Änderungen mit der an die Prager ergangenen überein. Wir setzen nur hier die betreffende eigenthümliche Stelle bei:).... "Als wir auch unsern Profiantmaister zu euch abgefertigt sich zu erkundigen, wie wir in unser Stat Satz mit Proliant zu unser Ankunft versehen sein möchten, habt ir under gedachter unser Stat Sigil ime under anderm zu Antwurt geben, das ir uns allain mit dreissig oder bis in vierzig Pferden einlassen wolt und euch also understanden, uns eurm Künig und Erbherrn Mass und Ordnung zu geben, wie stark wir in unser künigliche Stat einziehen sollen und mügen."

Ist alsdann von inen furgewendt worden, das sie alhie auf ir kun. Mt. Beschickung stehen und sieh mit irer Mt. in Rechtfertigung zu geben nit gedachten, sonder sie bitten ir kun. Mt. dieweil sie aus Unverstand auch etlicher anderer Ursach halben wider ir Mt. verhandelt, sie geruchten inen soliches gnedigist nachzulassen und sie mit den Augen der Barmherzigkait anzusehen, und das sie sich hiemit irer kön. Mt. auf Gnad und Ungnad ergeben. Beyneben bitten sie die fürstlich Durchleuchtigkeit den Erzherzogen, auch andere Fürsten und irer kun. Mt. Rete und die umbsteunden Landsofficirer und Landrechtsitzer umb Furbit zu irer kun. Mt., damit sie ir kön. Mt. mit gnedigen augen ansehen und auf Gnad und Ungnad annemen wellen und sind also auf die Knie nidergefallen.

Darauf ist inen aus Befel der kön. Mt. von dem Herrn Landshaubtman aus Merhern zu Antwurt geben worden, das die kön. Mt. der von Satz unterthenigist Beger und gehorsame Bit auch die Furbit angehört, wiewol sie aber höchlich und vil wider ir kön. Mt. verhandelt und gesundiget, nemblich das sie ir kön. Mt. in die Stát nit einlassen wellen und sonst auch wider ir kön. Mt. fleissige Fursehung gethan, yedoch so wellen sie ir kön. Mt. auf Gnad und Ungnad annemen. Haben sie gedankt und daneben gebeten ir Mt. wolten ire Entschuldigung in Schriften verfast empfahen, weliches geschehen.

2. In obbeschribnem Jar und Tag, als man auf die von Leitomeritz geruft, ward inen durch den Herren Landshaubtman in Merhern zu inen geredt, das ime von irer kön. Mt. inen anzuzaigen befolen, ir Beschickung were gleich Lauts wie der von Satz, allain das die von Satz die kön. Mt. in die Stát nit lassen haben wellen, sey in irem schriftlichen Furbescheid nit vermeldt, ob sie was darzu reden wellen, weren ir kön. Mt. soliches anzuhören urputig.

Darauf haben die von Leitomeritz geantwurt, das sie auf ir kön. Mt. Beschickung als die Unterthanen hiemit gehorsamlich erscheinen und sich mit irer kön. Mt. in ainige Rechtfertigung oder Zwispalt zubegeben nit gedächten, sonder sie bitten ir kön. Mt., was sie also aus Unverstand auch Einfeltigkait und anderer Ursach halben wider ir kön. Mt. verhandelt, das sich ir kön. Mt. in demselben gegen inen genedigist erzaigen wolten und geben sich hiemit irer kön. Mt. als irem aller gnedigisten Herrn auf Gnad und Ungnad, die kön. Mt. geruchen sie auch gnediglich aufzunemen ir gnedigister Herr zu sein und daneben zu irer kön. Mt. umb Furbit und ir eingelegte Schriften anzu-nemben unterthenigist gebeten und sind also nider gekniet. Ist inen von dem Herren Landshauptman dise Antwurt gefolgt, das ir kön. Mt. ir unterthenigist Bit und daz sie sich auf Gnad und Ungnad irer kön. Mt. ergeben angehört und wiewol sie höchlich und vil wider ir kön. Mt. verhandelt, yedoch in Ansehung der Furbit, so nemben sie die kön. Mt. auf Gnad und Ungnad an, sie sollen aber hiemit in die Rechtstuben abtreten und das ir kün. Mt. ire Entschuldigung in Schriften ver-fast auch entpfahen wellen. Haben sie gedankt. Es haben auch die Schöpfen des Statt Leitmeritz furbracht, das sie sich, wiewol sie mit Namen in.der Beschickung nit genent worden, gleichwol für ir kön. Mt. stellen und derselben gnedigisten Beschaids erwarten und sich unterthenigist darnach richten wellen. Ist inen geantwurt worden, das sie die Schöpfen auch sambt inen in die Rechtstuben abtreten und weliche Schöpfen sein, soll man irer königliche Mayestat verzaichnet uberraichen.

3. In obgeschribnen Jar und Tag, als man auch auf die von Tabor geruft, haben sie zum ersten furbracht, das sie auf ir kün. Mt. Beschikkung, weliche auf sie mit gleichstunden Worten als auf die von Leitmeritz ausgangen, sich alhie gestelt und haben ir kön. Mt. inen zu bewilligen gebeten, das sie einen Freund, so von irent wegen redet, haben möchten, weliches inen vergönnt. Haben sie von irent wegen reden lassen, das sie sich auf irer kun. Mt. Beschickung vor irer kün. Mt. stellen, das sie sich aber mit irer kün. Mt. in ainige Rechtfertigung einlassen solten, desselben weren sie nit gedacht, ob sie aber in wee wider ir kün. Mt. als iren Herren aus Unverstand gehandelt, das ir kön. Mt. gegen inen soliches gne-digist wegen und achten wellen und geben sich derhalben irer königl. Mt. als die Unterthanen auf Gnad und Ungnad bittund, ir kün. Mt. wellen sie aufnemen und ir gnedigister Kunig und Herr sein, und sein also gekniet. Daneben haben sie auch umb Furbit zu irer kön. Mt. gebeten, ir Gnaden solten bey kün. Mt. Furbit thun, auf das ir Bitten und Begern erfult und sie von kün. Mt. auf Gnad und Ungnad angenomen wurden, soliches wellen sie umb ir Gnaden verdienen. Weiter auch gepeten, das die kön. Mt. iren Bericht, so in Schriften verfast, anemen und denselben gnedi-gist erwegen wolten. Ist durch den Herrn Landshauptman aus Merhern inen die Antwort geben worden, das ir kön. Mt. auf Furbit des Erzherzogs etc. und ir unterthenigist Bit sie auf Gnad und Ungnad anemen und ir Entschuldigung von inen anzunemen befeien wellen und dieselb erwegen lassen. Sie sollen aber zu den andern abtreten; da haben sie der kön. Mt. und iren Gnaden gedankt.

4.Als man auf die von Grätz denselbigen Tag gleichfals als auf die anderen geruft, haben sie von sich anzaigen lassen, das sie auf ir kün. Mt. Beschickung, so gleichlauts auf sie als auf die von Leitmeritz ausgangen, sich alhie vor irer kün. Mt. stellen, ausgenomben ain Person, weliche krank ist. Und haben gemelt, daz sie sich mit irer kün. Mt. in kain Rechtfertigung begeben wellen, dieweil sie sich aber zu irer kün. Mt. auch der selben geliebten Gemahl, irer allergenedigisten Frauen, hochlöbliches Gedechtnus je und alwegen underthenig verhalten, allain das sie jetz und in diesen Fai kumben, derhalben pitten sie ir kün. Mt., die wolten ir gnedigister Kunig und Herr sein und inen soliches, was sie also wider ir kün. Mt. und neben wem das geschehen, gethan und gehandelt, gnedigist erwegen. So geben sie sich sambt aller irer Verhandlung auf Gnad und Un gnad und haben auch wie die andern umb Furbit gebeten und niederkniet. Darauf ist inen geantwurt worden, das die kün. Mt. ir unterthenigist Bit sambt dem, das sie sich auf Gnad und Ungnad ergeben, angehört, so haben sie ir kün. Mt. auf Furbit des Erzherzogs etc. auf Gnad und Ungnad angenomben und ob sie ir Entschuldigung beschrei ben und bei Henden hetten, sollen sie dieselb irer kün. Mt. uberaichen und den andern in die Rechtstuben nachfolgen.

5.Als man auf die von Klataw denselbigen Tag auch geruft, haben sie von irent wegen reden lassen, das sie sich auf ir kün. Mt. Beschickung, so gleich Lauts als der von Leithmeritz gestelt, erscheinen, doch seint sie nit gesunnen, das sie sich mit irer kün. Mt. in einige Rechtfertigung geben sollen, in wee sie sich aber aus Unverstand eingelassen, das inen ir kön. Mt. soliches alles genedigist erwegen wolten und geben sich also irer kün. Mt. auf Gnad und Ungnad. Bitten daneben ir kün. Mt. underthenigist, dieselbe welle ir gnedigister Künig und Herr sein, haben auch umb Furbit alle, wie obgeschriben, gepeten und angelangt, die kün. Mt. geruchten ire Schriften zu entpfahen und dieselben gnedigist erwegen, indem sein sie niedergekniet. Ist inen von dem Herrn Hauptman geandwurt worden, das sie ir kün. Mt. gleichfals als die anderen auf Gnad und Ungnad annemben, ire Supplication empfangen und inen darauf Antwurt geben wellen. Sie sollen dieweil in die Stuben abtreten.