Z "Akt těch všech věcí" etc.

1. Čtvrté, když jest na Albína Šlika vedle obeslání tehdáž také zavoláno bylo, všecken způsob při tom jak strany Kašpara Fluga jest zachován a obeslání v tato slova čteno:

Ferdinand etc. Urozenému Albínovi Šlikovi z Holajče, hraběti z Pasounu na Pomyšli, věrnému našemu milému. Urozený etc. Jakož jest nám etc. A tak jsi ty přes mnohá jistá i častá naše, krále, pána svého dědičného, milostivá psaní, napomínání i přísná přikázání do pole tažení dopustil a lid válečný do pole vypraviti poručil. A k tomu, neohlédaje se na naše psaní a rozkaz, zoumysla a skutečně počet lidu válečného do pole si poslal a tomu zase na přísné poručení naše z pole strhnouti nekázal, nébrž přes to ještě v poli držel a tepruva po porážce a jetí někdejšího kurfiršta saského témuž lidu z pole se navrátiti poručil. K tomu si také jmenovaného nepřítele našeho někdejšího kurfiršta hajtmanu Thumbshirnovi a lidu jeho válečnému, když jest v království našem Českém dědictví naše město Jochmistál i jiné některé statky a duochody komory naší mocí vzal, i také některé poddané po slušné naše z stavuov a jich lidi zplundroval, šacoval a holdoval a znamenité veliké škody jim zdělal, přívětivostí nachýlen byl; a tak si s dotčeným Tumbshirnem a lidem jeho válečným, neohlídaje se na to, že sou království našeho Českého zhoubce zemští byli, přátelské sjíždění, shledávání a jednání míval a při takových jednání sám si odpovědi oustní dával a v ničemž si jim překážky neučinil, nébrž mnohem více je fedroval. A k tomu si znamení polní nepřátel našich, žluté pinty, nosil, tolikéž těm, kteří při tobě byli, nositi dopustil; což pak samo v sobě tak jest a všem vuobec vědomé a pravdivé i zřetedlné jest a svědectví toho vydává. A z toho ze všeho zřetedlně a světle se rozuměti muože, kterak a co si o nás králi a dědičném pánu svém obmejšlel, jednal, puosobil a před se bral etc. čehož nám, jakožto králi křesťanskému a spravedlivému dle povolání a mocnosti naší královské, mlčením pominouti slušné ani náležité není. Protož poroučíme, přísně přikazujíc, aby v sobotu po svaté Maří Magdaleně najprv příští, třímecítmého dne měsíce července, v hodinu jedenáctú na celém orloji před osobou naší královskou, knížaty a radami našimi na hradě našem Pražském beze všech a všelijakých vejmluv osobně stál, a toho se, proč si ty to všecko, jakž vejš dotčeno, před se bráti, jednati, působiti a podjíti se směl všeho spravil. A my v tom k tobě slušně i spravedlivě zachovati se ráčíme. Tím se spraviti budeš moci.

Dán na hradě Pražském v sobotu po svatém Prokope léta etc. 47.

2. Stalo se na hradě Pražském v pátek po sv. Jakubu léta tisícího pětistého čtyřidcátého sedmého.

A hned potom také čtena vejpověď na Albína Šlika:

(Na začátku výpovědi dokazuje se, že všechna v obeslání vypočítaná obvinění skutečně se stala a potom výpověd opět čtena v tato slova):

Nad to i psaní některá týž Albín Šlik osobám zřízeným, které se tak jmenovaly, do Prahy jest činil, z nichž jednoho datum na Nepomysli v pátek po neděli Letaré léta tohoto 47, v kterémž oznamuje: že jest jemu, jako datum toho listu, připiš psáni od Viléma z Hasišteina přinesen, kterémuž vyrozumějí, že kníže Mauric i jiní s lidem u města Mostu leží a že císař silně táhne etc. Pak pokutdž by tak bylo, tehdy že by se na ně uspíšilo a aby pak oni někteří nejraději spěšně v tom kraji se vší mocí zhuoru býti chtěli, tehdy proto ještě nevědí jistotně, kdo s nimi a při nich stojí. A protož že jest rada jeho, aby Pražané a kraj Boleslavský a jiní, kteří podle sebe stojí, zhuru byli. A jak se to brzo stane, tehdy že oni také meškati nebudu. I toho doloživ, že císař i s králem před kurfirštem utíkají etc.

V druhém pak psaní svém týž Albín Šlik týmž osobám oznamuje, kteréhožto datum v sobotu po neděli Letare: že jest psaní jich vyrozuměl, ale že on nemá žádné střelby, které by do Zátce puojčiti mohl; než když se to polní tažení od nich stane, že chce toho dovésti, aby jednomu, kterýž s nimi nedrží, s vědomím jich dosti dobrou střelbu odjal, což by jse ve dvou dnech státi mohlo, avšak proto že jse postará, aby Žatecké střelbou opatřil. A ačkoli skrze volení božího hajtmana jest z toho vysvobozen, aby v radě nebýval, však proto se chce na obeslání najvyššího hajtmana dáti najíti a k němu, když toho potřeba bude, jednou, druhé i třetí přijeti. Při tom jich také žádaje, aby dobrou péči na kníže Augusta, který již v zemi jest i na jiné, kteří ještě podle nich nestojí, měli, tak aby se na ně neuspíšili, aby se snad potom strhnouti nemohli etc. A také jim zdání své oznamuje, aby knížeti Augustovi psaní a napomenutí učinili, aby zase s lidem svým z pokojného tohoto království vytáhl a co za odpověď dá, tou se budou moci spraviti. A sumou není dobře, že sou se oni prvé a před nimi uspíšili.

Dále v třetím psaní týž Albín Šlik týmž osobám oznamuje, kteréhožto psaní datum na Nepomysli v sobotu po neděli Judicaléta tohoto: že jest ten jistý hlas, kterak císař J. M. tyto dni do Hba s lidem svým válečným přijede, a protož že se toho obává, aby. král 3. M. pod takovým přikrytím, poněvadž hajtman loketský i měšťané J. M. přísežní sou, neb když sou strejcové jeho králi Jochmstál vzdali, že jest sobě znamenitě král to pozuostavil, aby jemu vpuštění a odevření Lokte zanecháno bylo a to jest jse od J.M. bezpochyby proto stalo, aby v čas potřeby Jochmstálských mocen býti a jim zle i dobře činiti mohl; jestliže by se to stalo, tak by jim tudy tažení jich zabráněno býti mohlo a spíže by jim tudy ke Hbu dodávána býti nemohla, což že by jim k veliké škodě přijíti musilo. Neb podle zdání jeho, kdyby císař neb král na ně táhnouti chtěl a oni jim dostatečně odporu učiniti nemohli, že by lépe bylo, aby proti nim do kraje Chebského táhli, neb i,tam čistý prostranný plac jest, a tak aby dále do zeině nepustili; neb v těchto nynějších nebezpečných časech více na Lokti než na puoi kraji záleží. Oznamujíc jim při tom zdání své, že by nebylo škodné, aby strejci jeho Jeronýmovi Šlikovi psaní učinili, aby hned co nejlépe může a rozumí, zámek Loket opatřil a osadil a žádného aby tam, jakž by pak koli tomu říkali a kdo by koli ten byl, nepouštěli. Pakli by se tak nezachoval a z toho třem stavuom a obyvateluom království českého jaká škoda přišla, že by toho na něm postíhati chtěli. I tu radu jim dávaje, aby se na to uradili, jaké polní znamení by nositi měli a také na korouhvích jaká znamení křesťanská býti mají. Jakž ta psaní jeho Albína Šlika siřeji v sobě to obsahují. Což pak všecko samo v sobě tak jest a všem vuobec vědomé a pravdivé i zřetedlné jest a svědectví toho vydává.

A tak z toho ze všeho zřetedlně a světle rozuměti se muože, kterak a co jest Albín Šlik o J. M. Kr. králi a dědičném pánu svém obmejšlel, jednal, puosobil a před se bral etc. čehož J. M. Kr., jakožto králi křesťanskému a spravedlivému dle povolání a mocnosti J. M. Kr., mlčením pominouti slušné ani náležité není.

Tu najjasnější kníže a pán, pan Ferdinand, římský, uherský, český etc. král jakožto král český, majíc při sobě knížata a rady J. M. Kr. z stavuov panského a rytířského v znamenitém počtu z markrabství Moravského i z obojího kní-žetství Slezského a Horního i Dolního markrabství Lužického, ráčiv dáti to obeslání přečísti J. M. Kr. naň, Albína Šlika, vyšlé a listy jeho svrchu dotčené, k kterémužto obeslání, když jest nan třikrát vedle pořadu práva bylo zavoláno, on Albín Šlik jest nestál a majíc se té vší věci, jakž obeslání to v sobě ukazuje a zavírá, spraviti, toho neučinil. A tak věda, že se svého všem vuobec vědomého předsevzetí a přečinění, v najmenším spraviti, ani se toho očistiti a neviny své pokázati nemuože, se jest nepostavil; nébrž když jest jemu Albínovi Šlikovi J. M. Kr. na poníženou prosbu přátel jeho roku mimo den prvé v obeslání jemu položený přidati do téhodne ráčil, aniž k tomu roku od přátel jeho vyžádanému se jest před J. M. Kr. nepostavil. Z těch všech svrchupsaných důležitých znamenitých věcí a hodných příčin, nemohouc toho J. M. Kr. slušně pro vrchnost, mocnost a duostojenství své královské pominouti, než toho pilně a bedlivě pováživše takto o tom vypovídati ráčí: poněvadž on Albín Šlik z Holajče, jakožto neposlušný zlý člověk a svévolný, poddaných J. M. Kr. buřič, kterýž lid proti císaři J. M. a králi J. M. pozdvihoval, nad povinností svou jest se zapomenul a takového nešlechetného přečinění a znamenitého J. M. Kr. vrchnosti a mocnosti ublížení i hrozného ourazu J. M. Kr. duostojenství jse jest skutečně dopustil a tudy v nemilost trestání a v spravedlivý hněv i v pokutu J. M. Kr. upadl; z těch příčin on, Albín Šlik, podle všech práv čest, hrdlo i statek svůj proti J. M. Kr. jest propadl a ztratil.

Stalo se na hradě Pražském v pátek po s. Jakubu léta 1547

Aus den "Akten aller Handlungen" etc.

1. Zum vierten als auf den Albin Schlicken geruft worden, hat man sich gleichfalls wie gegen dem Caspar Pflügen verhalten und sein Citation wie nachfolgt verlesen.

Ferdinand etc. Dem wolgebornen unserm lieben getreuen Albin Schlikhen, Grafen zu Passaun, Herrn zu der Weiskirchen. Wolgeborner lieber getreuer! So hast du auch unangesehen un serer Schreiben und Befel fursetzlich und mit der That ein Anzal Kriegsvolk in das Feld geschickt und auf unsern ernstlichen Befel und Gepot nicht abgefordert, sonder darüber lenger unterhalten und erst nach obbemelts unsers Feinds Niderlag und Gefengnus abziehen lassen. Darzu bist du auch unsern Feinden, dem gewesnen Curfursten zu Sachsen und seinem Hauptman Thumbsshirn und desselben untergebnen Kriegsvolk auch nach gewaltiger Einembung unsers und der Cron Behaimb Aigenthumb Sant Jochimstal und anders unsers Cammer-Guts, auch Beschedigung und Brandschatzung etlicher unserer gehorsamen Land leuten und Unterthanen gunstig und dienstwillig gewesen. So hast du auch mit bemeltem Thumbsshirn und seinem untergebnem Kriegsvolk, ungeachtet das sie unser Cron Landbeschediger gewesen, freundlich Zusamenkunft und Handlungen gepflegt, bey solichen Handlungen selbst mundlich Antwort geben und sie mit nichten verhindert, sonder vil meer gefordert, auch unserer Feind Feldzaichen, gelbe Binden, gefurt und die so umb und bei dir gewesen füren lassen, wie dann soliches an im selbst unverneinlich waar auch wissentlich und öffentlich am Tag ist. Aus welichem allem ist lauter und klar zu vernemen, wie du es unsers deines Kunigs und Erbherrens halb gemaint, furgenomen und gehandelt habest, weliches uns als einem christenlichen gerechten Kunig also stillschweigend hingeen zu lassen, unsers obligenden kuniglichen Ambts halb nit gepurt noch gemaint ist. So ist unser ernstlich Erforderung und Befel an dich, das du auf Sambstag nach Mariae Magdalenae nechstkünftig, das ist den xxiii Tag Julii umb ailf Ur nach dem grossen Zaiger alhie in unserm kün. Sloss Prag vor unser kun. Person, auch unsern Fürsten und Reten, so wir bey uns haben werden one alle Ausred gewisslich und entlich aigener Person erscheinest und Bericht thuest, warumb du solches alles furnemen, schreiben und handien habest dürfen, so wellen wir uns darauf mit rechtlicher Erkantnuss und Erörterung der Sachen geburlich und rechtlich verhalten. Darnach wisse dich entlich zu richten.

Geben auf unserm kuniglichen Sloss Prag den Sambstag nach Procopii anno etc. im xlvii unserer Reich ut supra.

2. Ferrer ist darnach (29. Juli) auch alspald der Sentenz uber Albin Schliken ergangen.

(Die Sentenz nimmt die in der Citation enthaltene Beschuldigungen als erwiesen an und fährt dann fort):

Und noch uber das hat bemelter Albin Schlick allerlei Schreiben bemelten seinen Radelfurern, die er verordente Personen von allen dreien Stenden génant, gethan, welches eines Schreibens datum zu Pomeisl Freitag nach Letare ditz laufenden xlvii Jars m welchem Schreiben er anzaiget, das ime am Tage dato dieses Schreibens ain Abschrift Wilhelmen von Hassenstain Briefs zugeschickt worden, darin sie verneinen werden, daz Herzog Moritz mit etlichen Kriegsvolk bey Brixen ligt und daz der Kayser mit grosser Macht am Zug sey etc. Wo nu den also obs wol nicht gar, so weren sie alberait ubereylet und ob irer eins Tails wol gern aufs sterkist im Krais auf sein wolten, so können sie doch nit wissen, wer grüntlich bei inen steet und war derhalben sein Rat, das die Präger, der Buntzier Krais und ander, so einig sein, auf weren. Sopald das geschehe, wolten sie sich auch nit saumben, mit disem ferrerm Anzaigen, das der Kayser und Kunig vor dem Churfursten fliehen etc.

Und in einen andern Schreiben, des datum Sambstag nach Letare, zaigt bemelter Albin Schlick denselben verordenten Personen an, das er ir Schreiben vernumen und lass sie wider wissen, das er für sich selbs kain Geschütz gen Satz zu leyhen habe, allain wo der Feldzug von inen geschech, wolt er sich untersteen in der Not von einem so nicht ires Thais mit irem Vorwissen ein zimlich gut Geschütz nemben, zu dem gemainen Nutz zu gebrauchen, welches in zweyen Tagen geschehen könte, doch welle er die Stunde reiten und handien, ob er mit Gute ime zu Lehen etlich Stuck auspringen möchte und dieselben gen Satz fürdern. Was aber antrift den von Got erweiten Hauptman, haben sie zu bedenken, weil er durch das Loss freygemacht, ime schwer furfelt, sich zum Rat zu begeben, ausserhalb wann yedermann auf sein müsste. Doch wo ime vom obristen Feldhauptmann geschriben, welle er gerne ain mal, zwai oder drei zu ime reiten etc. vermant sie auch darbey, sie wolten auf Herzog Augustus und desselben Kriegsvolk so albereit in der Cron gut Acht haben, auch auf die, so sich noch nit zur Zeit mit inen verpunden, damit sie nit übereilt und darnach nit zusamenkumben möchten, zaigt auch inen sein gut Bedunken an, wo es inen gefeiig gedachtem Herzog Augusto zuschreiben, das sein fürstlich G. ir Kriegsvolk aus dem fridlichen Kunigreich schaffen wolte, und die Stend und die Gemain nit unrubig machen, was er zu Antwort gebe, des het man siehzu richten. In sumjna es wer e nit gut,.das jie einem andern den Vor streich lassen.

Ferrer zaigt hemelter Mbw Schück in dritßm Schreiben des datum Pomedal Samstag nach Ju-dica bemelten verordenten Personan ap, das man sich gewis vermutet, das die kais..Mt. djse Tag zu Eger ankumen werde. Nu ist sein (Bedenken und Sorg, das die kün. Mt. dur,chdisen.Schein, diweil der Haubtmann zum Elenbogen,jind die Bürger daselbst irer Mat. geschworen, so haben ir Mt..auch im Vgrtrag, do seine: Vettern den Jochimstal übergeben, die Öffnung an dejn Elbogen mit.sonderai Fleiss vorbehalten, on Zweifel allain darumb, das sie den Jochimstal in der Not damit dringen, zwingen, Guts und Poss thun künden. Solt es nun geschehen, so wurd inen der Pass mit Zu und Abziehen nach Eger mit Profant und anderm verlegt und zum grossen Nachteil geraichen. Dann seines Achtens, wo die kay. Mt. sie anzugreifen gesint und sie dasselbig mit Güten nit Westen abzuweisen, so were pesser, sie zugen inen in Eger Krais entgegen, alda auch ein feiner Platz, dann daz sie die weiter ins Land lassen solten, dann an disem Haus Ellenbogen, wie yetzt die Leuf, wol sovil gelegen, als sonst an einem halben Krais, und wo es sie für gut ansehe, deucht in nit pös, das man seinen Vettern Herrn Jeronimus Schlicken aufs eilendist und ernstlich schribe, daz er das gemelte Haus Elenpogen aufs Peste, als ime immer muglich, besetzte und verwaret, dasselb auch niemanden, er haisse, wie er welle, in disen Leufen nit offen hielte. Im Fai aber, das ers nit thete, und den dreyen Stenden der Cron Behaim oder derselbigen Einwonern ainicherlay Schaden oder Nachteil daraus erfolget, das man solches bey ime und niemanden andern suchen wolt. Es were auch gut, das sie das Feldzeichen, wie man das füren solt, wo es albereit nit beschehen, beratschlaget, desgleichen die Fanen, was in einem yedlichen für christliche Zaichen solten sein, geordent wurden; alles vermug und laut bemelts Albins Schlicken Schreiben, wie dan solches an ime selbs unvernainlich war, auch wissentlich und öffentlich am Tag liege.

Dieweil dann aus dem allem lauter und klar zu vernemen, wie er Albin Schlick solches irer kön. Mt. als seines Kunigs und Erbherrens halb gemaint furgenomen und gehandelt hat und dann irer kön. Mat. als einem cristlichen gerechten Kunig solches also stilschweigend hingeen zu lassen, irer Mt. kuniglichen Ambts halb nit gepurt noch gemaint ist, so haben gedachte röm. kün. Mt. als regierunder behamischer Kunig in Beysein irer Mt. Fürsten und Rete, so ir kün. Mt. in ansehenlicher Anzal aus irer Mt. Marggrafthumb Merhern, Fürstenthumb Ober- und Nider-Slesien, Marggrafthumb Ober- und Nider-Lausitz bey sich gehabt, gedacht Albins Schlicken Beschickung, mit der er von irer Mt. citiert worden, auch berurte seine Schreiben verlesen lassen, und nach solchem dreymal neben dem Rechten auf ine, ob er gesteet, geruft, das er sich ditz alles, wie die Citation in sich vermag ausfure und entschuldige, welches er nit gethan und darumben, das er seyne obberurte, ungetreue und hochstrefliche offenbare tatliche Verhandlungen im wenigisten zu verantwurten oder sich zu entschuldigen weiss, kan oder mag, nit gestanden. Und wiewol auch ir kün. Mat. ime Albin Schlicken auf etlicher seiner Freund hochfleissig Furbit von angesetztem Tag der Beschickung zu Verantwortung und Gestehung vor dem Rechten noch acht Tage lenger Frist geben, aber auch nit erschinen, demnach haben ir kön. Mt. nach Erwegung aller diser Sachen aus Erforderung der unvermeidlichen Stotturft nach dem ir Mt. solches pillichen von wegen irer Mt. Hochait, Reputation und Auctoritet nit umbgen mugen, nach gnugsamem statlichem Er-wegen, obemelten Albin Schlicken als irer Mt. ungehorsamben, widerspenigen, pflichtbruchigen, aufrurischen pösen Unterthanen, welicher die Unterthanen dis Künigreichs wider die kais. und kun. Mt. zu Empörung zugericht und aufgewiglt und Belaidigern, Verachtern und Verletzern irer kun. Mt. Hocheit in derselben irer Mt. Ungnad und Straf und sonderlich in die Peen, Puss und Straf des erschrockenlichen Lasters der belaidigten und verletzten Mt. und nachmaln den Verlust neben allen Rechten seiner Eeren, Leibs und Guts erkent.

Actum auf dem kuniglichen Sloss Prag den xxviiii. Julii anno etc. im xlvii.