MS. v archivu českého místodržitelství.

Předložení od J. M. Kr. stavuom strany pod obojí na hradě Pražském ve čtvrtek na zejtří svaté panny Barbory.

J. M. římský, uherský a český etc král etc, pán náš najniilostivější, ráčí v milostivé a zdravé paměti míti, kterak hned zprvu počátku J. M. Kr. kralování a když jest J. M. Kr. za krále tohoto královstvie Českého přijat byl, a tak dále na jminulých sněmích obecních, nejednou, i potom na nejposlednějším sněmu tohoto léta 49 při J. M. Kr. přítomnosti, na J. M. Kr. od stavuov královstvie tohoto vznášeno a J. M. Kr. poníženě prošeno bývalo, poněvadž z dopuštění božieho u víře svaté křesťanské rozliční bludové povstávají, a skrze takové bludy a roztržitost u víře nesvornost a neláska se rozmáhá, což že nejvíce pro nedostatek kněžstva se děje a tudy mnohé fary prázdné a pusté jsou; aby J. M. Kr. na ty cesty milostivě nastoupiti a k jednotě i srovnání to přivésti i také o to pracovati ráčil, aby arcibiskup, kterýžby v tomto královstvie kněží řádné tak pod obojí jako pod jednou zpuosobou světil a řídil, usazen byl: kdež J. M. Kr. jakožto král křesťanský, nejsa ničehož více žádostiv, než aby u víře svaté křesťanské srovnání a mezi stavy královstvie tohoto, J. M. Kr. věrnými poddanými, jednota, láska, svornost, řád a pokoj zachován byl a na časy budoucí trval, ráčil jest všech nynějších časuov i jminulých těch cest a prostředkuov se vší pilností, péčí, bedlivostí a prací vyhledávati, kudy a kterakby svornost a láska v tomto královstvie mezi stavy a poddanými J. M. Kr., jakž výš dotčeno, ke cti a chvále pánu Bohu všemohúcímu a k rozmnožení slávy jeho svaté, i k budoucímu poctivému dobrému a užitečnému národu českému, zachována býti mohla a při sněmu obecním jminulém na poníženou prosbu stavuov k tomu se jako král, pán a otec jejich, milostivě poddati ráčil, že J. M. Kr. s otcem svatým papežem o povolení, aby arcibiskup v tomto královstvie býti mohl, jednati ráčí. A tak J. M. Kr. předkem všech těchto časuov, jakž sněm obecní jminulý zde držán byl, strany upokojení u víře svaté křesťanské a pro zachování lásky a svornosti v tomto královstvie českém i o arcibiskupa jednání bedlivé před sebou míti a potom některé artikule v spis uvésti dáti a těch administrátoru a kněžstvu pod obojí, jako těm, kteříž správce a vuodce duochovní pod obojí a učitelé slova božieho jsou, k přehlédnutí podati ráčil: v kteréžto artikule kněžstvo nahlédše, J. M. Kr. dali odpověd, že po bedlivém těch artikuluov mezi sebou rozjímání jiného najíti ani uznati nemohli, než že ti artikulové chvalitební, křesťanští, slušní, spravedliví a pobožní jsou, kteříž předešle od starodávna v tomto královstvie tak podle kompaktátuov a řádu křesťanského zachováváni a držáni bývali, avšak že oni kněží toho bez shledání jiných stavuov, kteříž též údy pod obojí jsou, zavříti nemohou. Pro kterúžto příčinu J. M. Kr. sjezd a shledání k dnešnímu dni stavuom pod obojí rozepsati a položiti ráčil. I poněvadž J. M. Kr. nikdá na jiném nebyl, není a býti neráčí, než aby J. M. Kr., podle přísahy své královské tak stavuom pod obojí jako pod jednou učiněné, nad stranou pod obojí a kompaktáty milostivou a spravedlivou ruku držel, jakož pak v pravdě jinače o J. M. Kr. shledáno není ani rčeno býti muože, než že J. M. Kr. vždycky stranu pod obojí neméně než jako stranu pod jednou v zvláštní ochraně své královské měl, aniž toho za kralování J. M. Kr. od J. M. dopuštieno bylo, aby kdo kdy stranu pod obojí v čem sužovati aneb utiskati byl směl, anébrž když se kdo o to pokusiti chtěl, každého času jest J. M. Kr. nad stranou pod obojí ruku svú královská podle přísahy své a kompaktátuov milostivě a spravedlivě i skutečně držeti ráčil a posavad i napotom s pomocí pána Boha tak učiniti ráčí; a protož znaje stavové strany pod obojí, že J. M. Kr. při tom nic jiného než toliko samé upokojení, lásku, svornost a budoucí pokoj i jich všech dobré, rozmnožení i poctivé a duší spasení ke cti a chvále boží, mezi nimi a stavy pod jednou v tomto královstvie obmýšleti a o to jako král křesťanský a milovník dobrého upřímně usilovati ráčí: J. M. Kr. o stavích strany pod obojí jako dobrých křesťanech nic nepochybuje, nébrž té milostivé, otcovské a dokonalé naděje k nim býti ráčí, že stavové v ty artikule, kteříž se od J. M. Kr. jim při tomto spisu podávají, s pilností nahlédnou a je (poněvadž nic jiného v nich postaveno není, než to což slušného, pobožného a chvalitebného strany svaté víry křesťanské jest a což také předešle od starodávna podle kompaktátuov vždycky v tomto královstvie od strany pod obojí zachováno bývalo), přijmou a jimi se jako dobří křesťané spravovati budou.

Jestliže by pak stavové kterému z těch artikuluov nedorozumívali aneb v něčem se mýlili, maje stavové při sobě administrátora a kněžstvo pod obojí, budou se moci toho dotázati a zprávu od nich, v čem by jaký nedostatek měli, vzíti; bez pochyby že jim to od dotčeného administrátora a kněžstva, jako od správci jich duochovních a učiteluov písma svatého, pobožně a křesťansky ukázáno a vyjádřeno podle slova božieho bude, tak že se na ničem mýliti a nedostatku nebudou míti, nébrž ty artikule, tak jakž výš dotčeno, jako pobožné a chvalitebné k sobě přijmou a podle těch se držeti a ty, jakž i předkové jich činívali, zachovávati křesťansky budou.

A J. M. Kr. se k tomu milostivě poddávati ráčí, když ti artikulové od stavuov strany pod obojí na místě postaveni a tak jakž jsou sepsáni od nich přijati budou, že J. M. Kr. při otci svatém papeži, kterýž po smrti nynějšího papeže volen a usazen bude, se vší pilností a bedlivostí jednati chce, jsa té naděje J. M. Kr., že i to s pomocí pána Boha všemohúcího obdržeti a k tomu přivésti ráčí, že papež ty artikule tak od stavuov přijaté bez umenšení, aby víra pod obojí jako křesťanská pevně a stále beze všeho přerušení zuostala, stvrdí, upevní a i toho, aby arcibiskup v tomto královstvie, kterýž by kněžstvo řádné pod jednou i obojí na kněžstvo světil a řídil, volen a usazen byl, dopustí; kterémužto arcibiskupu J. M. Kr. duochody., aby se nač chovati měl, podle slušnosti z komory své královské, jakž jest se J. M. i prvé k tomu na minulém sněmu obecním podvolil, milostivě ukázati a jeho opatřiti ráčí, tak aby stavové ani obzvláštní osoby skrze to těžkosti neměli.

Kdež maje stavové strany pod obojí toto milostivé otcovské i pobožné od J. M. Kr. k sobě napomenutí a vida i znaje, že J. M. Kr. nic jiného v tom před sebe bráti a obmýšleti neráčí, než aby láska, svornost a budoucí upokojení mezi stavy a obyvateli tohoto královstvie bylo a trvalo, a předkem čest a chvála pánu Bohu všemohúcímu se dala a víra křesťanská rozmáhala: J. M. Kr., jakž svrchu dotčeno, té celé víry a milostivé naděje k stavuom, poddaným věrným milým, a jako k milovníkuom svaté víry křesťanské pro spasení duší svých a dobrého řádu i poctivého jich všech býti ráčí, že v tom jimi nic nesejde. A J. M. Kr. jim to všem i jednomu každému zvláště vší milostí svú královskú spomínati i nahrazovati, králem a pánem jich milostivým býti ráčí.