Instrukcí královská hejtmanu v městech Pražských daná nesouvisí s jednáním sněmovním, podáváme ji však předce, abychom poznamenali rozdíl úřadů hejtmanského a královských rychtářů po městech, kteříž nemálo změnili a obmezili ústavní zřízení i řády městské.

VE VÍDNI. 1551, 23 května. - MS. v archivu českého místodržitelství.

Předkem, jakož jsou Pražané Starého města našeho Pražského času minulého v některých věcech proti nám provinili a přečinili, i znajíc my toho zvláštní potřebu naši býti, pro uvarování budoucích těch a takových neb těm podobných neřestí a aby poddanost a poslušnost a věrnost k nám zachována byla, abychom v témž městě našem Starém Pražském dobrý řád míti mohli: protož sme v nyní dotčeném městě svrchupsaného Petra Bechyni za hejtmana našeho usaditi ráčili, tak jakž svobody týmž Pražanuom od nás znovu a z milosti naší nadané to v sobě strany téhož hajtmana obsahují; chtíce tomu, aby nynější i budoucí hejtman, kterýž tu v Praze od nás neb dědicuov našich usazen bude, nám, dědicuom a budoucím našim králuom českým přísahou zavázán byl, dobré a užitečné naše a dědicuov našich všemi obyčeji obmýšlel, jednal, puosobil a poslušně, poddaně a věrně se k nám zachovával, a k nám jakožto k králi, pánu svému, a bez přítomnosti naší k najjasnějšímu knížeti Ferdinandovi, arciknížeti rakouskému etc, synu našemu nejmilejšímu, J. L. a komuž bychom v nebytu našem poručiti ráčili, zření své měl.

Dále, aby týž hajtman náš toho pilen byl a šetřil, jestližeby v ouřadě konšelském aneb na jiném místě mezi obcí tu v městě co toho zvěděl a seznal, žeby se co proti nám, duostojenství a mocnosti naší královské, dědicuom našim a budoucím králuom českým aneb proti ouředníkuom, soudcím zemským, soudu našemu komornímu aneb některým radám našim před se bralo, puosobilo a jednalo, aneb jaké srozumění a puntování pod jakýmžkoli zpuosobem se dalo, o tom aby nám a bez přítomnosti naší synu našemu nejmilejšímu, aneb komuž bychom na místě našem poručiti ráčili, každého času a beze všeho meškání oznamoval, a pokudžby mohl ta a taková jednání neb srozumění, kterážby se, jakž nyní dotčeno, proti nám dala a puosobiti chtěla, přetrhoval a tomu žádného vzniku nedopouštěl, nébrž zjevně tomu odpíral.

A jestližeby také které nevole, ruoznice aneb svády mezi konšely kdy se zběhly, ty aby, přijmouc k sobě primasa a purkmistra, pokudžby se nás neb komory naší nedotýkalo, upokojil, srovnal a na dobré míře postavil.

A týž hejtman náš, aby ustavičně v Starém městě bydlel, v radě mezi ouřadem konšelským najvyšší místo držel a bez přítomnosti téhož hejtmana našeho aby žádné rady nemívali, než každého času sám vždycky v též radě sedával a pilně toho, k čemu se jeden každý z konšeluov přimlouvati bude, poslouchal; neb když který soud se držeti a strany se slyšeti budou, při tom hejtmanu našemu býti a seděti nebude potřebí, toliko rychtář náš má při takovém stran slyšení přítomen býti, a tepruva když se na to rada držeti bude míti, aby hejtman náš přítomen byl, a bez hodné zvláštní příčiny nemá týž hejtman toho pomíjeti, aby neměl do rady se nacházeti dáti. Pakliby vždy bezelstně přítomen býti nemohl, tehdy rychtáři našemu místo své poručiti bude moci. Ale sám hejtman náš nemá se přimlouvati ani hlasu v radě míti, léčby srozuměl, že by se které straně přímluvu kterého z konšeluov ubližovalo a křivda dala, tu hejtman náš má toho aneb těch osob napomenouti, aby od toho přestali, než k tomu, což spravedlivého jest, se přimlouval a radili, pakliby se v tom upokojiti nechtěli, muože se týž hejtman náš opovědíti, že to nám oznámiti a na nás vznésti chce.

Také, jestližeby konšelé lidem pruotahy bez potřeby činiti chtěli, aneb se v čas do rady nescházeli, má se o to k nim domlouvati: pakliby toho nepřestali, má nám aneb synu našemu zejména takovú osobu neb osoby jednoho každého času oznamovati. Avšak častopsaný hejtman náš tajnost rady zachovati má, léčby co toho slyšel a srozuměl, žeby se proti nám, duostojenství našemu, dědicuov našich a budoucích králuov českých jednalo a rozmlouvalo aneb v radě puosobilo, toho před námi zatajiti nemá, než na nás aneb na syna našeho vznésti.

A jakož také ouřad konšelský Starého města našeho Pražského obce bez povolení našeho hajtmana obsílati nemá, protož jestližeby kdy ouřad konšelský obec obsílati chtěl a to na hajtmana našeho vznesl, nemá jim toho dopouštěti, nébrž vyrozumějíc příčině, pročby obce pohromadě býti potřebí bylo, toho nám neb bez přítomnosti naší synu našemu nejmilejšímu, aneb komuž bychom na místě našem poručiti ráčili, každého času beze všeho meškání oznámiti a v tom další vuoli naší vyrozuměti a podle toho tak se zachovati má.

A tak nyní dotčený hejtman náš má a povinen bude v tom ve všem podle znění a vyměření této instrukcí naší a přísahy nám od něho učiněné, jakž o něm nepochybujem, nébrž té jisté a milostivé naděje k němu sme, se zachovati, jinače nečiníce. A my nad ním ruku naši královskú milostivě držeti i králem a pánem jeho milostivým býti ráčíme.

Dán v Vídni v sobotu před svatou Trojicí léta etc 51.